„Není na světě vesnice, již miloval bych více!“ Tak se ve své sbírce básní zmiňuje o mých rodných Nyklovicích F.X. Barták, básník, který dal naší obci pozornost a kus své literární duše. A se stejným citátem se mohou návštěvníci naší mini obce setkávat na nové vzpomínkové trase, na které jsme si mákly s Barbora Břízová v minulých týdnech. A ta vznikla díky podpoře Nadace Via. Možná se divíte, proč právě tak ze široka začínám naše dnešní vydání Za zraků, ale pro mě je to důvod, proč se vydání o týden opozdilo. Nadace VIA mi dala impuls sepsat grant, díky kterému jsme mohli během letošního výroční setkání rodáků obce akci mírně ozelenit. Pořídit stromy pro nejmenší rodáky, kteří se stanou jejich patrony (a náš Fabian je jedním z nich), nakoupit omyvatelné kelímky namísto jednorázových (kterých by vzniklo během akce pro zhruba 700 lidí na tisíce) a nebo vybavit akci místy pro tříděný odpad. Srdce projektu ale roztepalo naši komunitu, která během dvou měsíců obec rozzářila tak, jak tomu již dlouho nebylo. I to je jeden ze střípků udržitelnosti. Když se totiž zeptáte umělé inteligence, co můžeme udělat pro roztleskání cílů udržitelnosti na lokální úrovni, v každé odpovědi mi sdělila, že základem je péče o komunitu. A tak v úvodu děkuji Nadaci VIA, že nám dala impuls, který ještě dlouho nevyhasne a ostatní inspiruji k sepsání projektů, které ve Vašem okolí udělají to samé. Když naladíte CO, tak sepsání grantu trvá už jen pár spánečků minika. A teď už k aktuálnímu dění!
Vnější i vnitřní Pestrá krajina
Třetím rokem jsem členkou komise Pestrá krajina, která mi dává naději, jako ne mnoho jiných projektů. Asociace soukromého zemědělství pod taktovkou Daniela Pitka, kterého jistě znáte jako sedláka pod Milešovkou (doporučuji sledovat jeho Facebook) organizuje každoročně soutěž pro farmáře, kteří se starají o pestrost v přírodě. A já tak mám šanci navštěvovat srdcaře, kteří ví, že zdravá půda znamená zdravou přírodu, zdravé jídlo, zdravou společnost a zdravou duši (mrk Vratislava Janovská). Letošním bodem všeobecného zájmu se stal pojem regenerativní zemědělství. A já jsem s naprostým nadšením četla den po výjezdech na farmy i článek v mainstreamovém médiu Seznam Zprávy | Byznys o tom, co tento pojem skutečně znamená. Taková témata v nich často nevídám. Pod regenerativní způsoby se totiž schovává kde co, ale základem je snaha o minimální invazivní zásahy do půdy. Při obědě jsme sdíleli zkušenosti z praxe odborníků, kteří za tématem jezdí i do zahraničí, ale já jásala hlavně z toho, že tyto principy do praxe dostávají i farmáři v sousedství Nyklovic. O tom se mi nesnilo. Už dnes jsou v Česku totiž tací, kteří s touto technikou obdělávají svoji půdu a sklízí první úspěchy i v rámci bio kvality. Jen Vám, bohužel nemohu prozradit více konkrétního. Finalisty si pečlivě hlídáme a střežíme v tajnost, ale pro teď Vás zvu na leden 2024, kdy budou finalisté vyhlášeni v rámci slavnostní konference, která pravidelně každý rok probíhá na půdě ČZU (loňská konference jako podcast je must-listen pro milovníky inovací v zemědělství). A tak si dejte do kalendáře tzv. „Save the date“ (přesný upřesním).
Nachmelené ovce
Na jedné z deseti chmelnic zapojených do projektu Kytky pro chmel nyní v rámci výzkumu Pilsner Urquell: The Original Beer Experience aplikuje všechny principy regenerativního zemědělství najednou, včetně zapojení živočišné produkce. Stádo osmi ovcí během celého léta spásá rostliny, které jsou zasety mezi řádky chmelu, a tím pádem není nutné pokryv meziřadí mulčovat. Ovce zároveň půdu přirozeným způsobem hnojí. Na projektu Kytky pro chmel spolupracuje Pilsner Urquell s chmelařskou skupinou ARIX CZECH HOP a Česká zemědělská univerzita v Praze. Společně hledaji další cesty, jak pomoci českému chmelu adaptovat se na dopady klimatické změny a navrátit co nejvíce živin zpět do půdy. Já vám říkám, držte ten prst na tepu tématu regenerativního zemědělství!
