Z mrakodrapu na kraji vancouverského „downtownu“ je vidět celý přístav. V úžině mezi městem a horami je živo. V řadách tu kotví lodě všech velikostí, hladinu občas rozvíří vyhlídkové letadlo přistávající na vodě a velké červené jeřáby hladově čekají na další loď přivážející kontejnery plné zboží a materiálu.
Právě díky lodní dopravě vyrostl Vancouver a jeho metropole do dnešních rozměrů. Z malé dřevařské vesničky se po otevření Panamského průlivu v roce 1914 postupně stal největší kanadský přístav. Ročně jím projde skoro 100 milionů tun zboží a přes 3 miliony kontejnerů. Takový objem s sebou přináší nezanedbatelné znečištění vody, vzduchu, hluk a ohrožení živočichů a rostlin.
Zní proto paradoxně, že tohle město se má už letos stát nejzelenějším městem na světě. Na druhou stranu Vancouver produkuje nejméně emisí na hlavu ze všech severoamerických měst, samotný přístav je lídrem zelených technologií a zmíněná vyhlídková letadla budou brzy létat na elektřinu. Je to město, které toho zkrátka dělá hodně navzdory své genetické výbavě.
Vancouver si stanovil konkrétní cíle
Vancouver představil cíl stát se „Greenest city in the world in 2020“ už v roce 2011. Nutno dodat, že nejde o žádnou mezinárodní soutěž, ale o dobře marketingově pojatou strategii udržitelného rozvoje. Město se v ní například zavázalo ke snížení emisí CO2 o třetinu oproti roku 2007, ke stavění pouze uhlíkově neutrálních budov, lidé mají přes polovinu cest vykonávat pěšky, na kole či prostřednictvím MHD, množství odpadu mířícího na skládky se má zredukovat o polovinu oproti roku 2008 a navrch město naplánovalo zasazení 150 tisíc nových stromů.
V rámci akčního plánu vznikly stovky malých konkrétních projektů zaměřujících se na snížení spotřeby energie a vody, na alternativní formy dopravy, redukci odpadu nebo zlepšení přístupu k lokálním a organickým potravinám. Město si uvědomuje, že bez spolupráce svých občanů nemůže žádného z cílů dosáhnout, a tak veřejnost do svých projektů aktivně zapojuje. Pobízí občany k individuální akci a o celém projektu je velmi přístupnou formou informuje na stránkách i v ulicích.
Cesta to není jednoduchá a rozhodně je kam se posouvat. Pořád jsme v zemi, která produkuje nejvíce odpadu na hlavu na světě, kde jsou auta pro lidi neodmyslitelným protažením končetin a biopotraviny jsou jen pro bohaté. Zároveň jsou však Kanaďané sebevědomí a mají rádi jasné cíle.
Po městě rostou jen uhlíkově neutrální budovy
Rozhodně největší výzvou je pro město redukce emisí CO2, které má na svědomí hlavně spotřeba energií v budovách a spalovací motory automobilů. Dobrou výchozí pozici má metropole díky dostatku energie z vodních elektráren a relativně mírnému podnebí. Navíc se Vancouver rychle stává lídrem v zeleném stavitelství a nové budovy už fungují zcela bez emisí.
Nevýhodou naopak je, že město vzniklo až po vynálezu aut a je tomu dispozičně přizpůsobené. Přesvědčit tak obyvatele, aby pohodlí vozů vyměnili za chůzi, kolo či hromadnou dopravu, není jednoduché. Město však svůj cíl splnilo a k 50 % všech cest obyvatelé dnes už vůz nepoužívají. Radnice navíc různými vyhláškami podporuje cyklistiku, sdílení aut a využívání elektroaut.
Avšak přes veškerou snahu města se emise CO2 zatím podařilo snížit jen o 12 procent oproti roku 2007, místo cílových 33 procent. Obecně se městu podaří splnit asi jen dvě třetiny předsevzetí z aktuálního akčního plánu. Prohra? Určitě ne. Mnohem důležitější, než splnění všech cílů je aktivní snaha o změnu a systematický přístup k řešení tak ochromujícího problému, jakým klimatická krize je. Rokem 2020 projekt radnice nekončí. Už nyní s pomocí obyvatel určuje další ambiciózní cíle pro následující roky a desetiletí.
Praha je ve fázi analýz
Také Praha má akční plán pro přizpůsobení města na klimatickou krizi. Bohužel však v porovnání s vancouverskou strategií jde o dokument formou i jazykem podobný diplomové práci. Zájemci se v něm sice dozví, co obyvatele města může v nejbližších letech v souvislosti s klimatickou krizí potkat, popsané cíle jsou ale velmi obecné a je jich velké množství.
Naštěstí loni vznikl druhý, podstatně přístupnější a specifičtější dokument. Společnost BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky provedla tzv. Cirkulární sken Prahy, ve kterém zanalyzovala materiálové toky ve městě a nabídla řešení, které může Praha využít pro zvýšení své soběstačnosti. Některé z navržených projektů magistrát zahrnul do svých plánů a začal aktivně pracovat na jejich realizaci. Obyvatelé tak možná brzy budou moci navštívit veřejné opravárny věcí, na ulici uvidí popelářské vozy jezdící na bioplyn z jejich kompostu a nebo domy postavené ze zrecyklované suti.
Je skvělé vidět, že i pražský magistrát už si pomalu uvědomuje závažnost situace. Stále však více úsilí věnuje zdlouhavému vypracovávání analýz a studií proveditelnosti místo toho, aby občanům i podnikům co nejrychleji poskytl nástroje k ekologičtějšímu spolužití. Pro začátek by stačilo třeba vyhlásit klimatickou pohotovost, změnit přístup k cyklistům, více podporovat malé lokální prodejce a vznik komunitních zahrad, zakázat polystyrenové kelímky a boxy nebo poskytovat zdarma vybavení k hromadným úklidům veřejných míst. To jsou některé změny, které loni pro své obyvatele připravil Vancouver.