OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zařízení na energetické využívání odpadů, které se plánuje v areálu elektrárny Mělník, dostalo zelenou od Ministerstva životního prostředí. Energetické využívání odpadů ale budí emoce a obavy, aby nezbrzdilo vysoké cíle recyklace. V obci Horní Počaply, na jejímž katastru elektrárna leží, budou lidé brzy vyjadřovat svůj názor na stavbu v referendu. Obavy souvisí i s dopady těchto zařízení na životní prostředí. Málo se ale mluví o palčivé situaci, se kterou se Česko potýká dnes a která brzdí cirkulární ekonomiku úplně nejvíc – o skládkování a jeho negativních dopadech na životní prostředí.


Důležité je vědět, kde je třeba začít. Česko čeká radikální snížení skládkování.

V rámci aktivit Institutu Cirkulární Ekonomiky se primárně soustředíme na aktivity, které jsou v hierarchii nakládání s odpadem na nejvyšších příčkách. Je jimi prevence vzniku odpadů, ekodesign související s možností recyklovat, znovupoužívat či opravovat výrobky na konci jejich životního cyklu a recyklace. Právě skutečná recyklace, kterou není jen prosté třídění, ale reálné technologické využití odpadů v rámci recyklačního průmyslu, dnes stojí před jednou velkou bariérou, kterou je levné skládkování. To je bariéra, která vychází ze všech evropských environmentálních reportů a stejně tak tomu je i dle dat v nejnovějším reportu OECD, který monitoruje pokrok Česka v ekologických aspektech. Je tedy nezbytné, aby bylo skládkování zdraženo a reflektovalo tak skutečnou cenu, kterou za skládky platíme. Skládky jsou jedním z největších zdrojů znečištění podzemních vod, zdrojem skleníkových plynů a záboru zemědělských půd a v neposlední řadě často i „tikající bombou“ v krajině. Ročně rovněž evidujeme více než 500 požárů skládek, při kterých uniká do ovzduší nekontrolované množství emisí.

Navýšený skládkovací poplatek nepomáhá stavět spalovny, ale recyklační linky. 

Poslední tři roky se hojně diskutuje obava, že vysoké skládkovací poplatky nahrávají energetickému využívání, které je jinak skládkám nekonkurenceschopné. Je však důležité si uvědomit, že levné skládky brání v prvé řadě recyklaci. Výstižný je příklad českého sklářského průmyslu a diskuze, která byla vedena na jaře na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu. Fakt, že třetina skla ani nedoputuje do skláren z toho důvodu, že se v mnohých regionech nevyplatí sklo k recyklaci vozit, neboť jsou k dispozici levné skládky, je všeříkající. Dokud budou skládky tak levné, budou na nich končit i lehce recyklovatelné a cenné suroviny. Těmi je i sklo. Pro výrobu nového skla je totiž třeba písek a jeho zdroje dnes docházejí a jsou čím dál dražší. Drahé skládky otevřou příležitosti pro hledání nových cest.

ZEVO si vyžádal kraj a má k tomu své důvody. V kraji se skládkuje 68 % všech odpadů.

ZEVO však i přes pozornost, kterou na sebe poutá, bude v budoucnu tvořit jen 6 % z celkového instalovaného výkonu v lokalitě. Graf znázoruňuje podíl jednotlivých zdrojů na celkovém výkonu elektrárny Mělník. (Zdroj: INCIEN)

Energetické využívání odpadů je součástí jak evropských cílů cirkulární ekonomiky, Plánu odpadového hospodářství České republiky, tak plánu Středočeského kraje. Ten dnes totiž při celkové produkci 779 tisíc tun odpadů, z čehož tvoří směsné komunální odpady 384 tisíc tun, skládkuje celých 68 %. Což je významně více, než je celorepublikový průměr, který byl v roce 2016 45 %. Kraj tak stojí před velkou výzvou. Od roku 2024 nebude možné dále ukládat využitelné a recyklovatelné odpady na skládky. Důležité je si však uvědomit, že kromě materiálového potenciálu k recyklaci, mají odpady obrovský potenciál energetický. A to doslova. Mají totiž téměř stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí a to je jeden z důvodů, proč se při výstavbě nového zařízení skloňuje již čtvrtým rokem Mělník. Elektrárna Mělník totiž dnes zajišťuje teplo pro téměř čtvrt milionu domácností a odpady by tak od roku 2024 mohly nahradit část uhlí. Což je v rámci diskuze o prolamování těžebních limitů zajímavá zpráva. Elektrárna Mělník prochází zásadními ekologizačními kroky. Do budoucna odstaví zastaralé zdroje, nahradí je efektivnějšími a utlumí produkci elektřiny z uhlí. „Nahradíme staré zdroje EMĚ 2 a EMĚ 3. Areál tak do budoucna přijde o svoji dominantu – chladící věž a donedávna největší hnědouhelný zdroj v České republice – EMĚ 3. Nahradí je moderní zdroje – fluidní kotel, plynová kotelna a ZEVO (zařízení na energetické využívání odpadů). ZEVO bude v budoucnu tvořit jen 6 % z celkového instalovaného výkonu v lokalitě, přesto umožní nahradit až 3000 vagonů s uhlím.“ uvedl Dalibor Roik, manažer projektu ZEVO, Strategie ČEZ.

