Zajímají se o inovace, které dnes nabízí přírodní stavitelství, také města nebo velkoměsta?
U nás je to zatím otázka spíš venkovské výstavby, ale ve světě jsou stavby, které vznikají ve městech, větší projekty veřejných budov. V Německu je třeba postavena celá slaměná čtvrť, v Anglii jsou celé obytné bloky a velké budovy veřejného charakteru nebo institucí.
V loňském roce nás třeba oslovila firma Kofola. Měli zájem o vytvoření projektu přidružené výroby. Zúčastnili jsme se výběrového řízení, které jsme sice nevyhráli, ale z třiceti architektů jsme byli mezi třemi závěrečnými finalisty. Stačilo málo a firma Kofola by stavěla svůj závod v Rajci ze slámy a hlíny, což je také příznak toho, že se zajímají. Mezi účastníky je také mnoho lidí ze státní správy a architektonických kanceláří.
Věříte tedy, že se přírodní stavitelství stane běžnou součástí výstavby v moderním světě?
Určitě. Je to nutné. Doteď je naše společnost naladěna na to, že si bereme neobnovitelné materiály, a stále sílí hlas, který upozorňuje na to, že bychom to tak neměli dělat, na úkor budoucích generací. V čase za minutu dvanáct bychom co nejdřív měli přejít na obnovitelné, dobře recyklovatelné materiály. Mnoho lidí vnímá, že jsme dobou plastovou, je velký problém s vytvářením odpadu a velkých ekologických stop. Přibývá lidí, kteří jsou k tomu nakloněni a rozumí té nutnosti. Na úrovni průmyslu jsou problémem hlavně stroje na ropné bázi, co chrlí polystyreny a polyuretany. No, máme tu možnost, že když se zapojí správné mezinárodní mozky, nemusí tady téct nekonečný pás polystyrenu, ale pás panelů na slaměné, konopné nebo lněné bázi.
Konferenci Stavby z přírodních materiálů pořádáte od roku 2014. Jak vznikla?
Chtěl jsem posunout obor přírodního stavitelství. Původně jsme pořádali festival Baobabyfest, který měl záměr propagovat a informovat o možnostech přírodního stavitelství. Festival rostl, a tak jsem se rozhodl vytvořit mezinárodní konferenci. Proč zůstávat uvnitř jedné krajiny, když se do rozvoje oboru zapojují všichni z celého světa?
Rozrůstá se dál?
Vrchol byl zatím v roce 2017, kdy jsme tady měli jako hostku Američanku Sigi Koko, která je na špici propagace přírodního stavitelství ve světě. Tenkrát strhla masy a přijelo hodně lidí ze zahraničí. Zároveň to byla doba, kdy se takové konference moc neděly, takže to byla asi největší událost na poli přírodního stavitelství v Evropě, možná na světě. Teď se na účasti podepsala panika kolem koronaviru, v určitou chvíli jsem zastavil propagaci v zahraničí, několik lidí se i odhlásilo, mnoho lidí zůstalo raději doma.
Je tento ročník v porovnání s předchozími něčím speciální?
Ve vzduchu je cítit posun k masivnějšímu směřování k modulární výstavbě a k průmyslu, což je způsob, jak zasáhnout širšího okruhu lidí, jak obor zmodernizovat a zrychlit, protože původně tady vzešel z nadšených nálad a pokusů. Teď přibývá řemeslníků a firem na výrobu přefabrikovaných dílů, které umožňují stavbu výrazně urychlit.
Proč jste pro název spolku zvolil slovo baobaby?
Vzniklo to před dvanácti lety, kdy jsem věděl, že chci založit sdružení, jehož posláním bude rozvoj a propagace přírodního stavitelství. Věděl jsem, že to má být úderný a rytmický název. Napadlo mě toto slovo a chápu jej ve více významech. V prvotní propagaci to bylo bao-baby, v překladu úžasné dítě – budoucnosti. Pak jako memento v souvislosti s dílem Malý princ, kdy baobaby byly stromy, co zaplevelily celý svět. V tom čase bylo přírodní stavitelství u nás něco exotického. Můj dům, který jsem si tehdy postavil, byl třetím takovým domem v Česku, stejně tak jsou baobaby pro Česko něčím exotickým. Pak společnou vlastností našich přírodních domů a baobabů je macatost a oblost tvarů.
