Jak se Češi snaží chovat úsporně ve svých domácnostech? Jak by je v tom mohl podpořit stát a firmy? Jak zavést koncept Smart city?  Na tyto otázky se snažili odpovědět experti v diskuzi Úsporné Česko. 

Jak Češi (ne)plýtvají?

Tři čtvrtiny českých domácností se domnívají, že se k životnímu prostředí chovají šetrně: odpovědně přistupují zejména k třídění odpadu, v němž patří Češi dlouhodobě k premiantům zemí Evropské unie. Snaží se také omezovat spotřebu energií a vody a zamezovat plýtvání s potravinami. To vyplynulo z průzkumu na vzorku 1000 respondentů, který k tématu úspor a u příležitosti diskuse o úsporách a chování v souladu s principy neplýtvání vypracovala výzkumná agentura IPSOS.

  • Všemi čtyřmi nejčastějšími opatřeními (třídění odpadu, omezování spotřeby vody a energií a neplýtvání potravinami) domácnosti zároveň šetří finance.
  • V menší míře pak Češi kompostují biologický odpad, omezují jízdy autem, snaží se předcházet vzniku odpadů či nakupují ekologicky šetrné výrobky.
  • Obecně lze říci, že s rostoucí ekonomickou náročností energetických úspor klesá podíl domácností, které je využívají (např. tepelná čerpadla).
  • Do budoucna by chtěly české domácnosti více řešit problematiku úniku tepla (zateplování, fasády), nákupu úsporných baterií a spotřebičů.
  • Do popředí se také dostává téma chytrých domácností.

Firmy odpovědné k přírodě

Při otázce ‚Jaké firmy vás napadnou, když se zamyslíte nad šetrným chováním k přírodě?‘, zmínilo pouze minimum respondentů konkrétní společnost. Ti, kteří nějakou uvedli, si vybavili firmy ČEZ a E.ON, Škodu Auto a velké obchodní řetězce. Více než tři čtvrtiny dotázaných si nedokázaly na takovou firmu vzpomenout a nezmínily ani svého zaměstnavatele. Přes dvě třetiny oslovených se domnívá, že elektromobily jsou dopravním prostředkem budoucnosti, ač jsou stále vnímány jako relativně drahé a panují u nich obavy z dojezdu, nedostatečnosti infrastruktury a procesu dobíjení.

Postoje a chování českých spotřebitelů

Průzkumy naznačují nejen reálné chování lidí, ale také jejich postoje, případně předpokládané očekávané chování. Jaroslav Pašmik z Centra managementu udržitelnosti VŠE k výsledkům doplňuje: „Překvapil mě nákup ekologicky šetrných výrobků. Považoval bych to za povzbudivé, pokud bych neměl jiné signály od firem z ČR, ale i z Německa, které říkají, že lidé až zas v takové míře tyto výrobky nenakupují. Jde tedy spíše o intence, protože ve finále nejsme ochotní zaplatit víc, či vyvinout větší úsilí k finální úspoře.“ To potvrzují i slova Marie Zezulkové, ředitelky Národního centra energetických úspor: „Jde o průzkum individuálního chování. Když se podíváte na reálné potřeby měst a obcí, takové chování nereflektují. V třídění odpadu jsme sice nejlepší v Evropě, ale úspory energií u nás vůbec nerezonují.“

Takový postoj české veřejnosti k ochraně přírody a životnímu prostředí potvrzuje i reprezentativní studie veřejného mínění, kterou vypracovali vědci z Masarykovy univerzity v Brně. Jedním z jejich závěrů je, že zájem o přírodu a životní prostředí je sice mezi lidmi dlouhodobý, na druhé straně jsou však obyvatelé Česka jen málo ochotní pro ochranu životního prostředí něco udělat a jsou opatrní na investice, které v zájmu ochrany životního prostředí vynakládají. I proto Ministerstvo životního prostředí přišlo s dotačními programy, například na dostupnost pitné vody, zachycování dešťové vody a úsporu energií v domech. Paralelně s nimi investuje do osvěty, aktuálně například v kampani #dostbyloplastu.

