Tagy Příspěvky otagované jako "odpadky"

odpadky

Předcházení vzniku odpadů je nedílnou součástí oběhového hospodářství, před jehož výzvami dnes český průmysl a podnikatelé stojí. Myšlenka, jak předcházet odpadům a zamezit plýtvání přírodními zdroji, by měla být součástí návrhu jakéhokoliv produktu a je také součástí průmyslové strategie: Odpad jednoho se stává zdrojem pro ostatní. Ukázky toho, že to jde, přinese letošní ročník konference Předcházení vzniku odpadů (PVO), která se koná letos v 12. a 13. října v pražském Autoklubu v Opletalově ulici.

Program organizátoři z Českého ekologického manažerského centra (CEMC) a redakce časopisu Odpadové fórum skládají v duchu motta „Předcházej, Neplýtvej a Sdílej“. Konference je rozdělena do dvou dnů 12. a 13. října.  První den konference bude zaměřen především na novinky z české a evropské legislativy v oblasti odpadového hospodářství a ukázky dobrých příkladů implementace principů cirkulární ekonomiky a opětovného použití odpadů v podnikatelské praxi. Následující den bude věnován problematice potravinového odpadu a nové povinnosti velkých obchodních řetězců darovat neprodejné jídlo potravinovým bankám.

Generálním partnerem konference je společnost Ahold Czech republic a.s. Mezi další partnery odborné konference patří společnost Erst&Young a Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH), která sdružuje komerční a nekomerční subjekty prosazující a dodržující principy oběhového hospodářství.

Dobrých příkladů není nikdy dost

Legislativa je alfou a omegou dobře fungujícího odpadového hospodářství, které klade důraz na první stupeň hierarchie odpadů, tedy předcházení jejich vzniku. Konferenci proto zahájí ředitel odboru odpadů MŽP Jaromír Manhart, který se zaměří na novinky z české odpadové legislativy. Čeká nás velká výzva českého odpadového hospodářství – rok 2024 – zákaz skládkování. Součástí prvního bloku budou přednášky o možnosti financování a podpory projektů oběhového hospodářství.  Následně navážou přednášky s ukázkami příkladů dobré praxe.

„I když v České republice nadále narážíme na častou skepsi a krátkozrakost managementu českých podniků, některé společnosti se celosvětovým dopadem se projektům, jež předchází odpadům, nebrání a dokážou díky nim i generovat zisk,“ vysvětluje organizátorka konference Jana Drábková, proč se program zaměřuje hlavně na praktické ukázky fungující praxe.  Dobrými příklady, které na konferenci zazní, jsou například společnost IKEA se svým projektem Druhý život nábytku nebo společnost H & M se svoji exkluzivní fashion kolekcí CONSCIOUS .

Do prodejen H & M mohou zákazníci zanést jakékoliv staré oblečení nebo textil, za který posléze dostanou slevu na nákup nové módy.

Touto cestou chceme poskytnout módu a kvalitu za nejlepší cenu co nejvíce udržitelným způsobem. Uzavření smyčky je závazek H & M směrem k udržitelné budoucnosti módy. Cílem je vytvořit cyklus v používání  textilií, aby nežádoucí oděvy mohly být znovu použity a recyklovány pro vytvoření nových textilních vláken a posloužit pro výrobu dalších produktů,“

říká Slavomíra Barnová z české pobočky společnosti H & M.

Dalším z pilířů oběhového hospodářství a šetrného nakládání se zdroji je sdílená ekonomika, které organizátoři konference budou věnovat poslední blok přednášek prvního dne. V rámci tohoto bloku vystoupí například zakladatel platformy SharyGo Dan Erblach, který představí sdílení jako nový způsob využívání věcí. Impact Hub Praha ukáže sdílenou ekonomiku jako nástroj na vytváření komunit za účelem společného boje se společenskými problémy, jako je ochrana životního prostředí.

Neplýtvej potravinami

Druhý den konference bude věnován výhradně potravinovému odpadu a novele zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, která od začátku roku 2018 prodejnám s plochou nad 400 m2, udává povinnost darovat neprodejné potraviny na humanitární a charitativní účely.

„Samotnou změnu v zákoně reprezentuje zejména jeden obsáhlý odstavec, který však neodpovídá na klíčové otázky spojené s organizací, zodpovědností a financováním darování potravin. S ohledem na aktuálnost jsme se konference rozhodli věnovat druhý den potravinovým odpadům s otevřením široké panelové diskuze k problematice novely zákona,“ vysvětluje výkonný ředitel CEMCu Vladimír Študent.

Cílem panelové diskuze bude vytvořit prostor pro vyřešení klíčových otázek spojených s novelou zákona. Diskuze se zúčastní zástupci všech zainteresovaných stran, jako je MZe, MŽP, MPSV, SZPI, Potravinových bank a SOCR ČR, který je spoluorganizátorem.

