Výhled na Lužické hory z Luže
Výhled na Lužické hory z Luže. Foto: Oldřich Hudeček

Za poslední dva roky jsem nachodil pěšky po Česku přes 2300 km. Výšlap na horu Hvozd v Lužických horách a výhled, který odtamtud byl, v nás vyvolal pocit, který jsme nazvali krajinasmus. V Boskovicích jsme tak trochu nelegálně bivakovali v malinkém parku u kostela. Bohužel byla hned vedle překladna balíků České pošty, kde se za pořádného hluku začíná pracovat už kolem páté ráno. Zachránilo nás ale skvělé kafe a úžasná snídaně v jedné kavárně v centru města. Kousek od Dobříše jsme na podzim loňského roku našli louku, kde rostlo tolik bedel, že bychom je neodvezli ani náklaďákem. Slovo bedlivě dostalo od té doby úplně nový rozměr. V Jílovém u Prahy je tak skvělá restaurace, že už jsme prochodili snad celý přírodní park Hornopožárský les, abychom se v té restauraci mohli po cestě najíst. Na základě toho jsme město překřtili na Jídlové u Prahy. V Děčíně jsme spali pod mostem, v kempu. Na Lokti jsme si dali fantastické řemeslné pivo, u Mnichovic jsem viděl v lese krásného jelena a v Lošticích jsme posnídali všechny druhy slaných dobrot, které tam pečou z tvarůžků.

Proto bych neviděl zákaz vycestovat na dovolenou do zahraničí jako takový problém. Pokud současná situace, tedy uzavřené hranice pro turisty, potrvá i přes léto, je to dle mého názoru úžasná příležitost, jak poznat Česko. Můžete se spolehnout, že naše země nabízí mnohem víc než válení se na Mácháči nebo výšlap na přelidněný Karlštejn. Pokud zůstaneme na léto v Česku, podpoříme naši ekonomiku a zmírníme tak dopad současných pandemických restrikcí. Mně se navíc plní dávná touha, a to ukázat Čechům, že cestování po Česku je prostě super. 

Jak naplánovat cestu pohodlně i udržitelně

Základem každého výletu je dobrá mapa. Já používám výhradně aplikaci Mapy.cz, ve které najdete snad úplně všechno: od dopravních spojů přes fotografie památek a výhledů, veřejné kohoutky s pitnou vodou až po vyznačené zajímavosti. Nápady pak doplňuji tištěnými mapami od KČT.

Vyberu si zajímavé místo, město nebo oblast, ve které jsem ještě nikdy nebyl, a zjistím, jak se tam dostanu. Můžete si třeba vzpomenout, kde jste byli jako malí a jet se tam znovu podívat. Anebo prostě píchnete prstem do mapy a jedete. Pro jednodenní výlety vybírám destinace, do kterých mi trvá ranní cesta z bydliště nanejvýše hodinu a půl – většinou. Vždycky ale hledám takové místo, kam lze dojet autobusem nebo ještě lépe, vlakem.

V České republice máme jednu z nejlepších dopravních sítí, které jsem měl možnost doposud poznat, mám to vědecky ověřeno neustálým testováním. Busem a vlakem se dostanete téměř kamkoliv. Stojí to velmi rozumné peníze, pravidelné odjezdy učí člověka dochvilnosti a ještě ke všemu si pečlivě rozmyslíte, co všechno s sebou potáhnete v batohu na zádech. Navíc, snídaně ve vlaku má také svoje kouzlo –⁠ pokud ovšem nemáte na obličeji roušku.

Výhled na Lužické hory z Hvozdu. Foto: Oldřich Hudeček

Podpořit místní ekonomiku

Můžete si ráno uvařit kávu do termosky a zabalit kus buchty, nebo si koupit kávu a něco dobrého na nádraží. Pokud poskytnete vlastní hrníček, udělají vám na většině míst ochotně kávu i do něj. Další možností je se podívat, není-li v místě vašeho dojezdu nějaká kavárna či cukrárna, která by stála za návštěvu. Už nesčetněkrát se mi podařilo začít výlet perfektní snídaní se skvělou kávou. Jednak objevujete nové podniky a jednak podporujete místní ekonomiku a nevytváříte žádný odpad. Vyplatí se ověřit si otevírací hodiny. Třeba v Janově nad Nisou se nám tak dlouho nepodařilo dát si v jedné hospodě alespoň pivo, až tu hospodu zavřeli nadobro.