Sportovní firemní kultura v DNA firmi ASIO
S nadšením jsem rozkoukala nový dokument o firmě ASIO, která patří mezi ty, za které jsem v Česku nesmírně ráda. Pod taktovkou pana Karel Plotěný dnes funguje několik českých a zahraničních poboček a firma si od začátku klade za cíl šetřit s každou kapkou vody a snaží se hledat cesty, jak ji vracet do oběhu co nejvíce. Byla to též jedna z prvních firem, která mě začala zvát na své velmi odborné semináře a ukázala mi, že právě voda je jedním z elementů, kde se cirkulární ekonomika naprosto nabízí jako řešení globálních výzev v lokálním měřítku. ASIO se zaměřuje i na to, jak z odpadních vod získávat nutrienty, dlouhodobě hledá výzvy jak uzavřít cykly fosforu bez toho aniž by zbytečně plýtvanou látkou v zemědělství docházelo k znečišťování vod v přírodě, umí zefektivnit fungování prádelen tak, že jsou investice na úspory zpět do roku nebo dvou a věnuje se i regeneraci energie z odpadních vod. Hltám jejich YouTube kanál kdykoliv potřebuji ze světa vody radu a prakticky jejich videa nahradí kurzy o vodě a cirkularitě z tepla domova. A dnes o nich vyšel dokument, který bych si dokázala představit i na Netflixu, protože se o firemní kultuře, udržitelnosti těla i ducha dozvíte víc než na mnoha hodinách manažerských přednášek. Gratuluji k narozeninám a přeji celé firmě desítky dalších úspěšných let!
Umělá inteligence v roli auditora ESG
S radostí vidím, jak (snad) již brzy budeme umět nahradit často nudné a repetitivní kroky a výpočty v oblasti udržitelnosti díky umělé inteligenci. V česku do automatizace tepe Dan Heuer ve fair Venture a ve Francii vzniká startup, který si s umělou inteligencí hraje jako s pomyslným auditorem a rádcem v oblasti udržitelnosti a já doufám, že se tak naše profese stejně jako třeba profese lékařů či právníků časem podaří zjednodušit, zdemokratizovat a my se tak budeme moci věnovat komplexním a holistickým řešením a prosazováním nutných změn v praxi, na což často po dlouhých rešerších a výzkumech nezbývá čas. Nečekám brutální revoluci, ale dynamickou evoluci určitě. Teď už to jen nepo… Vy víte co, že.
Hračky ve víru cirkulace
Jako stále čerstvou maminku mě ohromně baví sledovat nové projekty, které vznikají kolem cirkulace dětského oblečení a hraček. Jsou to artefakty, které se v domácnosti moc neohřejí. Z oblečků děti rostou jako z vody, hračky brzy omrzí a stejně toho našeho sviště nejvíc baví všechno, co hračka není. A tak mě naposledy zaujal projekt Hraj si zas, za kterým stojí podobně laděná maminka Kateřina Klancová, jež během své „dovolené“ vystavěla velmi sympatický projekt, kde můžete hračky vrátit do oběhu. Takové dnes tak populární Vinted nebo Sellpy pro hračky. Když vidím úspěch Reknihy a Knihobot, tuším, že tudy vede dobrý směr. Už jen nastavit dobrý byznys model a dobrou komunikaci. A od toho tu je i Český cirkulární Hotspot INCIEN | Institut Cirkulární Ekonomiky, kde členům s podobnými kroky rádi pomáháme.