Změna myšlení

„Změna legislativy je jen počátek dlouhodobého procesu změny myšlení zainteresovaných skupin. Je potřeba, aby změnu doprovázela tvorba takových systémových opatření, bez nichž se cirkulární ekonomika nestane součástí našeho života. Tato konference je střípkem, který přikládáme do mozaiky řešení,“ popisuje úlohu konference Jana Drábková.

Pro více podrobností z programu a aktualit z přípravy konferenci sledujte stránky www.predcházeniodpadu.cz nebo facebook konference.

Klasický obárzek ve městě Funchal. Door to door systém sběru, tedy systém "ode dveří" je využíván u domů místních obyvatel.

Ostrovní státy či provincie mívají často velké deficity v třídění odpadů. Dovodem bývá dlouhodobě podinvestovaná infrastrukutra či nedostatek recyklačních kapacit. Většina odpadů tak často končí na skládkách. Dva portugalské ostrovy – Madeira a Azory, u kterých by se daly očekávat podobné výsledky, mají však odlišné výsledky i nakládání s odpadem. Azory podle údajů z roku 2014 skládkují více než 80 % odpadů. Madeira jen necelá dvě procenta. Důvod? Kapacity pro energetické využití odpadů.

V Portugalsku jsou tři zařízení na energetické využívání odpadů. Jedno v Portu, druhé v Lisabonu a třetí na Madeiře. To je jeden z důvodů, proč má skládkování na Madeiře červenou. Jedná se o hornatý ostrovní stát s krásnou přírodou a celkovou rozlohou 801 km². Na tak malé ploše si těžko můžeme představit skládku, která by ročně pojala přes sto tisíc tun odpadů. Taková situace je však na sousedních Azorech, které skládkují většinu svého odpadu. Recyklace a třídění odpadů je však v současnosti na Madeiře stále nedostatečné a s postupným zaváděním balíčku o cirkulární ekonomice se bude muset i tento ostrov přidat k “recyklační” evropské společnosti. V současnosti tak zavádí intenzivní oddělený sběr odpadů, který překvapí nejednnoho turistu. Většina přímořských států v turistických oblastech s efektivním tříděním odpadů stále bojuje. Příkladem jsou i řecké ostrovy, kde se turistům nabízí typický obrázek přeplněných “hnízd” na třídění, respektive netřídění, odpadů.

Madeira vsadila na osvětové aktivity a intenzifikaci systému tříděného sběru. V určité dny v týdnu tak před domy uvidíte malé nádoby na tříděné odpady. V horských vesnicích a těžce dostupných oblastech jsou stále sběrná hnízda s velkokapacitními nádobami, ty jsou však vždy doplněny cedulemi o správném systému třídění a málokdy najdete stání s nedostatečnou údržbou a přeplněnými nádobami. I přesto, že jednotlivé členské státy mohou vykazovat plnění cílů recyklace za celé území, dochází již nyní k renesanci odpadového hospodářství a i malé ostrovní provincie investují do nových systémů.

Na Madeiře je energeticky využito 90 % odpadů, 8 % je tříděno a necelá dvě procenta končí na skládkách. Z tříděného odpadu tvoří 37 % papír, 33, 9 % sklo, kovové a plastové obaly 29 % a necelé procento tvoří oddělený sběr baterií. Systém je tedy stále v porovnání například s českými výsledky, nedostatečný. Energetické využívání odpadů je však stále preferovanější řešení než prosté skládkování.

This slideshow requires JavaScript.

 

Zdroj dat: Evropská Komise, Informační list o odpadovém hospodářství Portugalska. 

Foto z akce Ukliďme Česko, Ukliďme Sedmičku! Autor: Tomáš Slavík

Poslední úklidovou akcí v Havířově skončila o uplynulém víkendu jarní etapa dobrovolnické akce
Ukliďme svět, ukliďme Česko 2017. Zúčastnilo se jí přes 83 000 dobrovolníků, což je bezmála
tolik, jako za celý loňský rok. Podzimní termín úklidů 23. září bude generálkou na dlouho
připravovaný celosvětový World Cleanup Day, který proběhne příští rok ve více než 100 zemích na
všech kontinentech.

