Jaké změny nás čekají v legislativě v oblasti cirkularity?
Mnohé. Obecně platí, že k cirkulární ekonomice zákon nepotřebujete – stačí vzít odpad a vyrobit z něj něco dalšího. Je ale samozřejmě dobré, aby byly firmy motivovány odpady nevytvářet. Právě teď je v parlamentu zákon o odpadech a Evropská komise nedávno představila Zelenou dohodu pro Evropu, ze které se bude mnoho odvíjet. Zajímavá je i takzvaná taxonomie ekonomických činností, která je již přijata. Nastavuje, co se pokládá za environmentální činnost a co už ne. Je to jakýsi ukazatel pro investory, který má dát firmám podnět dělat cirkulární projekty.
Další velkou věcí je uhlíkové clo. Pokud máme v EU regulaci, kolik uhlíku smíme vypustit do ovzduší při výrobě jistého produktu, levnější výrobky třetích zemí s vyšší uhlíkovou stopou budou muset doplatit tento rozdíl, a tím pádem ztratí svoji cenovou výhodu na evropském trhu.
Je tohle cesta, jak firmy motivovat k přechodu na cirkulární ekonomiku?
Firmám se musí vyplatit přistupovat k podnikání cirkulárně. Dnes už máme několik firem s více vizionářským přístupem, které aplikují cirkulární principy. Měli bychom se ale dostat do stavu, kdy bude pro firmy nevýhodné zpracovávat primární surovinu, ale bude pro ně výhodnější používat druhotné suroviny. Stojíme tu ale před otázkou, zda to řešit regulemi, nebo zda bude lepší počkat, dokud to vyřeší trh sám.
Kdo je podle vás tahounem cirkularity? Je to maloobchod, nebo průmysl?
Nemyslím si, že by byl jeden sektor, který je velmi napřed před ostatními. V každé oblasti je několik subjektů, které jsou víc napřed a ostatní čekají, co se stane. Cirkulární ekonomika je ale hlavně záležitostí výrobních firem, tam vznikají produkty a následný odpad. Historicky jde firmám o to, aby ušetřily. Aby cirkulární ekonomika fungovala, musí šetřit životní prostředí i náklady firmám. Již nyní při optimalizaci nákladů aplikují firmy nějaké cirkulární principy, jen to nenazývají cirkulární ekonomikou.
Kde tedy vidíte největší potenciál pro rozvoj?
Velký potenciál je ve stavebnictví. Nové budovy už jsou jistým způsobem udržitelné, hlavně co se týče spotřeby energie. Pořád ale nejsou cirkulární, na stavbách vzniká obrovské množství odpadu a využívá se velké množství materiálů. Takže tady si myslím je velký prostor pro zlepšení. Ale je to třeba otestovat, musí se to vyplatit. Pak přichází otázka, zda tedy stavebnictví zregulovat. Proti tomu se ale paradoxně mohou postavit firmy, které jsou nyní napřed, protože přijdou o svou výhodu.
O stavebnictví se přitom mluví poměrně dost. Přece jen cirkulární principy na budovách si lidé umí představit lépe, než řekněme ve výrobních podnicích.
Přitom i ve výrobě se mohou udělat obrovské úspory. Něco se vyrobí, vznikne odpad, ten se odveze, účetní dostane fakturu za jeho zpracování a tam to obvykle končí. Je pak na nás, jako na poradcích, ukázat firmám, že takto by to být nemělo a že ochrana prostředí jde ruku v ruce s úsporou nákladů. Pokud, řekněme, vyrábíte produkty do další výroby, environmentální aspekty pro vás nemusí být až tak zajímavé, protože vaše odběratele to nezajímá, hlavně pokud vyvážíte mimo EU. Proto těmto firmám potřebujete ukázat, že cirkulární ekonomika znamená úsporu nákladů.
Jak se tedy k těmto tématům staví větší firmy? Jaká změna by jim vyhovovala?
Je velmi individuální, jak se k tomu která firma postaví. Většina firem je ale otevřena změnám nebo alespoň radám ohledně cirkulární ekonomiky. K ekologickému poradenství se často dostaneme přes naše kolegy z jiných oddělení. Například děláme pro firmu právní nebo daňové poradenství, náš kolega si všimne něčeho zajímavého, kde je potenciál firmě poradit se vztahem k životnímu prostředí, a firma si ráda nechá poradit.
Tím se dostáváme k zaměstnanosti. Cirkulární ekonomika přímo vytváří místa už i u vás v Deloitte. Kde je další potenciál pro vytvoření pracovních míst?
