Na první pohled si možná propracovaných kroků ke snižování negativních dopadů provozu Letiště Václava Havla nevšimnete. Na ten druhý se ale rozkrývá paleta inspirace pro celou řadu dalších firem a v neposlední řadě i další globální letiště. Na krocích udržitelnosti totiž pracuje patnáctičlenný tým zkušených profesionálů. Pojďte se s námi podívat za inspirací, kterou jsme posbírali v rámci exkurze na míru ušité pro komunitu Udržitelnost Red Button EDU.
První exkurze svého druhu
Přijíždíme autobusem 191, protože prvním malým krokem byla osobní doprava, v našem případě tedy městská hromadná. Potkáváme se s týmem Soni Hykyšové, které na Letišti řídí téma udržitelnosti, ochrany prostředí a celou agendu ESG. Doprovází nás i skvělá průvodčí, která do exkurze celou dobu zahrnuje zajímavosti o architektuře, provozu i neviditelných zajímavostech. Exkurze je pro nás připravená na míru. Ačkoliv jsou exkurze běžné, na prvky udržitelnosti vyrážíme na okružní jízdu poprvé. Soňa ale přiznává, že zvažují, že téma zahrnou do klasické nabídky a ačkoliv předbíhám, na konci všichni souhlasně kýveme, protože by to bylo báječné. Tři hodiny jsou totiž nabité inspirací a konkrétními kroky. Až po okraj.
Obchod s lokálními produkty
První zastávkou je, po průchodu klasickými odbavovacími terminály obchod s lokálními produkty. Ten otevřel na konci roku 2022 a já žasnu, jakou paletu produktů nabízí. Tým Lagardere, francouzského provozovatele, s námi sdílí cestu od prvotní myšlenky, pro kterou byl paradoxně impulsem covid. Během něj došlo k narušení dodavatelských řetězců a bylo těžší než kdy jindy zajistit sortiment do prodejen. Netrvalo dlouho a tým začal doslova “googlovat” lokální značky a inspiraci. Z doporučení, vlastní zkušenosti, Instagramu a jiných sítí dali dohromady seznam, který postupně začali osobně navštěvovat. Dozvěděli jsme se i o výzvách, které přišly po prvních myšlenkách na ryze regionální původ. Mnoho obalů se dováží z Německa, stejně tak ne všechny suroviny v Česku máme. Inspirativní firma KAMA třeba plete z merino vlny, kterou v Česku téměř není možné sehnat. A tak bylo nutné dělat kompromisy, ale výsledek poskytuje širokou paletu inspirace. Od ručně šitých panenek ze Slezska, přes na míru pro obchod mladým umělcem vytvořené magnety s panoramaty Prahy na recyklovaném skle nebo kosmetiku lokálních značek z materiálů přírodního původu. Výběr sortimentu se tak stal exkurzí po krásných příbězích, ale ne vždy bylo možné navázat spolupráci bez vzájemného hledání cest. Bez individuálního přístupu na osobní úrovni by totiž málokterá malá značka byla schopná získat nějaké univerzální certifikace, když jde o malovýrobu s limitovanými finančními prostředky. Přístup pro volbu dodavatelů byl tak založen na schopnosti dodat zboží vysoké kvality, s příběhem a v množství, které je možné přirovnat ke konceptu pomalé výroby i spotřeby. Slow food, koncept vzniknuvší v Itálii je vlastně možné hledat v jistých elementech i zde – znát suroviny, výrobce, cestu dopravy a vytvořit tak komplexní dojem kvality. Tento punc výrobky v obchůdku mají. Ten se také stává pilotním projektem, měří se finance, zájem zákazníků a sdílí se mezinárodně. Brzy se takových konceptů můžeme dočkat i na jiných letištích. Snad!
Emise hrají prim hlavně pro banky. Tým udržitelnosti jde mnohem dál.