Proč skládkovat škváru, když se jedná o cenný zdroj?

Cirkulární ekonomika, která je tlačena tíživým nedostatkem zdrojů na globální úrovni, zcela mění směr, jakým vnímáme odpady. Při energetickém využívání odpadů vzniká škvára, což je nespalitelný zbytek. Tento zbytek je dnes běžně ukládán na skládky, za jeho uložení se platí a není dále nikterak využit. Přitom běžnou praxí ve světě je již dnes dokonalé třídění železných i neželezných kovů, pro které je lehké najít využití a dobře je tak prodat. Účinnost separace železných kovů ze strusky se pak pohybuje zhruba mezi 60 – 80 % a mezi 20 – 30 % pro neželezné kovy.

Česká ZEVO by podobná třídící zařízení mohla sdílet a nemusela by se tak stavět zařízení u každého ZEVO. Třídičky jsou mobilním zařízením a místo platby za odpady tak mohou přeměnit škváru na cennou surovinu, která najde uplatnění ve stavebnictví. Dnes se v ČR totiž energeticky využívá asi 700 tisíc tun odpadů a produkce škváry, která tvoří asi 22 % je tak asi 150 000 tun. Při tomto množství je možné využít například koncept fungující v Holandsku, kdy třídící linka během roku objíždí jednotlivá zařízení. Už i v těchto těžkých průmyslových odvětvích je tak možné hledat prvky sdílené ekonomiky.

Elektrárna Mělník jako součást unikátní průmyslové symbiózy.

Přímo u elektrárny jsou dnes již dvě firmy, které zpracovávají vedlejší energetické produkty, jako je popílek nebo energosádrovec. Z něj se vyrábí nám tak dobře známé sádrokartonové desky. Popílek, zachycený na filtrech čištění spalin bude solidifikován a odvážen na skládky nebezpečných odpadů.

Škvára již dávno není jen odpadní materiál, který by bylo nutné vyvážet na skládky. Ve vyspělých evropských státech, které, stejně jako Česko, musí dodržovat nejpřísnější limity pro obsah nebezpečných látek ve výrobcích, škváru již dávno využívají. Je zřejmé, že je důležité zajistit to, aby nebyla škvára vyřazena z režimu odpadů a její uplatnění v praxi bylo i nadále kontrolováno. Její využití je tak možné například ve stavebnictví, kde může být předmětem výzkumných aktivit nových ekoinovativních projektů. Díky nim je možné tyto materiály využít v uzavřených strukturách tak, aby nehrozila ekotoxicita okolního prostředí. Při projektování nových projektů, kde může být škvára využita (například stavba silnic), je nutný monitoring míst, kde byl materiál využit.

Přímo u elektrárny jsou dnes navíc již dvě firmy, které zpracovávají vedlejší energetické produkty, jako je například popílek nebo energosádrovec. (Zdroj: INCIEN)

Jak vypadá megaspalovna?

Měřítko zařízení, které je plánováno v areálu elektrárny, je velmi subjektivní. ZEVO Mělník je často označováno za „megaspalovnu“. V areálu však pro jeho stavbu bude využit prostor, který dnes není využíván a nebude se tak stavět na zelené louce a nedojde k žádnému záboru zemědělské půdy. Zároveň také zajistí koncové zařízení pro celý kraj a česká krajina tak nebude muset čelit tlaku otevírání nových skládek. Ty stávající mohou být využívány jen skutečně pro ty odpady, které není možné využít.

Vizualizace plánovaného zařízení na energetické využívání odpadů při pohledu z cesty od Mělníka. (Zdroj: ČEZ)

Nezastaví ZEVO třídění?