Vzdělání jako klíč k úsporám

Češi patří dlouhodobě k evropské špičce ve třídění odpadu, což může být i důsledkem osvěty, která byla v minulých letech významná. Podle Petra Lebedy z Glopolisu, panuje v České republice dlouhodobý zájem o vzdělávání mladých lidí ale i učitelů škol v oblasti energetických úspor a udržitelnosti obecně. Školy jsou však různorodými očekáváními, která od nich a vzdělávacího systému veřejnost má, přetížené: „Vždy záleží na pedagogovi, zda a jaké téma bude akcentovat. Posun se musí odehrát na všech úrovních zároveň – na straně byznysu, státu i spotřebitelů“. To potvrzují i slova Michaely Chaloupkové, členky představenstva Skupiny ČEZ: „Někdo s tím musí začít a já spoléhám na děti. V Česku dlouhodobě chybí projekt, který by dětem ukazoval, jak vzniká energie, a jak s ní šetřit.“

Přístup firem k energetické odpovědnosti

„Velké firmy jsou si vědomy, a začíná to být znatelné v čím dál větší míře, že zákazníci přemýšlí, od koho si koupí daný výrobek,“ říká Arnošt Janeček z výzkumné agentury IPSOS a dodává: „V jednom z našich průzkumů jsme zjistili, že část firem je ochotna připlatit za odběr zelené energie.“ Často je za tím však podle Petra Oušky, ředitele úseku Veřejná správa a komerční objekty ČEZ ESCO, spíše propojení marketingových aktivit firmy se strategií firemní odpovědnosti a udržitelnosti: „Firma, která takto deklaruje své energeticky úsporné chování, se ve skutečnosti efektivně ve vztahu ke spotřebě energií chovat nemusí.“

Tématu energetických úspor se věnuje také Institut cirkulární ekonomiky. Jeho ředitelka Soňa Jonášová na základě svých zkušeností potvrzuje, že ekologické trendy, mezi něž úspora energií patří, s sebou nesou neuvěřitelnou potřebu znalostí: „Malé a střední podniky potřebují vyrábět produkty a nabízet služby, města a obce se starají o obyvatele. V úspoře energií často potřebují – představitelé firem i obcí – poradit. Často se totiž bojí, zda investice do úspor energií, které udělají nebo o kterých rozhodnou, budou nesprávné. V praxi se proto začíná osvědčovat EPC.“

Energy Performance Contracting je komplexní službou vedoucí k úsporám energie budov, která funguje na splátkovém principu a je primárně určena pro veřejnou správu. Její potenciál však podle Petra Oušky spočívá v dlouhodobosti, která je zároveň bariérou: „Potenciál metody EPC versus to, co se skutečně děje na trhu, jsou rozevřené nůžky. Průměrná návratnost je deset let. U veřejných institucí musíte soutěžit podle pravidel zadávání veřejných zakázek, a to v několika krocích, což nelze bez poradců či studií. Současně všechny tyto části musí být oddělené. Mají-li města skutečně EPC využívat, musí stát vyvinout tlak na to, aby se fakticky snažily úspor dosáhnout. Takové zadání v tuto chvíli chybí.“

Koncept Smart City

Do popředí zájmu české veřejnosti se v posledních letech dostal koncept chytrého města, neboli Smart City. Ten využívá informační, komunikační a digitální technologie pro zvýšení kvality života ve městech a současně mimo jiné vede i ke snižování spotřeby energií.

Pro Soňu Jonášovou je chytré město takové, kdy jeho obyvatel nevnímá, co mu poskytuje: „Pro mě je chytré město takové, ve kterém nedostanu příležitost se pozastavit nad tím, zda funguje či nefunguje doprava, nebo připojení k WiFi. Jednotlivé firmy by měly naplňovat koncept chytrého města tak, jak jim je z podstaty jejich podnikání vlastní a jak mohou svou zkušenost a praxi sdílet s ostatními firmami.“

Z pohledu Petra Oušky spočívá Smart City v původní podstatě konceptu: soustředit se na energeticky úspornější bázi a efektivně využívat technologie, aby na konci byly patrné úspory. „Dnes se z tohoto pojmu stalo spíše technické cvičení o jednotlivých řešeních, jako jsou například chytré lavičky, zastávky atp. To, co by měly velké firmy dělat, je mít nabídku řešení a jít s osvětou na trh a šířit možnosti a ideu, ale také říkat: ‚jsme tu a jsme schopní tato řešení realizovat a dodávat‘. Velcí zaměstnavatelé by se měli snažit získávat nové zaměstnance prostřednictvím nabídky zdravého prostředí pro práci,“ vysvětluje Petr Ouška. To potvrzuje i Michaela Chaloupková, která vidí chytrá řešení v jednoduchých opatřeních, která mají ambici vrátit se k základům fungování chytrého města. Příkladem může být zapojení Skupiny ČEZ do cyklistické akce: kdy firma v minulém roce podpořila akci Do práce na kole, která má za cíl motivovat co nejvíce zaměstnanců z nejrůznějších společností k využívání kola jako dopravního prostředku pro cestu do a z práce. A vzhledem k tomu, že se dá na kole do centrály ČEZ dostat poměrně obtížně, nechala firma vybudovat poblíž nedaleké stanice metra firemní stojan na kola. Jde o jednoduché řešení s rychlým efektem.

