Naše společnost v současnosti poptává 1,5 násobku množství komodit, než které je naše planeta Země schopna zajistit a zároveň obnovit udržitelným tempem. Tento model spotřeby v kombinaci s předpokládaným růstem počtu obyvatel až na 10 miliard lidí do roku 2050 znamená, že naše celková globální poptávka dosáhne trojnásobku udržitelné produkce naší planety. Je tedy zřejmé, že čerpáme mnohem více zdrojů, než kolik bychom měli. V souvislosti s faktem, že jen Evropa vyprodukuje 2,5 miliardy tun odpadu ročně, z čehož zhruba 50 % skončí na skládkách nebo ve spalovnách, můžeme náš způsob hospodaření označit nejen za neobnovitelný, ale také za celkem nezodpovědný. Máme dostatečná data o tom, že bychom se měli chovat lépe a odpady využívat jako zdroje, ale stejně klademe největší důraz na to, jestli se nám udržitelnost vyplatí finančně.
Výsledkem takového chování je ale situace, že se každý den nenávratně připravujeme o vzácné materiály. Věděli jste, že například na některých skládkách je dnes větší koncentrace zlata než ve zlatých dolech. Je tedy dost pravděpodobné, že skládky se v budoucnu stanou zdrojem kritických materiálů, kterých nebude dostatek.
Dnešní systém spotřeby můžeme označit za lineární fungující na principech „vytěžit – vyrobit – vyhodit“. Často také těžíme ze země materiály, které jsou neobnovitelné a máme jich omezené množství, které se neustále snižuje. Situaci neprospívá ani to, že 95 % produktů končí v koši po 6 měsících od jejich zakoupení. Stala se z nás společnost založená na konzumaci a tempo naší spotřeby se neustále zvyšuje stejně tak, jako se zvyšují negativní dopady našeho chování na životní prostředí. Jak bychom tyto dopady mohly snížit, k přírodě se chovat šetrněji a zároveň si uchovat životní standard a navíc zajistit zdroje i těm, kteří již dnes pociťují nedostatek? Odpovědí může být cirkulární ekonomika.
Pojďme se podívat na situaci u nás doma – v České republice
Z veškerého odpadu, který vzniká v českých domácnostech a jehož produkce již brzy dosáhne tří milionů tun, končí téměř polovina na skládkách. Těch je u nás asi 180 a stávají se takovým pomyslným hřbitovem materiálů. Velká část odpadů, které na ně putují, by se totiž daly stále ještě mnohem lépe vytřídit a zrecyklovat a pokud by recyklace možná nebyla, mohli bychom je využít energeticky. Energetické využívání odpadů, totiž může nahradit spalování uhlí, které je fosilním zdrojem materiálů a v České republice se prolamování limitů jeho těžby stalo vážným společenským i environmentálním problémem. Kvůli těžbě uhlí přicházejí obyvatelé o svoje domy a těžba je nenavratitelná ztráta pro přírodu, kterou není možné vrátit do původního stavu. Na skládkách však končí i odpady z průmyslové činnosti, které jsou často mnohem větším nebezpečím, tikající bombou, a likvidace následků skládkování stojí stát nemalé finance. Pro přehled se stačí podívat na množství financí uvolňovaných MŽP na sanaci skládek nebo na data o hasičských zásazích při požárech skládek. Dle statistik Hasičského záchranného sboru v roce 2015 vzniklo 449 požárů skládek. Při těch do ovzduší nekontrolovaně uniká množství spalin a nebezpečných látek, které přímo ohrožují nejen přírodu, ale i lidské zdraví. Dalším negativním dopadem je únik škodlivin do podzemních vod, zábor půdy skládkováním či odlet lehkých frakcí do okolního prostředí. Tyto dopady sice neplatí občané přímo, ale dlouhodobě a nepřímo prostřednictvím státního rozpočtu.
Cirkulární ekonomika nabízí řešení
Cirkulární ekonomika je často definována jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. Cirkulární ekonomika nachází inspiraci v přírodních ekosystémech, které jsou založeny na dokonalých a funkčních cyklech organických živin. Cirkulární ekonomika tuto představu aplikuje ve světě lidí. Mezi základní principy, které cirkulární ekonomiku definují, patří: uzavírání toků materiálů ve funkčních a nekončících cyklech, kde neztrácejí hodnotu, čerpání energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů a navrhování takových produktů a služeb, které nemají negativní dopady na přírodní ekosystémy a lidské zdroje. V praxi si můžeme představit systém, ve kterém například výrobky nemusíme vlastnit, ale můžeme si je pohodlně půjčovat a zároveň se vše vyrábí kvalitně, je možné výrobky opravit, zrenovovat a opětovně použít.
