Českou republiku KONEČNĚ trápí sucho. Jak jsem ráda. Praha rozpálená jako pětník, zákaz grilování, zákaz napouštění bazénů, zákaz plýtvání vodou. Jak já jsem za to ráda! Konečně vidíme problém, který jde ruku v ruce i se stavem naší půdy a způsobu hospodaření na ní, a jehož řešení vidím jako klíčové k našemu dalšímu přežití. A to doslova. Podívejte se na příběh, který je možnou odpovědí na to, jak můžeme trošku pomoci každý z nás.
Čím je příběh skutečného Muže (s velkým M), který sázel stromy, tak unikátní? Svojí jednoduchostí a složitostí zároveň. Povím Vám proč.
Jednou jsem na ODPAD ZDROJEM, na konferenci o cirkulární ekonomice, kterou pořádáme, slyšela od jednoho pana starosty, že dokud nedojde voda a lidi si pro ni nebudou muset chodit na náves do cisterny, tak jim nedojde, jak moc bídně na tom jsme. A že nechce budovat opatření pro boj se suchem, že prostě chce, abychom vyschli. Protože si myslí, že jen takováhle facka lidem ukáže realitu.
Dnes jsme zahlceni rychlými zprávami. Hoaxy. Klamy. Nepravdami. Populismem. A uniká nám to podstatné. Uniká nám fakt, že naše příroda je ve stavu, ať už je to klimatickými změnami nebo ne, že jednoduše vysychá. Vysychají řeky, vytrácí se úrodná půda, měníme krajinu takovým způsobem, že ani my, ani naše děti ji už nestihnou vrátit do původního stavu. Jak s tím ale bojovat? Jedná se o tak náročný a komplexní problém, že i jeho řešení bude potřebovat komplexní přístup. A to je drahé, těžké, těžko koordinovatelné a … snad i nemožné.
Teď ale zpátky na začátek. Není pozdě. Díky Bohu za sucho. Díky za tu facku. Snad si každý z nás uvědomí, že podobně jako tento muž, který sázel stromy, můžeme každý z nás udělat něco. Vypnout vodu při čištění zubů. Čůrat do sprchy při sprchování (ano, čtete správně.) Sprchovat se ve dvou (třeba to i zvedne populační krizi Česka). Zalévat dešťovkou, pokud je k dispozici… Každý den sázet jedno semínko, které v konečném důsledku třeba zastaví plýtvání vodou, které je teď problémem číslo jedna. A třeba nás vrátí i k tématu půdy a péči o ni, protože to je na ještě delší povídání…
Vím, že jeden z nás nevyřeší to, jak na půdě hospodaříme. Náš přispěvek jednotlivců málokdy ovlivní to, že zemědělské podniky vykořisťují pronajatou půdu a že její majitelé často ani nevědí, že se jim prakticky po pár letech pronájmu vrací půda ve stavu, který je možno přirovnat k vybydlenému a zdevastovanému domu. Nevyřeší ani to, že se do půdy nevrací organická hmota – proč taky, když to v pravidlech udělování dotací téměř nezaznívá a přitom by to měla být základní podmínka, která by přispěla i k tomu, aby cenné bioodpady přestaly končit na skládkách (které dnes mají stále často ještě povolení k jeho likvidaci. Což je, ironicky řečeno, úsměvné). Náš zájem o řešení problému ale otevírá obecnou diskuzi a dostává sucho do veřejného zájmu a zvedá tlak na řešení přicházející ze shora. A třeba otevře diskuzi o tom, jak pestrá by měla být krajina, aby udržela vláhu, vrátila biodiverzitu do polí a pomohla naší zemí se alespoň trochu připravit na ještě dramatičtější změny, které ji čekají.
Pojďme tedy dnes třeba najít inspiraci u Muže, který sázel stromy. On totiž skutečně existuje. A povedlo se mu něco neskutečného. Díky za něj. A i za dnešní sucho! Třeba nás vyvede z letargie a představy, že jej někdo vyřeší za nás.
Odkaz na video: https://www.facebook.com/60SecondDocs/videos/1657798337651619/UzpfSTEyNTkyNjA4NzQyODA5NjoxOTAyOTI1ODEzMDYxNDM5/
