Správné nakládání s biologicky rozložitelnými odpady je klíčem k fungujícímu odpadovému hospodářství a také ke splnění evropských recyklačních a klimatických cílů. I proto INCIEN v roce 2021 ve spolupráci s partnery nastartoval program Cirkulární bioekonomika. Jeho hlavním cílem je zmapovat a popsat stav nakládání s bioodpady v ČR, poukázat na úzká místa a přinášet příklady dobré praxe od nás i ze zahraničí. V rámci programu se v květnu konala tzv. mastermind skupina, na které odborníci diskutovali o aktuálních problémech využití bioodpadu a možných řešeních.
První limit v diskusi o bioodpadech? Absence transparentních dat
V úvodní prezentaci Petra Novotného byly nastíněny základní obtíže při mapování skutečného stavu využívání bioodpadu. Pro diskuzi o skutečné míře efektivity či cirkularity nakládání s bioodpady je klíčové mít v prvních fázích dialogu perfektní data a přehled o aktuálním dění. Spolehlivá a komplexní data jsou však v Česku problémem. MŽP sice monitoruje produkci odpadu, ale veřejnosti zpřístupňuje pouze vybrané údaje.
Absence kvalitních dat o produkci a dostupnosti biologicky rozložitelných odpadů má za následek situace, kdy s dostupností konkrétního odpadového toku počítá jako se vstupem více konkurenčních projektů. Na tento problém upozornil Martin Kubů ze společnosti Agrofert. Už nyní je podle pana Kubů některých odpadů nedostatek pro naplnění plánů jejich využití. Jako příklad uvedl použitý potravinářský olej, se kterým se počítá pro výrobu biopaliv, stejně jako pro výrobu biopolymerů.
Lenka Mynářová na závěr diskuse o nedostatečnosti odpadových dat upozornila na to, že podstatná část biologicky rozložitelných odpadů je produkovaná ve službách a potravinovém průmyslu. O těchto odpadech máme ještě menší přehled než o komunálních bioodpadech.
Při absenci českých dat je možné využít data a studie z Evropské Unie. V zemích Evropské Unie ročně vznikne v řetězci produkce a spotřeby potravin 173 kg bioodpadu na osobu. Při přepočtu na počet obyvatel České republiky to znamená asi 1,84 mil. tun biologicky rozložitelných odpadů. A přesto, že byly v minulosti v České republice vystavěny stovky kompostáren a bioplynových stanic, většina tohoto bioodpadu nakonec končí na skládkách – buď jako součást směsného odpadu nebo jako kompost k technickému zabezpečení skládky. Na skládkách se však bioodpady rozkládají a způsobují emise skleníkových plynů odpovídající za 4,4 % všech emisí ČR, což je srovnatelné s provozem 2,9 milionu osobních automobilů. Situace v České republice tedy není zdaleka příznivá. Jaké máme možnosti jejího řešení?
Ukládání bioodpadu na skládku je podle hierarchie nakládání s odpadem tím nejméně vhodným způsobem jeho likvidace. Standardním a ověřeným řešením je bioodpady zpracovat na kompostárně nebo v bioplynové stanici. Tímto způsobem zamezíme jeho negativním dopadům na klima a ještě z něho získáme užitečné produkty – kompost, digestát a bioplyn. Vedle toho již běží první pilotní projekty na využití biologicky rozložitelných odpadů k výrobě produktů s vysokou přidanou hodnotou, jakými jsou například bioplasty nebo kosmetika.
Česká stopa ve vrcholném evropském výzkumu
Lenka Mynářová ze společnosti NAFIGATE v diskusi představila výzkumný projekt WaysTUP, který je financován z výzkumného a inovačního programu Horizon 2020 a kterého se společnost NAFIGATE účastní. Jeho předmětem je zkoumání způsobů, jakými z bioodpadů extrahovat vysoce ceněné látky. Například z kávové sedliny, která běžně končí ve směsném odpadu nebo v lepším případě na kompostu, je možné extrahovat látky vhodné k produkci kvalitních bioplastů, látky pro výrobu mýdla a jiné produkty. Až zbylou hmotu, zbavenou všech hodnotných složek je možné kompostovat. Tomuto přístupu se říká kaskádová recyklace. Namísto toho, abychom kávovou sedlinu rovnou poslali na kompost, extrahujeme z ní hodnotné látky, které by byly stejně kompostováním znehodnocené a zkompostujeme až zbytek.
Podle Lenky Mynářové bychom měli co nejdříve naskočit na úroveň, na které se nyní evropský výzkum využití bioodpadu pohybuje, aby nám neujel vlak. Zatímco Česká republika doposud nemá ani zdaleka vyřešeno základní zpracování biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách a bioplynových stanicích, evropský výzkum se již zaměřuje na jiné využití bioodpadů, které má mnohem vyšší přidanou hodnotu.
