Jak rozpohybovat cirkularitu v českém textilním sektoru? Inspiraci nabízí Holandsko.

Výzkum mapování bariér v cirkulární ekonomice v textilním průmyslu v ČR poukázal jak na nízkou informovanost klíčových aktérů, tak na slabou spolupráci při naplňování závazných cílů Strategie pro udržitelný a cirkulární textil. Přitom se ukazuje, že již existují modely a praktické modely implementace cirkularity do praxe díky systémů společných dohod a závazků aktérů v jednotlivých sektorech (např. v Holandsku), které vedou k výsledkům jak na úrovni jednotlivců, tak celého systému. Příspěvek představí aktuální výsledky replikace ověřené zahraniční praxe v oblasti společných závazků a společného postupu aktérů napříč celým řetězcem od výrobců po spotřebitele vznikajících na platformě Českého cirkulárního hotspotu se zaměřením na textilní sektor. 

Za poslední dekádu se z cirkulární ekonomiky stal trend, který ovlivňuje politický, podnikatelský, ale i akademický diskurs. Cirkulární ekonomika je: „průmyslový systém, který je posilňující a regenerační již od svého záměru a designu. Nahrazuje koncept „konce životnosti“ [výrobku, produktu nebo služby – pozn. aut.] obnovením, posouvá se ke skutečnému využívání obnovitelných zdrojů energie, eliminuje používání toxických chemikálií, které znemožňují opětovné použití, a snaží se o eliminaci odpadu prostřednictvím lepšího designu materiálů, výrobků, systémů a v rámci toho i byznys modelů“ [1]. Cirkulární ekonomika tak přináší překonání lineárního modelu výroby a spotřeby stojícím na principech “vzít – vyrobit – vyhodit” a nahrazuje jej přístupem, ve kterém je hodnota výrobků, zdrojů a materiálů v ekonomice udržována co možná nejdéle [2]. Některými autory je cirkulární ekonomika dokonce označována jako možné nové paradigma pro udržitelnost [3].

Implementace cirkularity shora dolů na evropské úrovni v oblasti textilu

Textilní sektor je jedním z nejvýznamnějších průmyslových znečišťovatelů, a to jak z pohledu produkce odpadních a toxických látek, tak spotřeby vody, a to od samotné fáze pěstování a výroby látek, až po likvidaci odpadu [4].  Z pohledu produkce skleníkových plynů zabírá výroba textilu pátou příčku [5] a to i z pohledu používání primárních surovin pro výrobu [6]. Samotné textilní výrobky v rámci celého svého životního cyklu v evropském měřítku představují čtvrtou kategorii s největším zatížením pro životní prostředí a klimatickou změnu, (největší zatížení způsobuje výroba potravin, bydlení a doprava), pátou kategorii, pokud jde o emise skleníkových plynů a třetí kategorii v oblasti spotřeby vody a půdy pro produkci [4]. Pokud tento trend bude pokračovat a nebude realizován masivní odklon od fosilních zdrojů pro výrobu textilních vláken a přechod na obnovitelné zdroje energie v textilním průmyslu, bude textilní odvětví v roce 2050 spotřebovávat místo dnešních 2 % až 26 % uhlíkového rozpočtu, který je nezbytný pro udržení tempa globálního oteplování na úrovni 2 °C. Současný stav nakládání s textilem tak není v souladu s klimatickými závazky v rámci Pařížské dohody [7]. Tato fakta vedla k tomu, že se textil stal jedním z klíčových oblastí, které se státy Evropské unie rozhodly zakomponovat do strategického rámce, který se stal stavebním kamenem pro evropský kontinent zcela strategického dokumentu, Zelené dohody pro Evropu. 

