(Aktualizováno 13. 10.) A je to tady. Během akce se bude sázet strom. Jasně, bavili jsme se o tom, ale teď mi to přistálo to do kalendáře a v hlavě se mi otevřel jeden velký otazník. S vykřičníkem. NEBUDE TO GREENWASHING?! Vždyť o něm mluvím kudy chodím, upozorňuji na něj firmy, se kterými pracuji a zvedám ukazováček s výhružkou pokut z obratu. A teď budu sázet strom. Což je jeden z tahů, kterými se ohání velké firmy ve zmizíkovaní své stopy. A teď jsem součástí toho pekla taky. Nebo?
Není sázení jako sázení. Fakt.
Pokud jste firma, která se rozhodla zmizet ze světla světa těch, kteří produkují jakékoliv množství CO2 prostě tím, že si svoji stopu “offsetuje” aneb si zaplatí výsadbu stromů někde na konci světa a děláte, že vlastně “já nic, já muzikant!” a pomaloučku polehoučku odcházíte ze scény… tak greenwashujete. Dost pravděpodobně fakt jo. Zkuste si zasadit maličkou sazeničku stromu, sledujte ji pár prvních desítek let a dojde vám, že toho fakt moc z toho vámi produkovaného zlého uhlíku nenaváže. Pardon. Omlouvám se, ale není to moc lehké téma a jestli jste si nakoupili uhlíkové kredity a těmi se teď oháníte, dejte si pozor. A nebo zkuste zasadit strom doma na zahradě od píky (nebo líp, od semínka) a sledujte, jak ten neřád při růstu lenoší, prakticky nenabývá, dost často zdechne a asi Vám dojde, že cestu k uhlíkové neutralitě asi budete muset hledat jinde. Jo jo, sázení stromů a hlavně sledování cesty jeho růstu má podle mě nenahraditelný edukační charakter. Se záchranou světa to má společné jen to, že nás to dělá trošku uvědomělými. Aby to mělo smysl, je potřeba chránit hlavně ty stromy vzrostlé. Protože jak říkají lesáci – dřevo roste na dřevě. A mají tím na mysli, že dřevní masa nabývá tam, kde už je strom pěkných pár desítek let v půdě a ne na těch malých chcíplinkách, kterými často stromy v prvních letech jsou. Majitelé lesů po kůrovci, kteří se v posledních letech chtě nechtě seznámili s tím, jak to vypadá s výsadbou a hlavně údržbou lesa prvních pár let po sadbě, mi dost pravděpodobně dají za pravdu.
Ale tohle není náš případ.
Festival Ji.hlava totiž nikde netvrdí, netvrdil (a co živa budu tvrdit nebude!), že si stromem něco kompenzuje. Uf. Pátrám v historických zdrojích a vidím, že stromy se sází od 23. ročníku, kdy se vysázela alej 23 stromů. Chytrý. 23 a 23. Žádné velké proklamace, žádné sliby vymazání naší stopy z povrchu zemského. Symbolický krok se snahou zanechat za sebou stromy, pod jejichž stínem dost možná spočneme za našeho života i my sami, protože to jsou stromy ovocné, rostou docela rychle a navíc tvoří alej. A třeba za pár let budou plodit první ovoce, co si dáme společně na svačinu. Třeba už plodí. To zjistím 26. října v 10 hodin ráno, kdy se přidám k sazečům, kteří to nedělají pro snahu natírat se nazeleno ubohým jedním stromečkem, ale k těm, kterým festival tak nějak pomalu začíná přirůstat k srdci (i když je to v posledních dnech pro všechny z produkce docela hukot) a tak budu mít chuť zapustit kořeny alespoň symbolicky. Fakticky je na Vysočině mám zapuštěné už pěkných pár kristových let a stromů jsem tu pár zasadila a i přesto nemám pocit, že jsem eko královna. To bych musela hrubě přitlačit. Ale o tom zas příště.
Tedy co je poučení?
Sázejte stromy. Nestyďte se za to. Už ani já nemám obavu, že to bude průšvih. Symbolika, snaha tvořit kulturu, ve které je pro stromy pořád místo nebo jen chuť tady za sebou nechat něco víc než jen stopu. To je v pohodě. Ale nezkoušejte se sázením vykoupit ze všech neřestí. O tom už bylo napsáno nemálo vědeckých studií a hezké semináře o tom dělá třeba Nadace partnerství. Stromem se na zeleno prostě nenatřeš. Amen.
___
Tento článek aktualizuji 13. 10. 2023 kdy jsem doma otevřela časopis The Economist a na poslední stránce, kde se obvykle ve vzpomínce vzhlíží k v minulém týdnu zesnulým světovým osobnostem je tentokrát Sycamore Gap Tree. Ikonický, nejfotografovanější strom na Hudrianově vale je mrtev. Někdo ho schválně pokácel. A i v tomto kontextu mnou rezonuje důležitost sázet stromy s příběhem a tvorbou kultury pro budoucnost. Rozepsala jsem se o něm a na krásnou vzpomínkovou galerii odkázala ZDE.
Přečtěte si i předchozí díly a získejte kontext o tom, jak přistupujeme k udržitelnosti v rámci MFDF Ji.hlava:
- Z deníku Ji.hlavské ekoombudsmanky: 14 dní do akce!
- Z deníku Ji.hlavské ekoombudsmanky: Mám se chlubit, že zasadíme jeden strom?
- Z deníku Ji.hlavské ekoombudsmanky: Když mažeme med kolem huby, tak pořádně.
- Z deníku Ji.hlavské ekoombudsmanky: Už to tady začíná vonět… Minestrone!
- Z deníku Ji.hlavské ekoombudsmanky: Udržitelné sedmero a jedno přikázání
Aktivity udržitelnosti na festivalu Ji.hlava byly podpořeny Evropskou Komisí v rámci projektu Euroclusters pro prosperující kreativní a kulturní průmysly (CREATHRIV-EU). Jedná se o evropskou meziregionální společnou klastrovou iniciativu, jejímž cílem je posílit evropské kreativní a kulturní průmysly (CCIs) a vrátit je na cestu udržitelného růstu po pandemii Covid-19.