Nahradit plast je jednou z velkých výzev aktuální klimatické krize. Odborníci i laici přichází s vynálezy nových materiálů, které mohou posloužit stejně jako dosud známé druhy plastů, a přitom neubližovat přírodě. Překotná snaha reformovat celý systém však přináší kotrmelce ve formě nerozložitelných a nerecyklovatelných bioplastů, greenwashingu či odlesňování kvůli výrobě nových materiálů.

Občas se však vyskytnou nápady, které zní skvěle od začátku do konce. Jedním z nich je vynález 24leté Britky Lucy Hughes, která v rámci školního projektu vyvinula materiál z odpadu po průmyslovém zpracování ryb. Fólie MarinaTex je těžko rozeznatelná od běžného plastu z fosilních paliv, ale přitom u ní lze zaškrtnout všechna hlavní políčka k vhodnému udržitelnému materiálu.

Prozatímní řešení nejen pro potravinářství

Třeba zdůraznit, že ještě nejde o hotový materiál dostupný na trhu, na tom se teprve pracuje. Až se tak stane, MarinaTex bude ideální náhradou jednorázových plastů v obalech potravin, typicky malých průhledů do obsahu sáčku, například u sendvičů. Na další využití pružné a pevné fólie možná přijdou sami výrobci.

Sama autorka bere svůj materiál jako smysluplnou udržitelnou alternativu předtím, než se společnosti podaří jednorázové obaly úplně vypustit. A které znaky udržitelného bioplastu si tedy můžeme u MarinaTex zaškrnout?

Nepotřebuje speciální kompostárnu

Zaprvé, MarinaTex se rozloží po 4 až 6 týdnech v běžných podmínkách domácího kompostu, nepotřebuje k tomu speciální průmyslovou kompostárnu. Už to je podmínka, se kterou má velké množství bioplastů problém. I bioplasty označené jako „ kompostovatelné” či „ biologicky rozložitelné” se doma i v přírodě mohou rozkládat roky. Tyto termíny totiž bez dalšího doplnění nejsou nijak definující a výrobci toho často zneužívají (greenwashing).

Další problém bioplastů je, že mohou kontaminovat recyklační linku běžných plastů. Autorka MarinaTex tvrdí, že její materiál při vyhození do běžného odpadu či plastu k recyklaci nijak chemicky neznehodnotí další odpad. A když se tento bioplast dostane do přírody, žádnému zvířeti jeho pozření neublíží, spíše naopak.


K doplnění kontextu: V současnosti registrujeme asi 300 druhů bioplastů, které dělíme do dvou kategorií. Zaprvé jde o plasty, které jsou vyrobené z biomasy (třeba z kukuřice, cukrové třtiny nebo tresčí kůže), ale to nutně neznamená, že se v přírodě rozloží. Druhou skupinou jsou plasty, které jsou v přírodě rozložitelné, ale mohou být vyrobené klidně z fosilních paliv. I kvůli své rozmanitosti získala tato skupina materiálů negativní publicitu.


I rybí odpad lze zapojit do cirkulární ekonomiky

Druhé políčko si MarinaTex může odškrtnout díky samotnému zdrojovému materiálu. Při průmyslovém zpracování se více jak polovina materiálu z každé ryby vyhodí. Tohle velké množství odpadu právě Lucy Hughes původně k projektu přivedlo. Chtěla pro něj najít využití. Při exkurzi v továrně zpracující ryby ji zaujaly šupiny a kůže ryb, které mají vysoký potenciál k pružnosti a pevnosti zároveň. Následovala asi stovka pokusů, zapáchající a plesnivějící kusy fólie, než studentka našla ideální kombinaci. Jako pojivo použila mořské řasy, které se dají pěstovat bez čerstvé vody a hnojiv.

Její nápad dává život materiálu, který by se jinak stal odpadem, a je tak ideálním příkladem cirkulární ekonomiky. Z odpadu z jediné tresky by se mělo dát vyrobit až 470 sáčků. Materiál je tak řádově levnější a shovívavější k přírodě než bioplasty z jiných přírodních zdrojů. Typicky plasty z cukrové třtiny či kukuřice vyžadují samotné vypěstování rostlin, což kromě větší časové a finanční náročnosti může vést k odvodňování či odlesňování krajin.

Levná výroba nahrává masovému využití

Tím navazujeme třetím bodem, finanční a technologická náročnost výroby. Ta u MarinaTex není vysoká právě díky zdrojovému materiálu a jednoduchosti jeho zpracování. Koneckonců, materiál vytvořila autorka ve své studentské kuchyni při teplotách pod 100 °C. 

Minulý rok dostala za MarinaTex několik cen včetně mezinárodní designérské studentské ceny James Dyson Award, která se pojí s výhrou 35 tisíc dolarů. Díky tomu může Lucy Hughes svůj materiál dále vyvíjet a testovat. Zároveň vymýšlí byznys plán, hledá partnery a investory. Přesné datum uvedení na trh nechce mladá designérka slibovat, hlavní důraz klade na dobré promyšlení projektu, aby ekologicky dával co největší smysl.

Pro zvětšení grafiky klikněte pravým tlačítkem myši a otevřete si obrázek na nové kartě prohlížeče. Autor: MarinaTex

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here