Odvažuji si říct, že permakulturní zahradničení může být v evoluci zemědělství novou vývojovou epochou. Sama mám díky svým předkům zkušenosti se zahradou, které říkám „tradiční“ nebo snad i „lineární“, protože zelenina i stromy se sází často v tomto pořadí, lineárně do řádků rovnoběžných a kolmých dle, řekněme, „náhodného“ výběru. Jsem za to vděčná, je krásné mít jakýkoli pozitivní vztah s půdou, a ta schopnost, utrhnout si z vlastní zahrady, to je ráj.
Permakulturní koncept je, naproti tomu, který všichni z našich podmínek známe, geniální v tom, že zahrada vzniká postupně, velice opatrně a velice pomalu, aby se později rozběhla do plodného koloběhu hojnosti, jak jen to Země sama umí.
V knize najdete:
164 stran A4 cenných informací na recyklovaném papíře;
Jak funguje lesní zahrada – Společenství zahrady, v níž se neryje – Propojování prvků životního prostředí – Soulad – Design – Pestrá strava – Krása – Rozmanitost – Uzavírání kruhu.
Co potřebujete vědět a znát pro vybudování permakulturní zahrady (a není toho málo), vám kniha Jak se dělá lesní zahrada pomůže snadno pochopit, a věřím, že následně i odvážně aplikovat. Teorie permakultury učí pozorovat prostor budoucí zahrady nejdřív celý jeden rok, aby každý přírodní jev, který se v něm děje, byl do plánu započítán, ve všech obdobích.
Pro lesní zahradu jsou typická tři patra (stejně jako pro les), tedy stromy, keře a přízemí – byliny, zelenina, houby. Kromě výpočtu možných druhů rostlin k pěstování i s popisky, několika vybranými recepty, spatříte i tabulky parametrů, postupy, jak mapovat, čeho si všímat, jak navrhovat a plánovat, propojovat, jak sázet, sklízet a udržovat – krok za krokem, fázi za fází od počátečních záznamů až k realizaci jezírka, je-li jezírko libo.
„Voda zachycená na střeše kůlny a skleníku plní jezírko. Sudy na vodu jsou vyzdviženy na podložku, aby voda mohla do jezírka téci pomocí gravitace. Jezírko musí být na místní volně propustné půdě vyložené fólií. Sudy na vodu ze střechy domu by se nahradily větší nádrží vyzdviženou do výšky, aby se z ní dalo zalévat hadicí, pokud se taková nádrž najde. Tricia by chtěla časem využívat šedou vodu.“
Geniální je také to, že principy permakultury lze aplikovat kdekoli na světě, a to jak na větších plochách, tak na pozemcích velikosti třeba městské předzahrádky (kde lze třetí patro případně vynechat).
Pro lepší představivost jsou v knize i hezké ilustrace, obrázky rostlinné říše, vlivů přírodních sil, příklady půdorysů; a taky názorné fotografie. Černobílý tisk kvalitu fotek mírně snižuje, kvalita celku tím ale netrpí.
Učebnice prvouky nové epochy?
Autor původní publikace Patrick Whitefield žil v letech 1949–2015 a byl vůdčí osobností evropské permakultury, dnes je známý jako učitel, designér, popularizátor a publicista. Podílel se na fungování časopisu Permaculture Magazine a kromě předložené knihy vydal ještě pět dalších, všechny v zájmu zlepšení životního prostředí lidí. How to make a forest garden vyšla původně v roce 1996, její obsah ovšem dodnes lze označit za nadčasový.
Věřím, že kniha může být srozumitelná i pro školáka/školačku, současně jí nelze upřít potřebnou odbornost, nabytou léty zkušeností a potěšení z práce autora. Vlastní i poutavý styl a přehlednou koncepci. Dle vůle a úrovně znalostí čtenáře je možné číst systematicky, ale i naopak, v obou případech je poučná a zajímavá.
Proč založit lesní zahradu?
Lesní zahrada je v našem klimatickém pásmu nejpřirozenější formou zahrady, zdůvodňuje autor na přirozeném koloběhu přírody zvaném sukcese. Nicméně důkazů, že permakultura je cesta k udržitelné soběstačnosti, je dnes v praxi už mnohem víc, než tomu bylo v sedmdesátých letech, kdy se o ni vůbec začalo mluvit díky Australanům Billovi Mollisonovi a Davidovi Holmgrenovi, nebo v devadesátých letech, kdy vznikla tato Whitefieldova skripta.
Letošní knižní sklizeň nakladatelství Kompost Press spolku Permakultura (CS) mohu závěrem všem vřele doporučit k inspiraci, poučení i k tvorbě.
Knihu Jak se dělá lesní zahrada můžete zakoupit na webu spolku Permakultura (CS).
