Permakultura – co to je a jak se žije?

Permakulturní zahradník zná svůj pozemek, půdu a její kvalitu, světové strany, klimatické podmínky a další faktory, kterých poznání ovlivňuje a ulehčuje jeho práci. S tímto poznáním může na základě určitých zásad navrhnout svůj pozemek, resp. zahradu. Přitom základní zásadou nebo spíš cílem permakultury (dál jenom PK) je co nejbohatší úroda (výnos) za minimální fyzický výkon, protože všechnu „dřinu“ vykoná nejdřív um. Dřív než se PK zahradník rozhodne cokoli zasadit, pozoruje a přemýšlí. Na začátku permakulturní zahrady tedy stojí promyšlený design.

Země je základem každého úspěšného pěstování

Základem veškerého života na planetě Zemi je půda. A tak je pro zahradníka PK nezbytné poznat její zdraví. Když se podívá, kolik je v ní právě života, představu si udělá velice rychle. Pro někoho věda, pro jiného umění, ovšem jsou i tací, kteří žijí v přesvědčení, že bez fyzické dřiny to nefunguje, protože tak to dělali naši předkové – shrbení v poli nad ornicí v potu sklízející plody svého mechanického úsilí. Tento člověk, který žije v přesvědčení, že život je dřina bez radosti, vytahuje na půdu těžkopádné stroje a toxickou chemii a zapomněl na jednu důležitou věc.

Příroda je laskavá

Darovala člověku tělo i um, aby poznával její zákony a přizpůsoboval se jim. Výsledkem je oboustranná spokojenost v podobě hojnosti, kterou si člověk díky svému tělu a jeho smyslům může užít. Projevem laskavosti přírody je její plodnost. Spíše než orbu a jiné mechanické postupy obdělávání půdy PK upřednostňuje pomalé budování úrodné půdy za pomoci recyklace, hügelkultury, mulčování, kompostování, odchytu dešťové vody a dalších postupů, které neustále (trvale, tj. cyklicky, cirkulárně) obohacují zahradní zdroje, místo aby je (lineárně) vyčerpávaly. Výsledkem je hojnost, kterou PK zahradník nasytí sebe, svoji rodinu a v ideálním případě i všechny kamarády.

Jak taková země může vypadat?

Představme si pozemek, jehož jádrem je dům. Kolem něj se vrství tzv. zóny (permakulturní zónování) rostlin a objektů (skleník, jezírko apod.) dle jejich náročnosti na opečovávání.

V první linii se sázejí byliny, plodiny nebo květy, které vyžadují intenzivní péči a obdělávání, nebo které představují každodenní spotřebu – abychom je měli „po ruce“ třeba hned k snídani. Bylinková zahrádka nebo salátový záhon.

Druhou linii tvoří ovocné stromy a rostliny polointenzivně obdělávané, třeba mangold nebo kapusta, brambory, fazole, cukety…

Třetí linii představuje hospodářství s občasnou kultivací a péčí pro rostliny, které se sklízejí jednou dvakrát ročně, keře a ovocné stromy. Malý pozemek se až do třetí linie často nedostane. Tato zóna je vhodná i pro větší zvířata.

Čtvrtou linií je v permakultuře polodivoký a jedlý les nebo pastvina, které vyžadují minimální péči.

Pátá zóna představuje divočinu, která se vůbec neobhospodařuje. I když je i čtvrtá zóna relevantní spíše pro větší a velké pozemky, pátá by neměla chybět ani na tom nejmenším, stačí pouze malý kousek neobdělávané země, která může v ideálním případě posloužit jako útočiště pro hmyz nebo ježky.

Nenechte se ale zmást, principy permakultury lze uplatnit dokonce i na ploše balkónu.

Cestou různorodosti – permakulturní polykultura

Znáte tři sestry – kukuřici, fazoli a dýni? Permakultura čerpá inspiraci z poznatků a umění také přírodních kultur, které ctí Zemi jako matku živitelku. Příklad polykulturního (mnohodruhového) tzv. modelu tří sester pochází od původních obyvatel Ameriky, kteří tyto plodiny pěstovali na bázi symbiotického společenství: kukuřice roste do výšky a poskytuje oporu pro fazoli, fazole zachycuje atmosférický dusík, kterým obohacuje půdu, zatímco dýně pokrývá půdu, potlačuje růst plevelů a zadržuje vláhu.

V PK zahradě jsou základem různé druhy ovocných a ořechy plodících stromů. Rostliny se rozmisťují pod centrálním stromem do vzájemně se doplňujících pater. Každý druh zde plní zvláštní účel: fixaci vzdušného dusíku, produkci biomasy pro mulčování, vyhledávání živin a přilákání prospěšného hmyzu. Velice důležité je maximální množství rozdílných typů plodin a užitečných rostlin (jeden záhon může obsahovat dvanáct až patnáct odrůd zeleniny), které zahradník sází v závislosti na dynamice přírodních jevů – vláhy, živin, hmyzu a škůdců.

Půda – voda, živiny, láska

Dobrá struktura půdy znamená, že se dobře obdělává a že se drolí na malé hrudky. Kompostování, mulčování, použití pokryvných rostlin, střídání plodin a doplňování kompostového čaje v PK zahrádce napodobují přirozené procesy a obohacují půdní potravinový řetězec. Bez recyklace se do půdy v zahrádce nedostane dostatek potřebných ingrediencí pro následnou výživnou a chutnou úrodu.

Řetězce – ten potravinový i ten klimatický nebo i planetární – plynou v kruhu. Rozum člověka, který rozumí přírode, tyto cykly vidí, zná a napodobuje – recykluje. Příroda to dělá bez odpadu a člověk to dokáže jako přírody součást též.

Za inspiraci děkuji knize Ch. Sheina a J. Thompsonové – Permakultura