Ne že by Češi nebyli skvělí ve třídění. Jsme. Asi 70 % z nás třídí bez toho, aniž bychom byli finančně motivováni. Jenže pohled na to, co je pro cirkulární ekonomiku podstatné, tedy skutečnou recyklaci plastů, je zatím žalostný.

Polovina plastů ze žluté popelnice, která dříve končila v Číně, dnes ve většině končí na skládkách, v menším měřítku se z nich vyrobí „palivo“. Chápejte to tak, že se alespoň energeticky využije. Ale jaký to dává smysl – třídit odděleně něco, co po nás ještě někdo další dotřídí a pak to stejně skončí pod zemí? Velmi, velmi slabý. A třídění se jednoduše nerovná recyklaci.

Na třídících linkách pracují lidé, ne stroje

Ne, nerecyklujeme 70 % všech plastových obalů. K recyklaci se z obsahu žlutých popelnic dostane asi půlka a i to záleží na efektivitě dané dotřiďovací linky, která prakticky vybírá jen ty plasty, pro které je dobré aktuální uplatnění na trhu. Navštívila jsem jich už desítky. Pohled to není příjemný. Obdobná situace je ale i v jiných státech – například v roce 2013 bylo ve Spojeném království na skládky uloženo 2 660 tun odpadu z plastových obalů a podle statistik pouze 31,6 % z celkového množství bylo opětovně využito nebo zrecyklováno.

Plasty, které jsou bez hodnoty, se často nazývají výměty. A v těchto výmětech jsem viděla jak zubní pasty, tak obaly od kosmetiky, které jsou kombinované (například mají pumpičky s kovovými vršky, protože takové obaly vypadají jednoduše „sexy“ a pro uživatele jsou atraktivní). Viděla jsem tam ale i malé obaly od krémů, o kterých vím, že z recyklovaného materiálu jsou. Jenomže obalů jsou tisíce druhů a to jak po stránce barev, tak vzorů, různých foliových „rukávů“ nebo tvarů. Na třídících linkách nepracují stroje, ale lidé. A ti mají jasné instrukce – vybírat materiály, které jsou lehce rozpoznatelné a které v konečném výsledku budou dostatečně čisté pro to, aby se dostaly dále ke zpracování.

Mnoho obalů jsem tak viděla na hromadách, které se k recyklaci nikdy nedostanou. A právě tyhle momenty jsou pro mě osobně největším nábojem pro to, abychom ve chvílích, kdy mluvíme o (ne)fungování recyklace plastů nalévali sobě i ostatním čistého vína. Jsme na dobré cestě, ale třídit skutečně nestačí. Dokud nebudeme podporovat uzavření celého cyklu a tedy kromě třídění i zpracování a zejména uplatnění recyklátu na trhu, můžeme si o cirkulární ekonomice nechat zdát. S INCIEN proto prosazujeme podporu nákupů jednotlivců i nákupů v rámci veřejných zakázek s aspektem na výrobky s podílem recyklované složky. Jen poptávka dokáže uzavřít celý kruh od výroby – spotřeby – třídění – dotřídění – recyklace – granulace a opětovného využití při výrobě nových produktů.

Od recyklace k prevenci. Lehčí říct než udělat

Situace to není šťastná, příjemná a ani taková, se kterou bychom se měli chlubit. Ale je na ni potřeba upozorňovat. Co ale můžeme udělat hned je mnohem důležitější. V tomhle případě to znamená, ať je to mně samotné pohodlné, nebo ne, začít hledat alternativy bez obalů.

A tady se přiznám hned „bez obalu“, že je můj přechod na bezobalové nákupy velmi pomalý. Tempo posledních let bylo všelijaké, jen ne ukázkové a takové, ze kterého byste se mohli poučit jako od jiných blogerek. Žádná pomalá rána, nákupy na farmářských trzích, žádné inspirace na nákupy lokálních, bezobalových potravin. Moje dny jsou spíš shon, nabitý kalendář včetně večerních společenských akcí a víkendů, kdy člověk zůstává v Praze „na tajňačku“, což v překladu znamená, že se házím do režimu komunikačního offline, abych stihla dodělat skutečnou práci na kterou v týdnu nebyl čas. Jak říkám – nic, z čeho byste se chtěli učit.

