Na první pohled Česká republika dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti třídění odpadu, nicméně existuje řada problematických oblastí, kde je cirkularita nápojových obalů zatím velmi vzdálená. Jedním z hlavních pilířů je nízká míra recyklace plastových obalů, které stojí ostře v kontrastu s úspěšným tříděním. Jak by měl vypadat cirkulární systém pro nakládaní s nápojovými obaly?
Je vhodné si připomenout reálnou situaci s nakládáním s plastovými obaly v České republice dnes. Jak je patrné ze schématu níže, z plastových obalů, které se uvádí na trh, je pouze necelých 22 % skutečně recyklováno.
Nápojové PET lahve nepochybně mají největší podíl v úspěšnosti dnešní recyklace, je to materiál, který Češi umějí dobře třídit a zároveň PET patří mezi nejlépe recyklovatelné plasty. Dá se ale říct, že problém sběru a recyklace nápojových obalů v České republice je vyřešen? Zdaleka ne.
Legislativní kontext
Podle revidované Evropské směrnice o odpadech (článek 11) bude po členských státech EU požadována recyklace 55 % odpadu do roku 2025, 60 % do roku 2030 a 65 % do roku 2035. Kromě̌ toho EU uvedla vyšší cíl týkající se výslovně̌ obalů podle článku 6 Směrnice o obalech, a to s minimální mírou recyklace 65 % do roku 2025 a s mírou 70 % do roku 2030. Součástí toho je cílová minimální míra recyklace 55 % plastových obalů, 80 % železných kovů a 60 % hliníkových obalů. Kromě̌ zákazu některých jednorázových plastových produktů se do roku 2029 bude muset zajistit sběr 90 % jednorázových plastových láhví od nápojů̊ s mezidobým cílem 77 % v roce 2025.
Legislativní požadavky Evropské Unie jsou založené především na alarmující situaci v oblasti nakládání s plastovými obaly, které není v souladu s principy cirkulární ekonomiky. Zatím Česká republika stojí poměrně daleko od cirkulárního systému nakládání s nápojovými obaly, kde se veškeré materiály uvedené na trh pohybují v rámci uzavřeného cyklu. Plnění evropských cílů pro nápojové obaly je zatím taky v nedohlednu – především kvůli nejistotám, které jsou spojené s limity současného systému sběru, třídění a recyklace nápojových obalů.
Jak si stojí Česká republika dnes?
Masivní mezera v oblasti cirkularity PET láhví byla poprvé detailně popsána v rámci analýzy materiálových toků (MFA), kterou provedl INCIEN v roce 2017. Výzkum ukázal, že z celkového množství PET nápojových obalů uvedených na trh, jež v roce 2016 činilo 56 202 tun, skončilo 69,5 % v nádobách na tříděný odpad. Přibližně̌ 25,1 % PET nápojových obalů skončilo ve SKO a dalších 5,4 % volně pohozené v přírodě, ze které se podaří uklidit pouze menší část během roku a zbytek se jen dále akumuluje. PET nápojových obalů, odeslaných z dotřiďovacích linek k recyklaci jako druhotná surovina PET, bylo 31 400 tun neboli 55,9 % z celkového množství uvedeného na trh. Celkem bylo v procesu spotřeby, třídění a dotřídění ztraceno zhruba 23 900 tun PET láhví neboli 42,5 % z celkového počtu PET nápojových obalů uvedených na trh.
PET lahve přitom představují jeden z nejlépe podchycených obalových materiálových toků v České republice. Situace s nápojovými plechovkami – obalem, jehož popularita rapidně roste – je výrazně horší. Prodeje nápojů v plechovkách (zejména hliníkových, železných je asi jen 5 %) v ČR od roku 2010 kontinuálně rostou a za 10 let se ztrojnásobily – z 95 milionů litrů na 337 milionů litrů v roce 2019, což už představuje víc než polovinu množství piva, které se loni v ČR prodalo ve vratných skleněných lahvích (612 mil. litrů).
Jenže zatímco zálohované lahve se podle údajů pivovarů vracejí k dalšímu použití z více než 90 %, u nápojových plechovek ČR nezná jejich materiálové toky. EKO-KOM uvádí jen odhady o 25-35 % vytříděných nápojových plechovek. Materiálová ztráta v tomto případě může činit až 7812 tun hliníku. Z takového množství by bylo možné vyrobit 312 milionů nových plechovek – dnes tento materiál však končí na skládce, v ZEVO nebo jako volně pohozený odpad v přírodě.
Limity současného nakládání s PET lahvemi a nápojovými plechovkami se nedají řešit pouhou intenzifikací sběrné sítě anebo dotříďováním směsného komunálního odpadu. K opravdovému uzavření materiálových toků pro nápojové obaly je nezbytná komplexní změna celého životního cyklu obalu.
