Vláda v pondělí schválila návrhy zákonů o odpadovém hospodářství z pera Ministerstva životního prostředí. Ministr Richard Brabec označil zákony za „revoluci“ a mluvil o tom, že Česko přestane být „skládkařskou velmocí“. Nicméně realita není zdaleka tak růžová, jak se ji snaží veřejnosti vykreslit.
Hlavní problém zákona o odpadech leží v posunu termínu, kdy má být zakázáno skládkovat využitelné a recyklovatelné odpady z roku 2024 na 2030. Předně je třeba také říci, že skládkování je až na posledním místě v hierarchii zacházení s odpadem, jinými slovy nejhorší variantou. Posun termínu logicky vyhovuje především skládkařům, protože na skládkách končí necelá polovina komunálního odpadu a za skládky se platí. Tento odpad má ovšem až z 80 % recyklační potenciál. Prodloužením termínu tak budeme jen další roky přicházet o druhotné zdroje, které by mohly produkovat novou ekonomickou hodnotu a přirozeně vytvářet recyklační byznys.
Česko nutně potřebuje systémovou změnu
Pojďme se teď podrobněji podívat na problém skládek, protože nás začíná docela pálit. Loni bylo evidováno na 530 požárů skládek. Náklady na hašení jednoho požáru se mohou vyhoupnout až na milion korun a platí to samozřejmě stát. Na hašení je potřeba ohromné množství vody, přitom se Česko potýká dlouhodobě se suchem a situace se má nadále zhoršovat. Skládky produkují o polovinu více CO2 než chemický průmysl, nebo cementárny a vápenky dohromady.
Protože nemáme plnohodnotný systém hnědých popelnic na třídění bioodpadu, i ten končí na skládkách. V důsledku skládkování bioodpadu ovšem vzniká metan, tedy plyn s 28x silnějším skleníkovým efektem než má oxid uhličitý. Toxické látky unikající ze skládek mají negativní vliv na lidské zdraví i na životní prostředí. Nestálo by to už přece jen za systémovou změnu?
Lidé se zálohování nebrání
V tomto balíku zákonů nelze opominout problematiku zálohování. MŽP, jehož cílem by měla být ochrana životního prostředí, chápe zálohovaní jako „nadbytečné“. Argumentuje tím, že klade nároky na spotřebitele, obchodníky i obce a že nejlepší cestou je posilování fungujícího systému žlutých kontejnerů. Jenže PET láhve tvoří více než tři čtvrtiny volně pohozených nápojových obalů a co je horší, více jak polovina vytříděných plastů skončí stejně na skládkách, protože už nevyvážíme přetříděný plast do Číny. Navíc podle průzkumů je pro zálohování PET lahví 86 % Čechů (Zdroj: ekolist.cz). Otázka tudíž zní, proč se Česko, navzdory přání svých obyvatel, nezařadí do proudu progresivně smýšlejících moderních zemí?
Ačkoliv to na první pohled nemusí být očividné, zákony o odpadovém hospodářství budou značně určovat podobu našeho hospodářského směřování. Efektivní využívání odpadních materiálů jako vstupů do dalších procesů s sebou přináší nejen ekonomické úspory, ale i tvorbu nových pracovních míst a pozitivní environmentální dopady. Je to příležitost pro tolik zmiňovanou modernizaci ekonomiky, větší prosperitu, ekonomický růst a inovativní nápady, které jdou ruku v ruce s rozvojem cirkulární ekonomiky. Bude tedy na Poslanecké sněmovně a Senátu, zda prosadí ambicióznější odpadovou politiku, nebo jestli schválí zákony v současné podobě a Česko bude nadále hasit tikající skládkové bomby.
