A
B
Pojmem biomasa se označuje veškerá organická hmota na této planetě, tedy látky, které tvoří všechny organismy na zemi – rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Obvykle se tak označuje rostlinná biomasa, kterou lze energeticky zužitkovat. Teoreticky lze zužitkovat jakoukoli biomasu, protože jejím základem je vždy uhlík, prakticky se v tomto pojetí ale míní rostlinná biomasa. Protože původem energie v biomase je fotosyntéza a sluneční záření, jedná se o obnovitelný zdroj energie.
Dělí se na biomasu pěstovanou pro energetické využití – například rychle rostoucí dřeviny, olejnaté rostliny (typicky řepka olejná) nebo rostliny jako je konopí – a na odpadní biomasu, kam patří splašky z kanalizace, bioodpad z domácností i z průmyslu, zbytky z rostlinné i živočišné výroby i odpadní biomasa z těžby a zpracování dřeva.
Bioplasty jsou plastické výrobky z polymeru a dalších ingrediencí (aditiv, změkčovadel, nukleantů, barviv). Přísady běžně tvoří až 20 % obsahu těchto plastů. Bioplasty musí splňovat jednu z podmínek: buď jsou vyrobené z přírodních ingrediencí jako škrob, celulóza nebo jsou biologicky rozložitelné. Ideální materiály splňují obě podmínky. Bioplasty aktuálně tvoří asi jedno procento všech globálně produkovaných plastů, loni se jich podle agentury European bioplastics celosvětově vyrobilo asi 2,1 milionů tun. Od roku 2021 Evropská unie zakazuje používání většiny bioplastů v jednorázových výrobcích z toho důvodu, že podle posledních průzkumů nejsou zcela rozložitelné a jednorázové využití tak nedává v rámci udržitelného chování smysl.
Bioplyn je druh plynu produkovaného během tzv. anaerobní digesce (“trávení”) organických materiálů a skládající se zejména z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2). Bioplyn se přirozeně vyskytuje v přírodním prostředí jako jsou mokřady nebo trávicí ústrojí, v zemědělském prostředí, například při uskladnění hnoje a v odpadovém hospodářství na skládkách odpadů, v čistírnách odpadních vod a v bioplynových stanicích.
Biopolymery jsou širokou škálou materiálů zahrnující bioplasty, ale také ostatní přírodní materiály jako vlnu, kaučuk či hedvábí. Pokud se vyskytují ve zcela přírodní podobě bez jakékoli chemické či jiné modifikace, dokážou se v přírodě také rozložit. Biopolymery se v posledních letech staly nadějí ve snaze ochránit životní prostředí od syntetických plastů. Polymery jako jsou PLA či PBS se využívají v medicíně, v potravinářských či kosmetických obalech. Řada studií z posledních let však prokázala, že navzdory tvrzení výrobců není většina těchto využívaných biopolymerů zcela rozložitelná – v přírodě, ani v průmyslových kompostárnách. Háček je právě v modifikaci polymeru, která je nutná, aby polymer získat vlastnosti důležité pro člověka (nepropustnost, pevnost).
Biopotravina je označení pro potraviny, které nesou certifikát dokazující, že byly vyprodukované v rámci ekologického hospodářství. To znamená že neobsahují žádné zdraví škodlivé látky či chemikálie, které jsou škodlivé pro životní prostředí ani geneticky modifikované organismy (GMO). Na to, jestli producent dodržuje podmínky ekologického hospodářství, dohlíží nejméně jednou ročně kontrolní organice KEZ, ABCERT, BIOKONT, které jsou pověřené Ministerstvem zemědělství ČR a které také vydávají dané certifikáty.
Brownfield je zanedbaný prostor, nejčastěji ve městě či obci, který je nevyužívaný a může být kontaminovaný. Může se jednat o bývalý dům, průmyslový areál, nákupní centrum, nevyužitou dopravní stavbu, zkrátka jakýkoli objekt nebo jeho pozůstatek, který tzv. leží ladem. Důsledkem existence brownfieldu je negativní vliv na okolí, které může také směřovat k zanedbanosti, ke zvýšené kriminalitě, snížení cen nemovitostí a podobným trendům. Cílem udržitelného rozvoje je brownfieldy revitalizovat, aby z nich vznikly znovu plně využívané objekty – ať už se jedná o kulturní centra, bytové jednotky, kanceláře či zelené plochy.
