Promění koronavirová pandemie potravinové zásobování Čechů?
Pandemie koronaviru ukázala, jak je náš potravinový systém, závislý na propojeném globalizovaném trhu, křehký. V mnoha vyspělých zemích pocítili obyvatelé krátkodobý nedostatek potravin, když byly supermarkety vykoupeny za účelem dělání zásob, a dodávky dalších potravin se zasekly na hranicích kvůli zpřísněným kontrolám, exotické potraviny hnijí v kontejnerech v přístavech. V Česku se nedostatek projevil v prvních dnech pandemie, kdy byly vykoupeny trvanlivé potraviny.
Co nám o potravinovém systému říká droždí?
Poptávka po droždí je už od začátku pandemie vyšší než nabídka a podle jeho dodavatelů bude droždí nedostatkovým zbožím ještě několik týdnů. Proč? V Česku už není ani jedna firma, která by droždí vyráběla. Veškeré droždí se k nám dováží ze zahraničí, v Česku se pouze balí a distribuuje. A to je to, co teď čeští výrobci nestíhají. Balit droždí. Jedna ze základních surovin, docela jednoduchá na výrobu, která se dříve vyráběla v každém větším městě, už se nevyplatí vyrábět. Levnější je mít jednu obrovskou továrnu, která jej moderními technologiemi vyrobí za minimální náklady a z ní droždí distribuovat.
Podobně to funguje s dalšími základními potravinami. Důvod, proč se k nám ze Španělska vozí jablka není ten, že bychom si jich u nás nedokázali dostatek vypěstovat, ale to, že Španělé je dokážou vypěstovat levněji. Potravinový systém, který stojí na dovozu potravin z několika tisícových vzdáleností, je nebezpečný. Kdyby krize a s ní i uzavřené hranice trvala déle, pravděpodobně pocítíme hlad.
Zatím podle ministerstva zemědělství omezení dodávek potravin nehrozí, krize by mohla nastat, až přijde čas sklizně, která stojí na námezdních pracovnících, u nichž není jasné, zda budou do země vpuštěni včas.
Droždí nesymbolizuje jen neflexibilnost složitého potravinového systému s dlouhými dodavatelskými řetězci, ale ilustruje směr, jakým se v době pandemie vydaly české domácnosti ve shánění potravin a vaření. Češi a češky se v době pandemie vrátili k plotnám, někteří se u nich ocitli poprvé. Vedou je k tomu obavy z budoucnosti, snaha chodit na nákup co nejméně, možná i snaha ušetřit. Některé k pečení vlastního pečiva inspirují sociální sítě, na nichž se dennodenně objevují obrázky a videa dobrot, které napekli influenceři a jejich fanoušci.
Kratší distribuční sítě jsou bezpečnější
Kromě poptávky po droždí se mění i jiné nákupní vzorce. Vzrostl také zájem o alternativní zdroje ovoce a zeleniny. Komunitou podporované zemědělství hlásí celosvětově zvýšený zájem. Jejich výhodou je, že nejsou tak závislé na dlouhých distribučních sítích často překračující hranice několika zemí nebo na levné pracovní síle, díky tomu je omezení dané pandemií koronaviru nijak významně neomezila. Rozvoj zažívá také on-line distribuce farmářských výpěstků, například internetové tržiště Scuk v této době hlásí 2,5x vyšší obrat.
Z hlediska zdravotnického jsou kratší distribuční sítě také bezpečnější. Do kontaktu s potravinami přijde pouze farmář, který je sklízí, doručovatel a pak až koncový zákazník. Jídlo nikdo nepřekládá, nevykládá na regály, nevybírá, nenakupuje. Tím se riziko nákazy drasticky snižuje.
Změní se zásobování budoucnosti?
Kromě každodenního vaření a pečení začaly domácnosti myslet i na budoucnost a na potenciální další krize. Zvýšený zájem je o zahrádkaření, ale i zavařování a jiné způsoby konzervace potravin na horší časy.
Otázkou zůstává, jestli nastane procitnutí z toho, jak je naše potravinová síť křehká a vláda začne více podporovat lokální produkci potravin. Na úrovni jednotlivců a domácností se nabízí otázka, jestli se snahy o domácí výrobu potravin, zvýšený zájem o pěstování a samozásobitelství nebo snaha podporovat nákupy lokální producenty, přenesou i do „normálních” postpandemických dnů. Stačily ty téměř dva měsíce k tomu, aby se z těchto dočasných zvyků staly zvyky trvalé?
