Cirkulární ekonomika je o spolupráci a o společné snaze změnit fungování společnosti. Lenka Mynářová, která stojí za technologií Hydal, se v říjnu 2018 zúčastnila Světového fóra cirkulární ekonomiky. Na fóru jsme sice jako INCIEN nebyli, ale díky naší spolupráci nám Lenka nasdílela ty nejzajímavější informace, které se v Japonsku dozvěděla. A tak nemusíme všichni létat na stejná fóra a nechávat za sebou mnohatunovou uhlíkovou stopu. Ve světě dnešní techniky můžeme jednoduše sdílet informace se všemi, které to zajímá.

1.    OBECNÉ TRENDY

Motto: „Příroda je cirkulární. Proč by ekonomika měla být lineární?

Circular Economy (CE) je jedinou možností, jak čelit prudkému růstu spotřeby všech zdrojů na globální úrovni. O kolik vyroste spotřeba, o tolik více se vygeneruje odpadů. Stále ale nemáme způsoby, jak odpady opravdu efektivně využít, cirkulárně se zpracovává úplné minimum odpadů.

Jak je růst spotřeby (a tím i odpadů) extrémní, ukazuje příklad města Jokohamy – počet obyvatel mezi lety 1960–2000 vzrostl 2,5krát, množství odpadů 16krát.

EU je leaderem v CE – zlomem byl nejen CEP (Circular Economy Package), ale hlavně Cirkulární strategie pro plasty. EU si uvědomuje, že CE nelze realizovat bez technologického pokroku a průlomových technologií, proto alokuje na podporu vědy a výzkumu v této oblasti extrémní zdroje.

Globální Brand Owners (BO) mají svoje strategie v oblasti CE (zpravidla zaměřené na recyklaci), ale chybí provázání na okolí: mohu mít strategii, že budu mít 100 % produktu z recyklovaných materiálů, ale když nemám recykláty, tak strategii nenaplním.

Problém CE a odpadů je extrémně komplexní a provázaný. Tzn., je nutné vytvářet úplně nové modely fungování. A ty zatím neexistují.

CE není recyklace – i když recyklace je důležitou součástí.

Bioplasty jsou součástí CE, ale momentálně převažuje spíše negativní pohled na ně. Je to způsobeno špatnými zkušenostmi s nimi. Biodegradabilita není řešením plastů – je to ztráta hodnoty produktu a vede k neodpovědné spotřebě (pocitu, že mohu odpad vyhodit, protože degraduje v přírodě). Stále chybí dostatek věrohodných informací k tématu bioplastů – především v oblasti LCA a biodegradability.

Japonsko je zaměřeno na recyklace průmyslových odpadů – tady je globální leader. Ostatní typy odpadů řeší jen energeticky. Bioodpad neřeší zatím systematicky vůbec.

Klíčové trendy

• Avoid Waste
• Avoid Sources
• Re-usage
• Decarbonization

První zemí na světě, kde zpracovali Plastic Road Map, je Finsko (jedná se o velmi realistický a komplexní dokument).

Kritické je chránit přírodní zdroje – z hlediska všech priorit mají prioritu největší a absolutní. Nedrancovat, chránit vše, co je možné, ihned nahrazovat materiály z odpadů. To by měla být priorita pro BO – v rámci konceptu odpovědné výroby nahrazovat vše, co je sice „přírodní“, ale znamená to těžení přírodních zdrojů, často zastaralými technologiemi, a vysokou spotřebou energií.

LCA je jediný nástroj, který dokáže kvantifikovat vliv technologií a výroby na ŽP.

Banky a investiční společnosti vidí CE perspektivně a již mají nástroje, jak projekty v CE podpořit. Velký zájem je i ze strany investorů – „Money with a meaning“.

2.    PŘÍSTUP K OBALŮM

Obaly jsou klíčovým generátorem odpadů. 95–99 % všech obalů ztrácí svoji hodnotu ihned.

Největším problémem jakékoli změny v obalech je to, že chybí tzv. ecodesign. Tzn. ještě před vývojem obalů je nutné vyřešit jeho end of life. Jak říkala německá zástupkyně MoE: „k čemu je recycling, když produkty nejsou vhodné k recyklaci?“ Tzn. otázka designu obalů a produktů je absolutně kritická.

Zkušenosti IKEA – když chcete mít cirkulární řešení tisíců produktů, musíte vytvořit úplně nový model ve všem. Nesoustřeďujte se pouze na obal, klíčové je i užívání produktů.

A v této oblasti chybí řešení a hlavně nevyřeší je jen jeden subjekt.

Doporučení odborníků:

• Zjednodušovat obaly – odstraňovat vše, co je zbytečné.
• Upouštět od kompozitních materiálů, kopolymerů – všeho co činí recyklaci reálně nemožnou. Ideálně monopolymerní materiály.
• Začít rozvíjet cestu chemické recyklace – která přináší největší hodnotu.
• Zavést systém zeleného veřejného nakupování – jako podporu recyklace a CE.
• Vytvořit nové systémy spolupráce s dodavateli a dalšími účastníky hodnotového řetězce
  a zahájit výzkum a vývoj pro hledání nových řešení v obalech (design) a navazujících systémech.
• Nastavit kritéria pro design produktů a jejich recyklovatelnost – vše, co je možné, tak stavět na LCA.

Dnešní stav je tzv. „linear trip“. Každý účastník hodnotového řetězce je ve své „bublině“ a řeší si svoje problémy. Přichází se tak o příležitosti.

Každý produkt a obal je jedinečný – neexistuje žádné obecné a jednoduše aplikovatelné řešení. Je nutné jej hledat pro každý produkt.

Cíl EU v oblasti plastů: nedémonizovat plasty, ale udělat je cirkulární.

3.    NEJVĚTŠÍ BARIÉRY ROZVOJE CE

1. Největší bariérou rozvoje CE je spotřebitel. Chybí systém edukace veřejnosti o důsledcích jejích nákupních rozhodnutí, o problémech. V této oblasti se udělalo úplné minimum. A tak v řadě zemí dochází k nepřijetí nových produktů – protože jediný „benefit“, který spotřebitel vidí je vyšší cena. V této oblasti zatím nejsou best practices (jen jednotlivé akce).
2. Druhou největší bariérou je fakt, že přes slovní i finanční podporu CE stále dotace a pobídky jednoznačně podporují lineární ekonomiku.
3. Třetí bariérou je to, že většina řešení, která jsou v CE, jsou lokální. Chybí scale up na globální úroveň.
4. Čtvrtou je nespolupráce. Nespolupracujeme, neumíme říci – dělejme to společně. Čas neumožňuje, aby každý dlouhé roky vyvíjel, a tisíce firem vyvíjely to samé… Globální oteplování a další nevratné změny nepočkají.

Zápis z konference v plném změní nejdete zde: WCEF2018_shrnutí

Anglickou verzi zde: WCEF2018_summary(EN)