Další školní den máme za sebou. Venku je pro Dánsko typické sychravo a fouká otravný vítr. Stejně jedeme na kolech a po cestě domů ještě zastavujeme u místního supermarketu. Nejdeme však dovnitř na nákup, namísto toho míříme k černým kontejnerům v rohu parkoviště.

“Voohoo, podrž mi víko! Banány, žitný chleba, mrkev, jogurt… a tam dole je něco, počkej, já tam nedosáhnu.”

“Tak pojď podržet víko. To je Hummus! A ještě jeden!”


Úlovek z jednoho dumpsteru
Je libo Snickersku, mozzarellu nebo SÝR A KŘUP?

Takhle nějak probíhá dumpster-diving v praxi, tedy při ‘dobrém dumpsteru’. Kamarádka má kratší ruce, tak jsem často ve výhodě. Jídlo, které najdeme, už jen dáme do košíků na kolech, doma vybalíme z plastových obalů (Dánové do plastu balí mnohem víc, než jsme zvyklí v Česku) a naskládáme do ledničky či na linku. Co nepotřebujeme, v popelnici zkrátka necháme, můžeme totiž počítat s tím, že si to ještě někdo vezme – u popelnic často nenahlížíme pod víka samy.

Dumpster diving neboli potápění v popelnicích

Přibližně ⅓ z veškeré produkce jídla skončí v koši. Jídlo se ztrácí v průběhu celé cesty od výrobce k zákazníkovi, nejvíce se však vyhodí v domácnostech a to až polovina z celkově vyhozených potravin. V EU se v maloobchodech a velkoobchodech vyhodí pouze 5 % z vyplýtvaných potravin, přesto můžete za supermarkety objevit plné kontejnery dosud dobrých potravin.

A co to vlastně ten dumpster diving je? Doslovný překlad z angličtiny ‘potápění v popelnicích’ se v Česku neujal, ačkoli často skutečně při dumpster divingu ‘ponoříte’ hlavu do velkého plastového kontejneru, abyste vylovili něco k snědku. Často to můžou být oťukaná jablka či banány s hnědými flíčky, chleba z rána a vlastně cokoliv, čemu zrovna vypršela minimální trvanlivost a obchody už to nechtějí nebo nemůžou prodávat.

Já jsem nedávno našla snad stovku tub zubní pasty, kterou teď rozdávám všem kamarádům jako dárek. Co dělala zubní pasta s trvanlivostí do roku 2021 v popelnici?  Papírové obaly byly polité jarem, který ležel v prasklé láhvi v koši hned vedle nich.

Papírová krabice plná zubních past Colgate
Každý, kdo přijde na návštěvu od nás dostane dárek na rozloučenou. Stačí si vybrat.

Důvod, proč jsem s dumpsterováním začala, byla snaha ušetřit

Já osobně jsem s dumpsterováním začala až loni v létě, když jsem odjela na studia do Dánska. Tak jako ostatní skandinávské země i Dánsko je pro nás Čechy velmi drahé, takže jsem k popelnicím vyrazila za účelem ušetřit. Velkou výhodou oproti domovu je, že dánské supermarkety popelnice málokdy zamykají, většinou nejsou ani za žádnou brankou, či klecí, a tak se dá na lov vyrazit klidně i za bílého dne.

Za potápění v popelnicích v Česku hrozí i pokuta

V Česku je to s dumpsterováním o něco složitější. Supermarkety své popelnice často zamykají a pokud ne, bývají umístěny například za kovovou klecí, kterou je potřeba přelézt/podlézt a to nejlépe až po zavíračce. Často tedy vstupujete bez povolení na cizí pozemek a i když nemáte v úmyslu nic ‘ukrást’, může to skončit i tak, že na vás někdo ze zaměstnanců zavolá policii. Takové riskování sice přináší adrenalin, možná ale za pár ušetřených korun nestojí. Motivace k dumpsterování, však může být i jiná.

“Dělám to i proto, abych ušetřil, ale především nechci, aby se plýtvalo jídlem”, říká Martin Kovařík z Olomouce: “Dřív jsem chodil po zavíračce, ale v poslední době se jen zeptám zaměstnanců, jestli můžu mrknout do popelnice, těm je to většinou jedno,” dodává.

Záběr na roh parkoviště u supermarketu s kontejnery, na obrázku jsou dva lidi a dvě kola, dívka s batohem jde směrem ke kontejneru.
V Dánsku jsou kontejnery někde v rohu, volně přístupné. Stačí pak jen přijít, otevřít, prozkoumat, nabrat, nasednout na kolo a je „nakoupeno“.

Jak dumpsterovat?

