V rozhovoru s Janem Rabellem, zakladatelem firmy Brokis, se ujistíme, že v cirkulární ekonomice už žádný odpad není odpadem, ale novou surovinou pro vznik kvalitních výrobků s vysokou přidanou hodnotou – nejen ekonomickou, ale v první řadě environmentální a estetickou. Takovým produktem je BROKISGLASS, který smysluplně využívá odpadní střepy, které vznikají při výrobě ručně foukaných skleněných stínítek nejen pro designové osvětlení firmy Brokis.
Jak se zrodil nápad ke vzniku materiálu BROKISGLASS? Jak složité bylo hledání cesty pro využití odpadních materiálů?
Primární motivací pro vznik tohoto materiálu byla snaha najít řešení pro naše odpadové hospodářství. Chtěli jsme smysluplně využít a vrátit do oběhu odpadní střepy, které při výrobě osvětlovacího skla v naší sklárně vznikají. To se nám prostřednictvím BROKISGLASS podařilo. Zároveň nám nebylo nikdy lhostejné, kde velké množství zbytkového skla skončí. Jediný způsob likvidace tohoto skla bylo totiž jeho vyvezení na skládku. Pro nás byl vždy důležitý ekologický aspekt při nakládání se zbytkovým sklem.
Kolik takového odpadního skla vám v provozu vznikne a kolik zvládnete zpracovat?
Denně vzniká 600–800 kg zbytkového skla. Z tohoto množství zatím spotřebováváme denně cca 210 kilo v jednosměnném provozu, za týden se jedná o více jak tunu skleněných střepů. Pokud bychom zpracovávali surovinu kontinuálně, byli bychom na ještě vyšších číslech. Zbylé množství nespotřebovaného skla ukládáme pro budoucí využití – sklo je materiál, který během uskladnění samozřejmě neztrácí na kvalitě, takže si vytváříme i zásoby do budoucna.
Pokud to není obchodním tajemstvím, jaké všechny kroky jsou zapotřebí k tomu, aby vznikl BROKISGLASS?
Střepy, které jsou součástí BROKISGLASS pochází z naší sklárny Janštejn. Jde o části, které jsou uřezány z foukaného kusu (kopny) a není to výrobek – to je hlavní odpad použitelný na BROKISGLASS, který se dále třídí podle barev a typu skloviny. Roztříděný materiál posléze drtíme a následně z něj oddělíme jemný prach s nečistotami. Čisté střepy navážíme, vložíme do forem a vkládáme do speciální pece. Proces tavení střepů trvá několik hodin a probíhá při teplotě okolo 900 stupňů. I přesto se ale jedná o výrazně méně energeticky náročný proces než zpracování primární suroviny. Dále se desky formátují vodním paprskem, poté proběhne obroušení hran a nakonec se opískuje zadní strana desky. V tu chvíli je deska BROKISGLASS připravena na expedici.
Jak můžeme takové desky využít? Napadá mě spousta variant od obkladů až po tavené plastiky, co všechno vyrábíte vy?
Primární nápad využití BROKISGLASS desek přišel jako nápad na obkladový materiál. Postupem času jsme pak toto sklo začali využívat i na výrobu osvětlovací techniky, z jejíž výroby střepy původně pocházejí. Určitě tedy existují jiné tvary a varianty použití materiálu. Kromě osvětlení jde také o kolekci Democracy of Shapes. Ta splňuje parametry tavené plastiky dostupné pro domácnosti, které by si tu klasickou tavenou plastiku nemohly dovolit pořídit. BROKISGLASS lze použít také na reliéfy. Materiál je široce využitelný v architektuře a designu. Použít se dá na výrobu nábytku, osvětlení, interiérových a exteriérových doplňků, neméně významná je i jeho aplikace v architektuře.
Tato technologie je v Česku ojedinělá. Co se střepy dělají jiné sklárny? Narazili jste na nějakou konkurenci, nebo je jediným konkurentem v boji o cenné materiály skládka?
BROKISGLASS je zcela jedinečným a inovativním materiálem. Víme, že se i ostatní sklárny pokoušejí o vývoj podobného materiálu a smysluplné zpracování střepů. Troufám si však říci, že se nikomu nepodařilo dostat se tak daleko, jako nám.
Co čeká výrobek z BROKISGLASS na konci jeho životní cesty? Jak obtížná je jeho recyklace?
Vzhledem k tomu, že se jedná o inertní materiál, je jeho životnost takřka nekonečná při běžných teplotách a jeho recyklace je možná mnohokrát. Využívání odpadního skla má své limity, ale zároveň obohacuje spektrum možností jeho využití.
Recyklace skleněných střepů je náročný proces především kvůli různému složení a možným defektům materiálů. Pan Rabell však této myšlence uvěřil a stál za vývojem unikátní technologie, jejíž vývoj trval léta a vyžádal nákladné investice. Výsledkem je pec, první a jediná svého druhu na světe, která dokáže proměnit dříve nepoužitelný odpad na materiál, který našel své uplatnění v designu. Kreativní ředitelka BROKISU, Lucie Koldová, letos triumfovala na Designbloku, prestižním českém veletrhu současného designu. Stála i za vývojem kolekcí výrobků z materiálu BROKISGLASS, které můžete vidět v galerii dole.
Zdroj foto: BROKIS