Jaká jsou konkrétní čísla z letošních jarních úklidů?
• 2215 úklidových akcí
• Odpadu sesbíráno: 1 331 t
• Z toho vytříděno: 281 t
• Dobrovolníků: 83 491
• Dětí: 45 848

„Počet uskutečněných akcí je zhruba o čtvrtinu vyšší, než za stejné období loňského roku,
předpokládáme tak, že na podzim přivítáme symbolicky letošního stotisícího účastníka“, sdělil nám
organizátor akce Radek Janoušek. „Před koncem školního roku ještě plníme závazky – probíhají
přírodovědné exkurze pro vítězné školní kolektivy, které se zapojily do úklidů a uspěly ve výtvarné
soutěži, v průběhu prázdnin však již budeme intenzivně připravovat podzimní vlnu úklidů, kdy zeleň
ustoupí a odpadky opět vykouknou“, dodává.
Zářijový termín je tradičně ve znamení akce Clean Up The World (vznik v Austrálii) souvisí ale i s
iniciativou LetsDoIt (vznik v Evropě), ke které se organizátoři akce Ukliďme svět, ukliďme Česko také
hlásí. Ta totiž chystá historicky největší, dluho připravovaný celosvětový úklid právě v podzimním
termínu roku 2018. „Rádi bychom v předstihu motivovali účastníky k uklízení i na podzim. Na jednu
stranu bychom organizátory akcí neradi přetěžovali, na druhou stranu je tu jedinečná šance připojit se k
akci světového formátu a ukázat, že na to máme. A co si budeme povídat, řada lokalit si úklid 2x v roce
také zaslouží“, řekl k tomu další z organizátorů akce Miroslav Kubásek.


Ve stejném termínu jako úklidy, proběhne v září i druhý ročník osvětové akce nazvané Recykliště v
Brně-Pisárkách. Kromě předávání cen vítězům letošní úklidové fotosoutěže se mohou návštěvníci této
populárně-vzdělávací akce pro malé i větší děti těšit na bohatý kulturní program s řadou soutěží na téma
odpadů a jejich recyklace.
„Hlavní podzimní termín akce Ukliďme svět, ukliďme Česko je pro letošek stanoven na sobotu
23.září. Uklízet se ale dá i mimo hromadný termín, každá akce se počítá. A díky partnerům, především
pak Nadačnímu fondu Veolia, budeme opět připraveni pomoci s pytli a rukavicemi“, dodává Kateřina
Landová z pořádajícího Českého svazu ochránců přírody. Dobrovolníci se mohou registrovat již nyní na
stránkách www.UklidmeCesko.cz a nalákat tak co nejvíce dobrovolníků z okolí ke společnému dílu pro
dobrou věc a radost z čistého a zdravého životní prostředí.

infografika-stat2017jaro

Kristýna Pavlíčková

E-mail: 2017@uklidmecesko.cz

Kolik dní v týdnu strávíte bez toho, aniž byste v ruce drželi jakoukoliv nákupní tašku? Dokážete si představit život bez ní? V současné době se taška stala neodmyslitelnou součástí každodenního života, ke kterému rychlý nákup v supermarketu odnesený v tašce prostě patří. Přitom každou utracenou korunou rozhodujeme o tom, jaké zdroje a v jakém množství se spotřebují. Jak? Jednoduše: zvolíte-li u pokladny papírovou nebo plastovou variantu, volíte i dopad, jaký bude mít váš nákup na životní prostředí.

Právě proto nás dnes zajímá, která taška je lepší: papírová nebo plastová? Odpověď rozhodně není jednoduchá, ale můžeme se opřít o známá fakta. Podobnou otázku si položili na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v čele s docentem Vladimírem Kočím, který se věnuje posuzování tzv. životního cyklu výrobku („life cycle assessment“ – LCA). Taková metodika umožňuje zanalyzovat životní cyklus produktů a pojmout dopady jeho výroby komplexně. Překvapivé však je, že autoři dospěli k názoru, že s ohledem na životní prostředí vede jednoznačně plast. Překvapivě, ale zdánlivě „zelenější“ papírová varianta je mnohem víc energeticky náročná.

„Při posuzování papírové a polyethylenové tašky si Ivana Koníčková zvolila jako základní funkci tašek odnos nákupů pro čtyřčlennou rodinu v průběhu jednoho roku. Tato modelová rodina potřebuje třikrát týdně odnést nákup o váze 10 kg. Ročně se jedná o 1560 kg nákupu. Pro odnesení tohoto nákupu je zapotřebí 156 polyethylenových tašek o nosnosti 10 kg nebo 120 tašek papírových o nosnosti 13 kg. Při posuzování byly zohledněny tyto fáze života tašek: těžba a zpracování surovin, výroba materiálu, zpracování na tašky, distribuce, užitná fáze a odstranění,“ říká vedoucí práce, docent Kočí. 

Zatímco v Evropě dostávají tašky červenou, Američané je dále prosazují. Tvrdí, že jsou ekologičtější.  

K podobnému názoru jako čeští vědci dospěli i jiné LCA studie ze zahraničí. Sdružení amerických výrobců plastových tašek, Progressive Bag Alliance, se rozhodlo bojovat za záchranu svého byznysu zadáním studie, která porovnávala váhu tašek, které odnesou stejné množství nákladu. Studii zpracovala britská společnost Boustead Consulting & Associates. A jaký byl výsledek? Závěr studie uvádí překvapivé výsledky: nejlépe pro životní prostředí vychází polyethylenová taška, která je na konci životního cyklu energeticky využita.

