Při každém vývoji v odpadovém hospodářství přichází i kritické pohledy, které pomáhají modelovat to, jakým směrem se vydáme. V posledním číslo časopisu ODPADY vyšel článek, ze kterého by si čtenář mohl vzít jediný závěr – že zavádět systémy pečlivé evidence a motivace obyvatel pomocí principů systémů PAYT je špatná volba. Argumenty v článku jsou však klasickou rétorikou těch, kteří změnu nevítají s nadšením.
V systém PAYT jsou však nastavena férová pravidla a dosahujeme celospolečensky kýžených cílů – snižujeme množství odpadů ukládaného na skládky, zvyšujeme míru třídění odpadů putujících dále k recyklaci a hlavně – šetříme obecní rozpočty.
Je pravda, že PAYT systém přináší řadu změn, ale jedná se především o změny pozitivní. Náročnost zavedení je subjektivní pojem a vyšší může být pouze v začátcích. Je také pravdou, že je nutné označit sběrné nádoby. Určitě ale není nutné uzavírat smlouvy s jednotlivými občany. Veškeré množství sesbíraného odpadu v každém se svozů mohou vidět bezprostředně po synchronizaci jak pracovníci svozové společnosti, tak i zástupci dané obce a v neposlední řadě i občané. Není tedy nutné nikam posílat množství dat. Systém je odesílá sám a to v podobě, která je vyhovující pro všechny strany. Na základě přehledných výkazů v systému je poté možné třeba i pohodlně vystavit faktury. Žádné zvýšené náklady na distribuci dat a platebních příkazů tedy nevznikají.
Ke zpochybňování množství odpadu nemusí docházet v případě, že motivační systém je nastaven nejen na množství směsného komunálního odpadu, ale i na množství tříděného, předcházení vzniku odpadu, apod. Praxe z obcí, kde je systém postavený na množství vytříděného odpadu ukazuje, že reklamace takřka neprobíhají a že množství směsného komunálního odpadu klesá ruku v ruce s růstem vyseparovaného odpadu. A to i bez uzamykání jednotlivých nádob.
Dalším pozitivem je větší kontrola nad prací svozové společnosti a hlavně nad vykazováním množství svezeného odpadu.
Rizika černých skládek
Pokud je motivační systém nastavený na množství vyseparovaného odpadu, riziko černých skládek je minimální, protože by si občané vyhazovali své vlastní peníze. Čistotu vyseparovaných složek je možné kontrolovat vizuálně a za špatně vytříděný odpad snížit výši odměny. Občan si může své chyby v třídění zkontrolovat přímo ve svém odpadovém účtu a příště se jich již vyvarovat. Separace adresně přímo v domácnostech vede k nejvyšší možné čistotě vyseparovaného odpadu.
Kdo by chtěl odpad pálit, ten ho pálí již nyní a PAYT systém na to nemá vliv. Ba naopak by mohlo končit v kamnech méně separovaného odpadu, pokud bude občan finančně motivován k jeho vytřídění.
Funkčnost současného systému?
Ano, systému funguje v rámci platné legislativy, stejně jako již spuštěné PAYT systémy. Jeho vliv na životní prostředí není ale zas tak pozitivní. Je sice pravda, že černé skládky v přírodě díky paušálním poplatkům výrazně ubyly, nicméně se víceméně přesunuly do center měst a obcí. Občané je zakládají přímo u separačních hnízd, která nejsou vyvážena tak často, jak by bylo vhodné (zejména kvůli vysoké ceně vývozu), a tak zde občané zanechají své odpady, které se jim již do přeplněných kontejnerů nevejdou. Také odpad v těchto kontejnerech znehodnocují jiným odpadem, než do nich patří, a tím zbytečné množství vyseparovaného odpadu stejně končí na skládce. Řešením je již zmíněná separace přímo v domácnostech.
Také bylo řečeno, že náklady jsou ve vztahu k rozsahu služeb adekvátní a obec si umí v tenderech velmi dobře ceny vysoutěžit. V praxi tomu tak bohužel není. Náklady obcí mnohdy velmi výrazně převyšují příjem z poplatků od občanů a odměny za separaci odpadů (EKO-KOM, apod.). Dokonce v mnohých městech i o miliony korun. Co se veřejných soutěží týče, tak v ČR existují oblasti, kde svozová firma nemá vůbec žádnou konkurenci, tudíž se ceny snížit nedají, mnohde se i výběrovým řízením zvýší.
Výčet možných technických rizik
V sídlištních zástavbách v posledních letech přibývají zajištěná klecová stání pro kontejnery. Často jsou v nich ale bohužel jen kontejnery na směsný komunální odpad a ty na tříděné jsou volně přístupné, takže dochází k jejich „vykrádání“ a znečišťování vytříděných složek odpadem nepřizpůsobivých občanů. Proto vždy doporučujeme do klecových stání dávat nádoby na tříděný odpad a vstup zajistit zámkem či čipem. Pak je možné zajistit motivační programy i do sídlišť. V Praze 7 jsme například vyzkoušeli i zavedení tříděného sběru do vnitrobloků. Vlastníkům nemovitostí se tak snižují náklady, neboť ubývá poplatků za směsné komunální odpady a při správném nastavení se svozovou firmou, která umí tříděný odpad zhodnotit, skutečně šetříme účty za odpady.
