Při volbě způsobu dopravy už dávno nehraje roli jenom cena a čas, důležitým faktorem pro mnohé cestující se stala i uhlíková stopa, kterou po sobě zanechá. Všeobecně se ví, že nejvíce životnímu prostředí škodí létání. Jak jsou na tom letadla v porovnání s auty? Stojí za to se létání vyhýbat? A co nás v tomto ohledu mohla naučit karanténa?
Jak spočítat emise svojí cesty?
Za cestu z Prahy do Londýna po vás zůstane 168 kilogramů emisí oxidu uhličitého, pokud zvolíte letadlo, a o 40 kilogramů méně, jestliže pojedete autem. Oproti tomu cestující hromadnou dopravou by neměl zanechat více než 65 kilogramů emisí. Na portále Ecopassenger můžete vyhledat svou vlastní cestu a porovnat, jak velkou stopu zanecháte, pokud zvolíte letadlo, auto nebo jízdu vlakem/autobusem. Aplikace hodnotí mnoho faktorů, například typ stroje, obsazenost nebo výrobu a transport paliva (dokáže vyhledat konkrétní spojení, které byste mohli využít). V grafech se zobrazuje kromě emisí také spotřeba energie (benzínu či elektřiny) a další látky znečišťující ovzduší. Celý projekt pracuje pouze s místy v Evropě.
Auto je na tom lépe než letadlo, nejhorší jsou lety pod 700 km
Velké množství paliva je potřeba pro vzlétnutí letadla, takže kratší lety, nebo lety s přesedáním vypustí v přepočtu na kilometry mnohem více emisí. V přepočtu na osobu zase hraje roli počet pasažérů, který je u business třídy nižší, tím pádem na každého padá větší množství emisí.
Lety pod 700 km obecně vyprodukují okolo 250 gramů emisí CO2 na kilometr na osobu, oproti tomu dálkové lety 195 g/km na každého cestujícího. Pro srovnání zmiňme, že auto poháněné naftou vypustí 171 g emisí CO2 na kilometr (a toto číslo se dále dělí dle počtu cestujících v autě). Takže platí, že i když cesta autem trvá mnohem delší dobu a zahrnuje mnohem menší množství lidí, pořád je to ekologičtější než cesta letadlem.
Lety pod 700 km obecně vyprodukují okolo 250 g emisí CO2 na kilometr na osobu
Zpáteční let, například z Prahy do New Yorku, podle kalkulačky Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) vypustí 750 kg CO2 na jednoho cestujícího. To se rovná 8 % průměrným ročním emisím pro někoho, kdo žije v České republice a 100 % ročních emisí obyvatele Ghany, Mauritánie či Kambodži.
Jak se doprava podílí na celkové produkci skleníkových plynů?
Podle výzkumu Evropské agentury pro životní prostředí z roku 2017 má 27 % emisí skleníkových plynů původ v dopravě. To je o 5 % více, než kolik vypouští průmysl. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) odhaduje, že letecká doprava zodpovídá přibližně za 3,5 % antropogenních klimatických změn. Číslo zahrnuje nejen účinek CO2, ale i účinek způsobený jinými emisemi.
V důsledku vysokého podílu na vzniku emisí je letecká doprava od roku 2012 součástí systému emisního obchodování. Letecké společnosti jsou povinny nakupovat povolenky na vypouštění emisí, což alespoň mírně narovnává uměle stlačenou nízkou cenu letenek. Do systému patří i neevropské společnosti, které využívají letiště v EU.
Offsetování pomůže, ale není to řešení
Letadla, auta, vlaky, autobusy i lodě se musí někde vyrobit a udržovat. Nákladní auta běžně převáží náhradní díly na jiná auta, navíc jednotlivé součástky se běžně montují v jiné zemi, než ve které se auto sestaví. A hotové auto se zase prodá jinde, než kde bylo vyrobeno. Takže se kilometry kupí ještě předtím, než je auto doopravdy naše. A podobně to platí i o letadlech, autobusem a vlacích.
Navíc je potřeba si uvědomit, že doprava neznamenají jen emise znečišťujících látek, ale i hluk a infrastrukturu, která zabírá zemědělskou půdu i přírodní oblasti, a má vliv na živočichy a rostliny (představte si, jak se asi daří ptákům na letišti nebo žábám na silnici). Už proto offsetování uhlíkové stopy našeho letu/jízdy neznamená čistý štít.
Co tedy můžeme dělat?
Jedna z věcí, kterou nás naučila pandemie a s ní spojená karanténní opatření, je možná právě přehodnocení nutnosti „proletět se“ na pracovní jednání, na prodloužený víkend nebo na kurz do zahraničí. Pokud se můžeme vyhnout létání, není důvod to neudělat. To samé platí i o jízdě autem (především v případě, kdy v pětimístném voze jedeme sami).
Pokud se můžeme vyhnout létání, není důvod to neudělat.
Ve svých městech můžeme prosazovat lepší podmínky pro chodce a cyklisty, kteří se v Česku při opravách infrastruktury zohledňují velice málo. A v neposlední řadě si pamatujme, že každý krok, který ujdeme pěšky namísto jízdy autem, se počítá. A jestli nás to táhne někam, kam se pěšky dojít nedá, zkusme se porozhlédnout, jestli nás podobné zážitky nečekají pár kilometrů za domem.
