Hlavní město Taiwanu Taipei. Foto: GoodFreePhotos

Za zvuku Beethovenovy skladby Pro Elišku vycházejí obyvatelé taiwanského města Taichung před dům obtěžkáni taškami a kbelíky. Postupně se vydávají k autu, které tuto melodii vydává, a svůj náklad mu odevzdávají. Tento zvláštní rituál není nic jiného než taiwanský svoz odpadu. V Taichungu, podobně jako v jiných taiwanských městech, sbírají a třídí obyvatelé svůj odpad doma a pak jej osobně odevzdávají do rukou popelářů. Celý systém se tak obejde bez popelnic a hromadění odpadu v ulicích.

Takhle vypadá sběr odpadu v praxi

Nekompostovatelný odpad prasatům

Většinou jezdí auta dvě, větší žluté sbírá odpad směsný, který mohou občané odevzdat pouze ve speciálních taškách, které si musí koupit. Druhé je bílé a je vybaveno nádobami na různé druhy tříděného odpadu. Tříděný odpad mohou obyvatelé odevzdávat v čemkoli, většinou jej popeláři ihned roztřídí na více druhů materiálu. Auta jsou vybavena také nádobami na bioodpad, který se dělí na vařené zbytky, které se zkrmí městským prasatům, a organický odpad, který je kompostován a pak využíván jako hnojivo.

Osobní zodpovědnost za odpad

Když člověk musí svůj odpad do auta odevzdat osobně, a to před zraky nejenom popelářů, ale i sousedů, dobře si rozmyslí, jak poctivě bude třídit a kolik odpadu vyprodukuje.

Podobné je to s odpady na ulicích. Po ostrově nenajdete téměř žádné koše. Taiwanci si svůj odpad nosí domů, kde jej vyhodí a roztřídí. Zůstávají za něj tak zodpovědní i ve veřejném prostoru. A pokud by se někomu odpad nosit domů nechtělo a odhodil jej na ulici, následuje vysoká pokuta. Policie není jediná, kdo na pořádek dohlíží. Pokud totiž vyfotíte nebo natočíte někoho, jak odpadky odhazuje a nahlásíte jej na policii, máte nárok na podíl z pokuty.

Zbytky z kuchyně budou zkompostovány, foto: Craig Ferguson via Getty Images

Vzdělání a voda do vlastní láhve

Za úspěchem stojí jistě i environmentální vzdělávání. Stojím u kohoutku s filtrovanou vodou v jednom muzeu, kam se kromě mě vydala také skupina dětí předškolního věku. Žíznivé po cestě se hrnou ke kohoutku a začnou si vodu napouštět do sáčků, které slouží podobně jako jednorázové kelímky. Přichází paní učitelka a ptá se, kde mají děti své láhve na vodu. Sborově odpovídají: „Tady“ a ukazují na své batůžky. „Tak si je vytáhněte a vodu si napusťte do nich, tyto sáčky jen vytvářejí zbytečný odpad,“ poučuje děti učitelka. Děti poslechnou a vodu si začnou napouštět do své láhve.

A vlastní láhev nemají pouze děti. Taiwanci nepijí vodu z kohoutku, ale naštěstí ji nenahradili nákupem vody balené. Pijí vodu filtrovanou, kterou si dopouští do svých láhví. Fontánky s filtrovanou vodou většinou ve třech teplotách: pokojová, vychlazená a vroucí, najdete na zastávkách hromadné dopravy, nádražích, ve veřejných budovách nebo třeba ve vlacích. Stačí si nosit vlastní láhev. A pokud si s sebou vezmete i čaj, můžete si jej uvařit třeba při čekání na vlak.

Úspěch stojí na ambiciózních cílech a jejich důsledném naplňování

Hudebně laděný svoz odpadu ale není to jediné, co dělá Taiwan jedinečným příkladem odpadového hospodářství. Když Taiwan portugalští kolonisté objevili, dostal název Ilha Formosa – „Krásný ostrov“. Na začátku devadesátých let ale tuto přezdívku vystřídala jiná, méně vábná: „Ostrov odpadků“. V podobné situaci se nacházely mnohé rozvíjející se země, jejichž odpadové hospodářství nezvládlo rapidní růst ekonomiky a přísun zboží v jednorázových obalech.

Taiwanští obyvatelé se ale proti odpadkům na ulicích a nelegálnímu skládkování začali bouřit a docela rychle se jim podařilo dohnat vládu k rychlému jednání. Prvním krokem bylo budování zabezpečených skládek a v roce 1991 už se otevřela první spalovna. V roce 1997 představila vláda recyklační program stavějící na rozšířené zodpovědnosti výrobců za odpad. Ti se o něj buď musí postarat sami, nebo přispívat do recyklačního fondu.

Skládka poblíž hlavního města Taipei v roce 1991, foto: Gerhard Joren via Getty Images

Zaplať tolik, kolik vyhodíš

Ani na spotřebitele se nezapomnělo. Už od roku 2001 funguje na Taiwanu systém PAYT (Pay as you throw: Zaplať, kolik vyhodíš), který v praxi funguje tak, že obyvatelé mohou vyhazovat směsný komunální odpad pouze do speciálních tašek. Od stejného roku se vláda snaží také o kompostování a snížení plýtvání potravin; snahy, které u nás vidíme teprve posledních pár let.

Postupná cesta k zero waste

V roce 2003 představila vláda zero waste plán, díky němuž dosáhla snížení produkce odpadu a zvýšení míry recyklace. Každý občan vyprodukuje průměrně 850 gramů odpadu za den, což je o 350 gramů méně než v roce 2003. Současná míra recyklace je 55 % a v plánu je její zvyšování.

Zákaz jednorázových plastů

K zero waste cíli chce ostrov dojít i skrze zákazy používání jednorázových plastů. První snahy o omezení používání plastových tašek představila země jako jedna z prvních už v roce 2003, do roku 2030 by neměli Taiwanci používat žádné jednorázové tašky. Stejný osud čeká i jednorázové nádobí.

Všechny cíle, které si země v oblasti odpadů vytyčila, se zatím podařilo naplnit, a tak si Taiwan můžeme vzít za příklad. Snad se jim bude dařit i nadále, abychom si měli kam chodit pro inspiraci.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here