Zatímco v Dánsku se stačí porozhlédnout okolo kteréhokoli supermarketu a prostě otevřít víko kontejneru, v Česku je potřeba zjistit, kde přesně popelnice který supermarket má, zda jsou přístupné a jak by na vaše zkoumání obsahu popelnic zaměstnanci reagovali. Proto je dobré vyrazit na váš první dumpster diving s někým zkušeným stejně jako Martin, který do olomouckého Kauflandu vyrazil poprvé se dvěma kamarády, kteří už dumpsterovali víckrát.

Poradit může také internet. Třeba portál dumpstermap.org obsahuje mapu košů celého světa. V Česku na ní najdete vyznačených několik míst (převážně ve větších městech) i s komentáři a radami, např. v kolik hodin přijít a na co si dát pozor. Prostě to zkoušejte – ať už doma nebo na cestách, vždycky najdete místo, kde se zadaří.

Na potápění v odpadcích je potřeba se vybavit. Vemte si oblečení, které vám nevadí ušpinit a pokud je vám hrabání v koši nepříjemné, přibalte si i rukavice. Pokud vyrážíte v noci, nezapomeňte na čelovku, abyste na jídlo viděli. Jídlo musíte taky v něčem odnést, ideální je igelitka, obaly bývají totiž často umazané od jiných potravin a mohli by vám ušpinit batoh.

bedna plná pečiva
Větší výběr než v dánské pekárně

Důležité je po sobě nenechat nepořádek. Co z popelnice vytáhnete a neodvezete si, tam zase vraťte. Pokud kontejner posunujete, umístěte ho zase tam, kde stál, než jste přišli. Stává se, že kontejnery, které byly dříve normálně dostupné, kvůli nepořádku dají hlídat kamerami, nebo na ně přidělají zámek.

Martin ještě dodává, že se nemáte bát zaměstnanců a pokud je u popelnice potkáte, vysvětlete, proč jste přišli a zjistěte, zda jim nevadí, když si odnesete vyhozené potraviny.

Boj proti plýtvání potravinami v Česku

V současné době se všeho produkuje víc, než je potřeba a enormní plýtvání často trhá srdce. Naštěstí se objevuje spousta projektů, které se plýtvání snaží omezit.  V Česku mají supermarkety povinnost darovat neprodané potraviny potravinovým bankám. Proti plýtvání jídla v restauracích vznikly v Česku hned dvě mobilní aplikace: Jídlov a Nesnězeno, můžete si přečíst rozhovor se zakladateli aplikace Jídlov.

Začněte ve vlastní kuchyni

Koše domácností se ale i nadále plní jídlem, které v nich končit nemusí. Pokud chcete s tímto problémem bojovat, začněte třeba s webem Zachraň jídlo, kde najdete praktické tipy a rady jak nakupovat a skladovat potraviny, několik ‘záchranářských receptů’ a zajímavé informace související s plýtváním. Můžete také v obchodě vybírat věci, které už by jiný nekoupil (například zlomenou mrkev, hnědé banány, oťukaná jablka či ředkvičky se zvadlými listy).

hromada jídla - džusy, hummus, parmezán, přesnídávky, rajčata, čapati chleba
Tolik potravin nakrmí i ty nejhladovější kamarády

Už jste zredukovali svůj potravinový odpad na minimum a chtěli byste na problém plýtvání upozornit i jinak? Vyražte dumpsterovat! Nestyďte se o své zkušenosti mluvit s kamarády a rodinou. Skvělé je podělit se o svůj úlovek ve formě večeře, či pikniku… Jedná se o snadný způsob, jak hostům ukázat, že jídlo z popelnic není nechutné a upozornit na problém s plýtváním. Moji rodiče se k dumpsterování zpočátku stavěli docela negativně, taťkův oblíbený vtip na ségru, která popelnice vybírala v Česku, byl: “Víte proč má krysa čtyři nohy? Aby byla u popelnice dřív než naše Helča…” Teď, o pár let později, když mě rodiče navštívili v Dánsku, už proti popelnicovým banánům na svačinu, pórkové polévce k obědu ani pečeným žampionům k večeři nic nenamítali, naopak, pochutnali si. Dokonce mi u supermarketu zastavili autem. Z koše jsem to všechno ale přece jenom musela vybrat sama…

Nejde jen o plýtvání jídlem

Za každou vyhozenou potravinou stojí také zbytečné využití zemědělské plochy, vody, nákladů na dopravu (s tím jsou samozřejmě spojené emise oxidu uhličitého), plýtvání pracovním úsilím a třeba také obaly od vyhozených potravin. Nakonec samotné skládkování organického odpadu přispívá k emisím skleníkového plynu metanu, protože jen málo z jídla, které vyhodíme, se nakonec zkompostuje. To už je pořádná škála problémů, kterým je třeba čelit! Tak co, postavíte se jim se mnou?

Marie Škrdlíková

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here