Sycamore Gap Tree byl zavražděn. Doslova. Pláčou ekoteroristi? Ne moc. Pláčou historici? Hodně. Pláče obyčejný člověk? Jo.
Jsme banda blbců. Nebo alespoň banda těch, mezi kterými těch blbců je pořád hodně. A já si kladu otázku – odkud to všechno pramení? Zlost, touha ničit, vyrvávat kořeny nebo alespoň řezat kmeny. Víc než udržitelnost mě vlastně láká krása a radost. Uvědomuju si to poslední roky života. Krása a radost z toho, že trávím čas s těmi, které miluji na místech, které lahodí oku a duši. A to prostě je tahle krásná Země. Země, kde je klima k životu, voda k pití, jídla tolik, že třetinu z něj pořád můžeme vyhazovat. Máme se setsakramentsky dobře. Až tak, že jsme se stali nemocnou společností.
Společností, kde je zlost, zášť, války, touha ublížit. A pro mě je smutným obrazem lidské blbosti, kolektivního problému, kterým je vykořeněnost a smutek duše i tahle fotka.
Na Hudrianově valu jsem byla v pubertě s mamkou. První výlet za hranice na roadtrip po Francii, Anglii a Skotsku autobusem. A právě příroda, nádhera a netradičnost toho, co nemáme doma. Rododendrony kvetoucí v divokých lesích, nekonečné pastvy pro ovce i oči. A tuhle krásu jsem sice neviděla, ale už ani neuvidím, tak proč slzet, ne?
Ale tak nějak cítím, že celý svět je moje doma. I tenhle strom byl můj. Mohl být. Mohl být součástí mého doma a předávat svoji modrost, protože tu byl pěkných pár stovek let. Když “bůh dá”, tak vyhodí výhonek a obroste (takhle se třeba někdy kácí stromy výše nad zemí, aby se zase obrostly samy – o tom jsem psala v posledních Za zracích). Ale ono aby dorostl do podobného obrazu, který jsme tu měli zdarma po stovky let, tak to bude trvat, jak je v článku psáno, 150-200 let dalších.
Je to lekce. Která ukazuje, že stromy nestačí sázet, ale je třeba je chránit. Jak systematicky, když se jedná o porosty, aleje a další velké celky, tak s láskou k jednotlivcům a proti blbcům. Což je tento případ.
PS: Long story short – nádhernou historickou přírodní památku totálně prasácky někdo pokácel a nikdo to neslyšel. Neví se proč a jen se tuší. Možná 16ti letý běsný synek s 68letým mužem. Ale to už je jedno. Byl a není. A za našeho života podobný obraz už nebude. A jestli si chcete zavzpomínat, doporučuji kapesník a tuhle galerii.
Zdroj fotky na coveru: https://www.northumberlandnationalpark.org.uk/places-to-visit/hadrians-wall/sycamore-gap/
Odkud o tom vím já? Protože o tom na poslední své stránce psal i The Economist, který se obvykle věnuje personám světového formátu. Tou Sycamore Gap Tree bezpochyby byl.