Zelená dohoda pro Evropu je soubor opatření k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. Zelená dohoda pro Evropu se tak stává nejen důležitým nástrojem pro překonání ekologické krize, ale i souborem opatření, jejichž cílem je pomoci EU posílit konkurenceschopnost na globální úrovni po koronavirové krizi v roce 2020. Dle Evropské komise je Zelená dohoda pro Evropu strategií růstu, která může pomoci evropské hospodářské obnově a zároveň řešení globálního klimatického stavu nouze [8]. Cirkulární ekonomika je v ní propsána i zcela konkrétním způsobem v oblasti nakládání s textilem. V březnu 2020 představila Akční plán pro cirkulární ekonomiku, ve kterém je specificky popsána i priorita směřování EU k uzavírání toku textilních materiálů [9]. EK ve svém akčním plánu pro cirkulární ekonomiku zmiňuje i souvislosti s dosahováním uhlíkové neutrality díky snižování náročnosti těžby primárních surovin, zvyšování recyklace nebo prodlužování životního cyklu. V březnu roku 2022 svoji pozici směrem k uzavírání materiálových toků textilu a podpoře recyklace zakotvila EK i do Strategie EU pro udržitelný a cirkulární textil. Kromě kritérií pro ekodesign, zamezení destrukce neprodaného zboží nebo řešení problému mikroplastů, se významná část strategie věnuje EPR (rozšířené zodpovědnosti výrobce) a podpoře opětovného použití a recyklace textilního odpadu [6]. K tématu EPR vyšlo specifické vyjádření v Návrhu cílené revize rámcové směrnice o odpadech, kde se hovoří o nutnosti stanovení pravidel pro harmonizovaný systém EPR pro členské státy EU, aby nedocházelo k nadměrné roztříštěnosti pravidel na úrovni jednotlivých států [10]. Komise rovněž zahájila specializovanou studii s cílem navrhnout závazné cíle pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci textilního odpadu jako součást revize právních předpisů EU o odpadech plánovaného na rok 2024 [4]. Je tak zcela zřejmé, že významný evoluční skok pro celý textilní průmysl je tak nejen trendem reagujícím na zrychlování textilní produkce, ale naplánovaný postup který je třeba propsat do konkrétních aktivit na úrovni členských států. 

Reakce klíčových aktérů na ambice ve Strategii pro udržitelný a cirkulární textil

V rámci příprav konkrétního znění Strategie pro udržitelný a cirkulární textil Evropská komise iniciovala v roce 2021 rozsáhlou veřejnou konzultaci jejímž cílem bylo získat názor širokého spektra klíčových aktérů na priority Strategie včetně zaměření na identifikaci největších bariér pro její implementaci [11]. Skrze online výzkum a cílené veřejné workshopy s aktéry zastupujícími celý hodnotový řetězec od zdroje materiálů až po jejich recyklaci a navracení do oběhu. Obecně je možné konstatovat, že Strategie pro udržitelný a cirkulární textil má významnou podporu a pozitivní odezvu neboť je považována za iniciační dokument pro skutečnou změnu směrem k cirkulární ekonomice v praxi a to jak u producentů, tak spotřebitelů. Nad rámec základních cílů byl vyvinut tlak pro doplnění sociálních aspektů, které jsou spolu s environmentálními nezbytným doplňkem vizí pro dlouhodobou udržitelnost. Tyto aspekty byly následně promítnuty i do reportu, ve kterém Evropský parlament mapuje aktuální progres a doplňuje oblasti, které si žádají další podporu a propsání do nařízení a směrnic EU [12]. Ten navíc věnuje pozornost i tématům, které se v průběhu práce se Strategií v praxi ukázaly jako klíčové pro skutečnou změnu. Patří mezi ně harmonizované pokyny pro design pro cirkularitu, což lze chápat jako ekodesign výrobků ovlivňující jejich funkčnost v rámci celého životního cyklu, např. pravidla pro recyklovatelnost, odolnost nebo znovupoužitelnost. Dále je klíčové definovat “udržitelné materiály”, což je široký a ne zcela pochopitelný pojem, jež může budit rozdílné názory klíčových skupin. Pozornost se dostala i potřebě tvořit nové byznys modely napříč aktéry a to včetně velkých společností a značek. Za nezbytné jsou považovány informace, které je třeba šířit transparentně, standardizovaně a napříč hodnotovým řetězcem a to díky standardizovanému Digitálnímu produktovému pasportu. Ten by mohl zahrnovat informace od environmentální stopy, nákladů na materiály, opravitelnosti, zastoupení chemických látek nebo použití recyklovaného odpadu. Příprava takového nástroje však vyžaduje skutečnou spolupráci napříč aktéry a tedy i nové formy spolupráce mezi nimi. A právě nedostatek spolupráce a absence informací byla jedinou výzvou, kterou více než 65 % aktérů účastnících se veřejné konzultace označilo jako důležitou nebo velmi důležitou. Bariéra “nedostatečné spolupráce a výměny informací v rámci hodnotového řetězce” se tak ukázala jako klíčová. 