Poměr recyklace (zeleně), energetického využívání odpadů (oranžově) a skládkování (šedě) při plánování kapacity ZEVO. (Zdroj: ČEZ)

Dle Dokumentace EIA, která hodnotí dopady záměru projektu na životní prostředí a ke které Ministerstvo životního prostředí vydalo souhlasné stanovisko, není třídění ani recyklace v lokalitě ohroženo. Vzhledem k dlouhodobým predikcím vycházejícím z vývoje počtu obyvatel v kraji, životní úrovně, i trendech produkce odpadů je zřejmé, že množství odpadů ve Středočeském kraji neustále poroste. Zařízení na energetické využívání odpadů také počítá s cíli recyklace, které vycházejí z balíčku k cirkulární ekonomice, které nastavují míru recyklace v roce 2035 na 65 % a skládkování na maximálních 10 %. Vzhledem k trendu ostatních evropských zemí je však možné dosáhnout až míry skládkování v jednotkách procent. Například Holandsko, Švédsko a další země dnes skládkují jen 1 % odpadů. 

Cirkulární principy v celém procesu.

Ve Středočeském kraji je již dnes mnoho obcí, které se zapojují do nových efektivních systémů třídění, které zajistí maximální možnou míru separace odpadů již u zdroje – tedy na úrovni obcí a domácností. Dle zkušeností ze severní Itálie z patnáctitisícového města Sommacompagna, je možné dosáhnout na míru třídění odpadů v obcích až na 80 % a zbytkový, na skládky odvážený odpad, tak tvoří jen pětinu. Vždy má však tento zbytek energetický potenciál a tak je velkou ztrátou, pokud jej jednoduše navršíme na hromadu bez využití. Povinností obcí je dlouhodobě zvyšovat míru třídění a je jen na investorech podobných zařízení jako ZEVO, aby nastavili kapacitu takovou, kterou dokáží uživit bez toho, aniž by na obce byl vytvářen tlak k fixaci zajištění odpadů i v budoucnu. Ve Středočeském kraji je i několik obcí, které jsou zapojeny do projektu Obce na cestě k méně odpadu, jehož cílem je eliminovat množství odpadů, které není možné recyklovat a končí v koncových zařízeních.

Centrální zásobování teplem versus domácí topeniště.

Síť centrálního zásobování teplem (CZT), které rozvádí teplo vyrobené v efektivních a přísně kontrolovaných koncových zařízeních tepláren a ZEVO je jedním z nejefektivnějších způsobů distribuce tepla. Jsou tak nahrazovány lokální topeniště, která stojí za 8 procenty produkce dioxinů produkovaných při lidské činnosti. Jedná se však jen o dioxiny související se spalováním uhlí či biomasy. V současnosti v lokalitách s domácími topeništi dochází ke spalování i jiných, dobře výhřevných odpadů, mezi které patří často i různé druhy odpadů. Emisní zátěž z těchto zdrojů je pak daleko horší. Domácí topeniště na rozdíl od sofistikovaných zařízení k energetickému využití odpadů však nemají žádné filtry.

Čištění spalin.

Při procesu spalování odpadů vznikají emise a škodlivé látky pro životní prostředí. Ty jsou zachytávány v systému několikastupňového čištění spalin. V každém stupni se postupně odstraňují škodliviny, aby do komína odcházely vyčištěné spaliny, které nemohou negativně ovlivňovat životní prostředí. Kvalita vyčištěných spalin je kontinuálně kontrolována a musí vyhovovat velmi přísným limitům, které stanovuje a v souladu s vývojem technologií zpřísňuje evropská i naše legislativa.

Dioxiny je důležité nepodceňovat ani nepřeceňovat.

Dioxinů a furanů (PCDD/F -polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany) vzniká ve spalovnách komunálního odpadu nepatrné množství (asi 1-5 miliardtin gramu v kubickém metru). Dioxiny a furany, které vzniknou, jsou rozloženy v katalytických filtrech či katalyzátorech nebo zachycovány ve speciálních adsorpčních reaktorech.

Například takové ZEVO Malešice ročně zpracuje 315 tisíc tun komunální odpadu, ve kterém je obsaženo asi 18 gramů dioxinů, navázaných převážně na prachové částice pocházející z průmyslové výroby, dopravy a lokálních topenišť. Při spalování je přibližně čtvrtina dioxinů zcela odstraněna, tři čtvrtiny zůstanou v popílku a pouhých 17 miligramů se uvolňuje do ovzduší. 17 miligramů dioxinů za rok odpovídá 58 zrníčkům cukru.

