Princip kořenových čistíren je také založen na spolupráci s bakteriemi. Ty se živí látkami v odpadních vodách, výsledkem je voda, která je čistší. Co s touto vodou můžeme ještě dělat?
Můžeme s ní třeba zalévat nebo splachovat záchod. Ta zálivka je to nejjednodušší, na co lze takovou vodu využít. Nemusíme řešit druhé rozvody v domě a podobné věci. Kromě nádrže nebo jezírka k tomu stačí pak jen konev nebo zahradní čerpadlo. Vyčištěná odpadní voda má tu výhodu, že je ještě dost bohatá na živiny, takže tou zálivkou i přímo hnojíme. Z provedených výzkumů pak vyplývá, že výnos je jen o málo menší než u normálního hnojení, a zároveň znatelně větší než při zálivce dešťovou vodou bez hnojení.
Při každém využití vyčištěné odpadní vody je ale samozřejmě potřeba myslet na to, jestli je tzv. hygienizovaná, nebo ne. Hygienizace, tedy usmrcení všech mikroorganismů ve vodě, se u domovních čistíren řeší většinou pomocí UV lampy. I bez tohoto opatření je ale možné vodu pro zálivku využít. Akorát by se neměly zalévat přímo jedlé plody, a zároveň je rozumné ty plody před konzumací řádně omýt. Pro splachování není potřeba hygienizaci vody vůbec řešit.
o. z. Baobaby
Máte třeba řešení toho zvláštního úkazu, že běžně splachujeme WC pitnou vodou?
Popravdě, to je takové vděčné téma, o kterém se dá vést krásně rozhořčená diskuze, aniž by to k něčemu vedlo. Proč splachujeme pitnou vodou má dva základní důvody. Jednak je ten důvod hygienický, nehrozí hygienické nebezpečí z té samotné vody a také z toho, že by se z nějakého důvodu smíchala pitná a užitková voda. Dnes už víme, že při splachování záchodu je z hygienického hlediska důležitější tvar mísy (lepší jsou ty hluboké než ty s rovnou plochou) než původ vody. Evropská norma umožňuje splachování i nehygienizovanou vyčištěnou odpadní vodou. Ale dnes už máme také jiné znalosti a technologie, než jsme měli v době, kdy se centrální vodovody zaváděly. Tím se dostáváme k druhému důvodu, proč splachujeme pitnou vodou. Opět jde samozřejmě o peníze. Ale je možné se na to podívat ještě trochu z širší perspektivy cirkulární ekonomiky a využití zdrojů. Dvojí rozvody samozřejmě neznamenají jen vyšší náklady, ale také více spotřebovaných primárních zdrojů na všechny zabudované materiály, které jsou k tomu potřeba. Takže v centralizovaných systémech najednou zjistíme, že z původního „ekologického“ rozhořčení je najednou „ekologické“ vystřízlivění, tzn., že přebudovávat vodovodní sítě na takový duální systém by znamenalo ohromnou spoustu peněz a materiálu, aniž by to bylo vyváženo odpovídajícím „ziskem“.
Musí se to tedy opět řešit s rozvahou a kombinovat centrální a decentrální přístupy. U původní městské zástavby tedy prostě dál splachovat pitnou vodou, ale u nových staveb už to řešit různými způsoby.
Mokřady a rašeliniště jsou klíčem v boji proti suchu. Je to pravda? Jak můžeme podpořit vznik těchto jevů v krajině?
Asi bych osobně neřekl, že mokřady a rašeliniště jsou klíčem v boji proti suchu. Jednak osobně nemám moc rád to spojení „boj proti něčemu“. Dříve jsme bojovali proti povodním, teď zas proti suchu. Většinou se u toho dost napovídá, jak musíme zlepšit krajinu apod., a pak se utratí peníze za „tvrdá“ opatření – tedy protipovodňové hráze na jedné straně a plánované přehrady na straně druhé.
Za mě není ale ani ta přehrada, ani ten mokřad tím jediným klíčovým opatřením. Je potřeba řešit ty věci systémově a ideálně začít odspodu, tedy u těch mokřadů a rašelinišť, revitalizací toků a zejména u zemědělské půdy. A pak, když bude stále problém, tak můžeme přejít k těm „tvrdým“ opatřením. Takže když už bych něco měl označit za klíčové, tak je to zdravá krajina.
A v tomhle je pro jednotlivce dost problém, protože je to zejména o způsobu zemědělského a lesnického hospodaření a jak to zacházení s krajinou nastavíme v základních zákonech (Lesní zákon, Vodní zákon apod.). Pokud tedy nemáte svá vlastní pole nebo lesy, tak těžko v tomhle přímo něco uděláte. Ale určitě je možné podporovat nebo se přímo zapojit do různých ekologických organizací a iniciativ, které vytvářejí alespoň ty drobnější prvky v krajině, jako různé tůně apod. Důležité je také vytvářet poptávku po lepší krajině pro politiky. Inspirující je v tomto směru v poslední době zejména Bavorsko, kde se občanskou iniciativou podařilo podpořit návrh zákona, který má za cíl zastavit vymírání živočichů v zemědělské krajině.
V Brně se plánují vybudovat protipovodňová opatření na řekách Svratka a Svitava. Měl byste pro tamější architekty nějaká doporučení?
No, moje hlavní doporučení je, aby se řídili principem platným pro zelenou infrastrukturu, a to je stavění s přírodou. Ne v přírodě a rozhodně ne proti přírodě.
Neznám tu situaci, takže nebudu dávat žádné „knížecí“ rady, ale opravdu zásadní je u takových staveb myslet co nejvíce na přírodu a také na lidi. Navrhovat ta opatření jako multifunkční, tedy nejen jako protipovodňová, ale zároveň sloužící například k rekreaci i jako kvalitní habitat pro rostliny a živočichy. Dobrých příkladů je již dnes dost.
Proč se vaše firma jmenuje Grania? Co to slovo pro vás znamená?
To je taková náhoda. Původně mělo ve firmě působit vícero lidí a „do placu“ se dávaly různé návrhy. Jedním z nich bylo také slovo „Grania“. Slovo, respektive jméno, pochází z Irska z galského grán. To byl název pro zrno/obilí a zároveň pro bohyni obilí – spíše asi tedy bohyni úrody. V tomto případě byl ale důvodem jiný význam tohoto slova, a to je láska. A já myslím, že láska k vodě a krajině je stále to, co definuje naši firmu.
