Za zvuku Beethovenovy skladby Pro Elišku vycházejí obyvatelé taiwanského města Taichung před dům obtěžkáni taškami a kbelíky. Postupně se vydávají k autu, které tuto melodii vydává, a svůj náklad mu odevzdávají. Tento zvláštní rituál není nic jiného než taiwanský svoz odpadu. V Taichungu, podobně jako v jiných taiwanských městech, sbírají a třídí obyvatelé svůj odpad doma a pak jej osobně odevzdávají do rukou popelářů. Celý systém se tak obejde bez popelnic a hromadění odpadu v ulicích.
Nekompostovatelný odpad prasatům
Většinou jezdí auta dvě, větší žluté sbírá odpad směsný, který mohou občané odevzdat pouze ve speciálních taškách, které si musí koupit. Druhé je bílé a je vybaveno nádobami na různé druhy tříděného odpadu. Tříděný odpad mohou obyvatelé odevzdávat v čemkoli, většinou jej popeláři ihned roztřídí na více druhů materiálu. Auta jsou vybavena také nádobami na bioodpad, který se dělí na vařené zbytky, které se zkrmí městským prasatům, a organický odpad, který je kompostován a pak využíván jako hnojivo.
Osobní zodpovědnost za odpad
Když člověk musí svůj odpad do auta odevzdat osobně, a to před zraky nejenom popelářů, ale i sousedů, dobře si rozmyslí, jak poctivě bude třídit a kolik odpadu vyprodukuje.
Podobné je to s odpady na ulicích. Po ostrově nenajdete téměř žádné koše. Taiwanci si svůj odpad nosí domů, kde jej vyhodí a roztřídí. Zůstávají za něj tak zodpovědní i ve veřejném prostoru. A pokud by se někomu odpad nosit domů nechtělo a odhodil jej na ulici, následuje vysoká pokuta. Policie není jediná, kdo na pořádek dohlíží. Pokud totiž vyfotíte nebo natočíte někoho, jak odpadky odhazuje a nahlásíte jej na policii, máte nárok na podíl z pokuty.
Vzdělání a voda do vlastní láhve
Za úspěchem stojí jistě i environmentální vzdělávání. Stojím u kohoutku s filtrovanou vodou v jednom muzeu, kam se kromě mě vydala také skupina dětí předškolního věku. Žíznivé po cestě se hrnou ke kohoutku a začnou si vodu napouštět do sáčků, které slouží podobně jako jednorázové kelímky. Přichází paní učitelka a ptá se, kde mají děti své láhve na vodu. Sborově odpovídají: „Tady“ a ukazují na své batůžky. „Tak si je vytáhněte a vodu si napusťte do nich, tyto sáčky jen vytvářejí zbytečný odpad,“ poučuje děti učitelka. Děti poslechnou a vodu si začnou napouštět do své láhve.
A vlastní láhev nemají pouze děti. Taiwanci nepijí vodu z kohoutku, ale naštěstí ji nenahradili nákupem vody balené. Pijí vodu filtrovanou, kterou si dopouští do svých láhví. Fontánky s filtrovanou vodou většinou ve třech teplotách: pokojová, vychlazená a vroucí, najdete na zastávkách hromadné dopravy, nádražích, ve veřejných budovách nebo třeba ve vlacích. Stačí si nosit vlastní láhev. A pokud si s sebou vezmete i čaj, můžete si jej uvařit třeba při čekání na vlak.
Úspěch stojí na ambiciózních cílech a jejich důsledném naplňování
Hudebně laděný svoz odpadu ale není to jediné, co dělá Taiwan jedinečným příkladem odpadového hospodářství. Když Taiwan portugalští kolonisté objevili, dostal název Ilha Formosa – „Krásný ostrov“. Na začátku devadesátých let ale tuto přezdívku vystřídala jiná, méně vábná: „Ostrov odpadků“. V podobné situaci se nacházely mnohé rozvíjející se země, jejichž odpadové hospodářství nezvládlo rapidní růst ekonomiky a přísun zboží v jednorázových obalech.
Taiwanští obyvatelé se ale proti odpadkům na ulicích a nelegálnímu skládkování začali bouřit a docela rychle se jim podařilo dohnat vládu k rychlému jednání. Prvním krokem bylo budování zabezpečených skládek a v roce 1991 už se otevřela první spalovna. V roce 1997 představila vláda recyklační program stavějící na rozšířené zodpovědnosti výrobců za odpad. Ti se o něj buď musí postarat sami, nebo přispívat do recyklačního fondu.
Zaplať tolik, kolik vyhodíš
Ani na spotřebitele se nezapomnělo. Už od roku 2001 funguje na Taiwanu systém PAYT (Pay as you throw: Zaplať, kolik vyhodíš), který v praxi funguje tak, že obyvatelé mohou vyhazovat směsný komunální odpad pouze do speciálních tašek. Od stejného roku se vláda snaží také o kompostování a snížení plýtvání potravin; snahy, které u nás vidíme teprve posledních pár let.
Postupná cesta k zero waste
V roce 2003 představila vláda zero waste plán, díky němuž dosáhla snížení produkce odpadu a zvýšení míry recyklace. Každý občan vyprodukuje průměrně 850 gramů odpadu za den, což je o 350 gramů méně než v roce 2003. Současná míra recyklace je 55 % a v plánu je její zvyšování.
Zákaz jednorázových plastů
K zero waste cíli chce ostrov dojít i skrze zákazy používání jednorázových plastů. První snahy o omezení používání plastových tašek představila země jako jedna z prvních už v roce 2003, do roku 2030 by neměli Taiwanci používat žádné jednorázové tašky. Stejný osud čeká i jednorázové nádobí.
Všechny cíle, které si země v oblasti odpadů vytyčila, se zatím podařilo naplnit, a tak si Taiwan můžeme vzít za příklad. Snad se jim bude dařit i nadále, abychom si měli kam chodit pro inspiraci.