Důležité je ale uzavřít správné cykly: technický a biologický.
Dnes jsme spíše odborníky na porušování než uzavírání přírodních cyklů a funkčních celků. Vezměme si ten nejjednodušší příklad – zemědělství.
Základem je kvalitní, prohnojená půda plná živin, která dobře váže vodu, aby byla dostupná pro rostliny. Ty by se měly stát potravou pro lidi či zvířata nebo zdrojem obnovitelných materiálů pro širokou škálu výrobků a veškeré odpady, které při jakékoliv fázi spotřeby vzniknou, by měly být dále recyklovatelné (např. kompostovatelné), aby se do půdy mohly vrátit. Naše společnost ale přešla na tak intenzivní orientaci na výrobu a spotřebu, že jsme zapomněli na to základní – vracet do půdy to, co do ní patří. Místo toho bioodpady všeho druhu končí většinou na skládkách, kde při jejich rozkladu vzniká skleníkový plyn metan, který ani pořádně nevyužíváme (i když bychom mohli, protože po jeho dočištění může být použít jako zcela obnovitelný zdroj energie do aut poháněných CNG). Vedle toho řešíme otázku stále se rozšiřujícího sucha, kdy vyprahlá půda není schopná vázat vodu… O uzavřených cyklech jsme se učili na základní škole a je zcela zřejmé, že není důvod o jejich funkčnosti pochybovat.
Může jít takový model ruku v ruce s ekonomickým růstem?
Příklady firem, které aplikují cirkulární principy ve svých procesech ukázaly, že takové kroky mohou přinést i značné zisky. Například francouzskému výrobci automobilů Renault se podařilo snížit spotřebu energie a vody o 85 %, tím, že začal používat a opravovat staré automobilové díly namísto toho, aby vyráběl nové. V důsledku úspor materiálu a energie se společnosti Renault podařilo svým zákazníkům nabídnout o 30 – 50 % levnější produkt stejné kvality. Cirkulární ekonomika přináší slibné výsledky i na makroekonomické úrovni. Podle Evropské komise přechod od lineární k cirkulární ekonomice navíc znamená posílení konkurenceschopnosti Evropy, snížení závislosti na dovozu primárních surovin, vytvoření pracovních míst a díky těmto principům může ušetřit evropská ekonomika zhruba 600 milionů tun materiálů, které jsou v současnosti považovány za odpad.
Je zcela zřejmé, že čerpáme víc zdrojů, než máme k dispozici. Kde tedy začít se změnou?
Předpokládá se, že do roku 2050 bude na Zemi 9 – 10 miliard obyvatel a z toho celých 75 % (oproti současným 50 %) bude žít ve městském prostředí. Města a především megapole, jsou hybatelem světové ekonomiky – 85 % světového HDP je dnes generováno v městských oblastech. Města jsou zároveň zodpovědná za produkci 60 až 80 % světových emisi skleníkových plynů nebo 50 % globální produkci odpadů. Vytvářejí tak obrovský tlak na přírodní zdroje, životní prostředí a kvalitu života. K té často potřebujeme velké množství věcí a produktů, které však využíváme velmi neefektivně.
Vezměme si příklad auta. To stojí 92 % zaparkované bez jakéhokoliv dalšího užitku. Z celkové produkce potravin plýtváme celých 31 %, průměrná kancelářská budova je využívána jen z 35 – 50 % a to dokonce i v pracovní době. Začít tedy můžeme tím, že začneme hledat cesty, jak využít to, co již máme k dispozici, do úplného maxima.
Vydejme se správným směrem: začněme nad užitím věcí přemýšlet jinak a … cirkulujme!
- Uzavřený cyklus jídla ve městě? Cirkulární města budoucnosti by měla mít mnohem vyšší produkční činnost v oblasti pěstování potravin. Komunitní zahrádky a kompostování jsou jedním z pilířů cirkulární ekonomiky ve městě, jelikož snižují množství vyprodukovaného odpadu, zvyšují soběstačnost a odolnost měst, ale také zvyšují kvalitu života díky silnějším sociálním vazbám a snížené kriminalitě. Zapojit se do komunitního zemědělství nebo najít využití pro svůj bioodpad v Praze je s každým rokem lehčí a lehčí. Mezi průkopníky patří například Kokoza, která mimo jiné stojí za vznikem mapy komunitních zahrad v českých městech. Podívejte se na https://www.mapko.cz/.
- Nakupujme bez obalu: Nakupování potravin v souladu s principy předcházení vzniku odpadu už taky dávno není problém. V prodejnách Bezobalusi můžete vybrat z opravdu širokého výběru potravin a drogerie – a to skutečně bez zbytečného odpadu.
