Setkání se zúčastnili zástupci ministerstev, obcí, sběrných společností, neziskových organizací, prodejců a distributorů textilních výrobků. Společně se pokusili odpovědět na několik základních otázek: Jak chceme, aby v praxi vypadalo regulatorní prostředí v České republice za pár let? Kdo převezme odpovědnost za textilní odpad? Jaký potenciál se v textilním odpadu skrývá pro výrobce textilu? Společnost Deloitte v následujícím textu přináší závěry ze živé diskuze, která se u kulatého stolu rozvinula.
Jaké kroky můžeme udělat dnes, aby v roce 2025 kvůli textilu v obcích nezkolabovalo odpadové hospodářství?
Ucelená data a zmapování toku materiálu
Disponujeme pouze kusými informacemi, chybí celkové základní zmapování trhu. Je proto nevyhnutelné v první řadě získat ucelená data a zmapovat materiálové toky textilního materiálu v České republice.
Podpora výrobků z recyklátu
Podpora výrobků, které využívají druhotné suroviny, by měla začínat u státu. Pokud bude např. stát vyžadovat používání recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách, budou obce vybírat materiál, který má určitou hodnotu. Možnost ukládat textilní odpad na skládky bude v budoucnu omezena a je třeba najít ekonomicky udržitelné způsoby nakládání s tímto odpadem.
Hlavní problémy v současnosti
Mezi největší problémy v současné době patří dle účastníků diskuze ekonomická náročnost tříděného sběru a následného dotřiďování textilního odpadu, nedostatečné kapacity a technologie pro jeho recyklaci a omezené využití odpadního textilu jako druhotné suroviny.
„Mezi českými občany stále panují klišé, že ve sběru se nachází ve většině značkové a zachovalé oblečení, že vše by se mělo dát na charitu a že sběratelé textilu na něm dále vydělávají.“ Realita je ovšem taková, že zájem o textil jako druhotnou surovinu není dostatečný, a pro nedostatek pracovní síly, kapacit a poptávky se jedná o minimálně výdělečnou činnost. Na dovoz do zemí třetího světa jsou uvalena cla a na využití v průmyslové výrobě musí textil splňovat určitá kritéria a jeho vytřídění vyžaduje vysokou úroveň ruční práce a vyškolené zaměstnance.
„Jistota odpadu je vždy, ale není jistota odběru.“ Tento fakt nejvíce trápí hlavně obce, které mají být podle nové legislativy tím, kdo bude mít povinnost textil sbírat a dále s ním nakládat. Pokud nedojde k radikální změně, budou obce v budoucnu zahlceny odpadem k recyklaci, protože pro něj nebude další využití a zároveň nebude možné tento odpad skládkovat.
Zkušenosti s uplatněním recyklátu ve výrobcích
Dnes využití textilu jako druhotné suroviny funguje, pokud tento textil pochází z průmyslu jako odpad z výroby. Takový materiál má jasné vlastnosti a parametry a výrobci ho dokážou využít. Naopak využití textilu z tříděného sběru je v tuto chvíli stále problematické, zejména z důvodu vysoké heterogenity materiálů a jeho různé kvality.
Vývoj nových technologií je finančně i časově náročný a je to běh na dlouhou trať. I v této oblasti však existují průkopníci, kteří investovali spousty let do výzkumu a vývoje. Dnes tak dokáží vyrábět oděvy z recyklovaných materiálů, například z rybářských sítí či použitých pneumatik.
Výrobci pracující s recykláty potřebují podporu
Již dnes existují výrobci, kteří na výrobu svých produktů používají recyklát, jsou však znevýhodněni oproti výrobcům, kteří používají nové materiály. Využívání druhotných surovin je totiž často ekonomicky náročnější a zákazníci se na tyto materiály dívají s nedůvěrou.
Proto právě tito výrobci využívající recykláty potřebují motivaci a podporu. Zde je důležitá role státu, který by měl podporovat jak využití recyklátu ve výrobcích, tak rozvoj nových technologií a kapacit.
Rozšířená odpovědnost výrobců
Během diskuze také zazněly návrhy na přenesení odpovědnosti spojené se zpětným odběrem a recyklací textilních výrobků na jejich výrobce či dovozce. V České republice funguje tento systém již např. v obalech, pneumatikách, elektrozařízeních či bateriích.
Výrobci textilu by se dle tohoto konceptu měl o své výrobky postarat i po ukončení jeho životnosti, zajistit jeho sběr a využití. Pokud by výrobci textilu měli povinnost sami zajišťovat zpětný odběr textilního odpadu, byli by mnohem více motivováni navrhovat jejich výrobky tak, aby se brzy odpadem nestaly, případně aby byly po ukončení životnosti snáze opětovně využitelné.
Výrobci znají své zboží nejlépe
V případě, kdy výrobce zpětně odebírá vlastní výrobu, totiž přesně ví, jaký materiál byl použit a co s ním dále udělat. Výrobci by měli mít možnost plnit svou rozšířenou odpovědnost nejen kolektivně, ale i individuálně uzavřením životního cyklu pouze svých výrobků.
Společnosti, které tak fungují a uvažují již dnes, na tento postup ekonomicky doplácí. Podporování těchto udržitelných a odpovědných modelů by pak vedlo ke snižování množství odpadu.
Chování koncových zákazníků
Je ovšem také důležité přesvědčit zákazníky, aby nakupovali zodpovědně, upřednostňovali kvalitu nad kvantitou a spíše do oblečení investovali, než jej považovali za spotřební zboží. Dnešní zákazníci už vyžadují, aby byly výrobky z recyklovaných materiálů a jejich výroba byla udržitelná. Na druhou stranu zde chybí osvěta ohledně toho, co se s jejich textilem děje poté, co ho vyhodí.
Delloitte plánuje v setkávání nad textilní problematikou pokračovat. Chce podporovat všechny zúčastněné v další komunikaci, předávání zkušeností a společné snaze posouvat problematiku textilního odpadu o krok dále. Plánuje také rozesílat newsletter o novinkách, zajímavostech a dalších pokrocích v oblasti textilního průmyslu.