„V komunálním odpadu, který míří do ZEVO Malešice je podle posledních výsledků vzorkování odpadu až 18 % plastů. Ty by se mohly dále zrecyklovat, ale to jen v případě, že by je lidé řádně třídili. Některé odpady se sice recyklovat nedají, ale můžeme jejich vzniku předejít například tím, že omezíme spotřebu plastových produktů na jedno použití. Mezi ně patří i plastové tašky,“ říká Radim Mana, mluvčí společnosti Pražské služby.

Papírová taška Plastová taška
Váha materiálu na přenos stejného množství nákladu. 52 kg 6 kg
Spotřeba energie 2622 MJ 763 MJ
Množství vyprodukovaného komunálního odpadu 34 kg 7 kg
Spotřeba fosilních paliv 23 kg 7 kg
Emise skleníkových plynů 0,08 tun 0,04 tun
Náročnost na vodu 264 litrů 15 litrů

Výroba papíru je jednoduše mnohem energeticky náročnější než výroba plastu. Navíc je papír objemově náročný. Pokud tedy uvažujeme o nárůstu spotřeby papírových tašek na úkor tašek plastových, nesmíme zapomenout i na zvýšení množství dopravovaného materiálu po našich silnicích. 

Je tedy plast skutečně nejlepší volbou?

Uvedené výše studie se ale nezabývají klíčovými přístupy nakládaní s odpady – předcházení vzniku odpadů a recyklování. Podívejme se tedy hlouběji na skutečnou recyklování plastů, když už tento souboj polyethylenová taška vyhrála.

Čísla, která uvádí Asociace výrobců plastů Plastics Europe jsou alarmující, ale ukazují na pozitivní trendy. Zákaz skládkování recyklovatelných materiálů se jeví velmi účinný a členské státy, které takové legislativní opatření zavedly, ukládají na skládku míň než 10 % plastového odpadu a rozvinula se jeho recyklace. Tento trend by byl velkým přínosem i pro Českou republiku, která v roce 2016 skládkovala celých 48 % komunálních odpadů. Z analýz odpadů, které jsou prováděny s cílem zjistit potenciál pro další třídění odpadů v domácnostech, vychází, že odpad putující na skládky stále obsahuje až 16 % plastů. Tyto plasty, pokud by nebyly možné recyklovat, by tak dále mohly být alespoň energeticky využity a nahradit fosilní paliva jako je například uhlí. Zákaz skládkování dále využitelného odpadu by tak mohla ulehčit nejen obecním rozpočtům, ale i životnímu prostředí.

A jak jsou na tom se skládkováním plastů ostatní evropské státy?

 

Situace je nejhorší v Řecku, na Maltě a na Kypru, kde na skládce skončí 70 až 80 % veškerých plastových obalů, což se razantně projevuje na místních ostrovních a poloostrovních ekosystémech. V roce 2014 8 milionů tun plastového odpadu skončilo na smetišti, což v praxi znamená plýtvání 100 milionů barelů ropy, 8 bilionů eur nebo zátěž ve formě 8 megatun odpadů a nebo, mate-li raději konkrétní příklady, 800 Eifelových věží odpadu. Táto čísla zahrnují veškerý plastový odpad, zhruba 17 % kterého tvoří tenký polyetylen, ze kterého se vyrábí ona plastová taška, která tak elegantně porazila papírovou.

Ekodesign jako klíč k snížení množství enormní produkce plastů?

Proč ale vzniká takové množství plastového odpadu? Jednou z odpovědí je špatný směr, kam kráčí obalová produkce s cílem zvýšit atraktivitu zboží pro spotřebitelé, například tím, že velikost obalu je několikrát větší než jeho obsah. Významnějším problémem však jsou příliš tenké plasty nebo také kombinované obaly, které není jednoduché recyklovat. Tyto komplikace by měl jednou pro vždy vyřešit inovativní přístup v designu – ECODESIGN. Ten se také dostal do legislativy v balíčku o oběhovém hospodářství, který vydala Evropská komise v roce 2015 a jejímž cílem je přejít na ekonomiku cirkulární, tedy takovou, kde odpady nevznikají a všechny materiály se dají na konci životního cyklu recyklovat. Ani cirkulární ekonomika však není klíčem k nekonečnému proudění materiálů. Některé materiály recyklovat nejde nebo je jejich recyklace dále neekologická. Zde přichází na řadu alespoň energetické využívání odpadů. Je jasné, že polyethylenové tašky jsou méně náročné z hlediska přírodních zdrojů, než papírové, ale rozsah, ve kterém se vyrábí a spotřebovává plast je enormní. Bez těch dvou milionů mikrotenových tašek se dá jednoduše obejita cesty k omezení spotřeby tašek na jedno použití jsou známé a vy se jimi můžete nechat inspirovat na konci článku.