C
Cíle udržitelného rozvoje jsou programem pro rozvoj zemí mezi lety 2015-2030, který vzešel z tříletého jednání, jež začalo na Konferenci OSN v Brazílii. Na vytváření cílů udržitelného rozvoje se podílely všechny členské státy OSN, zástupci občanské společnosti, podnikatelské sféry, akademické obce i občané ze všech kontinentů. Výsledný dokument byl schválený summitem OSN v New Yorku v roce 2015.
Cíle udržitelného rozvoje se týkají celkem 17 konkrétních oblastí:
- Konec chudoby
- Konec hladu
- Zdraví a kvalitní život
- Kvalitní vzdělání
- Rovnost mužů a žen
- Pitná voda, kanalizace
- Dostupné a čisté energie
- Důstojná práce a ekonomický růst
- Průmysl, inovace a infrastruktura
- Méně nerovností
- Udržitelná města a obce
- Odpovědná výroba a spotřeba
- Klimatická opatření
- Život ve vodě
- Život na souši
- Mír, spravedlnost a silné instituce
- Partnerství ke splnění cílů
Cirkulární kavárna je pojem označující způsob fungování podniků ze segmentu HORECA – kaváren – při kterém dochází k co největší efektivitě využití produktů a materiálu a co nejmenší produkci odpadu. Pilotní projekt cirkulárních kaváren spustil Institut cirkulární ekonomiky v roce 2018 v několika kavárnách na Praze 7. Více se o pilotním projektu, dočtete v publikaci Cirkulární kavárny – příručka cirkulární ekonomiky v gastroprovozu na stránkách INCIEN.
Systém cirkulárních kaváren stanovuje 10 kroků, které vedou k přeměně z lineárního fungování podniku na cirkulární:
- Neplýtvat jídlem
- Vařit bezezbytku
- Kávovou sedlinu posílat k dalšímu využití
- Nakupovat bez obalu
- Vyhýbat se jednorázovému nádobí
- Používat vybavení z druhé ruky a druhotných surovin, opravovat
- Šetřit vodou
- Šetřit energií
- Uklízet ekologicky
- Třídit, recyklovat, kompostovat
D
Opakem downcyklace je upcyklace, kdy ze staré věci vzniká nová věc, ale s vyšší hodnotou. Smyslem je prodlužovat životní cyklus věcí po co nejdelší dobu. Co zde vzniká, není odpad, ale prostor pro invenci a kreativitu.
Dumpster diving, v doslovném překladu potápění v popelnicích, se týká lovení jídla z kontejnerů u supermarketů, ale i jiných obchodů. Lidé, kteří se rozhodnou dumpsterovat, do popelnic chodí nejčastěji pro jídlo. Můžou to být oťukaná jablka či banány s hnědými flíčky, chleba z rána a vlastně cokoliv, čemu zrovna vypršela minimální trvanlivost a obchody už to nechtějí nebo nemůžou prodávat.
Přibližně ⅓ z veškeré produkce jídla skončí v koši. V EU 5 % z vyplýtvaných potravin vyhodí právě obchody a na to se snaží upozornit všichni, kdo se do popelnic pro jídlo potápí. „Nelíbí se nám nesmyslné plýtvání potravinami, proto si je bereme z koše, odkud by je už nikdo nesnědl,“ říkají brněnští studenti, kteří dumpsterují pravidelně.
E
Emisní norma je závazný právní standard, požadavek nebo nařízení formulované veřejnou správou, které stanovuje maximální hodnoty škodlivých a nebezpečných látek, které je možné vypouštět do životního prostředí při výrobě, spotřebě, využívání určitých technologií či dalších činností.
