Kamila Vodochodská

Kamila Vodochodská je návrhářka, stylistka a módní koučka. Učí lidi poznat svůj styl a sestavit si udržitelný šatník přesně podle jejich gusta, šije šaty na míru, dělá styling a o módě pořádá přednášky a workshopy. A do všech těchto oblastí promítá udržitelnost. Tento článek pro nás napsala, když jsme se jí prali na její vizi toho, jak bude/měl by vypadat módní průmysl v roce 2050.

PILÍŘE PŘIROZENÉ I NUTNÉ EVOLUCE V MÓDNÍM PRŮMYSLU

„Chci, aby lidé vnímali oblečení jako projev své osobnosti, našli vnitřní odvahu, vážili si sebe a byli přísní vůči tomu, co a proč na sebe oblékají.”


Automatizace jako záchrana

Módní průmysl je velmi náročný na přírodní i lidské zdroje a již nyní se tento jev významně podepisuje svou nesmyslnou nadvýrobou na stavu životního prostředí i životech lidí. Počátkem vzniku fast fashion se tento škodlivý jev prohloubil, urychlil a znásobil. I oblasti s největší koncentrací pracovní síly již na poptávku nestačí. Připočteme-li snižující se tlak na kvalitu ze strany nevědomých spotřebitelů, klesají tak i požadavky na vstupní textilní materiál i potřeba výrobců pracovat v uzavřeném cyklu výrobních procesů. Nutně se musí tedy dříve či později zhroutit, jeho principy totiž nejsou zdravé a dlouhodobě nepřináší nikomu nic pozitivního a hodnotného, odmyslíme-li zisk značek.

Sama chci věřit, že lidská ruční práce, obnova řemesel a jejich kvalit, prohlubování historií prověřených postupů, procesů a technik s ohledem na požadavky moderních zákazníků 21. století najdou v budoucnosti své místo.

I přesto, že textilní technologický vývoj je jeden z nejrychleji se rozvíjejících, oděvní produkce neprošla za posledních sto let téměř žádnou formou automatizace. A právě v alespoň částečné automatizaci pomocí robotů a 3D konfigurátorů s propojením do aplikací lze spatřit budoucnost oděvního průmyslu. Tuto myšlenku jsme však schopni v současnosti rozvíjet pouze u materiálů syntetického či recyklovaného syntetického původu, které jsou vhodné pro metodu tavení, i přestože mohou disponovat vysokými funkčními pozitivy. Bude nutné spojit výhody automatizace s myšlenkou snižování zbytečné nadvýroby – jak materiálových vláken, tak oděvů, které se neprodají a je nutná jejich co nejvíce ekologická likvidace. Cestou by mohly být skenery fungující pomocí mobilních aplikací, díky nimž by si člověk uložil své aktuální míry, zkoušel online vhodné střihy a teprve poté zadal signál pro roboty do výrobních hal, kteří by spustili výrobu na bázi přímé objednávky. Svářené nebo spájené oblečení místo šitého by v mnohém ulehčilo švadlenám a pomohlo měnit podmínky a vražedné tempo ve sweatshopech* a zároveň by pomohlo snížit nadvýrobu.

Fashion is dead 

„Móda v klasické podobě je mrtvá,“ prohlásila módní prognostička Li Edelkoort a z mnoha úhlů pohledů lze s jejím výrokem jen souhlasit. 

V současné době narážíme na zajímavý fakt, že slow fashion* a slow life style vymezující se proti fast fashion*, materiálnímu a hektickému způsobu života, jsou paradoxně trendem. Je proto nutné, aby se i slow směr a myšlenkový přerod definoval, redefinoval a našel svou pravou a dlouhodobě přínosnou formu. Drtivá většina konvenčních oděvních značek dnes funguje s jediným účelem – dosáhnout ekonomického zisku. Bohužel i v udržitelném sektoru tomu často není jinak. Lidé se ale začínají ptát, za jakých podmínek se tohoto ekonomického zisku dosahuje, zda výroba nezpůsobuje rozdíly ve společnosti či nepřináší nevratné environmentální změny.

Ve firemním prostředí začínají probíhat pomalé změny a je dobré, že jdou zevnitř směrem ven. Naplňuje mě to nadějí v jejich zapojení z hlediska budoucích let. První povolání managerů udržitelnosti jsou jen ukázkou toho, kam by mohla budoucnost směřovat. Můžeme jen věřit, že pilíře, na nichž nyní stojí udržitelné značky – ekonomika, společnost i příroda – nebudou v budoucnu výsadou značek s udržitelným přízviskem, ale všech módních brandů. 

Růst módní inteligence a přenastavení nejen módního spotřebního myšlení jako cesta k novým hodnotám

Vlivem nízké ceny jsou oděvy a doplňky vnímány jen jako spotřební zboží či jednoúčelová položka. Nakupujeme čtyřikrát více než před dvaceti lety a každým rokem roste množství textilního odpadu. Představte si budoucnost v roce 2050, pokud by neudržitelný běh výroby v módním průmyslu pokračoval beze změny. To, jak vyrábíme, nakupujeme a jak spotřebováváme módu, má vliv na kvalitu našeho života již v globálním měřítku.

