V oblasti stavebnictví patříte v Česku mezi lídry v tzv. udržitelném rozvoji. Co konkrétně toto označení ve vaší práci znamená?
Udržitelný rozvoj pro nás ve Skanska znamená zodpovědnost a dlouhodobou a komplexní práci. V udržitelném rozvoji je třeba zohledňovat stále více faktorů, a to pro nás znamená kontinuální poznávání a učení. Mnohdy si někde vytyčíme hranice a za chvíli zjišťujeme, že jsou zase o kousek dál.
Od tradičního konceptu udržitelnosti na třech pilířích jsme se posunuli k definování vlastních oblastí, které můžeme jako společnost přímo ovlivňovat. Zásadní je pro nás pět faktorů: šetrné stavění, kterému říkáme green; bezpečnost, a to nejen práce, ale i našich klientů v našem produktu. Dále etické chování a transparentnost; společenská odpovědnost, kterou definujeme jako tzv. Community Investment; a diverzita a inkluze.
Konkrétní pojmenování jsou v této oblasti poměrně důležitá. Často se mluví o udržitelném rozvoji, o zelenějším prostředí, ale vše zůstává v abstraktní rovině a lidé mohou ve významech tápat.
Přesně tak. Udržitelné stavebnictví je pořád velmi mladý obor. Lidé často zaměňují termíny jako udržitelnost, ekologie, šetrnost… Takže nejprve potřebujeme, aby všechny zainteresované strany – zákazníci, veřejnost, normotvůrci – věděly, kde se nachází, uměly pojmenovat problémy, ale také vidět příležitosti.
Snažíme se dávat sdělením srozumitelnou formu
Jak se může „běžný“ člověk dozvědět o možnostech udržitelného stavění? Materiálů, způsobů a procesů je už poměrně hodně, ale hemží se to odbornými termíny a mnohdy složitými popisy. Věnujete se nějak poradenství či edukaci veřejnosti?
Při tvorbě našeho produktu máme jednoduchou vizi: vytvářet zisk s posláním, tedy zisk, který je udržitelný a který pomáhá zlepšovat společnost. Uvědomujeme si svou roli a vnímáme, že jsme ti, kteří disponují know-how, a proto mají také odpovědnost.
Veřejnost se proto snažíme edukovat pomocí celé škály aktivit, a to od informací na našich projektech v rámci různých naučných stezek či cedulí, pomocí tiskových materiálů nebo aktuálně například výstavou Panelstories. Téma se snažíme přiblížit lidem zábavnou formou a dávat sdělením srozumitelnou formu.
Funguje podle vás v Česku spolupráce a sdílení mezi stavebními firmami?
Je potřeba si uvědomit, jaké procesy máme jako developerské či stavební firmy v rukou a můžeme je přímo řídit a co je mimo naše kompetence a leží v rukou dalších zainteresovaných stran. V oblasti environmentu čeká stavebnictví ještě obrovský kus práce. Stavební firmy v oblasti udržitelnosti stále prioritu nevidí, je proto složité témata sdílet. Nicméně jsou fóra, kde se s dalšími staviteli potkáváme a k tématům se snažíme přistupovat společně. Příkladem může být činnost v rámci sdružení Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC). Velkou výhodou Skanska je, že působí celosvětově, na českém trhu ve třech obchodních jednotkách (stavební a developerské) a můžeme tak znalosti sdílet. Troufám si proto říct, že dochází k výrazně rychlejšímu přenosu informací.
Co je podle vás v Česku hlavní překážkou na cestě k systémové změně ve stavebnictví tak, aby fungovalo na principech cirkulární ekonomiky?
Bariér a problémů je celá řada, takže je těžké určit, která je ta největší. Podle mě je to především kultura a to, jak jsme zvyklí přemýšlet. Zjišťujeme, že my Češi, ale i Maďarko, Polsko a Slovensko, kde jako firma také operujeme, bojujeme s určitou konzervativností a chcete-li zkostnatělostí. Problémy těch „okolo“ se nás netýkají.