A proto nedělám žádné přednášky o zero waste z vlastního života. Můj sen je spolupráce s firmami a na takových projektech, které umožní bezobalový luxus (kterým pro mě skutečně bezobalové nakupování z časových důvodů je) široké veřejnosti. Proto jsem asi i tak nějak podprahově založila INCIEN. Z lenosti. Z lenosti za celou společnost, která je dost možná stejná jako já. Stejně zaneprázdněná, ale přitom při čištění zubů myslící na to, že příští nákup by už chtěla udělat jinak…

Přitažlivost bezobalového nákupu

Ale konec oklik a rozjímání nad funkčností či nefunkčností současného systému. V mém životě přicházejí věci přesně tehdy, když je potřebuji. Ne vždy je to příjemné, ne vždy mi to dochází, když se to děje. A asi i proto jsme při návštěvě Budapešti po cestě do Řecka, kam jsme (jak jinak) vyrazili autem, protože ekologická stopa dvou pasažéru v Renaultu Clio vychází skutečně diametrálně lépe než dva lety Praha – Soluň, narazili na obchod LUSH.

Asi to nebyla náhoda, že to bylo právě ve městě, kde jsme si o obsluze v restauraci i za kasou supermarketu často mysleli, že přehánějí nebo si z nás dělají srandu. Jak jinak by mohli být tak extrémně příjemní, všichni mluvící anglicky a navíc se neustále smějící od ucha k uchu? Možná jsme měli prostě jen štěstí, ale srdečnost Maďarů v sektoru služby mě prostě a jednoduše překvapila neuvěřitelně. A stejně tak tomu bylo v LUSHi. Vstoupili jsme trošku nejistě. Já s migrénou, která mě chytá po náročných týdnech a můj muž s neutrálním a možná i mírně překvapivým výrazem. Nemám totiž ráda nákupy. Ani on ne. A to ať jsou nebo nejsou bezobalové. Oba se tak nějak intuitivně těšíme na dny, kdy nám roboti dopraví nákup rovnou do ledničky a my se tak zbavíme večerů, kdy zjistíme, že ani jeden z nás nestihl nakoupit a nebýt tak obětavých vietnamských prodejců na rohu, tak jsme asi o hladu. Ale oba jsme prostě jaksi intuitivně zatočili doprava.

Voňavá facka

LUSH je extrémně voňavý obchod. Až moc. Na mě teda strašně moc. Většina kosmetiky, kterou mám (ano, ta v plastových obalech) je bez aroma nebo s vůní přírodní. Miluji krémy od Nafigate cosmetics, ale ty nevoní. Kokosové mléko, které používám na sprchování je jemné a voní přesně jako kokosy na Bali a tuhý šampon na vlasy (moje jediná, dosavadní bezobalová vychytávka) s levandulovou vůní je prakticky na můj citlivý nos tak silné, že jej cítím hned po tom, co otevřu dveře koupelny.

Tisíce vůní na jednom místě mě tak v jeden moment téměř vystrčily zpět na „voňavě neutrální“ ulici. Z budapešťského LUSHe však odejít jen tak nemůžete. Prakticky hned při překvapivém rozhlížení po prodejně se nás chopila jedna extrémně milá prodavačka.

„Vyzkoušely jste někdy koupací bomby? Ne? No tak pojďte, jednu si vyberte a já vám ukážu, jak funguje… Je vyrobena jen z přírodních materiálů… Ne nestyďte se, vyberte si. Vážně!“ Nedalo se odolat. Nedávalo mi smysl nechat si předvést, jak funguje koupací koule, když doma máme jen sprchový kout, ale slečna byla neúprosná. A tak milá zároveň. Ihned jsme se dozvěděli, z čeho a jak se vyrábí a čarokrásné povídání roztomile doplňovaly její červené tváře, když začala mluvit o tom, že před pár týdny byla sama ve fabrice, kde se kosmetika vyrábí. Vypadala nadšeně. Nehraně, nepředstíraně. Prostě z té návštěvy byla totálně hin.

