Říjen. Můj měsíc. Barevný, rekapitulující, vítající ochlazení a zpomalení. Miluju podzim, procházení v barevnosti a pestrosti toho, co příroda nadělila a postupně se připravuji na zimu. Letos zase v klidu a bez desítek akcí a překotnosti. Pár jich ale stejně je a na těch Vás ráda potkám. A to i s dětmi, pokud by to bylo překážkou pro Vaši účast. Jak jsem sama zjistila na poslední veřejné akci (mimochodem perfektně zorganizované, Hospodářské noviny!), žen je totiž na akcích a v panelech furt žalostně málo. Víme proč? A chceme to změnit? A víme jak? I o tom jsou dnešní, celkem krátké Za zraky. Stejně jako stále ze zkracující spánek Fabiana. Tak pojďme na to!
Vzorkovník příkladů pro udržitelnost obcí
Od doby, kdy se do vedení naší malé obce dostal můj devětadvacetiletý brácha, zkouším i já přispět svojí trochou do mlýna. Od malých grantů Nadace Via jsme se i díky tomuto newsletteru dozvěděli o podpoře Nadace Tipsport a na podzim chystáme výsadby stromů kolem sportovišť (díky Zuzana Zděnková!), které se v letních dnech ukázaly jako pěkně parné hotspoty. A jdeme dál. Proto mě potěšil naprosto praktický průvodce a “vzorkovník” příkladů zajímavé praxe naplňující všech 17 cílů udržitelného rozvoje. Jak na udržitlené obce radí Jan Kurka a třeba podobné příručky pomohou i Vám, kterým není dění ve Vaší obci či městě jedno a participujete na dění i když nejste v zastupitelstvu. Tvorba místa pro život kolem nás je přeci nejvíc – a hlavně, investice do nás samých.
Střípky z Green Deal Summitu
Bylo to 50:50. Teda po stránce výstupů. Polovina z nich, které mi prolítly sítí, se věnovaly sumáři poznatků a toho, co si z něj vzít. Díky za ně! Díky takovým postům je LinkedIn hned pestřejší a plný obsahu, který téma posunuje. Sumář z našeho společného povídání o tom, co je potřeba si skutečně vzít jako domácí úkol hezky shrnul Vladimír Hlavinka. O tom, co konkrétně přinesla Ursula von der Leyen nebo premiér Petr Fiala hbitě napsal Matúš Púll ještě než jsem se na akci stihla dostat. Na Ursullu na místě reagoval snad každý, koho jsem potkala. Nejnadšenějí MFA David Šohaj Minařík z myco a dokázal tak energii přenést dál. Díky! Předsedkyně Evropské Komise přinesla znalost lokálního kontextu, který mnohým z nás uniká, energii a kus vizionářští. Její energie zůstala na akci ještě dlouho poté, co odešla.
Manely bez žen změn
No a teď k té druhé půlce. V komentářích a postech se objevoval i postesk nad klasickým ryze pánským složením většiny panelů. Ze zhruba 30 řečníků jsme byly 3 ženy v roli hostek (a to už počítám veleváženou návštěvu Ursully von der Leyen) a moderátorka. Hezky to shrnul Marek Mencl z Pábení. A proč tomu tak je? Často se nad tématem zamýšlím, protože se mě teď samozřejmě aktuálně velmi týká. Nás žen “v tématu Green dealu” možná není mnoho. Ale také ne málo. Když jsme se s Lukas Rolf ze Změna k lepšímu zamysleli nad tím, kdo by mohl v panelech vystoupit, z paměti vylovil 13 žen. Některé z nich iniciativa postupně představovala v příspěvcích s nepřekvapivým názvem „Ženy změny“. I na Green Dealu mi byl při kafi “vnuknut” nápad založit iniciativu Žen ředitelů, které prý s muži v konečném důsledku umí pohnout nejlépe. Od muže. U večeře mi zase další muž řekl, že mu vadí, že tady nejsou ženy, ale že u nich ve firmě v konečném důsledky ony “udržitelné pozice” ženy stejně vykonávají a skutečně posunují. Jen nemají čas, ambice a nebo (přiznejme si to) v českém prostředí podporující prostředí pro to, aby tyto pozice vykonávaly. Ono s dětmi to bývá ve většině rodin stále stejně. První na pořadníku ze dvou rodičů bývá žena, která je s nemocnými dětmi doma, žena je většinu času na mateřské, žena se stará o často masivní, ale ne tolik viditelný management a většinu neplacené práce. Proto když jsem na akci viděla Anna Kárníková, která s sebou měla muže a miminko, říkala jsem si, že se v posledních letech tyto neviditelné části ledovce, který ženy na dost významnou část stahuje ze společnosti, ukazuje. Najednou holt když nás někdo na akci zve, rovnou se ptáme “a můžu s sebou vzít i hlídačku / manžela?”, nebo “bude tam někdo, kdo mí dítko během panelu pohlídá?”. Došlo mi, že když se nezeptám, nezjistím třeba to, že většina z organizátorů děti samo má. S malým si rádo pohraje a navíc je to pro ně impuls příště to pořešit líp.