Kromě kaskádové recyklace je však podstatné nastavit celý metabolismus měst dle konkrétních druhů bioodpadů. I tomu se firma Nafigate věnuje. V rámci inovačního projektu HOOP je poskytnuta vybraným městům a aglomeracím projektová asistence, na jejímž konci budou inovativní pilotní projekty, metodika jejich přípravy a inspirace pro ostatní města a regiony. Ač účast v projektu byla nabídnuta i městu Praha, to se nakonec rozhodlo do projektu nepřidat a z výsledků práce společnosti NAFIGATE tak bude profitovat jen norské město Bergen, které se do projektu ochotně připojilo. I to, dle Lenky Mynářové, dokresluje kontext českého přístupu k inovacím. Pro Bergen a další partnerská města bude detailně analyzována struktura bioodpadů, které se liší co do množství i charakteru region od regionu. Na tuto analýzu naváže návrh vhodných technologií na úpravu biodpadů a využití přesně na míru daného regionu.
České republice v oblasti využití bioodpadů ujíždí vlak
V České republice se vývoj v oblasti využití biologicky rozložitelných odpadů posouvá dopředu velmi pomalu. Účastníci této mastermind skupiny se shodli na tom, že vývoj zpomaluje silný vliv provozovatelů skládek odpadu na legislativní proces. Skládkování odpadu patří stále k nejlevnějším způsobům likvidace odpadu, termín konce skládkování se neustále posouvá, legislativa dostatečně nemotivuje k zavádění funkčních řešení sběru a recyklace bioodpadu a skládkování je často jedinou cestou, která je v dané lokalitě k dispozici. Anna Tvrdíková, vedoucí sekce kompostování a bioodpady v CZ Biom, upozornila na to, že Česká republika nemá zatím uzákoněnou ani povinnost odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů, i když ta bude pro všechny země EU povinná od 1.1.2024. Aktuálně probíhají diskuse nad vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpadem, kde by toto mělo být upraveno.
Čistota tříděného bioodpadu je pro jeho kvalitní zpracování zásadní. Prim budou hrát pilotní projekty a sdílení dobré praxe.
Důležitým předpokladem pro využití biologicky rozložitelných odpadů k výrobě produktů s vysokou přidanou hodnotou je čistota a kvalita vstupních surovin. Podle Mojmíra Jiříkovského, jednatele společnosti JRK, je základem pro fungující systém sběru bioodpadu od obyvatel především dobrá komunikace s nimi, která zajistí jejich informovanost. Zavedení systému sběru bioodpadu není jen o nákupu vhodných nádob, je to dlouhodobá kontinuální práce s obyvateli.
Robin Dufek, výkonný ředitel společnosti JRK uvedl příklad města Teplice, ve kterém v pilotním provozu zavedli oddělený sběr kuchyňských biologicky rozložitelných odpadů. Ten vznikl na základě úzké dlouhodobé spolupráce s městem, po detailní analýze místních podmínek a byl doprovázen propracovanou informační kampaní směrem k obyvatelům.
Překážkou většího rozšíření systému, který je zaváděný v Teplicích, je přísná legislativa v oblasti nakládání s vedlejšími živočišnými produkty. Důsledkem je nutnost sbírat kuchyňské bioodpady s obsahem živočišné složky odděleně od rostlinných, což celý systém komplikuje a prakticky ho činí nefunkčním – chybí specializovaná zařízení, jelikož kompostárny nesplní přísné podmínky. Přitom v zahraničí je zpracování bioodpadů s obsahem vedlejších živočišných produktů na kompostárnách běžně povoleno.
Radek Kundrata ze společnosti HUTIRA v rámci diskuse o příkladech dobré praxe upozornil na další oblast, ve které je možné hledat potenciál pro využití bioodpadu pro výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou. Ve spolupráci s VUT řeší projekt na čištění odpadních vod z produkce vína. Vyčištěnou vodu je možné znovu použít například k oplachům a získané látky biologického původu dále využít.
Závěrem
Všichni účastníci mastermind skupiny se shodli na tom, že je nutné veřejnost informovat o příkladech dobré praxe a snažit se přinášet aktuální informace o vědeckých a inovačních trendech světové či evropské úrovně. INCIEN hodlá tuto úlohu plnit v rámci svého programu Bioekonomika. Cílem tohoto programu je poukázat na skutečný stav nakládání s bioodpady v České republice, identifikovat jeho slabá místa a přinášet příklady dobré praxe. INCIEN v této souvislosti spolupracuje s firmami a organizacemi – ať už na bližší partnerské úrovni nebo formou výměny informací a zkušeností. V mapování situace nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v České republice budeme pokračovat a uvítáme kontakt s každým, kdo má k tomuto tématu co říci.
Tento článek byl publikován v čísle 7-8 časopisu Odpadové fórum. Jeho předplatné si můžete zajistit zde, protože se jedná o médium, které se věnuje tématu cirkulární ekonomiky dlouhodobě.