Podle Marie Zezulkové není stát v oblasti Smart City příliš aktivní. „Mluví se sice o energetické účinnosti, robotizaci a digitalizaci, ale když o těchto tématech mluvíte s poslanci, zjistíte, že nejsou na pořadu dne.“ Chytré město lze podle ní definovat integrovaným plánováním. Například v severských zemích se nepoužívá pojem Smart City; tam se jeho smysl promítá do všech procesů automaticky a hledá se způsob „chytrého řízení“ města. Viliam Grácz, specialista pro oblast energetiky z Asociace malých a středních podniků a živnostníků v České republice, považuje za chytré město takové, kde se lidem dobře žije. Základem takového města je kvalitní infrastruktura, ve které se dají následně realizovat chytrá opatření.

Dotační tituly a role státu

Česko má v současné době problém se splněním evropského závazku ušetřit do roku 2020 padesát „petajoulů“. V průběžném hodnocení Česká republika zaostává a splnila jen 55 procent ze svých plánů. Ve skluzu jsou všechna zodpovědná ministerstva. Pod ministerstvem životního prostředí vázne rozdělování dotací pro program Nová zelená úsporám. A ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s ministerstvem pro místní rozvoj zatím reálně nedokázaly přispět k naplnění cílů ani jedním celým „petajoulem“ (1015 joulů) ušetřené energie.

Podle Petra Holuba z Aliance pro budovy, která zastřešuje energeticky úsporné stavebnictví, je potřeba hledat vysvětlení v jednotlivých segmentech trhu. „Deset až dvanáct procent domácností něco udělají se svým domem, ale bohužel to často neudělají dobře, chybí jim informace nebo nemají dostatek finančních prostředků. V obcích a městech starostové berou ohled na svůj volební cyklus a preferují proto viditelnější projekty. Souběžně s tím jsou závislí na dotacích. Energeticky úsporné inovace jsou návratné v horizontu pěti až deseti let. Pokud podniky nevidí návratnost do tří až pěti let, resp. maximálně sedmi let v případě EPC smluv, raději investují do rozvoje byznysu,“ dodává.

Mezi největší výhody energeticky úsporných budov patří kvalita vnitřního prostředí. Budovy jsou adaptované na změnu klimatu a mohou spořit až 90 % energie v porovnání s obdobím před renovací. V důsledku to prospívá produktivitě ve firmách (nižší koncentrace škodlivin, nepřehřívání kanceláří a prostor), ale i v bytových projektech a školách. Dalším důležitým faktorem v plánování energeticky úsporných renovací je horizont výhledu, který se ve městech a obcích pohybuje od čtyř do pěti let. „Ve veřejném sektoru často záleží na tom, kdo je ve vedení instituce. Vidět je to třeba na příkladu mateřských i základních škol,“ doplňuje expert na zelené stavění z Nadace Partnerství Vlastimil Rieger. Poptávku po energeticky úsporných řešeních budov ze strany vedení škol eviduje nadace už i ze sousedního Slovenska.

Marie Zezulková odkazuje v souvislosti s energetickým plánováním na Analýzu potřeb měst a obcí pro nové programové období 2020+, kterou zpracoval Svaz měst a obcí v minulém roce: „Stále v ní rezonuje tvrdá infrastruktura, problém stárnutí a bydlení, ale už ne nové trendy jako Smart City nebo informační a komunikační technologie. Když se starostů ptáme proč, trvají na akutní potřebě dobudování základní infrastruktury.“ Rezervy vidí i v současném čerpání evropských dotací ze strany státu: „U firem je to tak, že pokud je návratnost investic do úsporných opatření delší než čtyři roky, raději své finanční prostředky investují do technologických zařízení, protože tam je ta návratnost rychlejší. Délka investičního procesu u nás je 13 let, a než něco naplánujeme, projekty zestárnou.“ Jako hlavní akcelerátor energeticky účinných opatření vidí dodateční tituly. I z pohledu Viliama Grácze tkví právě u menších a středních firem největší potenciál v investicích do výzkumu, vývoje, nových strojů, budov, mezd či naplňování legislativních opatření (například GDPR). Energie se ocitají až na okraji podnikatelského zájmu.