V evropském prostředí můžeme mluvit především o emisních normách pro osobní vozy a lehká užitková vozidla (Euro 1-6) a pro autobusy a nákladní vozidla (Euro I-VI). Tyto normy určují limitní hodnoty škodlivin vypouštěných do ovzduší spolu s výfukovými plyny motorových vozidel v zemích EU. Konkrétně jde o emise oxidu uhelnatého, uhlovodíku, oxidů dusíku a pevných částic. Vozidla uvedená na trh po roce 2020 musí vypouštět v průměru maximálně 95 g CO2 na kilometr, což odpovídá spotřebě 3,54 litrů nafty či 4,06 litrů benzínu na 100 km. Odborníci očekávají, že takto přísný limit povede k odklonu od spalovacích motorů a k aktivnějšímu vývoji alternativních pohonů.
V současnosti se jedná o hrozbu pro trvalou udržitelnost úrodnosti půdy. Původně byla eroze přirozeným procesem, kdy činnost větru, vody, sněhu, ledu, pohyblivých zvětralin nebo nezpevněných usazenin způsobila mechanický přenos, sesuv nebo odnos půdy a v rámci ekosystémů měla svůj význam.
V současnosti ale můžeme k erozi připojit také synonymum degradace půdy, protože činnost člověka od dob kolektivizace zemědělství zpustošením mezí, alejí, luk a přirozených břehů toků budováním silnic a železničních tratí uvolnila cestu intenzivnějšímu působení výše zmíněných přírodních činitelů, narušila ekosystém a snížila přírodní ochranu půdy. Ztrácí se orná část a mění se její fyzikální vlastnosti. Eroze orbou je dnes jedním z nejvýznamnějších procesů degradace půdy. Jedná se o nežádoucí pohyb půdy ve směru ze svahu a vzniká neuváženými agrotechnickými zásahy – orbou po spádnici.
Řešení, jak zamezit nebo zpomalit nežádoucí proces eroze, je řada: orba po vrstevnici, pěstování tzv. meziplodin, kompostování, budování průlehů, větrolamů, zasakovacích pásů atp.
F
Fast fashion neboli rychlá móda je nadměrná produkce textilu v krátkém časovém horizontu za velmi nízké ceny a za neetických výrobních podmínek. Světové módní řetězce nabízejí několik nových kolekcí měsíčně, kvalita takového oblečení je přímo úměrná jeho ceně. Fast fashion implikuje závažný problém textilního odpadu, textilní průmysl je kvůli tomuto fenoménu druhým největším znečišťovatelem životního prostředí. Rychlost ovlivňuje návyky spotřebitelů nepřemýšlet udržitelně, ale kupovat si oblečení z velké části jenom proto, že je levné, nevážit si jej, použít jej několikrát a pak ho vyhodit nebo si jím “ucpávat” skříň. Velkým problémem fast fashion je také vykořisťování lidí, kteří toto oblečení šijí za zcela neetických podmínek, co se týče pracovní doby, prostředí i mzdy. Výjimkou není ani dětská práce.
Problém fast fashion se do širšího povědomí dostal po tragédii Rana Plaza v bangladéšské Dhace v roce 2013, kdy došlo ke zhroucení továrny na výrobu levného oblečení pro západní svět. Důvodem bylo zejména přetížení budovy, která měla původně sloužit pouze ke komerčním účelům. Majitel Sohel Rana z ní ale postupně vybudoval továrnu bez ohledu na to, že objekt na tyto účely nebyl ani navržen, ani postaven. Zemřelo více než 1100 lidí, přes 2500 lidí bylo zraněno.
Fosfáty nebo také fosforečnany jsou biochemické látky využívané k výrobě hnojiv a ke změkčování vody. Konkrétně jde o soli kyseliny fosforečné, které se v přírodě vyskytují buďto v minerálech nebo v živých organizmech (v kostech, zubech, v rohovině či v krvi). V minerální podobě se fosfáty těží především v Číně, USA, Sýrii a v severozápadní Africe.
Světové zásoby fosfátových rud v posledních letech prudce klesají s nárůstem zemědělské produkce. Evropská unie proto minerály, z nichž se fosfáty těží, v roce 2014 zařadila na seznam kritických surovin. Odborníci odhadují, že bez nich se zemědělská produkce sníží až o 50 %. Využívají se i v ekologickém zemědělství. Fosfáty se přidávají také do potravin (sója, tavené sýry, cola) a při jejich zvýšeném dlouhodobém příjmu mohou způsobovat zdravotní komplikace.