České ozvěny a potvrzení hlavních bariér 

V rámci reakce na evropskou veřejnou konzultaci byl v České republice realizován průzkum, který si kladl za cíl zmapovat lokální bariéry. Oproti zastoupení 544 zainteresovaných stran na úrovni EU se do českého výzkumu zapojilo překvapivě vysoké číslo dotazovaných stran, konkrétně 78 respondentů v rámci online dotazníku a 10 respondentů v navazujících polostrukturovaných rozhovorech. Výzkum potvrdil, že mezi klíčové bariéry i v Česku patří nedostatek znalostí a povědomí. Tuto bariéru doplnily podněty jako: nedostatečná legislativa a regulace, která neposkytuje stimuly pro cirkularitu  a finanční překážky (na úrovni konkrétních firem i v makroekonomickém kontextu). Výzkum navíc prokázal, že i zde je obecný nedostatek spolupráce a komunikace mezi zainteresovanými stranami v textilním průmyslu napříč hodnotovým řetězcem. Důležitost spolupráce, vytváření tvůrčího prostředí pro budování silných vazeb a práce na mezisektorových řešeních je však výzvou, kterou je třeba uchopit nejen na úrovni akademických článků, ale v praxi [13].  

Možné řešení: následovat holandskou cestu k systémovým změnám 

Ačkoliv již celá řada států EU má svoji strategii pro cirkularitu a Česko s dokumentem Cirkulární Česko 2040 není výjimkou [17], jen Holandsko je na úrovni EU zemí, které má vědecky zmapován a popsán proces zavádění systémových změn. Holandsko je proto použito jako referenční případ, neboť na základě rešerše odborný zdrojů jako jediná ze zemí EU oplývá bohatým publikačním zázemím zejména díky Jacqueline Cramer, která o systémovém řízení směrem k cirkularitě v zemi hojně publikuje [18],[19],[20],[21], což neplatí pro ostatní země. Holandsko také jako první země v EU představila národní strategii [22] pro transformaci na cirkulární systém hospodářství do roku 2050. 

Fungování Holandského cirkulárního hotspotu 

Na základě této vládní strategie byl v Holandsku založen i Holandský cirkulární hotspot (dále jen HCH), což je mezioborová platforma, vzniknuvší s cílem vytvoření prostoru pro inspirativní meziodvětvové spolupráce, podněcování k výměně znalostí a globální podporu cirkulárního podnikání [18]. Tak jsou v praxi naplněny i teoretické vize, že bude zapotřebí jak řízení shora dolů (v tomto případě zarámování systémových kroků v rámci Strategie pro udržitelný a cirkulární textil), ale i samovolná organizace zespoda nahoru, protože transformace vychází z ko-evolučních interakcí napříč různými sektory lidské společnosti v čase [23],[24]. HCH současně podporuje právě interakci, informovanost a budování vazeb mezi aktéry. Takové síťování podporuje pozitivně působící síly ve společnosti, které pomáhají dostat cirkulární ekonomiku do praxe. Díky novým vazbám a spolupráci mezi aktéry pozitivně stimuluje k vzniku mnoha samostatných iniciativ, čímž se vytvoří silnější pohyb směrem k cirkularitě [18].

