Opravny obuvi, batohů, rozličné galanterie s knoflíky, vlnou a různými náhradními „díly“ tedy infrastruktura potřebná pro opravy nebo přešívání starého oblečení, se u nás udržela z dob minulých. Dříve se tomu neříkalo upcyklace, recyklace, ani DIY a více než o trend šlo zkrátka o nutnost. To ale neznamená, že se v minulosti nedá najít inspirace pro současnost.
Bohužel ale málokterý kus z našeho šatníku nám ještě stojí za to opravovat. Buď proto, že kvalita materiálu za ty roky tak poklesla, že to ani nejde, často i proto, že se nám prostě nechce. Není to škoda? Zkusme nahlédnout na každý kus látky jako cennost, která má za sebou příběh a před sebou může mít nový, zajímavý život, když jí dáme šanci. Tak, jako to dělali naši rodiče a prarodiče.
V předminulém století se pořídily jedny boty do rodiny a když víc, tak byly jenom na neděli. Kroj měl svoje určené místo v truhle a pečovalo se o něj tak, aby vydržel ještě několik následujících generací. Každý kus látky byl ceněný a vždycky našel své využití až do úplného roztrhání. A to jak na vesnicích, tak i ve městech.
Střihy z časopisů aneb jak mít jedny šaty na celý život
To se přeneslo i do století dvacátého, kdy světové války a hospodářská krize vedly společnost k šetrnosti a střídmosti. Co se kupovalo, kupovalo se „na celý život“. To ale neznamenalo, že by se móda neměnila. V časopisech jako Burda nebo Eva vycházely návody na přešívání a přeplétání starých oděvů do nové „módní“ podoby. Problém nebylo sehnat střih na halenku, sukni či večerní šaty a ze zbytkových látek nebo starého oblečení si je doma zhotovit. Nebo sehnat šikovnou švadlenu či kamarádku.
Cena látek byla úměrná ceně práce a kvalitě materiálu, nikomu ale nevadilo zaplatit za šaty půl výplaty, když se v průběhu let snadno proměňovaly do nové podoby díky límečkům, vestičkám, páskům, prodlužování, zužování nebo třeba zkracování rukávů. Tajemství spočívalo v tom, že když se nějaké nové oblečení šilo, rovnou se počítalo s tím, že se v budoucnu bude přešívat. A tak se ve švech zahýbala látka na případné rozšíření oděvu, v pase se látka podbírala, aby se sukně mohla prodloužit…
Štupujeme ponožky
Teta vám možná vyprávěla, jak si dávala spravit silonky a vy sami si možná zvládnete zaštupovat ponožky, protože vás to máma naučila, a tu to zase naučila ta její. Pokud ne, dnes se umění opravovat dá naučit i online pomocí blogů a videí nebo na kurzu šití.
Dědíme oblečení
Doba oprav, střídmosti a šetrnosti nikdy úplně nevymizela, všichni si určitě vzpomeneme na dětství, v němž oteplovačky nebo družičkovské šaty procestovaly všechny skříně s dětským oblečením v rodině a u známých, dokud se nevynosily.
V dnešní době předávání dál můžete zprostředkovat i skrze různé swapy a bazárky a nemusíte být limitováni počtem rodinných příslušníků a jejich věkem.
Cesta upcyklace je dobrodružná a originál, ke kterému dojdeme má přidanou hodnotu, kterou mu vtiskne naše snaha a kreativita. Jehly, nitě, háčky, jehlice, šicí stroj, bavlnky, látací příze, vlna, knoflíky, cvočky – schválně, co najdete u prarodičů vy? Jenom se zastavit, zamyslet a dát se do toho.
| Tento text vznikl jako součást publikace Cirkulární móda 2. Ta je dostupná ke stažení zde, v tištěné formě si ji můžete zdarma vyzvednout v kanceláři INCIEN. |
