Už loni médii proběhla zpráva, že Evropská unie od roku 2021 zakazuje řadu jednorázových plastů. Články zmiňují nádobí, brčka, vatové tyčinky či polystyrenové boxy. Novinářům i většině firem však unikl fakt, že součástí směrnice jsou nejen výrobky ze syntetických plastů, ale také výrobky z biologicky rozložitelných plastů.
Bioplasty aktuálně tvoří asi jedno procento všech globálně produkovaných plastů, loni se jich podle agentury European bioplastics celosvětově vyrobilo asi 2,1 milionů tun. Biopolymery, jako jsou PLA či PBS využívané v medicíně, v potravinářských či kosmetických obalech byly nadějí ve snaze ochránit životní prostředí od syntetických plastů. Firmy včetně velkých výrobců, jako BASF, Novamont, FKur, EFA, Vamont nebo Mater-i do nich investovaly a některé stále investují nemalé částky.
Z bioplastů zase jen mikroplasty
Háček je ovšem v tom, že naprostá většina dnes známých biopolymerů je chemicky modifikována, aby byly nepropustné či odolné vůči teplu. A vědci v posledních letech ve stovkách studiích prokázali, že právě zejména kvůli chemické úpravě nejsou polymery z přírodních materiálů o nic příznivější pro přírodu než jejich syntetičtí sourozenci z ropy. I v ideálních podmínkách průmyslových kompostáren se rozpadnou pouze na mikroplasty, v jiných prostředích nedegradují skoro vůbec.
Nehledě na fakt, že kvůli chybějícímu systému se bioplasty do průmyslových kompostáren stejně nedostanou. Místo toho kontaminují tříděný odpad, v lepším případě končí ve spalovnách. „Přesto je stále většina zdrojů uvádí jako biologicky rozložitelné. Částečně za tím stojí lobby velkých investorů a studie prováděné za nereálných podmínek, které veřejnost falešně ujišťují o ekologické prospěšnosti těchto materiálů,“ říká Lukáš Václavík, materiálový specialista Institutu cirkulární ekonomiky.
Ve hře zůstávají jen polymery stvořené přírodou
Směrnice EU ale nyní nastavuje nová pravidla a staví jakkoli chemicky modifikované biopolymery a bioplasty z nich vyrobené na úroveň syntetických plastů a zakazuje jejich využití v jednorázových výrobcích. Ve hře zůstávají pouze zcela přírodní polymery bez jakékoli modifikace, které však tvoří jen nepatrné procento aktuálně používaných bioplastů.
„Je to logické. Příroda si zkrátka poradí jen s tím, co sama vytvořila. Jakmile ke škrobu či celulóze přidám umělou látku snižující propustnost nebo ji chemicky modifikuji, není to přírodní polymer,” vysvětluje Lenka Mynářová, jejíž firma Nafigate se výrobou biopolymerů zabývá, a Mynářová tak dění kolem bioplastů aktivně sleduje.
Kterých existujících biopolymerů se směrnice přímo dotýká ještě evropské úřady upřesní v následujících měsících. Autoři směrnice aktuálně čekají na vyjádření ECHA (Evropské chemické agentury) ohledně toho, které konkrétní biopolymery lze považovat za přírodní.
Je však pravděpodobné, že v současnosti podmínky přírodního polymeru splňuje pouze polymer PHB, který vzniká bakteriální fermentací cukrů či tuků. Využívá se například v potravinářských či kosmetických obalech, v medicíně či jako fólie v zemědělství. Zmíněná firma Nafigate využívá poddruh polymeru PHB i jako ingredienci blokující sluneční záření v přírodním opalovacím krému nebo jako náhradu mikroplastů v peelingu.
Vědci a firmy se na směrnici nechystají
První část směrnice EU bude účinná ve všech členských zemích od července 2021. „I přes tuto zásadní změnu legislativy však nepozorujeme reakci na trhu s jednorázovými plasty. Naopak skoro každý týden v médiích vychází nadšená zpráva o vynálezu nového ekologického bioplastu, který však ve skutečnosti podmínky nové směrnice nesplňuje,“ říká Lukáš Václavík. V posledním týdnu to byly například biomisky ze Zlína.
Firmy o směrnici buďto neví, nebo ji ignorují. Jediný, kdo zatím ohlásil rozluku s chemicky modifikovanými bioplasty, je potravinářský řetězec Coop, který přestane používat tácy vyrobené z PLA, protože zjistil, že tácy se po použití místo kompostování pálí.
Plasty ano, ale cirkulární
Cílem nařízení EU je omezit využívání jednorázových plastů, zvýšit oběhovost materiálů, a tím zamezit vzniku odpadu a jejímu úniku do životního prostředí, zejména do oceánů. Směrnice je součástí strategie Evropské unie přesměrování ekonomiky od lineární směrem k oběhové.
Lenka Mynářová upozorňuje, že démonizace plastů obecně rozhodně není ku prospěchu. Pokud je výrobek používaný opakovaně, nemusí nutně vadit, že je z plastu. Naopak výrobky pro jednorázové použití podle ní nedávají ekologický ani ekonomický smysl. „Materiál je v tom nevinně, může za to způsob, jakým ho lidé používají. Změnou materiálu tedy nevyřešíme nic, musíme úplně změnit koncept a hledat kompletně nová řešení,“ vysvětluje Mynářová.