- Kola místo aut: Správné systémové řešení pro dopravní zatíženost a zároveň snížení smogu v centrech měst se schovává v rozvoji systému městské hromadné dopravy nebo zefektivnění dopravy jednotlivců. Osobní vlastnictví dopravních prostředků může být v podmínkách metropolí považováno za neefektivní a tak vznikly dvě firmy, které fungují na principu sdílení – asi tušíte, že jde o růžová sdílená kola Rekolanebo první český carsharing Autonapůl.
- Opravujme! V Česku najdeme i iniciativy, které se snaží udržet materiály v oběhu a zamezit plýtvání zdroji. Například, Opravárnaje unikátní platforma, která pohodlným způsobem spojuje opraváře s jejich zákazníky a umožňuje život bez zbytečného odpadu. Místo toho, abyste vysloužilé věci vyhazovali, můžete je opravit – rychle, efektivně a lokálně.
- Nenakupujme nové: Nábytek, který by jinak skončil na sběrném dvoře, nyní se může dočkat náležité vkusné opravy díky iniciativě Z pokoje do pokoje. Díky jejích snaze si můžete vybavit byt bez sebevětší zátěže přírodních zdrojů nebo vaší peněženky.
- Produkty jako služby a pronájem místo vlastnictví: Půjčujme si to, co nemusíme vlastnit. V Praze již dnes například funguje knihovna věcí (LOT – Library of things) v Kampusu Hybernská, kde si můžete krátkodobě pronajmout potřebnou věc za rozumný poplatek – a tím ušetříte jak svoje, tak i přírodní zdroje.
- Odneste staré a přineste nové. Vyměňujte, tedy SWAPujte! Nemáte místo v šatníku a zároveň nemáte nic na sebe? Pekelné dilema pomůžou vyřešit výměnné akce, neboli SWAPy,které se konají pravidelně v Praze. Nevztahují se pouze na oblečení, takže můžete přinést cokoliv v dobré kvalitě a odnést si cokoliv na oplátku – zdarma! Kdybyste se však svoje věci chystali zpeněžit, doporučujeme si vyzkoušet aplikaci LetGo.
Vize města, která je inspirována přírodními procesy, považuje odpady za zdroje, je ekonomicky efektivní a zároveň má vysokou kvalitu života, se tak pomalu stává realitou. Některé kroky jednotlivců, vybraných iniciativ, firem a organizací se můžou však zdát nedostatečné ve srovnání s výzvami, kterým budou čelit města. Nicméně opak je pravdou, každá pozitivní změna na lokální úrovni ovlivňuje dění na úrovní globální. V Česku také dnes vzniká koncepce, která dá cirkulárnímu rozvoji jasnější obrysy. V Česku toto téma spadá pod Ministerstvo životního prostředí, ale vzhledem k jeho šíři, komplexnosti a nutnosti mezioborové spolupráce, se budou muset zapojit i další resorty. Společné úsilí by mělo vyústit ve vytvoření strategie Cirkulární Česko 2040, k jejímuž vytvoření se MŽP zavázalo na konci května 2018. Do dvou let by tak mohlo mít Česko vlastní plán.
Slovo závěrem: Jdeme sice dopředu, ale vracíme se zpátky k selskému rozumu.
Základním stavebním kamenem tohoto staronového systému jsou principy, na kterých fungovala lidská společnost celkem samozřejmě od pradávna. Globálním trendem je však již už téměř nepredikovatelný růst populace a ekonomiky, který současně znamená i enormní tlak na přírodní zdroje, jejichž potenciál není stále využit do takové míry, jak by bylo potřeba. Naše doba je charakteristická výrobou rychloobrátkového a často jednorázového zboží, u kterého v této rychlosti selhává možnost recyklace po ukončení životního cyklu. Vzrůstá tak problém s velkým množství odpadu, který je i v dnes v době tzv. čtvrté průmyslové revoluce, do velké míry skládkován. Environmentální i legislativní požadavky tvoří tlak na ukončení prosté likvidace a je zřejmé, že se výroba nových produktů musí začít orientovat zejména na efektivní využívání zdrojů, přechod na zdroje obnovitelné, prevenci vzniku odpadů a návrh produktů takovým způsobem, aby se mohly vrátit zpět do oběhu.
Tento text byl zpracován pro Ekocentrum Huslík a pro připravovaný informační webový portál zabývající se trvale udržitelným rozvojem České republiky ve vztahu k běžným občanům jako základní přehled o tématu cirkulární ekonomiky ve vztahu k odpadovému hospodářství v červenci 2018.