 

visici_pytle2

 

Skvěla alternativa jednorázovým igelitkám a sáčkům jsou kompostovatelné sáčky, se kterými v loňském roce zvedly pozornost dvě české studentky. Zdroj: frusack.com

 

A teď už k vyřešení naší otázky – tak která taška je nejlepší? 

Postupně se dostáváme k odpovědi, kterou jsme si položili na začátku. Která taška je lepší? Žádná.

Vědecké studie i „selský rozum“ se shodují na správném výsledku. Nejlepší je ta taška, kterou používáte co nejdéle a ve které toho za celý její životní cyklus odnesete co nejvíce. Není nic jednoduššího a přijatelnějšího pro životní prostředí a vaší peněženku, než to, že si odnesete nákup ve vlastní plátěné tašce nebo síťovce, která teď zažívá znovuzrození. Takový přístup označujeme jako předcházení vzniku odpadu.

  • Naplánujte si svůj nákup dopředu a podle toho si vezměte i dostatek tašek na jeho odnos.
  • Mějte malou prostorově úspornou tašku vždy po ruce. Hodit se vám bude nejen na nákup potravin, ale i jakýchkoliv předmětů denní potřeby.
  • Vybírejte i materiál, ze kterého je taška vyrobena. Nejekologičtější jsou tašky, které používáte co nejdéle. Volte kvalitní textil nebo si tašku ušijte sami ze starého textilu.
  • Obdarujte taškou na více použití i svoje známé. Pomůžete tak šířit myšlenku prevence vzniku odpadů a navíc jim jistě uděláte radost.

 

 

Autor: Ing. Soňa Jonášová

Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú.

sona@incien.org

Praha 27. 6. 2017

od -
0 78

I když je většina evropských skládek v současnosti zabezpečena tak, aby docházelo k minimálnímu úniku škodlivin do vod, půdy či ovzduší, tak je kolem nás ještě velká spousta takových, které bohužel vypadají “trošku” jinak. Málokdo z nás do dnešního dne věděl o tom, že ve Španělsku permanentně některé skládky hoří či znečišťují životní prostředí takovou měrou, že jsou neustálou hrozbou pro lidské zdraví obyvatel v jejich okolí. Díky našem externímu španělskému kolegovi, kterým je Gerardo González Martin, Vám dnes přinášíme čerstvé informace o tom, jak by i u nás vypadala krajina, pokud bychom skládkovali veškerý náš odpad bez třídění či předchozí recyklace.

(Celý text je v anglickém jazyce. Brzy bude však bude přeložen, jen Vás prosíme o chvilku strpení!)

What if all your waste would end up in the landfill without any previous treatment or separation?

Although the vast majority of landfills in Spain are nowadays operated and maintained in a controlled manner and within legal frames, this has not always been the most common scenario. Now we can learn from the past, where waste generated from cities did not undergo an appropriate separation or treatment before entering the landfill.

We can take a few examples from the south-east region of Spain:

  • Sierra Escalona, Orihuela (Alicante)

A well-known example is a semi-closed landfill of Campoamor, located in the municipality of Orihuela (Alicante) near the Natural Park of Sierra Escalona. Having no use or maintenance for over 15 years now, this landfill still shows an important level of “activity”. How is this possible?

The landfill is currently under a combustion process – which started many years ago – and it is very dangerous to walk nearby as the ground is not stable. Moreover, all the waste under decomposition is releasing great amounts of greenhouse gas emissions and bad odours, polluting the atmosphere.

Burning landfil

Burning landfill. Source: Documentary “Basurero para rato” (El Escarabajo Verde, RTVE.es, 2015)

Up to the 90s, waste trucks used to bring all types of waste from the region, with no previous treatment, and when all European regulations on waste management came into force, the waste disposal entities simply decided to leave and move to another different landfill.

With no maintenance at all, the main Administrations are not controlling the landfill any more, it is simply abandoned. And what is more, unless all waste will eventually be removed, the landfill will continue burning.

 

  • Sierra Abanilla (Murcia/Alicante)

Another example of uncontrolled landfilling takes place in Sierra Abanilla, located in between two Spanish autonomous regions (Murcia and Alicante) and therefore in a no-man’s land with regards to waste management. Consequently, this protected area – due to its natural value – has been turned into a large rotten mountain.

For many years, up to one million tonnes of non separated waste (i.e. organic, electronic, sanitary waste, etc.) was landfilled in this area. Although the European Union ordered to close it down, the truth is the landfill has been receiving waste for many years. But why?

Created in the 90s, the corresponding Administrations, involved City councils and waste management companies collaborated together with no authorisations, and illegally took over all surroundings lands. After 2011, a change in the local government in Alicante made possible the closure of the facilities within that region, but the government across the border (in Murcia) still allows the use of the landfill.