Švédové jsou svým způsobem více navázaní na přírodu, což je možná dáno drsnějším klimatem, které u nich panuje. Jinak přemýšlejí, takže i s tématem udržitelnosti a environmentu jinak pracují. Umějí velmi dobře využít přírodních zdrojů, které mají k dispozici – ať už se jedná o vodu, dřevo či cokoli jiného. U nás je naopak tradiční beton. Ale dle naší zkušenosti ze světa, nikde to není růžové, jen možná existuje více dobrých příkladů.
My Češi chceme dosahovat cílů co nejrychleji a nejjednodušší cestou. To není v souladu s principy cirkulární ekonomiky, kdy je potřeba mnohem lépe a s větším předstihem plánovat oproti standardu a pomalu vyšlapávat cesty. Podnikatelům se zatím nevyplácí přistupovat k tématu odpadů alternativním způsobem, když skládkování je nejvýhodnější a také je levnější využívat primární suroviny. Jako největší problém tedy vidím nedostatečnou ekonomickou motivaci a tlak na čas. Obcházet životní prostředí se ale zkrátka nevyplácí.
Relativita ceny
Často se jako hlavní překážka v souvislosti se zavedením cirkulární ekonomiky nebo udržitelných postupů uvádějí vyšší náklady. Jak je to s financováním udržitelných staveb?
Co to znamená, že je něco dražší? Záleží na úhlu pohledu. Když porovnáváme cenu dvou produktů, zohledňujeme pořizovací cenu. Celkem pochopitelně, ale nesprávně, zapomínáme na náklady celého životního cyklu produktu, tzv. Life Cycle Attitude. Je potřeba pracovat nejen s cenou pořizovací, ale i s náklady na provoz a na likvidaci. Z pohledu finančního je pak vhodné hledat pomyslný finanční zlatý střed mezi pořizovací cenou a dalšími náklady.
Z běžného života velmi dobře víme, že se vyplácí zainvestovat do kvality, produkt déle vydrží, umí nám dělat větší radost, má nadčasový design atd. U udržitelnější stavby může dojít k nárůstu ceny, nicméně je třeba cenu reflektovat v kontextu deseti, dvaceti let. Z pohledu státu je třeba uvažovat o ještě mnohem delším horizontu. Při takové perspektivě šetříme za energie, vodu a za řadu dalších věcí, například za údržbu či výměnu komponent.
Řadu parametrů v bydlení neumíme kvantifikovat do peněz. Jakou pro nás má hodnotu kvalitní veřejný prostor v okolí budovy, kde si děti mohou hrát v bezpečném a zdravějším prostředí? Mnoho parametrů se netýká jen obyvatel domů, ale i ostatních v blízkém či vzdáleném okolí. Hovoříme o tzv. pozitivních externalitách. Příkladem takové externality jsou zelené střechy. Ty pozitivně ovlivňují lokální mikroklima, v létě ochlazují a snižují tak tzv. městský tepelný ostrov. Na kolik si ceníme příjemnou teplotu vzduchu? Jde proto o nastavení celého socioekonomického rámce, jak jako lidstvo chceme rozvíjet svá sídla. Určité způsoby výstavby by se měly více podporovat z veřejných zdrojů a nemyslím tím jen dotacemi.
A zvedá se podle vás aktuálně poptávka?
Pomalu ano. Vidíme to na příkladu projektu se systémem využívání šedé vody. Jako první jsme v bytové výstavbě použili systém, který opětovně používá tzv. málo znečištěnou vodu na splachování. Když jsme v roce 2015 tento produkt začali nabízet, i v naší firmě bylo o řešení nízké povědomí. V dnešní době je o něj stále větší zájem a v kontextu neustálého sucha a nedostatku vody se původně neobvyklé řešení stává jednou z cest, jak se na sucho stále více adaptovat. Po ceně a lokalitě bydlení jsou i parametry udržitelnosti ty, které se stále více stávají konkurenční výhodou.
Ve stavebnictví se čím dál tím víc pracuje s recykláty či materiály z udržitelných zdrojů, například s nosnou slámou, hempcretem a podobně. V jakých “novinkách” vidíte potenciál vy?
