Jak vznikla myšlenka vytvořit aplikaci, která bojuje s plýtváním jídlem, a jak Jídlov funguje?

Vzniklo to tak, že jsem začal víc vnímat sám sebe, to, kolik toho vyhazuji. Jednou jsme s kamarády seděli v jedné pekárně s kavárnou, dávali jsme si kávu a všimli jsme si, kolik pečiva zůstává a začali jsme diskutovat nad tím, co se s ním asi stane. Vedle nás zrovna seděla majitelka prodejny a tak za námi přišla a řekla nám, jak to celé je. To byl počáteční impuls. Začal jsem sledovat obchody, konkrétně pekárny, zjišťoval jsem, kolik jídla vyhazují oni. Společně s kamarády jsme se začali pídit po tom, co by se s plýtváním dalo dělat.

Původně jsem přišel s trochu odlišným řešením. Chtěli jsme se formou balíčků zaměřovat na supermarkety, kde se plýtvá pravděpodobně nejvíc. Můj kamarád, který je dnes jednatelem firmy, měl zkušenost s podobnou aplikací z Dánska, vydali jsme se to tam proto omrknout.

O jaký koncept se v Dánsku jedná?

Aplikace se jmenuje Too Good To Go a funguje už v devíti evropských zemích, v Česku zatím ne a nevím, jestli se sem chystají. Jedná se o aplikaci, která funguje na velmi podobném principu, nicméně má daleko širší záběr. Spolupracuje třeba i s květinářstvími nebo vinárnami.

My jsme chtěli vyvinout aplikaci přímo pro český trh. Možná, že i oni sem dojdou, ale my jsme to chtěli udělat dřív, aby se ta situace už začala nějak řešit hned, protože jídla se vyhazuje ohromné množství. Zároveň jsou teď vhodné podmínky – lidem plýtvání přestává být jedno a chtějí jej taky nějak řešit.

Podobných projektů teď vzniká víc, nejen v potravinářství. Nakolik pociťujete podporu lidí, kteří si jídlo doopravdy koupí a nakolik pouhé uznání a „lajky“ na Facebooku?

Každý den vyprodáme minimálně 70 % nabídky, což je vzhledem k tomu, že všechno děláme takzvaně organicky a bez reklamy, úspěch. Máme za sebou první dva měsíce fungování ve Zlíně a zpětná vazba je zatím pozitivní.

Zákazníci nám pořád potvrzují, že to má smysl, podporují nás v pokračování a doporučují nás dál. Obchodníci o nás ví a často se o zapojení hlásí sami, což je hrozně příjemné. Pro ně je to forma propagace, která navíc přináší i finanční zisk a ještě ušetří ty potraviny.

Co všechno musí obchodníci se zbytky jídla dělat, je pro ně vyhazování komplikovaný proces?

To se různí, každopádně pokud prodávají i maso, musí řešit například kafilerku. Takže to tam musí odvézt, kafilerka si podobně jako jiná zařízení bere nějaký poplatek, takže jsou s vyhazováním spojené další náklady, do nichž se započítává i to, že jídlo musí někdo dát do regálu, musí to odtamtud potom zase vzít, dát do krabice, naložit do auta, odvézt a tak dále. Takže když se nad tím člověk zamyslí, je těch nákladů spojených s vyhazováním poměrně hodně.

Ne všichni to tak mají, někdo prostě vezme zákusky a hodí je do koše, to jsou ty případy, kdy se nejvíc jedná o morální problém. Jestli má obchodník možnost udělat něco s tím, aby jídlo do koše nemusel vyhazovat, tak proč to neudělat? Ale setkali jsme se i s obchodníky, kteří řekli, že to řešit nechtějí.

A kolik takových podniků ve Zlíně bylo?

Pouze jeden. Nicméně spoustu podniků řeklo, že už to nějakým způsobem mají vyřešené. Že to například vozí do azylových domů nebo poskytují charitě, což je skvělé. Ne všichni to ale mají vyřešené a od toho jsme tady my. Jako další platforma pro to, jak dále nakládat s neprodanými potravinami, aby nekončily v koši a byly využity.

Jak funguje zapojení do aplikace pro prodejce? Pokud bych byla majitelkou restaurace, co musím udělat, abych mohla přes Jídlov nabídnout své zbytky?

Funguje to zcela bezúdržbově, majitelé nemusí dělat prakticky nic. Máme dva systémy, jak to může fungovat.

My pracujeme s tím, že každý obchodník zná nějaké minimum, které vyhodí. Například pekárna ví, že každý den vyhodí jídlo za 500 korun. To znamená, že ví, že může nabídnout 5 balíčků v hodnotě 100 korun a ví, že tam to zboží zůstane, protože musí mít zajímavou nabídku i v pět hodin, byť zavírají v 17:30. Bohužel to u nás funguje takto.

