Slovenka Zuzana Gombošová vynalezla cirkulární způsob výroby přírodního materiálu, jehož bází je v průmyslu nevyužitelná odpadová kokosová voda. Při zpracování zralých kokosů se vylévá, čímž způsobuje zakyselení půdy a vody. Výroba malai přijímá tuto vodu jako jednu z klíčových složek celého procesu, a tak je v praxi malai skvělým příkladem fungování cirkulárního hospodaření, kde je pro jednoho odpad, pro druhého poklad.
Že v kokosové vodě může vzniknout bakteriální celulóza, je známá věc na Filipínách – dělají z ní místní dezert podobný želé v cukrovém sirupu.
Acetobacter xylinum dokáže ve vodě z hnědých kokosů za dvanáct dnů a ideálních podmínek v tzv. „feederu“ vyprodukovat celulózu, do které pak Zuzana a její partner Susmith přidávají rostlinná vlákna (banán, sisal, konopí), přírodní barviva a další složky.
Pláty, které vzniknou v požadované barvě a tloušťce, schnou několik dalších dnů až týdnů. Dlouhé období dešťů v Indii tento proces ale ztěžují. Nicméně dnes ve studiu díky finanční podpoře v kampani na Hithitu vzniká sušička, která tento problém pomůže vyřešit.
Bakterie jsou přítel
Pouhé tělo člověka nosí kolem deseti bilionů různých bakterií a většina z nich lidskému organismu pomáhá. Kvašením (fermentací) si můžeme připravit zdravé a výživné jídlo. Vezmeme-li v potaz, že bakterie jsou všude, je jich mnohonásobně více než lidí a jak říká Gombošová: „Bakterie jsou my a my jsme bakterie“. Tento mikrosvět je prozkoumán na 0,01 %.
Zuzana si tyto skutečnosti uvědomila jako studentka udržitelného designu. S pomocí odborníků vytvořila přístroj na krmení bakterií, tzv. „feeder“, aby prozkoumala jejich reakce za různých podmínek, na různé „výživě“. Počátky svého příběhu na cestě k malai vypráví i na konferenci TEDx z roku 2015.
Po studiích odboru budoucnost materiálů na Central Saint Martins v Londýně dostala designérka původem z Michaloviec od spolužačky pozvání do Indie, (ne)přímo ke zdroji kokosové vody. Poznala zde keralského designéra Susmitha a jejich podobné zájmy v udržitelnosti přerostli do spolupráce a posléze i založení studia Malai biomaterials.
Malai na českém trhu
Vypadají organicky a elegantně a po skončení životního cyklu se v kompostu rozloží za tři až čtyři měsíce. Tašky, peněženky, boty a další hezké výrobky je možné si pořídit přes zlínské studio Playbag nebo pražskou značku Leeda. Na zakázku z něj šije designérka Lucie Trejtnarová. Brzy budou k zakoupení i ručně dělané zápisníky z chráněné dílny LemniArt. Potenciál malai se dá využít i ve výrobě nábytkářského čalounění, doposud jej vyzkoušela třeba značka Ton.
Již po dvouleté evoluci se malai ukázal jako fenomenální: silný, flexibilní, prodyšný, voděodolný, recyklovatelný, přirozeně rozložitelný, etický, udržitelný materiál. Kam se bude vyvíjet dál? Aby výzkum a výroba dalších prototypů mohly bez problémů pokračovat, hledá nyní Studio Malai biomaterials investory.