Často slýcháme, že jsme výborní třídiči odpadu. Dokonce téměř nejlepší v Evropě. Je sice pravdou, že se nám podařilo vybudovat systém, ve kterém vracíme do oběhu obdivuhodná čísla. Ve skutečnosti se nám ale spíše daří dlouhá léta zaměňovat pojmy, což vede k tomu, že si pleteme třídění a recyklaci.
A přitom jsou nové odpadové cíle stanoveny striktně k pojmu recyklace a ta jde mnohem dál než je odložení vytříděných odpadů do barevných popelnic. Popere se Česko s novou výzvou? A jaká je vlastně skutečná míra recyklace?
Konec skládkování?
V rámci přijatého legislativního balíku týkajícího se oběhového hospodářství nebo častěji používaného pojmu cirkulární ekonomiky je nutností konec skládkování, které je v České republice nejhorším způsobem nakládání s odpadem. Na to se navíc váží doslova tisícinásobně horší dopady na životní prostředí než mají například současné spalovny, neboť jen u legálních skládek evidujeme neuvěřitelných 530 požárů ročně. Vedle skládkování jsou ve stejném balíčku skloňovány recyklační cíle.
Míra zpětného odběru vyjadřuje třídění, ne recyklaci
U komunálních odpadů hovoří v roce 2025 o 55% míře recyklace a v roce 2030 o míře 60%. Pro jednotlivé složky jsou navíc cíle nastaveny individuálně, například u plastu je třeba dosáhnout míry 50 %. Může se nám zdát, že cíle již plníme, protože dle údajů EKO-KOM v České republice recyklujeme například 67 % plastů. Faktem však je, že v tabulkách jsou uvedeny jen míry zpětného odběru – tedy třídění.
Dodnes legislativa zaměňovala recyklaci, tedy technologický proces, kdy se suroviny upravují a je možné je opětovně použít k výrobě nových výrobků, s tříděním. Jedná se o množství, které odevzdáme do žlutých popelnic. Čísla už ale dále neukazují, kolik plastů se reálně využívá a zde nastává zásadní zvrat.
Při návštěvách třídících linek v roce 2018 jsme při rozhovorech a přímých pozorováních zjistili, že míra využitelnosti těchto 67 % vytříděného plastu se pohybuje okolo 30–50 %. Ze zbytku je vyrobeno tzv. palivo, což znamená, že jsou plasty energeticky využity, pokud ne, putují na skládku. Je tedy zřejmé, že míra třídění se nerovná recyklaci. Míra skutečné recyklace se dle nových požadavků EU bude měřit až před vstupem do recyklačních zařízení, což by mělo této záměně předejít.
Z vytříděných plastů se recykluje jen polovina
Systém zpětného odběru EKO-KOM funguje skutečně dobře. V mnoha materiálech můžeme hovořit o vysokých mírách třídění. Uvedená čísla však splňují staré definice recyklace a není možné uvádět, že je tato míra skutečně využita. Například u plastů se v Česku využívá sotva půlka.
Zde se dostáváme k nutnosti nastavení současných systémů tak, aby byly kontrolovány materiálové toky skutečně od původců až po zpracovatele. Obce mohou zajistit třídění. Proto je dobré nastavit tyto míry dle návrhu nového zákona o odpadech výše, než jsou nastaveny cíle recyklace, neboť je zřejmé, že ne všechny materiály, které končí ve žlutých nádobách, jsou jen plasty.
Materiály obsahují i různé nečistoty či nerecyklovatelné složky, a tak je třeba třídit vždy více, než jsou nastaveny cíle recyklace. Česko tak čeká velká výzva a je dobré přestat věřit tomu, že jsme ve všem tak výborní. Stojíme před momentem, kdy je třeba zainvestovat do reálné recyklační infrastruktury a zejména na straně poptávky vytvořit tlak na využívání druhotných surovin. Zastupitelé obcí mají navíc velkou příležitost nastavit parametry veřejných výběrových řízení tak, aby byly upřednostněny výrobky z druhotných surovin a recyklátu.
Cíle třídění by měly být vyšší než cíle recyklace, protože ne všechen vytříděný odpad se dá recyklovat
Čeká nás doba, kdy bude třeba nastavit systém se skutečně uzavřeným tokem surovin – tedy systém cirkulární. Je přeci zřejmé, že pokud polovina žlutých nádob dnes končí nevyužita a třetina všeho uvedeného plastu na trh se do nich ani nedostane, tak je třeba sundat růžové brýle a pracovat na systému, kde se odpad stane zdrojem a nebudou nám stačit jen pěkně vypadající grafy a tabulky.
Kdybychom totiž pokračovali ve stejném tempu spotřeby a nárůstu obyvatel země, budeme v roce 2050 potřebovat tři planety Země.
Více informací se dočtete na webu INCIEN.
Autorka je ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.