Obecně se to těžko odhaduje. Podle studie OECD by přechod na cirkulární ekonomiku měl mít pozitivní efekt na zaměstnanost. Některá pracovní místa samozřejmě zaniknou, některá se transformují a některá vzniknou zcela nově. Nejsilnější dopad to bude mít na materiálově intenzivní odvětví, jako je ocelářství nebo těžký průmysl. To ale neznamená, že železárny zaniknou a že je už nebudeme potřebovat. Co se stane, je, že změní svoji výrobu například tak, aby nepoužívaly tolik primárních zdrojů, ale raději používaly více druhotných surovin, pokud to bude možné.
Kde vzniknou nová místa?
Už nyní přichází trend produktů jako služeb. Vše se digitalizuje a tím i vznikají návazné služby a pracovní místa. Dobrým příkladem jsou bankomaty. Když se začaly plošně zavádět, bankéři se báli, že přijdou o práci, protože bankomaty nahradí jejich práci. Ale zaměstnanost v bankovnictví přitom stoupla, protože se na to navázaly nové služby. Podobně to myslím bude s cirkulární ekonomikou.
Co krize? Je příležitostí pro cirkulární restart?
Už během karantény jsme poslouchali, jak svět nikdy nebude takovým, jaký byl, a o dva měsíce později je vše tak, jak bylo. Evropská unie a státy by teď měly podporovat obnovu ekonomiky tak, aby se už mimo jiné dohlíželo na cirkulární principy. Mnoho firem ani před krizí neřešilo svou transformaci k udržitelnosti. Pokud je nyní podpoříme, problém jen odložíme. Musíme si navíc uvědomit, že environmentální problémy budou stále intenzivnější a my budeme muset stále prudčeji reagovat. A pokud teď zmeškáme příležitost udělat to dobře, tak za deset let budeme muset udělat takový sek, jaký je nyní pro nás naprosto nepředstavitelný. Ale pokud vím, nikdo nerozporuje to, aby plán obnovy byl postaven na zeleném pilíři.
Co okolní státy? Kritici EU říkají, že je stejně jedno, co děláme v Evropě, když si Asie dělá, co se jí zachce.
Vzniká zde například zmiňované uhlíkové clo, které bude i okolní státy nutit zpřísňovat environmentální regulace, aby se vyrovnaly evropským, jinak budou cenově znevýhodněny. Na druhé straně potřebujeme implementovat globální řešení, velmi rychle a velmi pružně. Těžko se to vysvětluje lidem, proč mají mít nyní vyšší náklady na život a naopak, proč rozvíjejícím státům nedat prostor pro rozvoj, který jsme my měli i díky tomu, že jsme neznečišťovali. V zájmu chudých států ale také je, aby byl svět co nejvíce ekologicky udržitelný, protože klimatické změny na ně vždy dopadnou nejkritičtěji. Je to jednak podnebím, ale i tím, že nemají dostatek prostředků na adaptaci. Ekologické technologie ale už jsou dnes konkurenceschopné a dostupné, nyní je to otázka hlavně vzdělávání a společenské poptávky jednotlivých států. Ale stejně, jako nyní známe politické sankce, možná budou uplatňovány do budoucna i environmentální sankce.
Kde vidíte nejvíce prostoru pro zlepšení v současných zákonech?
Posun v cirkulární ekonomice nastal více z iniciativy soukromého sektoru než z legislativy. Teoreticky na přijetí cirkulárních principů nepotřebujete zákony. Legislativní nedokonalosti jsou ale například u standardizace nebo u vedlejších produktů z výroby. Je to ale velmi individuální podle materiálu a typu výroby. Potřebujeme omezit skládkování a bylo by dobré si tu pomoci hierarchií nakládání s odpady. Tedy opětovné použití výrobků jako první možnost a skládkování až jako poslední. Mezi tím máme recyklaci nebo jiné materiálové využití. Pokud by všichni pracovali takto s hierarchií nakládání s odpady, měli bychom cirkulární ekonomiku. Docílit to můžeme buď regulující legislativou, nebo motivačně, například daňovým zvýhodněním či jinou podporou.
A co vnímáte pozitivně?
Často zapomínáme, jak se věci dokážou měnit. Deset let dozadu společenská odpovědnost firem pomalu nebyla pojmem. Dnes chce být každá firma společensky odpovědná. Za deset nebo pět let budeme znovu úplně jinde.
Děkuji za sdílení…