V Norsku je sice dumpster diving docela běžný, společenské předsudky vůči tomu ale také. Foto: Erika Lenická
V Norsku je sice dumpster diving docela běžný, společenské předsudky vůči tomu ale také. Foto: Erika Lenická

Vraťme se ale na začátek. Seděli jsme v kuchyni a hráli karty. Kamarádka Norka vyprávěla o tom, jak je dumpster diving pravidelnou aktivitou její mámy a jejích kamarádek. Vyprávěla o tom, jak supermarkety ve velkém vyhazují vše, co neprodají, většinou tedy zeleninu, ovoce, mléčné produkty i další jídlo.

Po třech měsících jsme se rozhodli vydat severněji, a tak jsme zakotvili v městečku Narvik.

Popelnice byly první věcí, kterou jsme chtěli prozkoumat. Sedli jsme do auta a zajeli do nejbližšího obchodu. Za obchodem na nás čekal velký odemčený kontejner. Byli jsme trochu nervózní, protože oficiálně je dumpster diving i zde ilegální. Ale když jsme si uvědomili, jak sporadický je výskyt policistů v tomto městě, tak jsme v klidu pokračovali.

Popelnice byla plná potravin bez jediné chybičky: pečivo, džus, rajčata, salát atp. Zvědavost nám nedala, a tak jsme zajeli i do dalších supermarketů a našli totéž, někde více, někde méně. Po pár návštěvách se z toho stala rutina. Přestali jsme nakupovat. Když nejste nároční, dokážete vyžít z toho, co si přinesete domů. A toho je většinou víc než dost.

Úlovek z norského dumpster divingu. Foto: Erika Lenická

Kontejner plný měkkého chleba, asi 15 velkých plechových nenačatých nádob plných sušenek. Dózy, šampony, mýdla, prostředky na mytí, stromky… Každý den něco jiného.

Proč to tu nikdo neřeší?

Dumpster diving byla možnost, která nám v první řadě vyhovovala. Když to ale děláte déle, začnete se ptát, proč to tu nikdo neřeší? Proč to lidé nedělají také? Proč nechodí i oni do popelnic? Vždyť je tu toho tolik, že by se najedlo půl města.

Lidé to neřeší. A hlavně, Narvik je malé město, každý každého zná, bojí se o svou pověst, odpověděli mi známí.

Jiní nám zase věnovali ten zvláštní pohled typu:Opravdu se hrabeš v popelnici?

Ceny potravin jsou přiměřené k měsíčnímu platu průměrného občana, tedy poměrně vysoké. Když si představíte, že v obchodě dáte za chléb 3 eura, který na konci dne vyhodí do popelnice, tak si rozmyslíte, kterou cestou se vydáte.

Když nejste nároční, dokážete vyžít z toho, co si přinesete domů. Foto: Erika Lenická

Kudy se vydat

V Oslu vznikla platforma a také kamenná provozovna zvaná bestfør.no, zabývající se nákupem a prodejem nadměrného množství vyrobených produktů, zbožím s 10denní expirační dobou, které běžné supermarkety odmítají kupovat, a v neposlední řadě i produkty po expirační době. Všechny ceny těchto produktů se určují podle data expirace. Aplikace pomáhá supermarketům identifikovat potraviny s rizikem expirace prostřednictvím digitálního záznamu dat, který umožní obchodu jednoduše najít prošlý nebo téměř prošlý produkt, a snížit jeho cenu.

Existují aplikace spolupracující s obchody, restauracemi, pekárnami apod., jejichž prostřednictvím si za minimální částku můžete zakoupit jídlo, které se neprodá, a předejít tak plýtvání. Například Too Good to Go, aplikace fungující ve více státech, funguje na základě tzv. magic box, kde vám připraví balíček dobrot. Na Slovensku je to Hungryslovak, v Čechách Jídlov nebo Nesnězeno. Díky všem těmto aplikacím lze ušetřit, a navíc zachránit jídlo před vyhozením.

Každý den další a další food waste. Foto: Erika Lenická

Samotné Norsko má v plánu zredukovat plýtvání potravinami o 50 % do roku 2030. Problém je v nerovnováze, v neuvážené dohodě mezi prodejcem a dodavatelem, která ústí do zbytečně nadměrného množství objednaných produktů. A o tom, že rajčeti, které nevypadá jako ze škatulky, skončil život už na pultu, ani nemusíme mluvit. Lidé navíc stále kupují více, než dokážou zkonzumovat, tím pádem vzniká další odpad. Norsko proto apeluje na prodejce k zastavení marketingových praktik 2 za cenu 1 nebo 3 za cenu 1 pro zredukování konzumu.

Osud každého rajčete, chleba, brokolice nebo jogurtu, je v každém obchodě v rukou vedoucího prodejny, ale i zákazníků. Nakupujme proto vědomě a bojujme proti plýtvání potravinami.

Erika Lenická
Autorkou článku je Erika Lenická, cestovatelka původem ze Slovenska, která na své cestě za poznáváním jiných lidí a kultur hledá a nachází inspiraci pro své vlastní umění tvořit svět dle vlastních představ.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here