Kdykoliv je něco „přírodní“ podvědomě si to spojujeme s větší kvalitou. Nesmíme ale zapomenout, že od přírody se odkláníme, protože požadujeme v některých parametrech lepší výkon. Materiály se začaly používat umělé a vyvíjely se tak, abychom získali větší kvalitu za méně peněz. Beton a ocel nám umožnily vytáhnout stavby směrem do výšky a efektivněji využívat půdu.
Je potřeba si uvědomit, že s nárůstem světové populace není možné stavět jen ekologické slaměné dvoupatrové domečky. Soukromý dům se zahrádkou je z pohledu prosperity lidstva naprosto neudržitelný. Drahocenná půda, kterou potřebujeme pro produkci potravy, zajišťování dalších služeb jako je čištění vody, ale i pro relax, nemůže být donekonečna zabírána, musí být využívána efektivně. Výškové budovy mají rozhodně svou budoucnost. Jsou udržitelnější, protože nezabírají tolik plochy, obsluhované jsou minimem infrastruktury.
S využíváním moderních umělých, často na energii velmi náročných materiálů, je potřeba vytvářet výrazně větší tlak na výrobce a dodavatele, požadovat udržitelnost v celém dodavatelském řetězci, požadovat co nejvíce materiály obnovitelné, odpovědně získávané atd. Je potřeba stále hledat rovnováhu mezi přírodou a chemickým průmyslem. Cestou do budoucnosti je větší inspirace a návrat k přírodě cestou biomimetiky a vyšší efektivita v podobě využívání recyklátů.
V IKEA začali aplikovat model pronájmu. Neuvažujete také v oblasti bytových jednotek nebo i vybavení o něčem podobném?
Tohle témě samozřejmě řešíme, uvidíme, zda se nám podaří přijít s nějakým konkrétním produktem, na trhu stále převládá touha byt vlastnit. IKEA si může z pozice síly své značky dovolit více experimentovat, nicméně ukáže čas, jak se jim model pronájmu osvědčí.
Začínáme si zvykat, že se v ulicích měst sdílejí koloběžky a auta. Tento model jsme částečně zapojili v projektu v Karlíně, kde jsme zajistili obyvatelům domu možnost sdílení automobilů. Dalším příkladem mohou být sdílené terasy. Máme je na dvou projektech – v Modřanech a v Karlíně. V rámci konceptu lidem vybavíme nějaké místo – v tomto případě terasu – aby ji mohli využívat společně, například ke cvičení jógy, k setkávání, pořádání pikniků nebo třeba pro promítání filmu. Podobná menší řešení postupně učí lidi měnit smýšlení a připravovat prostor pro rozsáhlejší záměry.
Hodnota tkví v kvalitním veřejném prostoru
V čem vidíte největší potenciál, co se týká městského prostoru?
V práci s brownfieldy – tedy s těmi plochami, které jsou ve městě jakoby mrtvé, klidně i v atraktivních nebo potenciálně atraktivních lokalitách. My se takové prostory snažíme navracet k životu nejen tím, že tam něco vystavíme, ale také vybudováním přidané hodnoty kolem v kvalitním veřejném prostoru včetně propojení místní komunity.
Takový projekt máme například v Modřanech – pozemek brownfieldu Cukrkandl jsme otevřeli celou řadu let před tím, než začneme výstavbu. Nyní tam je kavárna s opravárnou kol, komunitní zahrada, prostor pro setkávání lidí, kino, hřiště na hraní atd.
Jaké jsou vaše cíle v oblasti aplikování principů cirkulární ekonomiky ve vašich projektech do budoucna?
Rozhodně chceme pokračovat ve všem, co jsme začali. Chceme se dále věnovat našim hlavním tématům energie, uhlíkové stopy, materiálům a vodě, zvláště té šedé. Pomáhat lidem porozumět celému systému a vytvářet poptávku. Chceme se stále více zaměřovat na to, aby se naši klienti měli dobře. Já vidím obrovskou příležitost ve zdravém prostředí a tzv. wellbeing našich zákazníků. Touto cestou můžeme propojovat abstraktní téma ekologie a udržitelnosti, to veřejné dobro, s menšími konkrétními, pro lidi více pochopitelnými, kroky.