Změna se děje. A hodně se o ní píše. O podpoře a skutečné situaci žen na mateřské. Na nočním stolku mám novou knihu Organizační porno od Aneta Martinek (ale musím říct, že už asi 90 % z ní jedu v praxi a určitě nejsem jediná), o pracujících matkách píše a na sítích sdílí rozhovory Šárka Kabátová, které vyšla kniha Máma má práci (furt mám její nákup na TO DO), AMO vytvořilo platformu expertek, které můžete do panelů zvát a nemuset po nich detektivně pátrat, platformy jako MUMDOO propojují expertky na projektové řízení s praxí i během rodičovské. Je před námi spoustu práce, ale i potenciálu. Jedna část je rychlá. Na konferencích můžeme třeba kromě VIP zon zřídit i dětské koutky s hlídačkami. V první řadě možná pro řečníky, pokud jich chceme víc a v druhé pro všechny. Osobně jsem v úterý konání Green dealu měla ještě dvě další akce (někdy se to prostě sejde) a management hlídaček a předávání byl docela perpetum mobile. Druhá je dlouhodobá. A zde ohromně fandím severským konceptům, o kterém mluvila nedávno i Eliska Remesova ve svém podcastu, kdy zmínila, že aby člověk dosáhl na plnou výši rodičovského příspěvku, musí si rodičovskou vyzkoušet oba partneři. Jsem si jistá, že by to v našem velmi žensko-mateřsko zaměřené společnosti zčeřilo vody, ale způsobilo i velkou míru porozumění a vytvoření rovnějších podmínek. Doma to řešíme tak, že postupně plánujeme, že si alespoň měsíc v příštím roce s Cyril Klepek přehodíme. Aktuální míra toho, jak je to nastaveno dnes pramení z naší vzájemné shody a mé snahy po osmi letech kolotoče kolem zakládání a vedení INCIEN | Institut Cirkulární Ekonomiky významně upustit a získat novou perspektivu. Ale nemá to tak každý a proto bude třeba i incentiv systému než jen ostrůvků změn na úrovni jednotlivců. Máte-li k tématu inspiraci, příběhy či jiné názory – sem s nimi. Fakt mě téma zajímá a to i pro naše akce, které pořádáme.
Děti před dobou než je dáme do “institucí” holt potřebují lásku a péči. Mnoho mám jí má ale dost i když ji kombinuje s prací. A tím, že mezi mateřskou a pracovním prostředím budeme dělat tlustou čáru, ochuzujeme zejména sami sebe. A to by byla škoda. Dobré příklady jsou a jsem si jistá, že všichni tak nějak intuitivně (i na základě dat) cítíme, že pestrý kolektiv bez manelů je prostě lepší. Ne?
Konkrétní krok z Vaší strany pro podporu žen dobrých změn
A pokud jste dočetli až sem a máte chuť pro zvyšování kompetencí žen například v IT sektoru, podpořte aktuální kampaň Czechitas. Jedná se o první darovací kampaň na podporu mise o více ženského talentu v technologiích. Czechitas chce i letos v krizi splnit cíle a bez dalších škrtů projektů či propouštění změnit život 8000 ženám v Česku. ❤️ Kontext a význam skvěle vysvětlí líp než další řádky toto video.
A kde se můžeme potkat v říjnu?
- O budoucnosti technologií se pobavíme na mezikomunitním setkání sítě Red Button EDU s Miky Škoda, Ondrej Slaby, Radek Gajdušek. Diskusi otevře technologická archeoložka a popularizátorka AI Sara Polak. 18. 10. v 15:00 v budově VISIONARY / Praha.
- Snažíte se v udržitelnosti dělat správné kroky, ale před každou komunikací dovnitř i ven z firmy si chcete být jistí, že nejde o greenwashing? Osvojte si set základních pravidel, se kterými vyladíte svoje PR stejně tak jako skutečný dopad. Navíc se spolu podíváme na dobré i špatné příklady z praxe. S Lenka Mynarova, která je spoluzakladatelkou No Greenwashing a Daniel Rabina se podíváme jak na příklady konkrétní praxe, tak na to, kudy se v kontextu ESG opravdu nevydávat. 30. 10. v 15:00 online.
- A konec října se ponese v duchu srdcové akce, tentokrát ekologické záštity nad konáním festivalu MFDF Ji.Hlava! Loni jsem se do něj zamilovala a díky Eva Lammelová spojila síly. Pro letošek jsem se stala eko-ombudsmankou a všechny Vás, kteří se chystáte nebo máte nápady, jak akci ozelenit bez greenwashingu ráda potkám!