The decomposition of buried garbage is releasing toxic landfill leachates containing heavy metals (e.g. mercury, cadmium, lead, etc.) among other contaminants. This is polluting the soil, aquifers and rivers. Moreover, the smell from polluted water streams is also affecting citizens living just a few kilometres away.

Landfil leachate

Landfill leachate from landfill located in a private property. Source: Diario Información

landfil leachate polluting

Landfill leachate polluting ground and surface water. Source: Activa Orihuela-Vega Baja

In the past, waste trucks from this region but also from other areas of Spain and even from some parts of Europe, used to dump all type of mixed waste, as there was no control and the waste did not have to go through an exhaustive treatment beforehand. These trucks used to dump the garbage and cover it with soil so trees could be planted and waste would be hidden underneath.

  • Fontcalent (Alicante)

The Autonomous Region of Valencia is reaching the capacity limit of its landfills. The solution proposed by Environmental organisations in order to decrease the amount of waste disposed in landfills is to necessarily separate waste at source.

In our last example, a landfill located in Fontcalent (Alicante), the responsible institutions have opted for landfilling instead of separating at source. Why?

Because it is cheaper and – as there is no recovery of materials – the largest fraction of waste can be easily dumped. It is a great business. Moreover, the waste management company is still gaining benefits per tonne of waste entering the treatment plant but the treatment is, in most cases, either insufficient or non-existing and the earnings per tonne of waste are never used for recycling practices.

Consequently citizens are being cheated as they pay for a certain waste treatment which is not taking place in most of the cases. On top of that, only 15% of the generated municipal waste in Alicante is separated and collected.

Snímek obrazovky 2016-08-16 v 12.01.06

References:

Video documentary “Basurero para rato” (El Escarabajo Verde, RTVE.es, 2015)

ENVIRONMENTAL DATA CENTRE ON WASTE (http://ec.europa.eu/eurostat/web/waste)

 

Foto z akce Ukliďme Česko, Ukliďme Sedmičku! Autor: Tomáš Slavík

(Celá ČR, 24. 5. 2016) Součástí celorepublikové úklidové akce Ukliďme svět, ukliďme Česko je již tradičně také soutěž o nejlepší fotografii zachycenou při úklidu. O konečné pořadí deseti finalistů ve třech kategoriích však rozhodne veřejnost hlasováním na facebooku akce. Vítěze nové kategorie Video určí odborná porota. Hodnotné ceny věnuje firma Canon.

Jako v předchozích letech i letos měli účastníci akce Ukliďme svět, ukliďme Česko možnost zúčastnit se soutěže o nejlepší fotografii. Své příspěvky mohli zasílat do celkem čtyř kategorií – tři z nich byly určené tradičně fotografiím na téma Umělecké foto, Kuriozita a foto Dětí/Mládeže, poslední kategorie patřila letos nově videu.

Díky spolupráci s firmou Canon se letos budou rozdělovat opravdu zajímavé ceny, proto není divu, že počet soutěžních snímků dosáhl rekordních 352. Konečné pořadí v kategorii video stanoví odborná porota z firmy Canon, fotky čeká zajímavější proces.

V každé ze tří kategorií odborníci ze sponzorské firmy pečlivě vybrali 10 nejvydařenějších. O jejich konečném pořadí a o tom, kdo se stane šťastným majitelem nového fotoaparátu či tiskárny, rozhodnou příznivci Ukliďme svět, ukliďme Česko ve veřejném hlasování na facebooku akce. Stačí vybrat vašeho favorita a dát mu “like”. Vítězem se stane nejoblíbenější snímek.

Hlasování bude probíhat v následujících 3 týdnech, vždy od úterý do úterý. První soutěžní kategorie, v níž již můžete rozdávat hlasy, je určená Dětem a Mládeži v akci. Následovat ji budou Kuriozity a Umělecká díla.

Stejně jako loni, i letos organizátoři připravili odměnu také pro hlasující. Autor nejvtipnějšího komentáře k jedné z fotografií v každé kategorii získá malý dárek.

Tak neváhejte a zapojte se do hlasování právě teď na https://www.facebook.com/UklidmeCesko/.

 

Kontakt pro další informace

Ing. Radek Janoušek, Spolek Ekosmák, + 420 777 176 675, radek@uklidmecesko.cz

Město Vancouver by rádo do roku 2020 snížilo objem komunálního odpadu, který končí na skládkách či ve spalovnách až o 50% oproti roku 2008. Plánované jsou dvě významná opatření. Prvním opatřením je nastavení systému pokut pro tzv. nelegální skládkování či opuštěný odpad, který se na území Vancouveru velmi často objevuje. Druhé opatření souvisí se zvyšujícím se znečišťováním města zejména plastovými obaly (ať už se jedná o plastové tašky, plastové kontejnery na jídlo či nápojové kelímky). Kanadský recyklační systém je sice funkční, ale objem odpadu k recyklaci přesahuje kapacitu.

