Téma energetického využití odpadu je už léta  diskutováno  veřejností. Častokrát se jedná o spory mezi zastánci recyklování a spalování. Tento článek otevře bránu pražské spalovny v Malešicích a odpoví na otázku, proč není energetické využití vždy špatnou volbou.

Enormní produkce odpadu, kterou zažíváme na počátku 21. století je výzvou, se kterou se musí naše společnost vypořádat. Jenom v České republice se za rok vyprodukuje 2,58 milionů tun směsného komunálního odpadu, který pak není žádným způsobem využíván. Na tato alarmující čísla se však musíme dívat pragmaticky, a to z pohledu hierarchie nakládaní s odpady.

Jak je patrné, odpad by správně neměl vznikat vůbec, na což jsme již poukázali v článku o prevenci vzniku odpadů, kde jsme představili tipy na každodenní maličkosti, které může začít dělat každý z nás (v online verzi odkaz na 12 tipů na snížení odpadu). Společnost s nulovým odpadem je vizí budoucnosti, v současnosti však s existujícími odpady musíme naložit správně a v souladu s možnostmi a kapacitami, které máme k dispozici. V roce 2016 bylo materiálově využito pouze 38 % komunálních odpadů. Jak ukazují data z analýz odpadu, které provádí Institut Cirkulární Ekonomiky (dále jen INCIEN), máme velký prostor ke zlepšení právě v prvním kroku – poctivém třídění odpadů již v místě jeho vzniku. I po pečlivém třídění je však v současném systému i odpad takový, který recyklovat nejde. Často se jedná až o 30 % odpadu, který končí v černých popelnicích.

Co se s takovým odpadem bude dít dále? Jedná se o materiál, který je znečištěn, není možné jej opravit, je kontaminován, v přírodních podmínkách se nerozloží. Hierarchie nakládání s odpadem odpoví jasně – co není možné materiálově využít, je možné využít energeticky. A tak dočasně nahradit fosilní paliva tzv. “alternativními palivy”, mezi které se v současnosti řadí i odpad.

“Stoprocentní tříditelnost a recyklovatelnost totiž nikdy neexistovala a troufám si tvrdit, že ani existovat nebude. Jednak se vždy najde část lidí, kteří prostě třídit nebudou, tak je tu na druhou stranu ještě reálnější opodstatnění, že i když se odpad třídí, tak jej nelze 100% recyklovat. Odpad totiž obsahuje složky (zejména u plastového odpadu), které jsou pro to nevhodné. Jedná se o různé lepené kompozity, tvrzené plasty, PVC atd. Nejvíc úsměvně pak zní recyklace směsného komunálního odpadu. Když se u nás na ZEVO lidé během exkurze ptají, proč není možno odpad z černých popelnic dále dotřiďovat, tak jim ukážeme, v jakém stavu k nám odpad dorazí. Zejména v letních měsících se objem popelnice již doslova hýbe. A právě pro tyto odpadové toky je tu ZEVO jako čisté, elegantní a sofistikované řešení. Tato pestrobarevná směska odpadů je sice nevhodná ke třídění a recyklaci, je však vhodným palivem pro ZEVO. Tak proč tuto příležitost nevyužít,” dodává Ing. Tomáš Baloch, hlavní ekolog ZEVO Malešice, které provozuje firma Pražské Služby.

Hierarchie nakládání s odpady je základním kamenem politiky a legislativy EU v oblasti odpadů a klíčem k přechodu k oběhovému hospodářství. Zajímavé je, že Evropská komise pokládá prosté spalování odpadu s minimálním energetickým využitím za proces srovnatelný se skládkováním, který se nachází na úplném spodku pyramidy nakládání s odpady. Proto je tedy zřejmé, že chceme-li odpad využít lépe než jen skládkovat či spalovat, musíme umět využít teplo či energii, která se při procesu jeho využití produkuje. Podívejme se blíže, jak se tato koncepce realizuje v ČR.

Poznáte rozdíl mezi spalovnou a ZEVO?

Takové zařízení, kterému se běžné říká spalovna, většinou nikterak nevyužívá energii, která se skrývá v odpadu. Naopak za zkratkou ZEVO se skrývá zařízení na energetické využití odpadu, které proměňuje odpad v teplo nebo elektrickou energii. Například ZEVO Malešice je pro Prahu zdrojem tepla, které se dodává do městské sítě a zaručuje horkou vodu a teplo v zimě pro 18 000 domácností. Spalovna je především řešením pro omezení skládkování. Ale když už odpad spalujeme, je racionální ho energeticky využít. Vstupním zdrojem pro výrobu tepla je komunální odpad, výstupem je škvára, která činí přibližně jedno procento vstupní masy a i s tou je možné následně nakládat jako se surovinou – například ve stavebnictví. Výhodou je, že se odpad nemusí těžit, upravovat, přepravovat na velké vzdálenosti a kruh se tak uzavírá: občan konzumuje, produkuje a teplo či světlo se mu vrací přímo ze ZEVO zpět do domácnosti.

 

Každý rok se 300 tisíc tun komunálního odpadu promění v teplo pro 18 000 pražských domácností.

ZEVO Malešice v číslech

·         Spalovna díky své kapacitě 300 000 t / r minimalizuje skládkování odpadu v Praze.

·         Spalování snižuje objem odpadu o 90%, hmotnost o 70%.

·         Vyseparovaný železný šrot je použitelný jako surovina pro výstavbu 30 km železnice.

