Zálohování: Čemu věřit a čemu ne? 

Schvalovací proces nového zákona o obalech, upravující zálohování PET a plechovek, se rychle blíží. Váháte, na kterou stranu se přiklonit?  Nebo se vám nepozdávají vyjádření typu, že na zálohování vydělají hlavně nápojáři? Chcete vědět, proč je zálohování potřeba, když už teď třídíme jak diví? A co bude s vysbíraným materiálem? INCIEN komentuje aktuální diskuzi a doplňuje přehled finančních i nefinančních přínosů.

O čem se povídá

OTÁZKA: Jde zálohování na ruku soukromníkům? Za zálohujme.cz stojí pět nadnárodních nápojářských koncernů, a to nepůsobí věrohodně.  

Návrh, který tvoří MŽP, je designován tak, aby došlo k efektivnějšímu využívání materiálů a uzavírání materiálových smyček mezi výrobci a spotřebiteli. Hlavním principem je to, že se z PET lahví a plechovek vůbec nestane odpad, ale zůstávají jako surovina pro výrobu nových PET lahví a plechovek. Materiál se vrací těm firmám, které ho udaly na trh a které ho znovu použijí. Z tohoto pohledu je systém efektivní a výhodný pro celou společnost. Na současném systému výrazně profitují odpadové společnosti – nejprve si nechávají od obcí platit za to, že od nich plasty přebírají, pak ještě navíc bohatnou díky prodeji materiálu. Tento systém je ale děravý a jsou v něm obrovské ztráty materiálu, ze kterého nemá užitek nikdo. 

OTÁZKA: Když jsme údajně mistři v třídění, jaktože současný systém sběru PET a plechovek nestačí?

Data hovoří jasně: daří se vysbírat pouze 26 % plechovek a 73 % PET lahví uvedených na trh. Jen malá část PET lahví ale nakonec skončí jako nové PET lahve, část tohoto cenného materiálu jde na výrobu koberečků do aut, výrobu fleecových mikin nebo na spálení. Původní materiál je tak degradován na materiál o nižší užitné hodnotě – jedná se o tzv. downcyklaci. Viz výše. Tato neefektivita současného systému nám navíc brání splnit cíle České republiky v oblasti cirkulární ekonomiky a cíle evropské obalové legislativy, podle níž musí země Evropské unie do roku 2026 sbírat alespoň 80 % lahví a plechovek uvedených na trh. Tohoto cíle nejsme schopni současným systémem dosáhnout a zálohování budeme mít proto povinnost zavést.

OTÁZKA: Zavedení nového systému zálohování bude drahé. Proč bychom na něj měli doplácet?

Efektivitu každého projektu je nutné hodnotit ve všech jeho důsledcích – tedy z hlediska nákladů i výnosů a finančních i nefinančních přínosů. Každá větší systémová změna s sebou nese investiční náklady na začátku, kdy je potřeba vybudovat novou infrastrukturu, zaškolit lidi, vyladit systémy. Podle analýzy, kterou loni v lednu představil Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, má vyjít zavedení systému zálohování PET lahví a plechovek na bezmála 5,2 miliardy korun. Dalších téměř 1,3 miliardy korun ročně bude zapotřebí k zajištění provozu. Tyto investiční náklady by se ale měly následně zaplatit z dosažené vyšší efektivity nového systému a nadále již generovat úsporu v porovnání se starým systémem. Tak je to předpokládáno a plánováno u zálohování. 

OTÁZKA: Už teď sbíráme více plastů, než jsme schopni využít. Jak to změní zálohování?

Problém nedostatečných recyklačních kapacit se rozhodně netýká PET a hliníku – to jsou 2 nejcennější komodity. A navrhovaný zálohový systém zajistí, že je vybereme v podstatně větším množství než současným systémem a v lepší kvalitě a čistotě. Můžeme jedině získat.

OTÁZKA: Není pravda, že na novém systému se napakují nápojové koncerny a komerční sféra?

Operátor zálohového systému bude pracovat na NEZISKOVÉM PRINCIPU. Veškeré výnosy systému půjdou do jeho provozu a zdokonalování. Tedy už jen tím, že se vyberou desítky tisíc tun materiálu navíc, které neskončí na skládkách a které mají hodnotu vyšších stovek milionů Kč, onen systém bude touto cestou získávat potřebné finance. Počáteční investici ponesou akcionáři systému, kterými jsou nápojáři a obchodníci – náklady tedy ponese soukromý sektor, nikoliv města a obce. 

OTÁZKA: Nebude na zálohování doplácet veřejnost, nebude tuto změnu vlastně dotovat každý z vlastního? 

Navrhovaný systém zálohování je mnohem spravedlivější než současný systém. Nyní náklady spojené s výběrem nápojových obalů neseme všichni, protože zatěžují obecní a státní rozpočet. Obcím zabírají prostor v černých popelnicích, musí platit časté svozy veřejných košů plných nesešlápnutých PET lahví a plechovek, zabírají místo na skládkách, stát platí pokutu 20 tis. Kč za každou tunu nerecyklovaného plastu. Na druhou stranu náklady na zálohový systém ponesou jen nápojáři a obchodníci, na které dopadnou náklady s jeho provozem.  A zálohování budou muset řešit pouze tii občané, kteří si budou kupovat balené nápoje. Občané, kteří pijí vodu z kohoutku, nebudou muset na ty ostatní žádným, ani nepřímým způsobem doplácet.

OTÁZKA: Během legislativního procesu se k zákonu v rámci příprav sešlo přes 700 připomínek. Jak by mohl být zákon funkční, když s ním tolik lidí nesouhlasí?