Vzhledem k faktu, že holandský hotspot funguje již od roku 2018, je dnes již možné sledovat, jaké faktory jej činí úspěšným. Potvrzuje se například to, že aby došlo k budování spolupráce a zajištění kolektivní a vzájemně podporující akci jednotlivých účastníků (členů platformy), je nezbytné budovat síť orientovanou na společné cíle. Současně je též potvrzeno, že pro spolupráci jsou vhodnější struktury bez nadměrné kontroly a hierarchie, která často brání v lehkosti navazování spolupráce [25]. Proto je hotspot budován jako co nejotevřenější, transparentně a pozitivně komunikující platforma, kde dochází k vzájemné podpoře členů, včasnému řešení konfliktů a efektivnímu využívání společných finančních a jiných zdrojů v síti. V rámci praxe se také ukázalo, že pro řízení takových sítí je nezbytný neutrální prostředník (taktéž nazýván jako inovační broker), který může moderovat diskuze a pomáhat budovat spolupráce a urychlit tak přechod k cirkularitě [21]. Měl by být důvěryhodný a s adekvátními kompetencemi jako jsou měkké dovednosti a schopnosti vzbudit zájem, jednat ve prospěch kolektivu, mít základnu znalostí a odborností a být schopen otevřít dveře na všech úrovních politiky. Je pomyslným dirigentem procesu přechodu a jedná ve prospěch svých členů. Tuto erspektivu též Cramer popisuje velmi podrobně ve studii o nizozemských zkušenostech s cirkulární ekonomikou [18]. Pro replikaci do dalších zemí tak vznikl i soubor doporučení, kterými by se měly řídit nově vznikající iniciativy. Těmi jsou tyto body: 

1. 1) Mít dostatečně silnou společnou motivaci. Mít vůli převzít iniciativu.  

1. Postupovat malými kroky a být připraven na opakování těchto kroků 
2. Inspirovat se jinými projekty, ale zároveň dbát na specifika svého projektu 
3. Nebát se improvizovat a učit se nové věci 
4. Zaměřit se na nejslibnější inovace 
5. Zmapovat klíčové hnací mechanizmy a předpoklady pro úspěšnou implementaci 
6. Identifikovat příslušné aktéry, zjistit jejich ochotu ke kooperaci 
7. Nastavit business model, ze kterého profitují všichni členové 
8. Najít schopné prostředníky (brokery) 
9. Nastavit transparentní rozdělení práce mezi členy iniciativy 

Poldrové vyjednávání a systém Dutch green deals 

Při polostrukturovaných rozhovorech se též ukázalo, že pro dosahování systémových změn je pro Holandsko typický i model konsenzuálního jednání a pro testování konkrétních systémových změn i systém zelených dohod. Systém poldrového vyjednávání, který funguje v Nizozemsku, se nazývá “poldermodel” nebo také “polderový model.” Oceňovaný holandský konsenzuální model, označovaný jako ‘poldrový model,’ získal celosvětové uznání za efektivní oživení ekonomiky Nizozemska během 90. let dvacátého století [26]. Název odkazuje na specifický způsob společenského a ekonomického vyjednávání a řešení sporů v zemi formou konsenzu [27]. Poldrový model zahrnuje úzkou spolupráci mezi vládou, odbory, zaměstnavateli a dalšími zainteresovanými stranami za účelem dosažení dohody ve věcech týkajících se pracovních podmínek, sociálního zabezpečení, ekonomických reforem a dalších otázek. Tento přístup zdůrazňuje dialog, konsenzus a respektování různých hledisek. Výhodou polderového modelu je schopnost dosahovat stabilních a udržitelných dohod, které zohledňují různé zájmy a minimalizují sociální napětí. Tento model však také může být kritizován za zpomalení procesu rozhodování a odklání od rychlých reforem. Celkově lze říci, že poldermodel je charakteristickým rysem nizozemské politické a ekonomické kultury, který se snaží dosáhnout kompromisů a udržovat stabilitu ve společnosti [28].

Dalším procesním krokem pro zavádění cirkulárních inovací do praxe je koncept dobrovolných dohod, kterým od roku 2013 říkají tzv. „Green Deals“ tedy zelené dohody. Jak je patrné, takové dohody fungují mnohem delší dobu než aktuální nová Zelená dohoda pro Evropu. Tyto původní zelené dohody si kladly jasný cíl – v oblasti environmentálních inovací uzavřít konkrétní výsledky přinášející partnerství mezi vládou, byznysem a dalšími sférami s cílem otestovat nejasnosti v ekonomické udržitelnosti, funkčnosti či jiných aspektech testování inovací v praxi společně. Jednotliví hráči se tak zavázali k určité roli a v rámci pilotních partnerství si definovali jasnou oblast společného výzkumu a testování a v jasný časový rámec vyhodnotili, zda-li se daná cesta jeví jako správná ze všech úhlů pohledu. Podobně tak otestovali již zhruba 250 příkladů v praxi od využívání tepla odpadních vod, recyklace škváry z energetického využívání odpadů ve stavebnictví nebo koncepty cirkularity ve veřejných zakázkách. Nejzajímavější pro tuto práci je však dohoda o cirkulárním textilu, u které hraje klíčovou roli Amsterdamská ekonomická rada a jejíž hlavní cíl je to, že do roku 2030 bude textilní sektor v regionu ze 70 % fungující na cirkulárních principech a následně se stane plně cirkulárním v co nejkratším časovém horizontu [29].