Už jsme se řádně posilnili na cestu, takže je na čase si prohlédnout místo, do kterého jsme přijeli. Podívat se do centra, navštívit památky nebo muzea. Když jsme obojím nasycení, můžeme se vydat na pěší výlet. Ale kam to vlastně půjdeme? Cíl pěšího výletu vybírám většinou doma nad mapou, protože musí opět splňovat několik důležitých požadavků.

Musí z něj vést vlakové nebo autobusové spojení zpátky do mého bydliště. Také tam musím v pohodě dojít pěšky, to pro mě znamená po značených turistických trasách. Naše hustá síť značených tras a jejich kvalita je podle mého názoru nepřekonatelná. Takže je skutečně z čeho vybírat. Délku trasy si každý musíme určit podle svých možností. Já se snažím většinou naplánovat 25–⁠30 km, ale už mi to taky párkrát uklouzlo. Kamarádi tomu říkají Oldův koeficient, který se pohybuje v rozmezí 1,2–1,3 km.

Pokud se chcete podívat na nějakou zajímavou památku, hrad či zámek, ale nenašli jste přímo k němu žádné vhodné spojení, vůbec to nevadí. Podívejte se pořádně na mapu a zkuste najít spoj do nejbližších měst či vesnic. Ještě se mi nestalo, abych nevymyslel, jak zařadit jako součást výletu něco, co bych rád navštívil. Pokud se naopak chcete nějaké profláklé památce vyhnout, postupujte stejně.

Dalším bodem v plánování výletu je oběd. Pokud jste schopní plánovači a práce s mapou už vám jde na jedničku, vyberete nějakou obec, ve které je otevřená restaurace a naplánujete příchod kolem poledne. Tady je potřeba trochu promyslet, jak rychle jdete, abyste si tu vzdálenost správně spočítali. Zatím jsem měl tu možnost navštívit obrovské množství restaurací a bister, a je krásné, že ty dobré, tak a i ty horší vám pak zůstanou v paměti. Ale dobré pivo dostanete snad všude. Nemluvě o tom, že objevíte spousty skvělých minipivovarů s restauracemi, takže podpora místní ekonomiky hraje opět prim.

A když chci strávit celý den v lese a do města přijít až navečer? Prostě si připravím jídlo doma, v lese najdu pěkné místo na sezení a užiju si oběd ve stínu stromů. Odpadky samozřejmě v lese nenechám, a pokud večer nespěchám domů, jdu si dát někam dobrou večeři. Po čase si člověk začne plánovat výlety tak, aby se mohl po cestě zastavit ve svém oblíbeném podniku – například ve výše zmíněném Jídlovém u Prahy. Na většině místech, kde jsem byl, se skutečně snaží dělat kvalitní kuchyň a poskytnout skvělé služby, tak odkrývejme tato místa a podporujme je.

Vidět fungování přírody na vlastní oči

A k čemu je takové chození pěšky vůbec dobré? Mně osobně se s nabývajícími kilometry v nohou daří budovat si čím dál tím komplexnější obrázek o naší krásné zemi. Zároveň je úžasné vidět, jak příroda funguje. Všude z médií se na nás hrnou zprávy o usychajících lesích, kůrovci, vymírání druhů a další negativní informace, které jsou bohužel pravdivé. Když se ale člověk vydá do přírody a začne se třeba i zajímat o to, jaké rostliny okolo něj rostou nebo co za druhy ptáků zpívá na větvi na stromě, celý systém si prostě musí zamilovat a začne ho automaticky chránit. Na rozpoznávání květeny i ptactva existují různé velmi dobře fungující aplikace, takže se můžete po cestě vzdělávat.

Prstnatec májový kvetoucí na konci května v Lužických horách. Foto: Oldřich Hudecký

Jakým způsobem chránit? Já si s sebou vždycky beru jednu až dvě prázdné igelitové tašky a po cestě sbírám odpadky. Snažím se o to zejména na loukách a v lesích a obzvláště pokud procházím chráněnou krajinnou oblastí. Když se mi podaří po 20 minutách v lese naplnit celou velkou tašku, je to docela smutný pohled. Nasbírané odpadky samozřejmě vyhodím v nejbližší obci do kontejneru, což občas znamená, že nesu svůj úlovek ještě několik kilometrů. A lidé jsou tak ohleduplní, že když si náhodou tašku na odpad zapomenu vzít, brzy najdu po cestě v příkopu nějakou plně vhodnou pro mé sběratelské účely.