Možnosti ke změně jsou následující. Buď by se jednalo o zákaz používání daných výrobků z plastu, anebo by se zavedl systém zpětného odběru. Další možnost, která se nabízí, je výroba biologicky rozložitelných obalů, které by nezatěžovaly skládky.

Přístup Vancouveru je jedinečný, jelikož nechtějí lidem diktovat, co smí a nesmí, ale naopak hledají alternativy, jak přispět ke snížení odpadu, který skládkujeme, zapojením všech v řetězci. Jak komentoval sám Brock Macdonald (Chief Executive Officer, Recycling Council of BC). Celá tato iniciativa směřuje ke změně chování jak jedinců, tak i celé společnosti.

National Zero Waste Council, Kanada (http://www.nzwc.ca/Pages/default.aspx)

V Kanadě od roku 2013 funguje The National Zero Waste Council. Rada (Council) sjednotila mimo jiné, pět největších kanadských metropolitních oblastí – Metro Vancouver, Toronto, Montreal, Halifax a Edmonton – s klíčovými obchodními a vládními představiteli, akademickými obcemi a neziskovými organizacemi ve výzvě k předcházení vzniku odpadů.

Zaměření na prevenci vzniku odpadů a na spolupráci napříč odvětvími jednoznačně posílila pozici Rady nejen v innovativním designu, ale i v udržitelné výrobě. Rada má i jedinečné postavení v oběhové ekonomice. Za poslední dva roky vzrostl počet členů a síť partnerů, kteří chtějí být součástí této novodobé změny ve společnosti.

Základní fakta o nápojových kelímcích:

Každý z nás je svým způsobem milovníkem dobré kávy. A po vzoru USA i my se necháváme rozmazlovat tzv. „kávou s sebou (coffee-to-go)“. Ale věděli jste, že tento nevinný kelímek je nerecyklovatelný, jelikož se vyrábí z kombinovaného materiálu (papír, plast)?

Aby nápoj zůstal aspoň na chvíli horký, je do základní papírové vrstvy přidávána ještě vrstva plastová, jak kvůli termoregulaci, tak i kvůli isolaci. V Austrálii se použije přes miliardu nápojových kelímku ročně. Což je za plastovými láhvemi, druhý nejrozšířenější druh jednorázového odpadu.

Trendem moderní společnosti je používání jednorázového plastového nádobí a plastových kelímků, zejména při tzv. cateringu. Usnadňuje sice práci při úklidu a je – jak tvrdí výrobci – hygieničtější, zatěžuje jak naše skládky, tak i naší planetu. Každý by se nad sebou měl zamyslet a vychutnat si šálek dobré kávy z porcelánového šálku.

Video: Austrálie a plastové kelímky

Zdroj:

 

Autor článku: Markéta Hanzlíčková

Velmi ráda vzpomínám na dovolenou na jachtě. Člověk na moři zapomene na všední starosti a užívá si jen slunce, vítr a nádhernou přírodu ostrovů, kde není ani živáček. Realita marín je ale trošku odlišná. Mimo nádherná místa a města s bohatou historií je ale součástí každodenního života zápach a znečištění vody v okolí lodí. Zakladatelé projektu SEABIN, Pete Ceglinski a Andrew Turton si kladou za cíl vyřešit právě tento problém a to celkem jednoduchým, levným a efektivním způsobem. 

SEABIN je koš, který pohlcuje plovoucí odpadky, olej, palivo nebo čistící prostředky. Je určen zejména do přístavů, do vnitrozemských vodních cest, obytných jezer či jachtařských klubů. Může se dokonce stát součástí vybavení superjacht a motorových jacht. V současnosti je vytvořen dokonale funkční prototy a pomocí crowdfundingové kampaně na INDIEGOGO se snaží získat příznivce a podporovatele, kteří umožní aby se SEABIN dostal do výroby.

Jak může pomoci vyčistit Seabin světové oceány počínaje přístavy?

Důležité je začít v menším měřítku, v blízkosti problému a v kontrolovatelném prostředí. Tím jsou právě jacht kluby nebo přístavy, které mohou být skvělým startovacím místem. Nejedná se o velké otevřené plochy oceánu, kde zuří různé bouře a mořské proudy a celý proces je tím mnohem složitější. Přístavy a maríny jsou známé vysokou mírou znečištění vody, často ve vodě končí odpadky z lodí, chemikálie a další nečistoty. Zde je ideální místo pro umístění SEABIN. Zřejmě není dost brzy na to, aby byl schopne pochytat veškerý nepořádek, ale jedná se o skutečně pozitivní začátek velké změny.

… a jak to funguje? 