Na čem si tady, dámy, jedete?

Nebyla jediná. Od koupacích koulí (bez obalu, samozřejmě) jsme se posunuli k čerstvým pleťovým maskám, které spíš vypadaly jako nabídka zmrzlin v cukrárně a od nich dál ke krémům, deodorantům, sprchovým gelům ve tvaru plastového obalu, bez plastového obalu, k mýdlům, které si člověk mohl nechat uříznout na váhu. Asi jsme vypadali, že jsme z toho trošku překvapení, trošku… mimo. A tak si nás u každé sekce vzala na starosti jedna ze slečen a ochotně ukazovala vše, co paleta regálů nabízela.

Naprosto fascinující pro mě byl fakt, že všechny byly ale absolutně nadšené z toho, co a jak LUSH dělá. Z filozofie firmy, která dává práci lidem v Evropě a zaměstnanci se tak mohou jet podívat na místo, kde se vše vyrábí. Z recyklačního obalu, kdy za pět zpět vrácených kelímků dostane zákazník dárek a oni je skutečně zrecyklují. Proto jsou všechny obaly černé. Recyklace barevných obalů v dnešní době vypadá tak, že se obaly recyklují spíše „kaskádově“. Co bylo dřív bílé, červené, fialové – je na konci recyklace jakási unylá, šedo-zeleno-hnědá granule, která se většinou dobarvuje, aby alespoň byla skutečně hnědá a nebo zelená či černá. Jejich obaly jsou proto černé, aby bylo možné je recyklovat bez obav z nestandardních barev. Tím jsou obaly typické a těžko zaměnitelné z jinými firmami.

Firmě se daří recyklovat a opětovně využít 89 % celkového vyprodukovaného odpadu. Jejích propagace zero-waste a udržitelného podnikání již získala řadu obdivovatelů a zákazníků po celém světě.

Dobrý pocit z nákupu

Long story short. Neodešli jsme bez nákupu. První úlovek bylo černé odličovací mýdlo na obličej s černým uhlím. Neodličuji se tamponky, ale vodou a mýdlem, protože mi to jednoduše připadne účinnější než tisíce vodiček a stovky tamponků, které člověk často spotřebuje. Bavlněné mám, ale … mýdlo je mýdlo.

Druhý kousek byl tuhý deodorant. Po testování během dovolené musím říct, že zatím jednoduše funguje. Nebrání pocení, což je nekalá vlastnost většiny antiperspirantů, ale zamezuje „nevůním“. Vybrali jsme citronový tuhý deodorant a myslím, že jsme vybrali dobře. Vše je ve fázi testování, ale cestovní tašky prakticky hned začaly vonět novým nákupem. Kosmetika LUSH není levná záležitost. Deodorant i mýdlo stály zhruba 250 korun. V bioprodejnách na Letné mají podobná mýdla za zhruba polovinu ceny, u deodorantů si nejsem jistá. Zážitek to ale byl a donutil mě o značce LUSH vygooglit několik faktů, o které se podělím na konci článku.

Nakonec jsme se neobešli od voňavého tuhého deodorantu T’EO.

Skvělý dojem ve mě ale navždy nechá milá obsluhující slečna, které jsem se zapomněla zeptat na jméno. Každopádně dokázala prodat dva produkty někomu, kdo si prakticky pro nic nepřišel a ještě jim dát z nákupu skutečně dobrý pocit. Tak posíláme jedno vzdušné díky do budapešťského LUSH a díky za představení bezobalových nákupů, u kterých si lidé povídají, sdílí, radují se, očichávají, osahávají a odcházejí s dobrým pocitem. Teď si při čištění zubů představuji koupelnu bez plastů. A je mi z toho jaksi lehce. Člověk by se měl těšit i na malé věci. Umí udělat velkou radost.