Současný systém vyzrál na cirkulární transformaci. Jaké jsou její stavební kameny?
Ekodesign
Osud nápojových obalů je určován již ve fázi designu, kdy může být ovlivněno, zda materiál, ze kterého je výroben nápojový obal, se vrátí do původního materiálového toku, nebo nikoliv. Čeští výrobci nápojových obalů tak mají ve svých rukou nástroj, kterým můžou výrazně ovlivnit recyklační procesy. Ve fázi designu je nezbytné se zaměřit na homogenitu využitých materiálů, odstranění aditiv, které komplikují nebo znemožňují recyklační proces. Jedním z klíčových kroků, který může výrazně zlepšit recyklaci PET v České republice a dostupnost recyklátu pro tyto materiály, je sjednocení barev lahví a odstranění veškerých elementů, které komplikují recyklační proces – jako jsou například PETG rukávky na lahvích.
Cirkulární materiály
Při balení nápojů je nezbytné zohlednit řadu dalších parametrů než pouze recyklovatelnost obalu. LCA analýza (posuzování vlivu na životní prostředí během celého životního cyklu výrobku) by měla byt základním kamenem rozhodování ve volbě materiálů, jelikož hrozí, že snaha o odklon od plastových obalů může přinést ještě horší dopady na životní prostředí, jak je tomu v případě preferenci papírových tašek nad plastovými. Notoricky známé jsou i snahy některých nápojových společností, uvádějící na trh papírové nápojové lahve s plastovou folií, které nejsou recyklovatelné ve většině evropských zemí, nebo využití problematických bioplastů.
Mezi další priority by se měly tak zařadit další oblasti cirkularity, jako využívání odpadu jako zdroje a snaha o uzavření materiálových toků v uzavřených smyčkách bottle-to-bottle nebo can-to-can recyklace. Cílem výrobců nápojových obalů by mělo byt navyšování podílu recyklovaného PET nebo hliníku v obalech i nad rámec legislativních cílů (a to do 100 %). Dnes je rPET vyhledávanou komoditou v celé řádě průmyslových odvětví, nicméně jeho využití pro výrobu textilií se ukazuje jako příklad kaskádové recyklace, kde se na konci životního cyklu takové výrobky už nevracejí do oběhu.
Recyklace
Pro úspěšně fungující cirkulární systém nápojových obalů je nezbytné významně zvýšit kvalitu a kapacitu recyklačních technologií, a to zejména u hliníkových nápojových obalů. V současné době v ČR se recykluje pouze 25 až 35 % nápojových plechovek uvedených na trh, a to za předpokladu, že veškeré vytříděné plechovky se zrecyklují. Recyklace v podmínkách ČR však neprobíhá v duchu can-to-can, neboli z plechovky do plechovky: vytříděné plechovky se používají jako redukční činidla při výrobě kovů. Co se týká PET lahví, Česká republika by se měla stát výhledově soběstačnou v poptávce po rPET a mělo by se u nás recyklovat co největší množství PET lahví lokálně, aby se snižovala transportní vzdálenost a celková logistická náročnost systému.
Digitalizace materiálových toků
Základním předpokladem úspěšnosti cirkulárního modelu nakládaní s obaly je transparentnost a digitalizace materiálových toků. Současná nízká míra digitalizace a transparentní evidence skutečného množství produkovaného odpadu na úrovni producentů a absence nezávislých auditů odpadových dat vede k velkým mírám nejistot v analýzách materiálových toků a jejích managementu. Při analýzách, které provádí INCIEN, nalézáme velké nepřesnosti plynoucí z tzv. kvalitativních odhadů odpadových firem. To je pro nastavení ekonomiky odpadového hospodářství velkou bariérou.
Prodej nápojů a mattering
Nezbytným předpokladem udržitelnosti systému nakládaní s nápojovými obaly je jedna důležitá složka, o které se příliš často nemluví: je totiž potřeba řešit nejenom obal, ale i obsah. Existuje všeobecný konsenzus, že slazené nápoje nejsou zdraví příliš prospěšné, dalším důležitým faktorem je skutečnost, že výroba nealkoholických nápojů a piva je náročná na zdroje pitné vody. Vodní stopa jednoho litru hotového nápoje je výrazně vyšší a suroviny, které jsou nezbytné k výrobě některých nápojů, putují velké dopravní vzdálenosti z jiných kontinentů. Potravinářský průmysl by měl přistupovat komplexně ke své udržitelnosti a neřešit pouze obaly: důležitá je dekarbonizace výroby, regenerativní principy v zemědělství, dohled nad udržitelností celého dodavatelského řetězce, snižování vodní stopy a péčet o vodní zdroje v době hrozícího sucha.
Důležitým tak stává i mattering místo marketingu: Mattering (od anglického matter = záležet) má vést k zmírnění dravého marketingu a celého business prostředí.
