Až do roku 2020 rozlišoval Energetický regulační úřad (ERÚ) 2 druhy bioplynových stanic – zemědělské a odpadové. Oba druhy bioplynových stanic měly nárok na provozní podporu vztaženou k vyrobené elektrické energii nebo teplu. Pro zemědělské bioplynové stanice, jejichž produkce energie byla postavena především na zpracování cíleně pěstovaných energetických plodin, byla určena vyšší podpora, označená jako AF1. Pro odpadové zemědělské bioplynové stanice, které zpracovávaly bioodpady, byla určena podpora nižší, označená jako AF2.
V minulosti měly odpadové bioplynky menší podporu než ty zemědělské
Zemědělská bioplynová stanice měla nárok na podporu, pokud byla alespoň polovina vsázky (materiál ke zpracování) z cíleně pěstovaných energetických plodin, jako je obilí, kukuřice nebo řepka. Druhá polovina mohla pocházet z odpadních surovin, jako je znehodnocené zrno potravinářských obilovin, zbytková biomasa ze zemědělství nebo úpravy ovoce a zeleniny, posečená tráva, výpalky z lihovaru, exkrementy hospodářských zvířat, nepoužité oleje olejnatých rostlin a podobně. Nemohly být ale použity bioodpady, které vyžadují hygienizaci, jako jsou prošlé potraviny, zbytky jídel nebo odpady z potravinářského průmyslu.
Právě tyto odpady mohly zpracovávat odpadové bioplynové stanice, ale dostaly za ně nižší finanční podporu v kategorii AF2, což vedlo k paradoxní situaci, kdy byly více podporovány stanice, pro jejichž palivo byla potřeba cíleně pěstovat a sklízet plodiny, které zabíraly cennou zemědělskou půdu, nemluvě o palivu, které bylo na jejich vypěstování spotřebováno.
Přitom pro většinu bioplynových stanic existuje dostupné palivo, které se nemusí pěstovat, naopak, často je jej nadbytek, a neví se, co s ním. Řeč je o bioodpadech z obcí, restaurací i potravinářského průmyslu.
Od roku 2020 mohou bioodpady zpracovávat oba dva typy stanic
Od roku 2020 však došlo k dlouho požadované změně, zmíněné dvě kategorie podpory byly sjednoceny do jediné kategorie AF, na úrovni původní kategorie AF1. V rámci těchto nových pravidel si polepšily bioplynové stanice odpadové, které nyní mají nárok na vyšší podporu. Zároveň i bioplynové stanice zemědělské nyní mohou přijímat biologicky rozložitelné odpady a i nadále pobírat podporu, na kterou jsou zvyklé.
Aby však zemědělská bioplynová stanice mohla bioodpady přijímat, musí svůj provoz vybavit zařízením, které tento odpad zbaví nečistot a zajistí jeho tzv. hygienizaci – zahřátí substrátu na 70 °C a ponechání při této teplotě alespoň po dobu jedné hodiny. Výsledný hygienizovaný substrát se stává nezávadným a může být v zemědělské bioplynové stanici zpracován.
Tento krok má velký pozitivní význam pro využití biologické složky odpadu. V České republice je podle údajů České bioplynové asociace přibližně 400 zemědělských bioplynových stanic. Tyto bioplynové stanice jsou rozprostřené po celé republice a tvoří tak hustou síť, kde nyní mohou končit lokálně dostupné biologicky rozložitelné odpady. Není nutné budovat nové kapacity odpadových bioplynek, ale je možné využít již existujících kapacit těch zemědělských. Technologická úprava umožňující příjem biologicky rozložitelných odpadů pak představuje zlomek investičních nákladů, které by bylo nutné vynaložit na výstavbu nových kapacit odpadových bioplynových stanic.
Toto opatření by se snad mohlo stát dalším krokem k rozumnému nakládání jak s bioodpady, tak s naší zemědělskou půdou. Pokud začnou zemědělci spolupracovat s obcemi, dočkáme se dne, kdy se v bioplynových stanicích budou zpracovávat bioodpady, které by jinak končily na skládce místo plodin, které by mohly končit na našich talířích.