Změna nevědomého spotřebitele v uvědomělého zákazníka a s tím související odpovědnost za jakékoliv jednání (i to nákupní) a důsledky (etické, environmentální), které toto jednání přináší, by se měly stávat standardem. Jsme na počátku, ale právě podpora růstu módní inteligence jednotlivců, podpora šíření správných informací a rozmělnění dezinformací je cestou. Odpovědnost by měla být naším druhým já. I malé změny v nákupních návycích totiž mohou dokázat velké věci. Protože s každou korunou, kterou utratíme za nějaký výrobek, dodáváme energii všemu, co tomu předcházelo. To je to nejsilnější volební právo každého z nás, které má vliv na utváření okolního světa. Přejme si všichni kvůli sobě, našim dětem a dětem našich dětí, aby se kvalita našich životů i díky změně módního uvažování neustále zvyšovala. Každým kvalitním výrobkem, každým smysluplným nákupem můžeme měnit svět k lepšímu.

Kladení správných otázek před zahájením výroby

Z čeho bude produkt vyroben? Jaké materiály – ty standardně využívané, ty zatím považované za alternativní či ty, které čeká teprve vývojová fáze? Je upcycle cestou či je třeba kombinace obého? Jak náročná bude údržba zboží pro zákazníka? Co se s ním stane po donošení? Jakou přidanou hodnotu zákazníkům výrobou přináším? To jsou otázky, které by si před zahájením výroby měla klást každá firma. Už v této počáteční fázi lze totiž eliminovat až 80 % environmentálních negativních dopadů, které móda způsobuje. Podpora externích či interních specialistů, kteří by tyto nové pohledy přinesli, by měla v budoucnu vést ke vzniku regulérních pracovních pozic. 

Nové materiály, nové standardy

Není tomu tak dlouho, kdy vlákna QMilk (z odpadu při výrobě mléka), umělá kůže (Piňatex) z ananasových vláken, vlákna z vinných bakterií, ale i 3D tisk produktů či vlákna s hydratujícím efektem nahrazujícím použití krémů na pokožku, byla velká neznámá. Můžeme se jen těšit na to, co vývoj textilních technologií a zušlechťování přinese světu.

Nové, šetrnější materiály se neprosadí bez nových standardů. Zkvalitnění produkce těch materiálů, které jsou pro spotřebitele na oděvech přínosné, příjemné a zdravé. Návrat k takové produkci, za kterou by mohl s čistým svědomím stát každý výrobní ředitel, včetně využití druhotného odpadu a těch zdrojů, o kterých nyní ani netušíme, že by bylo možné je v textilním průmyslu využít. Tak jako zodpovědnost úprav výrobních procesů dle možností tak, aby byl cyklus uzavřen a mohl zdroje na vstup u a zdroje na výstupu znovu využít, ideálně s nulovým či minimálním dopadem a zátěží planety.

Kruh se uzavírá 

Jednou z nejvýznamnějších změn pro budoucí fungování módního průmyslu bude transparentnost v oblasti původu materiálů. Původ země, kde byl materiál vyroben, ne původu země, odkud je dovážen. V tom je velký rozdíl. Jde přeci o zdraví a životy nás všech. Budou-li nám chtít značky na naše otázky odpovědět, budou se muset blíže podívat na svůj dodavatelský řetězec, což jim může pomoci odkrýt skutečnosti, o kterých do té doby neměly sami ani tušení, a podniknout kroky k nápravě. 

Zcela standardním by se pro budoucnost měla stát certifikace ověření kvality, a ne falešné materiálové či výrobní listy. V okamžiku, kdy zákazník bude věřit slibu a závazku výrobce a nebude oklamán, obnoví se důvěra a i hodnota (nejen cenovka) produktu bude zcela jiná. Oděv bude mít přesah. Budoucností je promítnout do ceny nejen samotnou výrobu, předvýrobní a povýrobní procesy, ale i ekologickou stopu, kterou výroba chtě nechtě zanechává.

Značky by měly převzít zodpovědnost za každý svůj produkt i poté, co jej zákazník odnosí. Jedná se totiž o důkaz toho, že si výrobce natolik stojí za svojí produkcí a použitý materiál má pro něj takovou cenu, že je od zákazníka schopen donošený produkt znovu odebrat či dokonce odkoupit a dále s ním pracovat. Tato podnikatelská udržitelná strategie je jednou z budoucích cest, jak proces vizí módních značek zcela uzavřít.

Kamila Vodochodská

Text původně vznikl pro publikaci Cirkulární móda – cirkulární ekonomika jako cesta změny módního průmyslu, která je volně ke stažení. Pro svoji délku a hloubku se nakonec do publikace nevešel. Tak jsme se rozhodli jej publikovat společně s dalšími texty zabývající se cirkulární ekonomikou a módním průmyslem. Tyto články najdete pod #cirkulární móda na našem webu.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here