V jiných zemích nebo v některých podnicích to funguje tak, že když nemám, tak zavírám. Tady to tak nefunguje, i když bych byl hrozně rád, kdyby to tak bylo. Lidé mají hrozně moc na výběr; jsou zvyklí si vybírat a jsou zvyklí si vybírat kdykoliv. Na tom pak trpí obchodníci, protože mají zbytky. Stejně tak restaurace si nemůže dovolit člověku o půl druhé říct, že už nemá denní menu, proto jich má raději víc. Protože když člověk dneska někam jde na oběd a ono už tam nic není, tak tam už znovu nepůjde, což je špatně.

Lidé jsou zvyklí si vybírat a jsou zvyklí si vybírat kdykoliv.

Prodejci si tedy v aplikaci nastaví nějaké minimum, které je v ní nabídnuto a nemusí do toho systému už vůbec vlézt. Jednou za den jim přijde ve zvolený čas notifikace, přihlásí se přes svůj byznys login a přidají informaci, kolik balíčků reálně prodali.

Když si lidé objednají 3 balíčky, obsluha prodejny ví, že má tento počet balíčků nachystat, takže vezme tašku, kterou jim dodáme a nachystá je. Přijde člověk, který si jídlo objednal, se svým vlastním telefonem, na kterém má v aplikaci doklad a obsluha to odklikne a předává tašku. Takto jednoduché to je. Pro obchodníka se nejedná o žádný zásah, jediné, co musí udělat, je nachystat balíček v dané hodnotě.

Hodně lidí má v současnosti specifický stravovací režim – někdo nejí maso, někdo se vyhýbá lepku, jiní lidé preferují raw stravu. Plánujete dát v aplikaci možnost, aby si lidé mohli složení balíčku vybrat?

Ne, tohle neplánujeme. Každopádně jsou v aplikaci například restaurace jako je zlínský Prašád, který je bezmasý a bezlepkový a tam tito lidé mohou nakupovat.

Výběr se tedy odvíjí od podniků. Samozřejmě ve Zlíně máme nějaký omezený počet aktivních podniků, takže člověk zároveň má a nemá na výběr, protože pro ty náročnější to nemusí být dostačující. Myslím si ale, že každý si může najít to svoje. Kdo nejí lepek, tak si samozřejmě nebude kupovat balíček v pekárně, ale nakoupí v Prašádu anebo si koupí menu. Ta fungují tak, že v nabídce je odkaz na menu daného dne, takže se člověk může podívat, jaká jídla jsou k dispozici. Pokud bych si například dal dvě a jedno ne, tak to risknu. Myslím, že za těch 60 korun místo 110 je to příjemné i bez rozsáhlého výběru.

Fungujete také v Praze. Zaznamenali jste nějaký rozdíl v tom, jak podniky vnímají vaši službu?

Musím říct, že v Praze jsme to měli podstatně těžší než tady ve Zlíně. Tady se všichni známe, víme o sobě, to znamená, že schůzky se odehrávaly většinou na přátelské úrovni, kdežto v Praze to už tak nebylo. Máme tam nějaké známé, ale partneři, kteří dnes v rámci aplikace fungují, jsou lidé, které jsme oslovili obchodně: obcházeli jsme prodejny, klepali jsme na dveře. Ale narazili jsme na úžasné lidi.

Takže podniky mají zájem?

Ti, kteří nám dali šanci, a poslechli si nás, zájem mají. Myslím si, že ti, kteří nás nepřijali mají strach z něčeho nového. To se ale může změnit, když uvidí, že aplikace funguje a dělá radost oběma stranám.

Vidíte v přijímání aplikace nějaké rozdíly mezi typy podniků?

Určitě jsou tam rozdíly. Jestli to vnímají víc marketingově nebo primárně tak, že zabrání plýtvání, a ještě z toho něco málo mají, to je čistě na nich. My chceme pracovat s lidmi, kteří mají zájem, kterým je to jídlo líto vyhazovat. Je rozdíl mezi majitelem, který řeší především čísla a majitelem, který je na place a jídlo mu prochází rukama.

Úžasným příkladem je Bistro Mezi Srnky, kde jsme narazili na opravdu skvělou majitelku, která má k jídlu vztah, prochází jí rukama a do všeho dává veškerou svou energii a lásku.

Potýkáte se s nějakými legislativními překážkami – zejména co se týká hygienických norem?

Díky tomu, že jídlo prodáváme v běžné otevírací době, ne. Když pekárna zavírá v šest hodin a ten člověk si to vyzvedává 17:00 až 17:50, tak se jedná pořád o ten samý den. Není tedy rozdíl mezi tím, zda by se dané jídlo prodalo běžným způsobem, nebo pomocí naší aplikace.

Takže později už je prodej komplikovanější?

Přesně tak. Podle toho, co vím, musí být vše, co je čerstvé, prodáno do 24 hodin. Restaurace zase mají 4 hodiny na to, aby prodaly denní menu.

