Stavebnictví je často opomíjeným sektorem z hlediska odpadového hospodářství, nicméně jeho dopad na životní prostředí je obrovský. Globální tempo spotřeby stavebních materiálů roste rok od roku a písek a štěrk jsou druhou nejvíc spotřebovanou surovinou na světě – po vodě. Praha v současné době spotřebovává 13 milionů tun stavebních materiálů ročně a pouze 10 % jsou recyklátem. Jaké řešení nabízí pro stávající situaci cirkulární ekonomika?
Krize s pískem
Nikdy by vás nenapadlo, že všudypřítomný písek může být surovinou, která lidstvu postupně dochází. Řeknete si, že Sahara a další pouště přece mají nekonečné zásoby, avšak je tady jeden problém: pouštní písek je pro účely současného stavebnictví zcela nevhodný. Podle zprávy OSN, už dnes těžba písku přesahuje udržitelné tempo a nestíhá se tak přirozeně obnovovat. Od roku 1900 globální spotřeba zdrojů v sektoru stavebnictví stoupala o 2,8 % každý rok, a zdvojnásobovala se každých 25 let. Například písek a štěrk, které představují 79 % světově vytěžených materiálů a 29 miliard tun ročně, jsou pro sektor stavebnictví zcela zásadní.
Enormní růst spotřeby je vyvolán tím, že naše současná civilizace je na písku přímo založená. Veškerá infrastruktura a stavby jsou budované na základě betonu, který obsahuje zhruba 80 % stavebního kameniva, asfalt má 94 %. Například Čína za předchozí 4 roky spotřebovala tolik stavebního kameniva, kolik Spojené Státy za celé předchozí století. Dopady těžby písku na životní prostředí jsou drastické, například kvůli obrovské poptávce Singapuru navždy zmizelo 24 indonéských ostrovů z mapy světa.
Písek využíváme nejen ve stavebnictví, ale i v dalších odvětvích. Najdeme ho v obrazovce chytrého telefonu nebo zubní pastě. Závislosti na něm se těžko zbavíme, nyní je ve hře udržitelný management a využití alternativních zdrojů. Třeba takových, na které se dnes nahlíží jako na stavební odpad. Jak známe z principů cirkulární ekonomiky, co je pro jednoho odpad, pro druhého je poklad.
Stavebnictví spotřebovává obrovské množství surovin a produkuje velké množství odpadu. Praha není výjimkou.
Každý rok se v Praze spotřebuje více než 13 milionů tun stavebních materiálů, přičemž pouze 10 % pochází ze sekundárních zdrojů. Zároveň stavební odpad představuje 65 % veškerého odpadu vyprodukovaného v hlavním městě. V debatách o produkci odpadu se často diskuze stáčí jen na aktivity zaměřující se na předcházení vzniku komunálního odpadu (čímž nechceme snižovat jejich význam), stavebnictví bývá bohužel většinou opomíjeno.
Na základě socioekonomické analýzy, která byla součástí pražského cirkulárního skenu, byl sektor stavebnictví vybrán jako jedna ze tří prioritních oblastí pro implementaci principů cirkulární ekonomiky. Tento sektor zaměstnává 53 tisíc lidí a přispívá zhruba 150 miliard korun do městské ekonomiky. Zároveň existují jisté strukturální výzvy pro město, jako například růst cen nemovitostí, nedostatek dostupného bydlení, velký počet opuštěných budov v centru města a taky absence systému nakládání se stavebním odpadem a materiály.
Co je pražský stavební odpad?
Minerály a chemikálie představují až 97 % veškerého stavebního odpadu, jsou to převážně zemina a kamenivo, beton, suť, asfalt a další. 1 170 000 tun odpadních materiálů jsou následně recyklované, což se na první pohled zdá jako významné číslo, avšak ve srovnání s celkovou spotřebou stavebních materiálů, které pochází z těžby primárních zdrojů, se jeví jako nedostatečné.
Zemina a kamenivo jsou největší položkou stavebního odpadu. Většinou vznikají při úpravě pozemku na novou stavební plochu. Tyto materiály se následně používají k zasypávání prohlubní na vytěžených plochách, skládek atd. I když nejde o činnost s negativním dopadem na životní prostředí, snižuje to potenciál pro aplikaci principů cirkulární ekonomiky.
Pražský cirkulární sken identifikoval tři klíčové příležitosti pro stavební sektor v Praze. Podívejme se na ně více dopodrobna.
Příležitost č. 1: Zvýšená míra využití recyklovaných materiálů
Obecně platí, že v ideálním městě budoucnosti veškeré materiály, které jsou potřebné pro nové stavby, pochází z obnovitelných, udržitelných a lokálních zdrojů, přičemž je jejich hodnota uchovávaná v cyklech znovupoužití a recyklace.
O zvýšení míry využití stavebních materiálů z druhé ruky se v Česku snaží online burza druhotných surovin Cyrkl. Ta sdružuje zákazníky a kupující, kteří mají zájem o opětovné využití materiálů, které většinou končí na skládce. Ze stavebních odpadů zde seženete pálené cihly, drcenou břidlici, nebo stavební suť – je to elegantní řešení pro finanční úspory, snížení emisí CO2 a celkového dopadu na životní prostředí – plně v souladu s cirkulární ekonomikou.