Od teorie k testování v praxi – založení Českého cirkulárního hotspotu 

Ve snaze otestovat model HCH, který se ukazuje jako klíčový element a iniciátor mnoha konkrétních propojení vznikl v roce 2022 i Český cirkulární hotspot (dále jen ČCH). Do role “prostředníka pro přechod” se postavila organizace Institut Cirkulární Ekonomiky (dále jen INCIEN). INCIEN v České republice funguje od roku 2015 s cílem pracovat na osvětě v tématech cirkularity, podněcovat pilotních projektech umožňujcích aplikaci principů cirkularity do praxe a vytvářet prostředí pro mezioborovou spolupráci a systémovou změnu z lineárního na cirkulární systém. V roce 2022 tak došlo k oficiálnímu založení české odnože holandské myšlenky a za účasti ředitele HCH, Freeka van Eijka a za účasti více než padesáti přistupujících členů. Po vzoru základních principů pro úspěšné fungování byly definovány společné oblasti zájmu a formovány pracovní skupiny, které si kladou za cíl tyto oblasti rozpracovat nejen do konkrétních výzev hodných řešení, ale i do konkrétních závazků jednotlivých členů. 

Jedna z pracovních skupin ČCH je zaměřena na textil a v prvním roce se členové soustředili na definici klíčových společných cílů, definici vlastních závazků. Ve skupině je dnes 17 členů (2 v kategorii design, 4 v oblasti edukace, 4 výrobci, 1 distributor, 1 uživatel zastoupen firmou využívající k finálnímu produktu textilie, 2 municipality, 3 organizace zaměřující se na konec životního cyklu v rámci sběru, recyklace a dalšího využití). Při debatách mezi členy jsou uplatňovány metody hledání konsenzu dle vzoru holandské polderové metody, kdy při každém setkání jsou domluveny konkrétní akční kroky, rozdány úkoly a postupně dochází k upřesňování závazků, na kterých pracují jednotliví členové. V prvním roce fungování byly definovány společné obory zájmu a spolupráce, jsou jimi: 

• Evropská legislativa a povinnosti výrobce, povinný separovaný sběr textilu
• Recyklace použitého textilu
• Osvěta směrem ke spotřebitelům, zaměření se na greenwashing

Aktuálně jsou mezi členy vybírány nejslibnější inovace k dalšímu rozvoji a členové jsou ve fázi formování vlastních závazků, které by měly přispět ke společným cílům. Kroky na úrovni individuálních členů však nejsou již tak zdaleka hladké jako bylo formování společných potřeb. I přesto jsou aktuálně předvybrána témata formování prototypu digitálního produktového pasu pro textil a při uzavírání dohody je v plánu využít vzoru holandských dobrovolných dohod. 

A tedy závěrem…

Cirkulární ekonomika je systém, který ve svém principu nabízí budování hospodářské prosperity stavějící na efektivním a ohleduplném čerpání přírodních zdrojů s vědomím jejich omezených kapacit. Stala se i základním předpokladem pro naplnění Zelené dohody pro Evropu a vzhledem k závazným cílům, které obsahuje, je nutné hledat cesty efektivního zavádění do praxe díky osvědčeným postupům. Holandsko se nabízí jako vzor země, která trasformaci pojala systémově, zahájila ji přístupem shora dolů, na který reagovaly iniciativy vznikající zespoda a to velmi konkrétním způsobem. Vznikla tak mezioborová platforma Holandského cirkulárního hotspotu, který je vzorem a iniciátorem vzniku těchto platforem po celém světě. Na jejich principu dnes stojí i Český cirkulární hotspot, který do svého fungování aplikuje principy, které umožnily stát se Holandsku globálním lídrem v tématech cirkularity. Testovány jsou v něm konkrétní postupy od konsenzuálních diskuzí po principy dobrovolných zelených dohod. Již dnes je však jisté, že česká kultura a schopnost uzavírat společné dohody či zavazovat se k vlastním dobrovolným závazkům bude čelit výzvám, které si zaslouží budoucí mapování a sdílení i na výzkumně publikační úrovni. 