Jelikož už se této činnosti věnuji třetím rokem, musím konstatovat dvě věci. Odpadky, které jsou v příkopě u silnice, ve většině případů nesbírám, protože to je nekonečná činnost, jenom pokud jsem blízko obce a vidina kontejneru není daleko. A potom se přiznám, že mi zůstává rozum stát nad tím, na co všechno jsou lidi schopni rafinovaně umístit prázdnou plechovku od piva.

Výsledek sběru odpadků v CHKO Lužické hory. Foto: Oldřich Hudeček

Terapie chůzí

Pokud jdete na výlet ve skupině, máte čas s přáteli probrat nejrůznější problémy a krásně si popovídat. A když jde člověk sám, má spoustu času na to, aby si rozmyslel různé věci, pohovořil si se svými dalšími já a utřídil si myšlenky. Je to prostě taková terapie chůzí a přírodou. A věřte mi, že během 25 km se dá probrat skutečně pořádné množství témat. Navíc jedno japonské přísloví říká, že žádná cesta není příliš dlouhá, když ji jdete s dobrým přítelem. A člověk by měl být sám sobě tím nejlepším přítelem.

Asi si teď říkáte, jak to celé souvisí s letní dovolenou strávenou v ČR. Souvisí to úplně ve všem. Vždyť si můžete pronajmout třeba chatku nebo pěkný pokoj v penzionu v nějakém kraji, který neznáte, a odtamtud se každý den vydávat na nejrůznější výlety. Občas pěšky po okolí, občas se popovézt vlakem, na kole nebo autobusem a objevit něco vzdálenějšího. A co když máte děti? Uděláte to úplně stejně. Podíváte se podrobněji na mapu, jestli jsou vybrané cesty sjízdné pro kočárek, a hurá do přírody. Přesto, že sám děti nemám, vím, o čem mluvím. Už párkrát jsem organizoval hromadný výlet pro své kamarády, kteří s sebou měli své ratolesti, a jde to, jak vám ukážu v některém z následujících článků. Pokud jste větší dobrodruzi, můžete si naplnit krosny, přibalit stan a vydávat se každý den někam jinam.

Stačí málo

Ptáte se, co je na tomhle všem tak zvláštního a udržitelného? Poznáváte naši krajinu, naše známé i méně známější kulturní i přírodní památky. Podporujete místní ekonomiku, ať už jsou to restaurace, kavárny, kempy, penziony, malé dílny a obchody, na které po cestě narazíte, zkrátka vše. Nikam nelétáte letadlem, takže žádný stres na letištích. Zjistíte, že i jídelní vůz v Českých drahách dělá úžasnou svíčkovou, a navíc na klasickém talíři s kovovými příbory. Nic extra na to nepotřebujete. Bude zima? Vezměte si kalhoty, ve kterých běžkujete. Bude teplo? Kraťasy máme doma každý, že? Jediné, co na to potřebujete, jsou dobré boty, dobrá nálada a chuť odhalit něco z krásy Česka a ochotu lidí, kteří tu žijí. Tak s chutí do toho. Mimochodem, o tom, jak jsem šel vyšlápnout své nové turistické boty, vám musím taky někdy říct.

Pokud jste dočetli až sem, chtěl bych vás všechny ujistit v tom, že letošní léto v Česku bude nádhernou zkušeností a že vás to možná přiměje k tomu, takovou dovolenou plánovat častěji. Během následujících týdnů bych se s vámi rád podělil o nápady na výlety, své zkušenosti, fotky z výletů a třeba i doporučení na zajímavé restaurace či kavárny. Zkrátka vás motivoval k tomu si tu českou dovolenou prostě užít a prochodit to tu křížem krážem.

Oldřich Hudeček
V současné době pracuje na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde se věnuje studiu nových modifikací na RNA a jejich vlastnostem. V rámci doktorátu strávil dva roky na burgundské univerzitě v Dijonu ve Francii a procestoval velkou část východní Francie od severu až po jih. Spoluzaložil amatérský divadelní spolek Pra-či-dlo a zároveň je součástí nové ekologické inscenace od skupiny Performalita. Mezi jeho koníčky patří hlavně turistika a udržitelné cestování. A právě o zkušenostech s ním bude ve svých příspěvcích psát.

3 COMMENTS

  1. Já se těším na daší díly a pikantnosti, které Oldu na cestách potkaly a které slíbil sdílet! 🙂

  2. Můžu se zeptat, jaká je to restaurace v Jílovém? Rádi bychom taky navštívili,když je tak legendární 🙂

  3. Jedná se o restauraci Florian a je přímo na náměstí. Ať vám tam chutná 🙂

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here