V přírodě se fosfor vyskytuje jenom ve sloučeninách. Nachází se také v kostech, derivátech kůže nebo krvi dobytka. Se značkou P a protonovým číslem 15 je součástí Mendělejevové periodické tabulky prvků.
Fosilní paliva jsou vyčerpatelné suroviny, jejichž spalováním vzniká velké množství energie. Vznikly v minulých geologických dobách anaerobním (bez přístupu vzduchu) rozkladem odumřelých částí rostlin a těl živočichů včetně fytoplanktonu a zooplanktonu na dně moří a oceánů. V průběhu časů se tato organická hmota smíchala s blátem a zůstala ležet pod velkými nánosy, vystavěna vysoké teplotě a tlaku v zemské kůře. Fosilní paliva jsou tedy nerostné suroviny, zejména uhlí, ropa, zemní plyn, které člověk využívá a také drancuje mnohem rychleji než stačí vzniknout, jelikož se jedná o časový horizont milionů let, a proto představují neobnovitelný zdroj.
Obsahují vysoké procento uhlíku a jejich spalováním člověk vyprodukuje více než 20 miliard tun CO2 ročně. Tím narůstá objem skleníkových plynů v atmosféře, protože přírodní procesy nestíhají takovou produkci oxidu uhličitého zpracovat, a to přispívá ke globálnímu oteplování. Jejich průmyslové využívání v energetice představuje znečišťovatele životního prostředí číslo jeden.
V porovnání s obnovitelnými zdroji vyprodukují více energie za méně času, což je sice ekonomicky výhodnější, ale zcela neudržitelné. Navíc jejich nešetrná těžba – povrchové a hlubinné doly, ropné plošiny, tankery, ropovody – způsobuje emise dalšího jedovatého plynu do atmosféry – oxidu siřičitého, SO2.
Fotovoltaické či solární panely jsou plochá zařízení na střeše domu nebo jiného objektu, které svým povrchem přijímají sluneční záření a mění ho na energii. Obsahují křemíkové polovodiče, hliníkové rámy, plastový podklad a krycí vysoce propustné sklo. Křemíkové články přetvářejí sluneční paprsky na elektrickou energii k vytápění či k ohřevu vody. Elektřina je ze solárního panelu odváděna kabely a napojena na spotřebiče, na nabíjení akumulátoru nebo na dodávku do distribuční sítě. Aplikují se na jižní stranu pod úhlem 30° až 60°. Elektrický výkon panelů je udáván v jednotkách Watt peak (Wp).
Díky fotovoltaice můžou být domácnosti částečně energeticky soběstačné. Největší efektivita je zabezpečena za přímého slunečního záření, když je obloha zamračená, produktivita se snižuje i o polovinu a více, takže množství generované energie kolísá v závislosti od počasí.
Poprvé se fotovoltaické panely začaly používat na konci sedmdesátých let dvacátého století. V tom čase byla jejich cena ještě hodně vysoká, dnes jsou cenově běžně dostupné a v porovnání s minulostí také efektivnější. Nejrozšířenější jsou dnes v Kalifornii a Německu. Na konci životnosti, která se odhaduje zhruba na 30 let, se komponenty lehce recyklují. Některé druhy fotovoltaických panelů (amorfní) můžou obsahovat i těžké nebo toxické kovy, třeba kadmium.
Dle technologie výroby článků se panely rozdělují na monokrystalické, polykrystalické, které jsou vyrobené z křemíku, a tenkovrstevné (amorfní), které jsou vyrobeny z různých materiálů – amorfní křemík, mikrokrystalický křemík, síra atp.