Literatura 

[1] ELLEN MACARTHUR FOUNDATION. Ellen MacArthur Foundation. Towards the circular economy vol. 1: an economic and business rationale for an accelarated transition, 2012.

[2] MERLI, Roberto, Michele PREZIOSI a Alessia ACAMPORA. How do scholars approach the circular economy? A systematic literature review. Journal of Cleaner Production. 2018, 178, 703–722. ISSN 0959-6526. 

[3] GEISSDOERFER, Martin, Paulo SAVAGET, Nancy M.P. BOCKEN a Erik Jan HULTINK. The Circular Economy – A new sustainability paradigm? Journal of Cleaner Production. 2017, 143, 757–768. ISSN 09596526. 

[4] EUREAU, 2022. EU Strategy for Sustainable and Circular Textiles. Eureau.org. [online]. [cit. 2022-05-22]. [online]. Dostupné z: https://www.eureau.org/news/656-eu-strategy-for-sustainable-and-circular-textiles

[5] EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY. Textiles in Europe’s circular economy. 2019. [online]. Dostupné z: https://www.eea.europa.eu/publications/textiles-in-europes-circular-economy/textiles-in-europe-s-circular-economy

[6] EVROPSKÁ KOMISE, 2022. Akční plán pro CE. [online]. [cit. 2022-05-22] [online]. Dostupné z: https://environment.ec.europa.eu/topics/circular-economy/first-circular-economy-action-plan_cs

[7] MACARTHUR, E. Foundation. New Textiles Economy: Redesigning Fashion’s Future. London, UK, 2017. [online]. Dostupné z: https://archive.ellenmacarthurfoundation.org/assets/downloads/A-New-Textiles-Economy.pdf

[8] ERBACH, G., 2020. Impact of the coronavirus crisis on climate action and the European Green Deal, EPRS: European Parliamentary Research Service. Belgium. Retrieved from https://policycommons.net/artifacts/1337183/impact-of-the-coronavirus-crisis-on-climate-action-and-the-european-green-deal/1944856/ on 12 Aug 2023. CID: 20.500.12592/p33cp5.

[9] EVROPSKÁ KOMISE, 2020. Sdělení komise Evropskému parlamentu, radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. [online]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:52020DC0098

[10] EUROPEAN COMMISSION, 2023. Directive of the european parliament and of the council. [online]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/index_cs

[11] COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS. EU Strategy for Sustainable and Circular Textiles [online]. 2022 [vid. 2023-08-12]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52022DC0141

[12] BURKHARDT, Delara. REPORT on an EU Strategy for Sustainable and Circular Textiles | A9-0176/2023 | European Parliament [online]. [vid. 2023-08-12]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-9-2023-0176_EN.html

[13] Zoumpalová, 2023

[14] JACOB, Stacy a S. FURGERSON. Writing Interview Protocols and Conducting Interviews: Tips for Students New to the Field of Qualitative Research. The Qualitative Report [online]. 2015 [vid. 2023-08-17]. ISSN 2160-3715, 1052-0147. Dostupné z: doi:10.46743/2160-3715/2012.1718

[15] TAYLOR, M. Clare. Interviewing. Qualitative research in health care, 2005, 39-55. [online]. [vid. 2023-08-17]. Dostupné z: https://lsms.ac/wp-content/uploads/2023/02/11_.pdf#page=58

[16] DICICCO-BLOOM, Barbara a Benjamin F CRABTREE. The qualitative research interview. Medical Education [online]. 2006, 40(4), 314–321. ISSN 1365-2923. Dostupné z: doi:10.1111/j.1365-2929.2006.02418.x

[17] ČR, MŽP. Cirkulární Česko. http:// [online]. 13. duben 2022 [vid. 2023-08-17]. Dostupné z: https://www.mzp.czcz/cirkularni_cesko

[18] CRAMER, J. How network governance powers the Circular Economy. Ten guiding principles for building a Circular Economy, based on Dutch experiences. Publication of the Amsterdam Economic Board. 2020. 