Výhled do budoucna

Jak shrnuje Soňa Jonášová, míra ekologické odpovědnosti je široká. Důležité je podle ní mít funkční strategie, ke kterým se dané subjekty skutečně připojí. Za důležitý aspekt považuje stanovování a dodržování dobrovolných dohod, například v rámci firem a měst. S tím souhlasí Marie Zezulková a dodává: „Evropská komise schválila odklon od jednorázových plastů a je dobré slyšet, že se k tomu velké firmy otevřeně hlásí. Pokud to deklarují firmy, připojí se k nim třeba i další subjekty, například školy.“

Integrovaný přístup je klíčovou výzvou v udržitelném rozvoji i z perspektivy Petra Lebedy: „To, co nám nejvíc chybí v České republice, je vytváření partnerství a iniciování spolupráce ke klíčovým tématům. Stát by měl sdružovat lidi, kteří se kolem daného tématu pohybují, aby se generoval kolektivní konsensus o tom, jak se mají tyto věci posouvat a jak se do jejich realizace zapojí ti nejdůležitější hráči na trhu.“

Aktivnější roli by měl hrát i podle Petra Holuba stát. Měl by vytvářet dlouhodobě stabilní a předvídatelné prostředí a hlídat skutečnou realizaci strategií a akčních plánů. Firmy podle něj naopak mohou investovat do kvalitních budov i do kvalitnějšího prostředí v jejich okolí. Stát by měl zintenzivnit osvětu v oblasti energetických úspor na všech úrovních i podle Viliama Grácze. Na význam komplexního vzdělávání zase poukazuje Jaroslav Pašmik: „Vysoké školy připravují mladé lidi na to, aby chtěli být ‚change agents‘, zkrátka aby chtěli věci měnit.“ Vlastimil Rieger dodává, že jako motivační nástroje k implementaci úsporných řešení vidí dotace – nikoli polovičaté jako často v minulosti, ale stoprocentně dotažené.

Shrnutí a další kroky

  • Existuje velký prostor pro dobrovolné dohody a závazky (stát, municipality, firmy) a výraznější roli firem. Firmy by měly převzít leadership a motivovat ke změně přístupu k energiím (v kontextu udržitelné výroby a spotřeby), například formou dobrovolných závazků, příkladů dobré praxe, osvětou mezi zaměstnanci.
  • Klíčové bude sdílení příkladů a dobré praxe/postupů mezi firmami a dalšími stakeholdery, resp. identifikace inspirace např. v zemích EU.
  • Iniciovat společnou komunikační platformu a odborné zázemí pro oblast energetických úspor se zapojením firem.

Expertní panel Úsporné Česko uspořádala 8. listopadu 2018 aliance Byznys pro společnost v cyklu Odpovědné Česko. Účastníci hovořili k výsledkům  průzkumu o  energeticky úsporném chování českých domácností, a o postojích a chování českých spotřebitelů k faktickým úsporám energií. Diskutovali zároveň nad rolí firem a roli státu. Dalším tématem byl i koncept chytrého města, tzv. Smart City. Společně hledali odpovědi na to, jakým způsobem by měli spotřebitelé, podnikatelská sféra i veřejný sektor přispívat k větší energetické úspoře.

Partnerem a iniciátorem tematického zaměření panelu byla Skupina ČEZ, která se tématu úspory energií věnuje dlouhodobě a prostřednictvím osvěty a sdílení chce téma posouvat a přispět k celkovému snížení emisí a energetické náročnosti v České republice. Do příprav setkání se aktivně zapojila také společnost IPSOS prostřednictvím výzkumu energeticky úsporného chování českých spotřebitelů.

Expertního panelu se zúčastnili Michaela ChaloupkováPetr OuškaSoňa JonášováMarie ZezulkováJaroslav Pašmik,  Petr LebedaArnošt JanečekPetr HolubVlastimil RiegerViliam GráczPavlína Kalousová a Alena Líškay Králíková. Moderoval David Klimeš.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here