V Evropě utichá hlas Frans Timmermans
V Českých médiích nedávno prosvištěla zpráva, že v Evropě končí pan Green Deal, který vytáčel Babiše. Kromě toho, že je to zpráva notně zpopularizovaná svým titulkem a při vědomí toho, že ne všechny kroky pana Timmermanse byly takové, pod které bych se podepsala, jeho práce na Zelené dohodě pro Evropu je zcela nepopiratelná. V politice nekončí, jen se vrací na lokální, nizozemskou scénu. A z té já se velmi ráda inspiruji. Aktuálně hledám cesty jak do Česka konečně dostat koncept Zelených dohod, které mají Holanďani rozehrané více než 10 let a které té velké evropské předcházely. Jejich myšlenkou je dostat zelené inovace do praxe díky praktickému vyjednávání mezi více stranami, které dnes vidí pro inovace v praxi legislativní bariéry. Cílem je pak složit skupinu těch, kteří spíš makají než kecají, nastavit jasnou štábní kulturu konkrétního projektu, který v praxi ukáže, že aktuální legislativa inovacím brání a v jasně daném řádu, trvání a s ověřitelnými výsledky pak v rámci pilotních projektů dává prostor danou věc ozkoušet. To, že dnes Holanďani podobné dohody uzavřeli u zhruba tří stovek projektů svědčí o tom, že umí zelené inovace nejen vymýšlet, ale do praxe dostávat a ve světě pak prodávat. A to se mi líbí jako cesta pro česko. Zůstaňte v pozoru, příště nasdílím, kam se téma posunuje. A sázím na ministerstvo životního prostředí a panu Timmersmansovi na lokální úrovni přeji stejně revoluční kroky, jako se podařily na úrovni Evropy.
Vykleštěný Nature restoration law aneb vlk se nažral a koza zůstala celá
A když už píšu o EU, tak musím i ve zkratce o tom, jak dopadlo hlasování o návrhu nařízení o obnově přírody, které proti jiným, často stejně zásadním, informovala i česká média (díky Respekt a Seznam Zprávy | Byznys nebo Ekolist. Nařízení přímo navazuje na část Zelené dohody věnované ochraně biodiverzity, kterou považuji v současné klimatické krizi za ohromně důležitou. O tom, že je dnes krajinu potřeba chránit a to nejen ochranářsky, jak jsme zvyklí, ale že je potřeba tyto kroky propsat i do zemědělství je zřejmé. A tak po vypjatých kolech hlasování byla schváleny. Je se tak trochu přestaly týkat zemědělské krajiny. Kdybych se chtěla o tématu rozepsat, nestačilo by mi ani několik vydání Za zraků a tak těm nelenivým fakt doporučuji pročíst si názor Ladislav Miko, který si tu práci dal. A taky si dovolím zmínit, že mám velkou radost, že Ladislav zůstal po předsednictví ČR v EU v Česku a aktuálně radí panu prezidentovi Petr Pavel i v environmentální agendě.
Jak mít v Česku chytré lesy a vytěžit z nich maximum
O tom je celá naše nová studie INCIEN, kdy si klademe otázku, jak ze dřeva vytěžit maximum a nepřihlížet tomu, jak ho od nás masivně skupuje čína a další chytráci. Problémů je celá řada. Nejsme zvyklí jej recyklovat, vyvážíme nezpracovanou kulatinu, legislativa brání výškovým budovám, máme strach, že dřevo hoří a bojíme se z něj stavět (nechápu) a mohla bych pokračovat. Dobré je, že se nabízí zcela konkrétní cirkulární cesty, které přináší byznys i smysluplnost pro lokální řešení. Pro mě je zásadní dostat téma cirkulárních aspektů i do veřejných zakázek a tak mám radost, že i v tomto tématu bude INCIEN realizovat projekty v oblasti veřejného zadávání (brzy bude oznámeno jak přesně). Pro teď přikládám bezva sumář toho, co se s dřevem dělat dá a proč a mávám Jolana Kubátová za čas, který článku dala.