G
Člověk svojí průmyslovou činností způsobil zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, a tím narušil rovnováhu, díky které se na planetě vyvinul život, jaký známe. Následkem toho dochází k nedostatečnému propouštění přebytečné energie ze slunečního záření, která místo toho, aby se v podobě tepelného (infračerveného) záření vracela zpět do vesmíru, zůstává pod slupkou atmosféry a způsobuje klimatické změny, resp. globální oteplování. Princip tohoto jevu se nazývá i skleníkový efekt, protože ekosystém Země funguje podobně jako skleník. Z globálního pohledu má teplota tendenci stoupat, neznamená to ovšem, že by se mělo ve všech oblastech světa oteplit.
Vychýlení klimatické rovnováhy s sebou nese v souvislosti s oteplením v mnoha oblastech spoustu dalších fatálních důsledků – tání ledovců a stoupání hladiny moří, záplavy, zasolování půdy, s tím spojena ztráta zemědělské půdy, z čeho plyne nedostatek produkce potravin a riziko hladomorů, narušení podzemních zdrojů pitné vody, rozšíření hmyzích škůdců a přenašečů chorob, někde menší srážky a sucho, jinde větší srážky a záplavy, lesní požáry… Vzrostlé lesy a mořský plankton fungují jako největší absorbent CO2 na naší planetě, tudíž se zánikem lesů se zvyšuje riziko skleníkového efektu.
H
Hydal je česká biotechnologie, která prostřednictvím bakterií, které se krmí fritovacím olejem, vytváří přirozeně rozložitelný bioplast. Z biopolymeru PHA (polyhydroxyalkanoát), který bakterie v procesu vyprodukují, se v další fázi vyrábí biodegradabilní, tzn. biologicky rozložitelný v půdě, vodě a v mořích, biomateriál P3HB. Jeho potenciál je ve výrobě bioplastů i biokosmetiky bez mikroplastů.
Hydal se tak řadí mezi technologie tzv. upcyclingu. Bakterie umí tento biopolymer nejen vyrobit, ale i zrecyklovat, a to tak, že pokud jej nespotřebuje sama bakterie, slouží jako potrava pro další mikroorganismy. Vzniklý polymer typu PHB je tak 100 % odbouratelný v přírodě. Největší přínos Hydal spočívá v částečném umožnění řešení problémů se znečištěním planety plasty a mikroplasty. Pod Hydal je podepsaná česká společnost NAFIGATE Corporation ve spolupráci s FCH VUT Brno, Mikrobiologickým ústavem AV ČR, VŠCHT Praha a VUCHT Šaľa.
I
J
K
Mezi základní funkce půdy patří produkce potravin, zásobárna vody a filtrační funkce, koloběh látek, genetická banka mikroorganismů, rekreace nebo stavební činnost. Základní hlediska pro odvození kvality půdy jsou trvale udržitelná produkce zemědělských plodin, kvalita životního prostředí a zdraví živých tvorů. Mezi hlavní indikátory patří parametry fyzikální (textura, pórovitost, retenční vlastnosti, hloubka prokořenění atd.), chemické (obsah živin – dusík, uhlík a stopových prvků…) a biologické (zaplevelení, fytotoxicita, mikrobiální biomasa, výskyt škůdců).
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) předpokládá rostoucí nebezpečí větrné eroze půdy. Rozloha ploch ohrožených větrnou erozí se stále zvětšuje, a to mimo jiné v důsledku lidské činností a neudržováním současných liniových prvků v krajině. Zároveň v důsledku silného zintenzivnění zemědělství dochází v posledních desetiletích ke znatelnému úbytku míry druhové biodiverzity zemědělské krajiny. Intenzivní zemědělství totiž využívá značné množství fosilních vstupů ve formě dusíkatých a fosforových hnojiv a agrochemikálií.
L
M
Minimalismus je původně umělecký směr, dnes životní styl, kdy se člověk obklopuje jenom věcmi, které jsou nezbytné pro jeho život a vývoj, a svůj čas věnuje jenom činnostem, které ho dělají spokojeným. Právoplatná jsou zde hesla: méně je více nebo méně mít a méně chtít. Minimalismus jako životní styl vznikl reakcí na explozi neomezených možností v oblasti vlastnění věcí, která nastala v devadesátých letech dvacátého století. Nejčastěji se týká oblečení, ale jedná se i o čas a informace. Myšlenka minimalismu zní též: vědomě si vybírám, co a proč budu vlastnit. Minimalismus obsahuje také ideu bezodpadovosti.