V tomto nám hrozně pomohli sami obchodníci, my jsme tato úskalí neznali. Za to jsme opravdu rádi a pořád se učíme, každý nám dává nějaké podněty, co by bylo dobré zapracovat. Díky tomu, že máme aplikaci plně pod sebou, můžeme upravovat, co je potřeba, přidávat různé funkce.

Kam pro zbytky?
V Česku nyní začíná fungovat kromě aplikace Jídlov také česká mutace aplikace AAHI a koncept Nesnězeno, který byl doposud aktivní především v Brně a fungoval v rámci Facebookové skupiny. Nyní přechází do fáze testování aplikace.

Jak to vnímáš ty osobně – je pro tebe plýtvání potravinami největší problém?

Myslím si, že je tady obrovské množství problémů. Plýtvá se nejen jídlem, ale i lidskou prací, plýtvá se vodou. Voda obzvlášť je obrovský problém. Nevím, jestli plýtvání potravinami je ten úplně nejzásadnější problém – jsou tady taky například plasty. Ty jsou možná ještě větší problém. I my se snažíme, co se obalů týče, být co nejekologičtější. Máme recyklované tašky, s plasty neděláme vůbec.

Co teď aktuálně v rámci aplikace řešíte?

Jak se zbavit těch tašek. Řešíme možnost, že by si člověk mohl zakoupit zboží bez obalu. Problém je v tom, jak to udělat, aby ten obchodník nemusel řešit, že jedno je tak, druhé jinak. Jedná se zase o komplikaci pro obsluhu a nevíme, jestli by byli ochotní na to přistoupit. Tento systém, tak, jak je nastavený, je opravdu nejjednodušší a my to tak chceme zachovat. I to je například důvod, proč nabízíme vždycky pouze jeden druh balíčků.

Snažíte se o nějaké další šíření myšlenky, vzděláváte nějakým způsobem své uživatele?

Chceme, aby se o plýtvání jídlem vědělo a diskutovalo co nejvíc. Proto máme na webu blog, na kterém o dané problematice píšeme. Zajímavá fakta o plýtvání potravinami najdou nejen naši fanoušci také na našich sociálních sítích, hlavně Facebooku nebo Instagramu.

V Brně funguje obdobný koncept, který se jmenuje Nesnězeno. Plánujete jít i tam, nebo jste se rozhodli pro Prahu, abyste si nekonkurovali?

Pro nás Nesnězeno není konkurence, ale projekt, který má stejný cíl jako my. My jsme hrozně rádi za kohokoliv, kdo se snaží, aby se předcházelo plýtvání, takže pro nás to opravdu není konkurence. Myslím si taky, že tento projekt se zaměřuje víc na restaurace a bistra, která nabízí konkrétní jídla, která zůstala, náš koncept je trochu jiný. Proto mám za to, že prostor je tady pro oba projekty.

Brno je samozřejmě lukrativní, těch podniků je tam spousta a nevidím důvod, proč nebýt i tam. Jsme přizpůsobiví – nějaký plán máme, ale asi se ho nejde úplně držet, nebylo by to ani zdravé ani správné. Jestli o nás má někdo zájem, tak mu nechceme říkat ne, teď na vás nemáme čas. Ozval se nám pán z Babic u Uherského Hradiště a já nevidím důvod, proč tam nejít, proč to nezkusit tam. Pokud má někdo zájem nevyhazovat jídlo, tak tomu chceme pomoct. Možná, že to nevyjde a nebude tam ta nákupní síla, ale proč to nezkusit.

Nezvažujete předávat potraviny také dál, například organizacím, které pomáhají sociálně slabším lidem?

My jídlo nepředáváme, ale otevíráme nový prodejní kanál, který umožňuje lidem jídlo zachránit a udělat tak dobrou věc.

Tyto organizace fungují samostatně a fungují dobře. Jsou různé potravinové banky, se kterými spolupracují velké supermarkety nad 400 metrů čtverečních, pro které je to povinnost, ale jsou samozřejmě i podniky, které s nimi spolupracují ze své vlastní vůle.

Jaké máte plány do budoucna?

Náš plán vlastně je, že nemáme plán (smích). Samozřejmě se chceme co nejvíce rozšířit do dalších měst a zachránit co nejvíce jídla a zároveň tak vyhovět přáním našich zákazníků. Ten projekt nás vede sám, protože plány, které jsme měli, se přizpůsobují tomu, co se reálně děje.

Zlín vnímáme jako jádro, ze kterého se chceme šířit dál. Nakonec jsme se rozhodli, že zdoláme Prahu, protože jsme tam cítili potenciál a byl tam o nás zájem. Teď máme v Praze partnery, kteří mají pobočky po celé České republice, takže nedokážu říct, jakým směrem se budeme ubírat. Chceme řešit každé město, chceme být po celé republice. Momentálně řešíme kromě Prahy Olomouc, Uherské Hradiště a obec Babice. Chceme být všude tam, kde se jídlo vyhazuje.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here