Problém hrubého domácího produktu (HDP) je ten, že neměří kvalitu života. Růst HDP zároveň automaticky neznamená, že by se kvalita života měla zvyšovat. Ilustrativním příkladem může být Etiopie, která v letech 2003–2014 zaznamenávala více jak desetiprocentní ekonomický růst, ale na potravinové pomoci je stále závislý zhruba každý devátý Etiopan. Ponechme stranou teoretické debaty o limitech růstu a střetech mezi udržitelným rozvojem a nerůstem (degrowth) a pojďme se soustředit na aspekty ekonomiky založené na kvalitním životě.
Alternativní budoucnost postavená na osobní pohodě a inkluzivním růstu se stala základem politiky islandské premiérky Katrín Jakobsdóttir, ke které se připojily ještě premiérky Jacinda Adern (Nový Zéland) a Nicola Sturgeon (Skotsko). Všimněte si té genderové nevyváženosti, hrající jistě zásadní roli. Další roli hraje i fakt, že na Islandu už zmizel ledovec Okjökull a nikdo nezpochybňuje vliv změny klimatu na tento jev. Podle Katrín si moderní výzvy vyžadují nové ekonomické smýšlení. Moderní politiky by proto měly podporovat zelenou energetiku, ale zároveň se také více soustředit na mentální zdraví a starost o děti, řešit dětskou chudobu, domácí násilí nebo nerovnosti. Velmi podobně uvažuje nová finská předsedkyně vlády Sanna Marin, která hovoří o zavedení čtyřdenního pracovního týdne.
Neberme však kredit mužům. Na nedostatky měření HDP dlouhodobě poukazuje americký ekonom a držitel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz. Generální tajemník OECD Angel Gurría loni ve svém projevu zdůrazňoval čtyři pilíře Well-being Economy: vzdělání a dovednosti, zdraví, sociální ochrana a genderová rovnost. Připravovaná zpráva think-tanku Global Solutions Initiative pro skupinu zemí G20 (největších ekonomik světa) říká, že kromě HDP bude třeba zohledňovat právě kvalitu života a environmentální faktory. Sociální prosperita by měla být základním nástrojem v boji proti rostoucímu politickému extremismu bujícímu v bohatších státech. V takto rozšířeném propočtu, kdy se zohledňují jiné než ekonomické faktory, jsou mezi státy na špici právě Nový Zéland, Finsko a Island.
Co na to Česko?
V Česku bohužel panuje většinový názor, že důraz na ekologii zpomaluje rozvoj průmyslu. V tomto duchu to přesně odpovídá dnes již zastaralému názoru, že je třeba se soustředit hlavně na růst hrubého domácího produktu. Přitom změna myšlení a přechod na Well-being Economy spolu s oběhovým hospodářstvím by přinesla pozitivní změnu pro společnost. Ekodesing a inovace nebrzdí, ale rozvíjejí průmysl s důrazem na šetrné zacházení s životním prostředím. Cirkulární ekonomika s sebou přináší díky opětovnému využívání zdrojů finanční úspory a v dlouhodobém horizontu vznik nových pracovních míst. Při přechodu na cirkulární ekonomiku se předpokládá snížení znečištění, což povede ke snížení nákladů na zdravotní péči. Well-Being Economy a opatření spojená s kvalitou života by vedlo k větším sociálním jistotám a osobnímu rozvoji. Spojení obou konceptů je cestou k naplnění 17. udržitelného cíle rozvoje OSN.
Jak by mohlo Well-being Economy vypadat v praxi? Mělo by dojít k reformám ve školství, v Česku zásadní otázka. Jen namátkou, nefunguje například vzdělávání dětí od dvou let a maminky se nemohou jednoduše vracet zpět do zaměstnání před ukončeným třetím rokem dítěte. Inspiraci bychom měli hledat opět u severských zemí. V otázce zdraví je zmiňován nerovný přístup ke zdravotní péči, který však v Česku problémem není (spíše může někoho trápit fakt, že není možné zaplatit si nadstandard, a tak bují ve zdravotnictví korupce). Důraz by však měl být kladen více na prevenci a zdravější životní styl. V otázce sociální ochrany a snižování nerovností doporučuje OECD kombinovat příjmové dávky s aktivními pracovními politikami. Progresivní daňový systém by měl zohledňovat například zkrácené úvazky, v Česku opět zásadní problém. Co se týče rovnosti mužů a žen, ani zde si nestojíme dobře. Podle statistik Eurostatu je rozdíl mezi průměrným hodinovým výdělkem mužů a žen 20,1 %. Evropský průměr je 14,8 %, horší situace už je jen v Německu a Estonsku. Přitom právě OECD spočítala, že zlepšení rovnosti mezi pohlavími by zvýšilo, kromě spokojenosti žen, také HDP Evropské unie do roku 2050 o 19 %.
Nakonec trochu filosofické zamyšlení. Cirkulární ekonomika s důrazem na prevenci vzniku odpadů přímo nabádá spotřebitele k menšímu konzumerismu a jistému druhu minimalismu. Je lépe kupovat méně, ale o to kvalitnější výrobky. S důrazem na osobní blaho a za předpokladu stejné efektivity, kterou ukazují studie, bychom mohli pracovat kratší dobu. Volný čas bychom mohli využít k oblíbeným aktivitám nebo se více věnovat dětem, pro které je čas rodičů a jejich zájem důležitější než jakákoliv drahá hračka. Mohli bychom se více věnovat vaření z kvalitních lokálních potravin nebo charitativním aktivitám, jak je to zvykem ve vyspělých zemích. Osobní spokojenost a méně stresu by zcela jistě vedlo ke zlepšení zdravotního stavu nemalé části populace. Chce to „jen“ zásadně změnit pohled na dění ve světě. Dnes je to naše volba, v budoucnu možná přijde předěl, kdy taková změna bude nutností. Kdosi chytrý řekl, že kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Pokud budeme většinově jen pokračovat v hledání důvodů, progresivní společnost ani stát mít nebudeme.