[19] CRAMER, Jacqueline M. Practice-based model for implementing circular economy: The case of the Amsterdam Metropolitan Area. Journal of Cleaner Production [online]. 2020, 255, 120255. ISSN 09596526. Dostupné z: doi:10.1016/j.jclepro.2020.120255

[20] CRAMER, Jacqueline M. Implementing the circular economy in the Amsterdam Metropolitan Area: The interplay between market actors mediated by transition brokers. Business Strategy and the Environment [online]. 2020, 29(6), 2857–2870. ISSN 1099-0836. Dostupné z: doi:10.1002/bse.2548

[21] CRAMER, Jacqueline M. The Function of Transition Brokers in the Regional Governance of Implementing Circular Economy—A Comparative Case Study of Six Dutch Regions. Sustainability [online]. 2020, 12(12), 5015. ISSN 2071-1050. Dostupné z: doi:10.3390/su12125015

[22] A  Circular Economy in the Netherlands by 2050. 2016. 

[23] CALDWELL, Glenda Amayo, et al. Putting the people back into the “smart”: Developing a middle-out framework for engaging citizens. In: Shaping Smart for Better Cities. Academic Press, 2021. p. 239-266.

[24] PATTERSON, James, Karsten SCHULZ, Joost VERVOORT, Sandra VAN DER HEL, Oscar WIDERBERG, Carolina ADLER, Margot HURLBERT, Karen ANDERTON, Mahendra SETHI a Aliyu BARAU. Exploring the governance and politics of transformations towards sustainability. Environmental Innovation and Societal Transitions [online]. 2017, 24, 1–16. ISSN 22104224. Dostupné z: doi:10.1016/j.eist.2016.09.001

[25] PROVAN, K. G. a P. KENIS. Modes of Network Governance: Structure, Management, and Effectiveness. Journal of Public Administration Research and Theory [online]. 2007, 18(2), 229–252. ISSN 1053-1858, 1477-9803. Dostupné z: doi:10.1093/jopart/mum015

[26] SANDERS, Ewoud. Woorden met een verhaal. Prometheus. 2004. 

[27] The Economist, (2015). Same old Dutch. [online] [online]. [vid. 2023-08-17]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/europe/21565661-polder-model-backsame-old-dutch

[28] KUMAR, Gokul. The Dutch polder decision making policy: Can ‘’Polderen’’be adopted into organisations in the United Kingdom? [online]. 2015. Dostupné z: https://d1wqtxts1xzle7.cloudfront.net/70139763/THE_DUTCH_POLDER_DECISION_MAKING_POLICY-libre.pdf?1632406475=&response-content-disposition=inline%3B+filename%3DTHE_DUTCH_POLDER_DECISION_MAKING_POLICY.pdf&Expires=1692278961&Signature=MnizC6B5Zu~ffrk39nguBs6qsBGH1K~g6GSB7cC0alagFfnDZSR5uln6Fyt3bn7jNTzrw7HyEApDpV9PZUVHuTGh807Pr3TSsItC6Wl4lImk0cgevMK4AOHKYinut0idSkuKWnpB612-LzUI9tXdN1nf6nwBY9xZriVYcvBnvTrYmdBtg-wAFRFO-hRDy~iVS6YdT2-8OyYGkLvk0C-qDuUi6LnYEndmn2wbTNnazV-acTOjDin-5dtkZz7dCyeuheSjZ4BzI1J5fu6a8KG20MBAaqsPMhjEKgcOORtyoNLUIOijrf2KZbw6G20frCMTHdA1iknq2KCGIGlDAgkv1A__&Key-Pair-Id=APKAJLOHF5GGSLRBV4ZA

[29] Green Deal Circular Textiles. Amsterdam Economic Board [online]. [vid. 2023-08-17]. Dostupné z: https://amsterdameconomicboard.com/en/initiative/green-deal-circular-textiles/

Článek vznikl při příležitosti konání 19. Workshopu o oběhovém hospodářství a skládkování, Žitava-Liberec 2023 a díky podpoře GA UK pro projekt č. 265021: Mapování odpadních textilních materiálových toků v České republice.