O tom, že u nás sněhové pokrývky ubývá, je bez debat. Z dlouhodobého hlediska je to způsobeno změnou klimatu. Podle Michala Jeníčka z Přírodovědecké fakulty UK můžeme v regionu střední Evropy očekávat, že během zimy se budou srážky vyskytovat v podobě deště, a sněhu bude méně a méně, protože se atmosféra postupně otepluje. Ohrožena budou střediska ležící níže než 2000 metrů nad mořem (u nás tedy všechna) a bude nejspíš také docházet ke zkracování zimní sezóny.

Umělé zasněžování sjezdovek technickým sněhem má značné dopady na životní prostředí. Nejen že je na výrobu tohoto sněhu potřeba velké množství vody, zhruba milion litrů na hektar sjezdovky, ale technický sníh má navíc rozdílné fyzikální a chemické složení. Používání technického sněhu proto vede ke změnám druhové skladby dané oblasti, která se nicméně projeví až zhruba po 10 až 15 letech. Především však využíváním pitné vody může brzy umělé zasněžování soutěžit s našimi základními potřebami, jako je přísun tekutin v podmínkách Česka zasaženého zhoršujícím se suchem.

Jde to i lépe

Britský deník The Telegraph udělil v roce 2017 ocenění World Snow Awards rakouskému lyžařskému areálu SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental v kategorii Ekologická lyžařská oblast roku. SkiWelt jako jedno z nejmodernějších středisek využívá první solární vleky na světě, ze solární energie jsou vytápěny i další budovy a ve všech zařízeních je zcela využívána obnovitelná (vodní) energie tyrolské společnosti TIWAG. Voda z tajícího sněhu a dešťová voda je uchovávána v retenčních nádržích. V létě pak díky rozmanité vegetaci slouží sjezdovky jako pastviny pro krávy. Středisko zároveň využívá GPS systém pro řízení úpravy sjezdovek, což umožňuje pokrokové měření sněhu a úspory při výrobě technického sněhu. Ekologické smýšlení rezortu pak umocňuje fakt, že místní dopravní prostředky jsou bezplatné, aby návštěvníci co nejméně jezdili autem.

Bílá, nebo černá budoucnost?

Tým rakouských vědců analýzou nákladů a příjmů předpověděl, že velkou výzvu pro provozovatele lyžařských areálů bude představovat zvyšování cen elektrické energie. Zmenšující se množství přírodního sněhu potřebného k lyžování a nutné zvyšování cen spojených s pobytem na horách povede podle nich zároveň ke snížení počtu lidí, kteří budou trávit svůj volný čas právě lyžováním. Zkrátka lyžování, nikterak levný sport už v současnosti, bude beze sporu ještě dražší. Zároveň se otvírá prostor pro nové projekty a inovace s cílem vyrábět technický sníh levněji a s menší energetickou náročností. Rakouský příklad ukazuje, že tato cesta existuje, rozhodně ale něco stojí. V Česku se v současnosti realizuje několik projektů Technologické agentury ČR, které přinesou data o vlivu zasněžování v některých částech republiky, a snad i nové poznatky, jakým směrem by se mělo lyžování v budoucnosti ubírat, aby byly negativní ekologické dopady nižší.

Z hlediska cirkulární ekonomiky jako strategie udržitelného rozvoje je proto lyžování na technickém sněhu problematické. Jejím cílem je udržování zdravého vztahu mezi člověkem a přírodou, a na vodu pohlíží jako na velmi cenný zdroj. Alternativou je jezdit do alpských států a hor ve vyšších polohách, což s sebou ale přináší negativní dopady spojené s automobilovou dopravou. Nelze ani pominout ekonomické problémy provozovatelů horských areálů, protože o byznys jde až na prvním místě.

Možná bude dobré se v rámci adaptace na změnu klimatu naučit jezdit na české hory v létě, protože se ukazuje, že i turismus má své stinné stránky a lidské koníčky jdou často na úkor ochrany přírody. Klíčové je přijímat racionální rozhodnutí, která budou zohledňovat ekonomické i ekologické aspekty nejen lyžování, ale i všech lidských činností, a dojde k nastolení jakési jejich rovnováhy. O tom se ovšem musí vést rozumná debata a hledat kompromisy.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here