Na začátku slovo minimalismus označovalo umělecký směr, který vznikl v šedesátých letech minulého století v Americe, ohlašující návrat k původním strukturám.
N
O
Obce (a města) hrají zásadní roli při zacházení s komunálním odpadem, ať už směsným, nebo tříděným. Obce si mohou nechat vypracovat podrobné studie odpadového hospodářství na základě fyzických analýz odpadu, protože rozbor odhalí produkci jednotlivých druhů odpadů v SKO a případné mezery v jeho třídění. Následně je navržen způsob udržitelného nakládání s odpady, které v důsledku sníží náklady spjaté s vývozem odpadu.
Existují různé způsoby zefektivnění odpadového hospodářství, například systémy „Zaplatíš, kolik vyhodíš“ (účtuje svoz směsného komunálního odpadu podle frekvence, podle hmotnosti nebo objemu a tím nabádá k většímu třídění) a „Sběr ode dveří ke dveřím“ (občané mají nádoby na třídění přímo u svých domů) jsou velice férovým a efektivním způsobem, jak ušetřit, protože občané platí jen za to, co vyprodukují a ti, kteří omezují objem odpadu a více třídí, zaplatí výrazně méně než ostatní.
Oběhové hospodářství je alternativním názvem pro cirkulární ekonomiku. Cirkulární ekonomika se často definuje jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. Cirkulární ekonomika nachází inspiraci v přírodních ekosystémech, které jsou založené na dokonalých a funkčních cyklech organických živin. Tuto představu aplikuje ve světě lidí. Mezi základní principy, které cirkulární ekonomiku definují, patří: uzavírání toků materiálů ve funkčních a nekončících cyklech, kde neztrácejí hodnotu, čerpání energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů a navrhování takových produktů a služeb, které nemají negativní dopady na přírodní ekosystémy a lidské zdroje.
V porovnání s lineárním modelem, cirkulární ekonomika odděluje hospodářský růst od potřeby těžit nové a vzácné materiály. V realitě je toho dosaženo zaměřením se na materiálové úspory, opětovné použití, opravu a změnu ekodesignu výrobků nebo naplňování potřeb zákazníků novými službami namísto prodeje. Vlastnictví je nahrazováno pronájmem a maximálním využíváním potenciálu výrobku.
Cirkulární ekonomika je strategie udržitelného rozvoje, která vytváří funkční a zdravé vztahy mezi přírodou a lidskou společností. Dokonalým uzavíráním toků materiálů v dlouhotrvajících cyklech oponuje našemu stávajícímu lineárnímu systému, kde jsou suroviny přeměněny na produkty, prodány a po skončení své krátké životnosti spáleny nebo skládkovány.
Odpadová analýza má za cíl zjistit, v jakém stavu se nachází odpad v obci, ve firmě nebo na jakémkoli jiném místě, a kolik procent tvoří jednotlivé složky odpadu (plast, papír, sklo, bioodpad atd.) v celkovém počtu směsného komunálního odpadu. Analyzovaný vzorek většinou tvoří přibližně 300–500 kg směsného komunálního odpadu. S analýzou odpadu se dále dá pracovat za účelem přehodnocení odpadové politiky a zavedení principů cirkulární ekonomiky.
Odpadovou analýzu a její vyhodnocení provádí Institut cirkulární ekonomiky.
P
R
S
Z
Znečištění zdrojů je uvolnění environmentálních kontaminantů do životního prostředí. Mezi hlavní typy znečištění patří znečištění vzduchu (typicky oxidy uhelnatý, uhličitý, siřičitý, dusíku), vody (pesticidy, průmyslová hnojiva, rozpouštědla), půdy (těžké kovy, herbicidy, pesticidy, uhlovodíky).
Mezi zdroje největšího znečištění patří průmysl, doprava a zemědělství. Hovoří se ale také o hlukovém nebo světelném znečištění. Přechod na ekologicky udržitelné technologie a omezování jakéhokoliv druhu znečištění by měl být základním předpokladem naplňování principů cirkulární ekonomiky.