Seabin se nachází na povrchu vody, připevněn ke břehu a je propojen s vodním čerpadlem. Do SEABIN jsou nasávány veškeré plovoucí tekutiny a nečistoty, jsou zachyceny uvnitř a celý cyklus nasávání je řízen čerpadlem.  K celému systému je možno doinstalovat lapač oleje či odlučovač čisté vody, která se následně vrací do oceánu. Tento proces je konstantní, v provozu 24 hodin, 7 dní v týdnu. Velikost SEABIN není velká z toho důvodu, aby ji mohl pohodlně vyprázdnit jeden člověk a starý plný pytel vyměnit za nový.

Jaké jsou globální cíle SEABIN projektu? 

  1. Zbavit oceány plastového znečištění.
  2. Zahájit produkci SEABIN do poloviny roku 2016.
  3. Vytvořit SEABIN z udržitelných materiálů a pomocí procesů ohleduplných k životnímu prostředí.
  4. Mít co nejmenší uhlíkovou stopu připrodukci SEABIN právě pomocí prostřednictví alternativních materiálů a procesů. Také tím, že se bude SEABIN vyrábět v zemích instalace.
  5. Vytvořit a podporovat místní ekonomiky, výrobou, údržbou a istalací SEABIN.
  6. Mít konkrétní modely a varianty dle lokálních specifik jednotlivých zemí či míst, kde bude SEABIN umístněn.
  7. Vzdělávat lidi a kultury s cílem mít větší odpovědnost při používání a likvidaci plastů.
  8. Vytvoření vzdělávacích programů pro studenty ve školách.
  9. Využít zachycené plasty pro výrobu energie.
  10. Recyklovat a znovupoužívat SEABIN k jiným účelům či aplikacím.
  11. Nulové znečištění oceánů a v závěru nemít nutnost SEABIN do moře umisťovat.

Projekt SEABIN se zapojil do crowdfungingové kampaně a snaží se vybrat finance dostatečné k realizaci celého projektu. Přispět můžete i Vy na tomto odkazu. 

Projekt většího rozměru je rozhodně projekt, který vymyslel holandský student Boyan Slats a který se stal celosvětovým fenomémenm. Není jím nic jiného než velkolepý projekt “The Ocean Clean Up”. Ale v současnosti se jedná jen o koncept, i když unikátní.

Více o projektu “The Ocean Clean Up” čtěte v našem článku: Dvacetiletý student plánuje odstratnit všechny plasty z moří

Proč je SEABIN lepší? 

  • je k dispozici nyní
  • je to řešení
  • je to prevence
  • vzdělává
  • funguje
  • je méně nákladný
  • není náročný na údržbu
  • je velmi efektivní
  • funguje 24/7

 

Ukliďte Česko. Skvělá akce, velcí lidé. I my, Institut Cirkulární Ekonomiky, jsme se zapojili. Jmenovitě hydrolog Daniel a ekoložka Markéta. Ale nic hrozného si pod tím nepředstavujte 🙂 zkrátka jsme se rozhodli, že chceme lesu odlehčit. A divili byste se, co jsme všechno našli. Občas až srdéčko zaplakalo… No posuďte sami – kráčíte lesem, nad hlavou šustí listí, pod nohami praskají větve, a kde se vzala tu se vzala koupelnová rohožka (vcelku dlouhá, jelikož jsme do ní zabalili i další poklady, které ležely v blízkosti). Ležela hned vedle koberců, plechovek od piva, které byly zahrabány pod jehličím. Dotyčný si nejspíše myslel, že se plechovka rychleji rozloží, bude-li zahrabána do půdy. Omyl. Další předměty, které jsme při sběru objevili, asi nikoho nezaskočí. Klasicky si někdo odložil: PET lahve, plechovky, sklo od různého alkoholu, papírové kapesníčky (ať už byly použity jakkoliv), dámské hygienické potřeby, prezervativy, různé kusy železa, nerozeznatelné oděvy, atd.

Naše chodovská parta čítala 7 lidí a každý z nás shromáždil v průměru 3 odpadkové pytle (50l) odpadu!!! Což je zarážející, jelikož jsme intenzivně sbírali 2 hodiny, na male ploše, na okraji lesa.

Při procházce lesem za účelem sbíraní odpadků je vám až smutno z toho, jak neohleduplní lidé jsou a umí být. S Danielem jsme si tuto aktivitu naplno užili, fotili se u skutečných perliček a tuto aktivitu můžeme jen doporučit. Proč nevytáhnout rodinu, přátelé, děti a ukázat jim, co do lesa nepatří? Nic to nestojí 😉 jen dobrou vůli! Stačí se vybavit gumovými rukavicemi, plastovým pytlem a dobrou náladou.

Více informací o této iniciativě naleznete na oficiálních stránkách projektu Ukliďme Česko.

Uklízíme Kunratický les!

 

Nejnovější články

0 16
Předcházení vzniku odpadů je nedílnou součástí oběhového hospodářství, před jehož výzvami dnes český průmysl a podnikatelé stojí. Myšlenka, jak předcházet odpadům a zamezit plýtvání...