Technická stránka věci je také velmi jednoduchá. O čipech bylo v předchozím článku řečeno mnoho, avšak v dnešním světě inovací, kdy data a fenomén „internet of things“ a „smart cities“ dává prostor nejmodernějším a nejefektivnějším řešením jsou podobné úvahy skutečně úsměvné. Máme chytré senzory na pohyb, evidenci, úniky vod, měření energie a diskutujeme nad umisťováním čiipů na popelnice. Takovou diskuzi jsme mohli vést před dvaceti lety, teď je doba skutečně jiná.
V praxi zmíněné nákladné položky nahrazuje levné použití QR kódů a mobilního terminálu. Pokud se nepodaří načíst QR kód, tak to obsluha okamžitě zjistí a může kód opsat ručně (děje se tak v naprosto marginálním množství případů), díky systému naplněnosti (čtvrtina, polovina, celá nádoba, apod.) není nutné pořizovat váhy. Ty se mohou podle naplněností rozpočítat až z celkové váhy svozu. Promíchání nádob není možné, protože je na kódu vytištěna informace, ke které domácnosti nádoba patří. Pří této aplikaci není nutné mít pro případ poruchy náhradní vozidlo, ale pouze náhradní mobilní terminál.
Co se týče nákladů na nepřistavené nádoby, tak by se neměly započítat nikomu, měly by se počítat jen svezené nádoby. Díky systému evidence je možné optimalizovat svozové termíny i svozové trasy. Takže pokud například zjistíme, že při svozu SKO jednou týdně má 90 % domácností nádobu poloprázdnou, je možné prodloužit interval svozu na 14 dní a svoz tak bude efektivnější.
Optimalizace je klíčová pro nastavení celého systému. Proto například v Prostřední Bečvě jsme jen rok měřili množství vytříděných složek a až po roce nastavujeme systém motivace a zaměřujeme se na směsný komunální odpad.
Výhody a nevýhody
V argumentech v článku se objevuje hodně teoretických mýtů, které ale celkem svižně v praxi odstraňujeme tím, když se nad problémem zamyslíme a nastavíme spolupráci se svozovými firmami férově.
Není snad fér platit za množství vyprodukovaných odpadů v době, kdy všichni platíme za spotřebu vody či energie a data o spotřebě jsou pečlivě evidována a vykazována? Najednou zde diskutujeme, že vážení popelnic je problém, to je v 21. století opravdu úsměvné.
Současný systém je často nespravedlivý k lidem, kteří poctivě třídí odpady a snaží se jim dokonce předcházet. Tito lidé musí doplácet na své spoluobčany, kteří odpady netřídí a produkují nesmyslné množství směsného komunálního odpadu, který zatěžuje obecní rozpočty, ale zejména zatěžuje životní prostředí a přinese budoucím generacím nemalé starosti se skládkami, které se dnes tak bezohledně plní.
Z praxe víme, že zvýšené náklady na investice se bohatě vrátí v poklesu SKO a nárůstů odměn za vytříděný odpad, případně z jeho dalšího prodeje.
Argumentace využitím dotačních prostředků z EU je lichá, neboť systém není zas tak finančně náročný, aby jeho zavedení nebyla obec schopna ufinancovat z vlastních prostředků. V praxi je náročnost zavedení systému počítána na 2-3 roky.
Každá obec by měla racionální probrat všechny argumenty pro a proti, ale pokud chce, aby bylo její odpadové hospodářství ekonomicky i ekologicky výhodnější, měla by si zvolit evidenční a motivační systém PAYT, protože bude mít pod kontrolou množství odpadu, které vyprodukují jednotlivé domácnosti, ale hlavně i množství odpadu, které jí fakturuje svozová firma nebo identifikuje místo, kde se může „ztrácet“ spousta finančních prostředků. Dále bude mít občany motivované k co největší separaci odpadů a výrazně ušetří za SKO. To je přístup moderních evropských států, kterým Česká republika bezesporu je.
Názor na nové a transparentně nastavené systémy si musí udělat každý starosta či odpadový hospodář sám. My rádi poskytneme rady, podělíme se o zkušenosti, propojíme zastupitele se slušnými firmami, ale finální rozhodnutí již není na nás, ale na obcích. Ty mohou buď nervózně očekávat zdražení nebo naopak – být připraveni na změnu už tím, že meziročně snižují množství produkovaného odpadu. Závěr ale zní jednoduše – kdo chce – hledá způsoby, kdo nechce – hledá důvody.
Soňa Jonášová,
Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú. (INCIEN)
Reakce vznikla na základě praktických zkušeností INCIEN a firmy JRK.