Mít výhrady neznamená nesouhlasit se záměrem zákona. Ministerstvo se navíc s většinou připomínek úspěšně vypořádalo. A sám ministr životního prostředí, Petr Hladík, pro Seznam Zprávy uvedl, že „valná většina z připomínek šla proti sobě.”. Potřebujeme zákon, který podle pozitivních zahraničních vzorů umožňuje co nejlépe uzavřít smyčku materiálového toku a zajistit maximálně efektivní využívání zdrojů. To aktuální návrh splňuje. 

OTÁZKA: Nemůžeme prostě jen počkat, jak se evropská legislativa vyvine a během toho se pokusit dosáhnout požadovaných cílů stávajícím systémem?

Nová obalová legislativa stanovuje povinnost zavést zálohový systém všem zemím, které nebudou v roce 2026 stávajícím systémem zpětně vybírat minimálně 80 % PET lahví a 80 % plechovek. Mezi tyto země patříme a zdá se, že neexistuje jiný způsob, jakým by bylo možné během 2 let zněkolikanásobit výběr plechovek a výrazně zvýšit výběr PET lahví. Problémem je také to, že PET vysbíraný současným systémem žlutých popelnic nezíská certifikaci pro výrobu nových obalů určených pro styk s potravinami – důvodem je možná kontaminace při styku s ostatním odpadem v odpadovém systému. Chceme-li tedy splnit evropskou legislativu, je žádoucí začít se zavedením navrhovaných změn co nejdříve. 

Finanční přínosy 

• Omezení plýtvání materiálem na minimum – díky zálohám bude do materiálové recyklace putovat o více než 10 tis. tun hliníku a přibližně 20 tis. tun PET lahví více než je tomu v současném systému. Jen hodnota zachráněného materiálu na komoditním trhu dosáhne řádu vysokých stovek milionů Kč za rok a tento dodatečný příjem bude pokrývat provoz zálohového systému
• Úspora emisí – desetitisíce tun zachráněného materiálu – hliníku a PET znamená, že nebude nutné vyrobit primární materiál, čímž se ušetří řádově stovky tisíc tun emisí v hodnotě vyšších stovek milionů Kč. Tato úspora je úspora celé společnosti, ale není možné ji opomíjet
• Uvolnění místa v kontejnerech a konec vození vzduchu – Plechovky a PET lahve, který současný systém  nedokáže efektivně od lidí vybrat končí většinou ve směsném odpadu – černých popelnicích. I když se jedná asi jen o 1 % až 1,5 % hmotnosti směsného odpadu, jejich objem není vůbec zanedbatelný. I když budeme uvažovat jejich částečné sešlápnutí, každý rok tvoří nevytříděné plechovky a PET lahve takový objem, že bychom jimi naplnili 600 000 velkých 1100 kontejnerů – ty postavené vedle sebe vytvořily řadu delší než 800 km. Na ploše fotbalového hřiště by nevytříděné plechovky a PET lahve sahaly do výšky 93 metrů. Tento objem zabírají v obecních odpadových systémech, což s sebou nese vysoké náklady za výsyp kontejnerů a zbytečné cesty popelářských aut. Tuto úsporu pocítí především obce a můžeme ji odhadovat na vysoké desítky milionů Kč
• Plastová daň 20 tis. Kč/tunu plastu – Členské státy EU platí pokutu za plasty, které vyberou od lidí, ale které nezrecyklují. Česká republika takto jen v loňském roce zaplatila přes 2 mld. Kč a v příštím roce se očekává platba ve výši 3 mld. Kč. Současný systém, který není efektivní ve sběru a následném materiálovém využití PET lahví způsobuje, že tato pokuta vztažená k PET lahvím dosahuje odhadem výše cca 200 mil. Kč.

Nefinanční přínosy

• PET lahve a plechovky zmiznou z přírody a z měst – podle zkušeností ze zahraničí, včetně Slovenska z přírody prakticky zmizely PET lahve a plechovky, tedy přesněji řečeno do ní přestaly přibývat. Na zálohované PET lahve a plechovky v přírodě prakticky nenarazíte. To je důsledek zavedení zálohového systému, který se těžko vyjadřuje penězi, ale lidé ho vnímají velmi pozitivně.
• Ubude nepořádek okolo veřejných odpadních košů – to je zkušenost třeba Bratislavy. Po tom, co ze směsného odpadu zmizely nápojové obaly se veřejné odpadní koše plní výrazně pomaleji, nevzniká okolo nich nepořádek a není je nutné tak často vyvážet.
• Zlepší se efektivita třídění všech ostatních plastů – zkušenosti ze Slovenska ukazují na to, že po tom, co ze žlutých popelnic na plast zmizely PET lahve se uvolněné místo – přibližně 30 % objemu – zaplnilo jinými plasty, které tak byly odkloněné ze směsného odpadu. Pravděpodobně občany od třídění plastů dříve odrazovaly přeplněné žluté kontejnery a po jejich uvolnění od PET lahví do nich občané vytřídí více plastů.
• Edukační funkce – díky zálohovému systému se naučí odpad třídit i lidé, kteří to doposud odmítali – takových lidí je podle průzkumu EKO-KOM cca 25 %
• Splnění strategických cílů České republiky a přiblížení se k cirkulární ekonomice, ve které účinně nakládáme s odpady.
• Česká republika se zařadí mezi většinu vyspělých zemí EU, které již zálohování zavedly nebo se to chystají udělat.

Další zdroje a tiskové zprávy:
www.incien.org/media
www.incien.org/publikace
Foto: Claudio Schwarz, Unsplash.com