Zajímavé je slyšet, že komplexní přístup k ochraně biodiverzity, hluku, provozu, práce s dodavateli produktů i dopravy zatím nikoho moc nezajímá. Tým je sice v mezinárodních asociacích, kde si provozovatelé sdělují inspiraci, banky však zajímají jen emise. Což je velká škoda a za mě dodávám, že i výzva pro banky. Ty se často chlubí přístupem k ESG, ale při poskytování úvěrů vše eliminují jen na stopu CO2. S tím má letiště čerstvou zkušenost při získávání sedmimiliardového úvěru. Banky se z mnoha pilířů zaměřily jen na emise oxidu uhličitého. Což je samo o sobě velmi plytkým ukazatelem. I přesto tým věnuje pozornost a letiště navíc nemalé prostředky (nad rámec toho, co je vyžadováno) do všech dalších projektů.
Jako zajímavé vidím i to, že ačkoliv je Letiště rozlehlým areálem, s biodiverzitou a pestrostí se tu nepotkáte. Hned se ptám, co víc se dá dělat a Soňa Hykyšová poznamenává, že otázku intenzivně řeší, ale tím, že je naopak třeba ochraňovat provoz od hlodavců, které se stávají potravou ptákům a ty působí obrovské problémy letadlům. Letiště tak má i vlastní “oddíl biologické ochrany” se sokolem a psovodem, kteří hlídají klid a jistou míru “sterility” okolí. Soňa hned dodává, že naopak spolupracují s okolními obcemi a přes granty pro biodiverzitu se snaží podporovat projekty v blízkosti letiště, když to nejde na něm. Sami musí plnit přísná opatření. A opět – mnoho pozitivních aktivit, nicméně těžko měřitelných striktními tabulkami reportingu ESG.
A když už jsme u emisí, asi nepřekvapí, že největší zátěž přináší přistávání a vzlety. I proto je toto téma předmětem neustálého zlepšování včetně perfektní navigace ježdění na letištní ploše. Vše sedí na milimetry. Nicméně významná je i individuální doprava (i proto jsme přijeli MHD). Ta totiž souvisí s tzv. scope tři, tedy třetí dimenzí stopy CO2, kterou si letiště počítá a kde individuální doprava hraje sice malou (2 %), ale zajímavou roli. Při elektrifikaci vozového parku poskytovatelů dopravy na letiště je možné dosáhnout dalších úspor. Letiště si tak do soutěže poskytovatelů ve veřejné zakázce dalo i parametr postupné elektrifikace. Zakázku vyhrál Uber a my můžeme sledovat, jaké kroky bude činit v dalších pěti letech počínaje květnem 2023.
Nejčistší energie je ta, co nevznikne.
Úsporám energie se letiště věnuje masivně. Osvětlení za LED stálo investici v hodnotě 100 milionů korun, v nočních hodinách dochází k nejvyšší možné eliminaci osvětlení a úspory je možné činit i ve vytápění. Tam putuje 96 % spotřeby elektřiny a plynu. Každý jeden půlstupeň tak hraje významnou roli.
Kontroluje se tu i hluk a čistota ovzduší.
Data o znečištění ovzduší jsou veřejně dostupná na webu ČHMU a na webu letiště je možné dohledat konkrétní výsledky za jednotlivé roky a další detaily. Na letištní ploše je umístěná měřící stanice čistoty ovzduší od roku 2016. Ta má za úkol nepřetržitě vyhodnocovat kvalitu ovzduší a je instalována v blízkosti odbavovacích ploch, u trafostanice TS12. Je vybavena analyzátory, které měří polétavý prach PM10, PM2,5, NO (oxid dusnatý), O3 (ozón) a CO (oxid uhelnatý). Významné je i společné ladění časové koordinace odbavování letadel, což sami vidíme i při exkurzi v praxi. Letadlo od přistání do odletu může být v ideálním případě odbaveno do 36 minut!
Měří se samozřejmě i hluk, protože kolem letiště je ochranné hlukové pásmo, kde sice mohou být porušovány limity pro venkovní chráněné objekty, ale provozovatelé se snaží o maximální eliminaci hluku. Ten však mohou nejvíc ovlivnit samotní výrobci letadel, kteří sledují snižování hluku u nových modelů, kdy je možné dosáhnout skokového zlepšení i o 20 %.