Chcete na rychlokurz prodeje, ze kterého budete odcházet vy i zákazníci s úsměvem? Vydejte se do Budapešti. Tahle milá slečna prodavačka za námi ještě při odchodu přiběhla se slovy: „Chtěla jsem Vám poděkovat. Jste jediní, kdo přede mnou mezi sebou mluvil anglicky, i když jste Češi. Obvykle všem všechno vysvětluji, ale vůbec nevím, co si pak zákazníci říkají mezi sebou. Děkuji!“ My děkujeme. Za to, že prodejní řemeslo může být pořád tak krásné a vykonávané s úsměvem na tváři.

Co byste o kosmetice LUSH měli vědět

  • Více než 65 % produktů Lush je samo-konzervačních, což znamená, že se do nich nemusí přidávat žádné syntetické konzervanty, aby zůstaly čerstvé.
  • Tuhé a nebalené výrobky jdou ruku v ruce s jejich samo-konzervačními vlastnostmi a tvoří 35 % celkového sortimentu značky.
  • Jen díky samotným tuhým tělovým kondicionérům nebylo v roce 2015 zapotřebí 17 000 kg obalových materiálů (natož aby byly vyhozeny).
  • Například od ledna 2015 do ledna 2016 celkový celosvětový objem prodeje tuhých šamponů LUSH pomohl předejít výrobě 15 890 925 plastových lahví, kromě toho se ušetřilo 450 000 litrů vody. Každý tuhý šampon vydrží až 80 umytí, což je přibližně třikrát více, než vydrží šampon v lahvi.
  • LUSH začalo nákupy zákazníkům na přání balit i pomocí metody furoshiki. Japonci ji používáají na balení různých předmětů po staletí a od roku 2008 ho používá i LUSH.
  • Když si objednáte produkt „bez obalu“ přes internet, dostanete jej v biologicky rozložitelné celulóze nebo recyklovaném papíru. Ale hlavně uložené mezi obláčky Flo‑Pak, které jsou vyrobené z kukuřičného škrobu a velmi snadno se v půdě a vodě rozloží. Studie Brunel University a University of Humberside dokonce ukázaly, že dokážou produkty během přepravy ochránit lépe, než jejich polystyrenové protějšky.
  • Když vypotřebujete 5 LUSH produktů v kelímku, můžete čisté nádobky donést zpět do obchodu a výměnou získáte čerstvou pleťovou masku. Kelímky jsou v dorsetském LUSH Green Hub v Anglii důkladně umyty, rozdrceny, roztaveny a znovu zformovány v nové černé kelímky. Za loňský rok jich sem bylo navráceno 375 000, ale to je pořád jen zlomek množství kelímků, které je vyrobeno.
  • V roce 2017 se firmě podařilo dosáhnout 89% recyklace a kompostování v Green Hubu. V roce 2016 Green Hub zgranuloval 1214 tun plastového materiálu, z něhož se vyrobilo 43 000 nových kelímků!

Filosofie LUSH

A navíc… Zaměstnanci LUSH UK nepoužívají žádné vnitrostátní lety v rámci pevninské části Spojeného království a cestování z Velké Británie do Francie probíhá prostřednictvím vlaku Euro Star, bohužel pro jiné země neexistuje jiný typ dopravy. Sami si stanovili „uhlíkovou daň“ z mezinárodních letů, z níž podporují projekty a kampaně věnující se udržitelným způsobům dopravy a změnám klimatu. Firma navíc zahájila projekt cena LUSH Spring, která byla spuštěna před několika měsíci. Cílem ceny, která bude každý rok rozdělovat 200 000 liber (cca 6,5 milionů Kč), je podpořit po celém světě projekty usilující o regeneraci sociálního a životního prostředí.

LUSH je tak firmou, která se na svůj obchodní model dívá od začátku do konce z pohledu celého životního cyklu výrobků. O surovinách, které firma používá i filozofii, pokud vás skutečně zajímá, najdete skutečně podrobné informace na jejich webových stránkách. A já doporučuji návštěvu v LUSH, i když zrovna nemáte v plánu si něco koupit. Pro nás to byl překvapivý a upřímně milý zážitek.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here