Oděv a oblékání patří mezi naše základní potřeby. Ale pro mnohé z nás představují také nedílnou součást naší identity, svobody a projevu vlastní osobnosti. O to paradoxnější je, že způsoby, jakými se dnes většina oblečení vyrábí, používá i likviduje, až nápadně často neodpovídají hodnotám, které zastáváme a hájíme. Rychloobrátkový kolotoč výroby a spotřeby dnešního oblečení, roztáčený do čím dál závratnější rychlosti, je totiž krajně plýtvavý a destruktivní pro životní prostředí, planetu Zemi i zdraví lidí.
Neviditelná daň bavlny: Aralské jezero
Aralské jezero kdysi bývalo čtvrtou největší pevninskou vodní plochou, pokrývalo rozlohu jen o něco menší než Česko. Dnes zabírá pouhou desetinu svojí původní plochy. Ještě za éry Sovětského svazu se dva hlavní vodní toky, zásobující jezero vodou, proměnily na zavlažování rozsáhlých bavlníkových plantáží. Pěstování bavlny je enormně náročné na vodu i pesticidy. Aralské jezero následně začalo vysychat a zvýšila se salinita vody. Začal mizet i život, postupně hynuly ryby, usychala zeleň a v místě původního jezera a jeho dříve životem kypícího okolí teď najdeme jen jedovatou poušť.
Jak se čtvrté největší jezero světa změnilo v poušť – postupné vysychání Aralského jezera (Zdroj: časopis Vesmír)
Rychloobrátkový byznys a nekonečná spotřeba
Módní průmysl je druhým největším spotřebitelem vody na světě a zároveň produkuje dvacet procent veškeré odpadní vody. Každý rok se do světových moří a oceánů uvolní půl milionu tun mikrovláken, množství, které odpovídá padesáti miliardám plastových lahví. Mikrovlákna, která mohou narušit potravní řetězce, je téměř nemožné ekologicky zlikvidovat a odbourat z životního prostředí. Výroba oděvů a oblečení ročně vytvoří více emisí skleníkových plynů než celosvětová letecká a lodní doprava dohromady.
Podle studie představené na Kodaňském módním summitu skončí kvůli módnímu průmyslu každým rokem na skládkách 92 milionů tun pevného odpadu. Jenom v Česku to podle společnosti Potex odpovídá 200 tisícům tun, což je 97 procent textilu, jehož se majitelé zbavují. To znamená, že pouhá tři procenta vyřazeného textilu nachází další využití. Každou vteřinu skončí na skládce či ve spalovně jedno popelářské auto plné oblečení.
Rana Plaza – kolik životů stojí košile?
Datum 24. dubna 2013 se vepsalo černým písmem do dějin módního průmyslu. V tento den se zhroutila mnohopatrová budova Rana Plaza. V jejích troskách zahynulo 1 132 lidí, převážně švadlen, a více než dva a půl tisíce dalších bylo zraněno. Před i po této tragické nehodě utrpěly stovky pracovníků manufaktur v desítkách případů vážná zranění či přišly o život. Ti, kteří nepatří k obětem těchto tragédií, zatím měli štěstí v neštěstí: pracují často vystaveni nelidským podmínkám ve vysokých teplotách a mizivém světle sweathopů, bez právních záruk, vystaveni sexuální či jiné formě násilí, mnozí z nich ještě jako děti.
Blýská se na lepší časy oděvního průmyslu?
Kupujeme čím dál více oblečení, které nosíme čím dál kratší čas. Průměrné množství nového oblečení, které kupujeme, se mezi roky 2000 a 2011 zdvojnásobilo. Průměrná životnost oděvu se za posledních patnáct let zkrátila o třicet šest procent. Každý rok se vlivem nedostatečné recyklace a likvidace stále kvalitních produktů, ztratí hodnota ve výši jedenáct a půl bilionu korun. Síla spotřebitelů je obrovská. A svět módy to v(id)í.
Konzultační agentura McKinsey & CO. a trendy určující módní server Business of Fashion každý rok vydávají zprávu „Stav módy” – největší a nejautoritativnější přehled celého oděvního odvětví postavený na průzkumu tří set vrcholových manažerů největších oděvních firem a rozhovorech s myšlenkovými průkopníky a tahouny oboru. Podle ní bude letošní rok rokem probuzení oděvního průmyslu. Určovat ho bude několik trendů, které zásadním způsobem ovlivní současnou podobu i budoucnost.
Prvním je změna obchodního modelu firem, která souvisí se změnou spotřebitelského chování, ústupem od vlastnictví ke sdílené ekonomice a příklonem k malým, nezavedeným značkám. Dále zejména mladší generace požaduje udržitelnost výroby, důstojné pracovní podmínky pracovníků a s nimi související transparentnost. Šíření těchto trendů může napomoci dalšímu: rostoucí digitalizaci výroby, nákupu i prodeje, pokračovat bude boom e-shopů postavených na inovacích a sázce na přidanou hodnotu. Spotřebitelé si také žádají čím dál rychlejší dodávku zboží (just-in-time). To ve výsledku zamezí ekonomicky i ekologicky škodlivé produkci nikdy neprodaných skladových zásob. Digitalizace totiž převrátí naruby dosavadní způsoby designu a výroby oděvů tak, aby odpovídaly momentální poptávce zvolené zákazníky přímo online či na základě analýzy velkých dat.
Ale toto je jenom začátek. Oděvní průmysl nejen může, ale také musí – máme-li zachovat planetu v obyvatelném stavu a uzavřít udržitelným způsobem kruh nákupu, výroby a spotřeby – nastolit ještě hlubší cestu změny a objevit ekonomický, ekologický i sociální přínos cirkulární ekonomiky. Jaké možnosti se v tomto ohledu nabízejí a jaké příklady už fungují v praxi se dozvíte v publikaci Cirkulární móda – cirkulární ekonomika jako cesta změny módního průmyslu, která je volně ke stažení a v našich dalších článcích označených #cirkulární móda, které se tématem zabývají.
František Marčík