Konečně začínáme chápat lovestory mezi rostlinami a vodou ve městech
A Ostrava – oficiální profil je toho důkazem. Naprosto jsem odpadla z jednoho z posledních postů města na LinkedIn. Je možná úplně banální, ale krásný. Pár let zpět jsem jen smutně přihlížela na řadě konferencí obecným debatám o tom, proč je nutné vodu svádět betonem z povrchu a dělat, že ve městech není oproti nadšencům, kteří ji chtěli dávat na povrch, vytvářet oázy se zelení a snažili se i hlásat mikroklimatické výhody. Málokdo jim naslouchal. Dneska je hic jak ještě nikdy, máme za sebou nejteplejší měsíc (červen), nejteplejší týden (první červencový) a nejteplejší den (6. červenec) a všichni ví, že je planeta v horečce, o které se nám ani nesnilo (respektive snít mohlo, kdybychom naslouchali vědcům). A tak jsem fakt ráda, že města začínají tyto aspekty komunikovat. A že mluvíme o tom, že stromy jsou i klíčovým elementem dopravní infrastruktury (slova ministra Hladíka v nedávném vysílání na ČT1, zrovna když ty hicy byly). Je to opravdu mega progres a oproti reakci tiskového mluvčího na vydání Nedej.se, o kterém jsem již nedávno psala a které se věnovalo masivnímu kácení alejí v Pardubickém kraji, kde onen tiskový mluvčí prohodil cosi ve smyslu, že od dob co nemáme koně už ty stromy nejsou u silnic tak potřeba, jsem si oddechla. Máme tu ještě pár příčetných politiků a jejich hlas je slyšet. Kéž se tak ještě rychle změní praxe a vzrostlé aleje bráním zuby nehty. Mohu Vás ujistit, že skomírající stromky, které místo nich sázíme jako „náhradní výsadbu“ buď zdechnou nebo nenarostou a o stínu si tak můžeme nechat zdát. PS: pořád hledám cesty jak do češtiny rychle přeložit holandskou knížku Bomen lanen Gerdy Verschuure- Stuip alejím a jejich významu se věnující – mrk mrk kdyby někdo věděl, napište.
Včely laborantky z pražského letiště mají svoje promo video
A tak je činnost ESG týmu pod taktovkou Soňa Hykyšová čím dál viditelnější. Já na konkrétní opatření často vzpomínám od naší jarní exkurze na letiště. Málokterý tým tepe do ESG v konkrétních krocích v praxi tak, jak právě tým na letišti. A to, že jejich med je mňamka mohu osobně referovat. Koukejte!
Slováci mají bílou knihu o (špinavých) odpadech
…které ale nemusí být nutně špinavé, pokud se nedostanou do ruk mafiánů se skládkami pohybující se na (a za) hranicí legality nebo pokud se na ně díváme jako na zdroje. Tým odborníků zamakal na masivní analýze materiálových toků a odhalil pravdu za skutečnými kapacitami pro jejich zpracování. Ve snaze shrnout Vám to podstatné bych mohla pokračovat jako při popisu regenerativního zemědělství a tak doporučuji praktický sumář základních informací o studii a jejím významu a použitelnosti od spoluautora Ján Chovanec.
Co bude příště?
Testuji absolutně boží, voňavou a strašně krásnou nádobu na bioodpady od Plastia sro, která spojila síly s NAFIGATE Corporation a Lenky ( Lenka Mynarova a Lenka Novotná) chystají revoluci v plastech. Fakt jo! Voňavou nádobu z plastu jsem totiž dlouho nečmuchala a jak ji budu mít v terénu víc ozkoušenou, napíšu na ni recenzi. Ještě jsem zaktivizovala tři další nadšenkyně a kritičky a nechám je testovat taky. Ale o tom potom. Nicméně o projektu se dočtete i u Lenky osobně a jestli k tomu máte jakékoliv otázky, pište. Chystám článek a dotazy, pro které mohu hledat odpovědi vítány!
Díky, že vás zajímá, jaké zázraky se dějí za zraky a díky i Lucie Matonohová za výběr tohoto newsletteru mezi doporučení na to, co číst v udržitelnosti. Přeji Vám krásný přelom léta a těším se na novinky z Vašich projektů. I díky Vám je tak každé vydání zábava hlavně pro mě (ano, pořád to píšu jako takovou svoji kroniku radostí) a podle ohlasů a zpráv i inspiraci pro Vás a další lidi, kteří se zajímají. Díky a mějte se fajn a pro ty, kteří dočetli až sem přidávám vtípek, který je ale až moc nevtipně často vidět v praxi 🙂
PS: Cover foto jsem si půjčila od Ivan Tučník, který sdílel příběh nachmelených ovcí. Díky!