Recyklací stavebního odpadu se již dnes zabývají některé české firmy. Za zmínku stojí i firma AZS 98, která letos bodovala v soutěži Ministerstva průmyslu a obchodu Přeměna odpadu na zdroje s projektem „Využití asfaltového a betonového recyklátu jako náhrada za přírodní kamenivo“.
Ve stavebnictví můžou najít uplatnění i jiné materiály, které dřív nepřipadaly v úvahu – jako třeba španělský projekt Ecoceramica, který využívá čistírenské kaly pro výrobu cihel. Výsledky jsou překvapivé: cihly od Ecoceramicy mají stejnou nosnost při využití 25 % kalů ve výrobě cihel.
Dalším neobvyklým materiálem pro stavebnictví je škvára, která vzniká při spalování směsného komunálního odpadu. Komodita, která se dnes ukládá na skládky, má velký potenciál jako náhražka primárních zdrojů pří výstavbě silničních komunikací. Jenom v Pražské ZEVO Malešice se aktuálně vyprodukuje 210 kg škváry z tuny odpadu, což je při aktuální kapacitě zpracování odpadu něco kolem 70 000 tun ročně. Celkově je však v ČR produkováno kolem 200 tisíc tun škváry.
Radim Mana, mluvčí Pražských služeb, se domnívá, že tento potenciál je zbytečně promarněn – ze škváry by se mohly stavět silnice. „Ze 70 tisíc tun škváry by mělo být možné realizovat až 25 kilometrů silnice. Konstrukční tloušťka vrstvy ze škváry je pochopitelně odvislá od dopravního zatížení, proto je uveden jen odhad. Je také možné, že škvára bude vhodným materiálem do tzv. KSC (kamenivo stmelené cementem), v tomto případě bylo by možné postavit i delší silniční komunikaci“.
Vzhledem k tomu, že Praha potřebuje výstavbu nových liniových komunikací neustále, řešení se nabízí samo: víc lokální surovinu pro pražské silnice už neseženete.
Příležitost č. 2: Zlepšit kvalitu dat o materiálech existujících ve městských stavbách
Současná města jsou bankou materiálů. Máme k dispozici zásoby ve formě chátrajících budov, jejichž využití může být poněkud problematické. Změnu může přinést vytvoření systému, který by shromažďoval data o stavbách a depozitářích cenných materiálů nebo zavedení materiálových pasů budov pro budoucí stavby, které by obsahovaly informace o tom, jaké materiály a v jakém množství stavba obsahuje.
Taková platforma může být veřejnou online knihovnou materiálů městského prostředí. Přispěla by tak k lepšímu porozumění toho, jaké materiály se využívají v Praze – a jaká je nejlepší cesta k jejich opětovnému použití. Příkladem již úspěšné fungujícího „materiálového katastru“ je nizozemská organizace Madaster, která sdružuje vlastníky nemovitostí, stavební firmy, veřejné instituce, designéry a architekty s vizí eliminovat fenomén stavebního odpadu.
Příležitost č. 3: Cirkulární kritéria pro výstavbu a demolici
Ačkoliv již existují potřebné technologie i firmy, které zvládají stavební odpad opětovně využívat, většímu rozmachu recyklace brání nedostatečná poptávka. Cestou, jak tento proces podpořit, je systém cirkulárního veřejného zadávání neboli stanovení přísných kritérií pro nově vznikající stavby v Praze. Tato kritéria by měla obnášet vyšší podíl recyklovaných materiálů ve stavbách, materiálové pasy nebo modulové stavby, jejichž demolice a znovupoužití získaných materiálů jsou snadné.
Klíčem ke zvýšené poptávce je tak magistrát hlavního města Prahy, v gesci kterého je velká kupní síla a schopnost ovlivňovat tržní procesy, jelikož město je zodpovědné za 24 % všech staveb a demolicí v Praze. Zavedení klíčových prvků cirkulární ekonomiky do veřejných zakázek by tak výrazně přispělo k rozvoji recyklačních technologií a podpoře nových byznys modelů v sektoru.
Zavedení cirkulárních kritérií pro stavebnictví se navíc nachází ve veřejném zájmu, i proto, že výrazně přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů, vzniku nových pracovních míst a likvidaci ekologické zátěže. Toto téma nabírá důležitosti obzvlášť v době, kdy Praha přijala klimatický závazek ke snížení emisí oxidu uhličitého o 45 % do roku 2030.
V době přicházejících klimatických změn a nedostatků zdrojů pro stavebnictví je na čase se obrátit na zdroje, které jsou lokálně k dispozici. Kreativita a vynalézavost jsou nutnými atributy pro společenskou transformaci a je skvělé, že je máme i v Česku. Nyní je však zapotřebí jim podat pomocnou ruku díky systému cirkulárního veřejného zadávání a celkovou změnou toho, jak k materiálům přistupujeme. Kombinace správně nastavených ekonomických pobídek, politického rámce a podpory ekologicky šetrných principů ve stavebnictví zaručí, že v městském prostředí budou vznikat cirkulární stavby s minimálním dopadem na životní prostředí. Už jen přestat před recyklací strkat hlavu do písku, kterého je jinak nedostatek.