·         Vznikající škvára je použitelná k výstavbě 18 km silnice.

·         Elektřina a teplo vyrobené z odpadu je dodáváno do 18 000 domácností

·         Znečišťující látky jsou koncentrovány v méně než 1 % původního objemu směsného komunálního odpadu

·         ZEVO vytváří energii s nižšími emisemi než uhelné elektrárny

·         7 z 11 kontrolovaných emisí je nižší než 10 % limitů

·         4 z 11 kontrolovaných emisí je v průměru nižší než polovina limitů

·         Žádná poptávka po elektřině z veřejné sítě

·         Čistá technologie díky velmi přísným legislativním požadavkům

 

 

Emise vs. emoce

Rozporuplné diskuze ohledně spalování odpadu jsou často soustředěné okolo nebezpečí vypuštění emisi toxických látek do ovzduší. Zdálo by se, že zařízení na spalování odpadu přímo škodí životnímu prostředí, nicméně opak je pravdou. Z obřího komínu ZEVO Malešice (mimochodem, nejvyššího komínu v Praze) se vypouští vodní pára a oxid uhličitý, ostatní emise se nacházejí výrazně pod standardním limitem. Obavy z dioxinů jsou zbytečné také – spalovna vypustí pouze stopové množství, nikterak ohrožující životní prostředí a zdraví obyvatel. Emise, jež vypouští malešická spalovna, můžete sledovat online přímo zde.

Jakýkoliv energetický proces je často diskutován i z pohledu emisí do ovzduší. Bojkoty proti výstavbě nových zařízení mají často stejné původce. Těmi je rozporuplná diskuze o zamezení recyklace a znečištění ovzduší.

“V minulosti bylo na spalovny pohlíženo, zejména díky vlivu na ovzduší, jako na „špinavý“ zdroj výroby energie a ne příliš kulturní způsob, jak se zbavit odpadu. To už je však dávná historie. Například v ZEVO Malešice jsme jen během posledních 15 let zavedli do praxe čištění spalin čtyři nové procesy a technologie. Z těch nejvýznamnější lze vyzdvihnout například významné snížení dioxinů vypouštěných do ovzduší, jednak metodou adsorpce na aktivním uhlí, tak následně jejich totální likvidací katalytickým štěpením na katalyzátoru. Do ovzduší tak v současné době odchází daleko méně dioxinů, než je jejich produkce například při domácím spalování dřeva. A do budoucna to nebude jiné. V současné době připravujeme projekt zlepšení čištění tuhých znečišťujících látek (prachu). To vylepší již dnes tak skvělé výsledky na hodnotu, která se bude prakticky rovnat nule vypouštěného prachu do ovzduší za rok,” doplňuje Tomáš Baloch.

Energetické využití odpadu a cirkulární ekonomika?

Aby Česká republika splnila Cíle odpadového hospodářství pro rok 2030, je zapotřebí zvýšit podíl energetického využití odpadu. Je to logické: se striktním omezením skládkování množství produkovaného odpadu zůstane na přibližně stejné hladině. Co by to znamenalo celkově v praxi? Pokud kapacity spaloven se zvýší na požadované 1.698 kt/r, tak:

  • V ČR by se uspořilo přibližně 25 tisíc vagónů s uhlím, což představuje dodávku tepla pro 150 tisíc domácností.
  • Separovaný kovový odpad na výstupu ze ZEVO by vystačil k výrobě 170 km železnic.
  • Výstup ze ZEVO ve formě škváry by posloužil k výstavbě až 100 km silnic.

Dle studie Evropské komise je proměna odpadu na energii  v souladu s přechodem EU k cirkulární ekonomice až do té míry, dokud nebrání recyklaci a prevenci vzniku odpadu.

Dále využitelný a recyklovatelný odpad na skládce končit nemá. Otevírá však příležitosti, které jsou v současné době velmi aktuální a to maximální využití jeho potenciálu. V současnosti je totiž možné energetickým využíváním odpadů nahradit fosilní paliva, mezi které patří například i hojně diskutované a limity prolamující hnědé uhlí. Zpestření energetického mixu a snížení závislosti na dovozu primárních surovin patří mezi další benefity energetického využití odpadu. Odpad je politicky a ekonomicky bezpečný zdroj energie.

Energetické využívání a spalování odpadu však nesmí konkurovat recyklaci odpadu a prevencí jeho vzniku. Tyto systémy je nutné zvažovat a nezacházet do extrémů, jak je tomu v případě Švédska, kde nyní funguje 32 zařízení, která v roce 2015 přeměnila na energii 2,3 milionů tun odpadu. Takové kapacity se však ocitly v rozporu s ambiciózním cílem recyklování odpadů na úrovni 65 %.  Nemusíme si brát příklad ze Švédska, ale v současnosti jsou obavy z nadkapacit spaloven v ČR zbytečné. Hlavní výzvou stojící před českou společností není spalování odpadu jako takové, ale nastavení pravidel ekodesignu napříč průmyslovými odvětvími. Jedině omezením produkce jednorázových a postupná eliminace nerecyklovatelných obalů umožní materiálům, aby v systému cirkulovaly v co nejdelších cyklech v co nejvyšší kvalitě. Energetické využívání jistě není kompletní řešení, ale v současnosti je součástí komplexního systému nakládání s odpady.

Autory: Ing. Soňa Jonášová a Štěpán Vaškevič, Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú.

Foto: Tomáš Slavík, http://www.tomasslavik.cz/

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here