Spolupráce s aerolinkami
V rámci soutěže Top sustainable airline dochází k poměřování jednotlivých společností. Trendem je sice tzv. SAF aneb sustainable aero fuel, tedy udržitelné pohonné hmoty pro letadla, nicméně v Česku není rafinérka, která by měla dostatek vstupů (například odpadních olejů) pro jejich výrobu. Trend tak udávají Holanďani, kdy si při cestách můžete všimnout reklam na každém kroku letu s KLM. Společně letiště a aerolinky vstupují do projektů jako Destination 2025 s cílem čisté neutrality do roku 2050 nebo jsou aerolinky finančně motivovány zvyšovat vlastní efektivitu a úspory díky snižování přistávacích poplatků. Funguje tak jednak soutěž, ale i finanční motivátor. Tak jako všude jinde.
Odpadová absurdita
Ačkoliv je odpadovému hospodářství věnována velká pozornost, v rámci globálních nařízení ale musí být odpady z palub letadla doslova “zahrabávány na skládky”. Společně kroutíme hlavami a vzniká impuls pro snahu o systémovou změnu. Skládka jako bioreaktor je z podle mě mnohem větší problém než zajistit likvidaci v rámci energetického využití odpadu. Navíc, když máme v Praze ZEVO.
Včely laborantky
Na konci exkurze se vydáváme i na návštěvu chytrého včelínu. Na dálku je totiž možné sledovat zvuk včel a chytré technologie vyhodnocují jejich chování včetně predikce rojení. Rozborem pylů dochází k testování stavu prostředí v okolí letiště včetně používání pesticidů nebo přítomnost polyaromatických uhlovodíků. Rozbory pylu přináší i výsledky polutantů souvisejících se spalováním pohonných hmot, které se následně ukládají v prostředí. Na konci exkurze dostáváme jako dárek i letištní med a já už teď hlásím, že je výborný, ochutnala jsem hned po exkurzi.
Království za jeden strom
Jako třešničku na závěr považuji povídání o přesazování stromů v areálu. Ano, čtete správně. Letiště samozřejmě zkouší oživovat zeleň, kde je to jen možné, ale někdy je třeba nové výstavbě uvolnit prostor. A zde dokonce spolupracují s jedinou firmou v Česku, která nabízí přesazování již vzrostlých stromů. Sami uvažují o pořízení techniky pro přesazování, aby do budoucna nemuseli kácet téměř žádné stromy. K pestrosti Soňa závěrem dodává, že samozřejmostí jsou pestré trávníky a mozaikovitá seč všude tam, kde je to možné.
Plány do budoucna.
Letiště plánuje na vlastní čistírně sušárnu kalů, další rozvoj již rozsáhlých projektů fotovoltaiky, zpracovává projekt pro cesty regenerace a recyklace nemrznoucích kapalin, které se ve velkém používají na letadla a další veřejné zakázky s prvky udržitelnosti. Samozřejmostí je snaha napojit letiště na vlakovou dopravu. Ale k tomu tým Soni dodává jen zvesela, že proklamace nápisem na Nádraží Veleslavín s informací “již brzy” je relativní. Nikdo vlastně neví, co bude ono “brzy. Nicméně to vše je jen malý výčet. Pro více impulsů musíte vyrazit na exkurzi vy sami. A nejlépe se přidejte k nám – v síti Red Button EDU plánujeme desítky podobných exkurzí, reflexí a dalších výzev, ve kterých udržitelnost měníme v konkrétní činy jak na úrovni organizací, tak jednotlivců.
Postřehy z exkurze nasdílela i Barbora Vajnarová z firmy ComAp, která je členem sítě Red Button EDU.
Zůstaňme spolu v kontaktu a propojme se na síti LinkedIn, kde můžeme oboustranně sdílet inspiraci ze světa udržitelnosti.