Dioxiny vznikají v přírodních procesech (požáry, tlení, sopečná činnost) i při lidské činnosti. Na celkové míře dioxinů pocházející z lidské činnosti se zařízení na energetické využívání odpadů dle evropského šetření společnosti CETIPA s názvem Hazardous waste Europe podílí mírou 1,13 %. Jedná se o podíl emisí ze spalování komunálních odpadů na bilanci člověkem způsobených emisí dioxinů z průmyslových zdrojů v EU.

Například domácí topeniště jsou zdrojem 8 % a výroba železa je zodpovědná až za 47 % produkce dioxinů. Dalším zdrojem dioxinů jsou požáry, i ty nekontrolovatelné, které vznikají na skládkách. Málo se ví, že zdrojem dioxinů jsou i ohňostroje. Uvádí se, že patnácti minutový ohňostroj k příležitosti oslav milénia v Londýně vyprodukoval tolik dioxinů, co vyprodukuje místní zařízení na energetické využití odpadů za 100 let!

ZEVO může být postaveno, nutno je však vyřešit dopravu.

Řešení dopravy v okolí je podmínkou pro stavbu ZEVO. Jedna z mnoha podmínek závazného stanoviska říká, že se ZEVO bude moci využívat až ve chvíli, kdy se vybuduje potřebná infrastruktura. Z Dokumentace EIA však vyplývá, že přímo s provozem ZEVO souvisí nárůst dopravy v přilehlých obcích v celkovém součtu asi o 180 automobilů denně, a to pouze v tom nejhorším případě, když by se nevyužila doprava železniční, na kterou je elektrárna Mělník napojena. Ostatní doprava totiž souvisí s provozem dalších průmyslových areálů a výstavba ZEVO by i v případě, že bude všechen odpad přivážen po silnicích, přispěla k zatížení dopravy jen minimálně.

Kam budeme dávat odpady, když zablokujeme nová zařízení? Přetříděné na skládky.

V roce 2024 by měl být skládkován jen dále nevyužitelný odpad. A to je například odpad, který projde mechanicko biologickou úpravou, velmi laicky řečeno třídičkou komunálního odpadu, na jejímž konci je část odpadu vytřízena a zbytek, který již nejde dále využít, může putovat na skládku. Kolik odpadů na skládce může končit a má systém třídění komunálního odpadu vůbec smysl? 

Dotřiďování komunálního odpadu může znít na první dojem jako dobrá varianta. Pojďme se ale na komunální odpad podívat zblízka. Víme vůbec, co končí v nádobách na komunální odpad? Následující fotografie jsou fotografie komunálního odpadu z obce A v Jihočeském kraji s 1800 obyvateli. Obsahuje velkou část popela a jelikož je odpad svážen jedenkrát za 14 dní, tak zde v naprosté většině případů probíhají rozkladné procesy biologicky rozložitelných odpadů. A takový odpad je obdobný i v dalších obcích. Z našich zkušeností můžeme nadneseně říci: Ukažte nám váš odpad a my Vám řekneme, odkud jste. Je skutečně velký rozdíl mezi odpadem z měst, obcí či dalších regionů na základě místních zvyklostí.

Podíváme-li se na obsah černých nádob výše zmíněné obce trošku podrobněji, zjistíme následující: téměř polovina obsahu je komunální odpad, který nelze již dále využít. Jedná se o jednorázové nebo jinak kontaminované odpady. Velkou část tvoří i popel, kterého je více než 11 %. PET lahve, které by mohly mít zajímavou výkupní hodnotu, jsou zde zastoupeny zcela minimálně a ostatní plast tvoří zhruba 5 %. Počítáme-li i folie, celkové množství lehce překročí hranici 10 %. Gastroodpad a odpad ze zeleně již však není možné nikterak dále využít (pokud skončí v nádobě na SKO), neboť to evropská legislativa neumožňuje. Papíru je v komunálním odpadu z obcí minimálně, většina obyvatel jej pálí nebo je díky rozkladným procesům bioodpadu v takovém stavu, že jej již není možné dále vytřídit. Zajímavé může být vytřídit kovů, ale ani toto procento není nijak významné. Záměr tedy vypadá jednoduše. Zařízení na dotřiďování odpadů je zbytečným mezičlánkem většina odpadů stejně putuje na skládky. Tam putuje nevýhřevná část odpadů, kompost z dotříděného odpadu, který v tomto zařízení není možné kvůli možné kontaminaci využít na zemědělské půdě a tak se také používá na pokryv skládek. Energeticky výhřevný zbytek putuje do tepláren a cementáren, které ale nemusejí splňovat tak přísné limity jako ZEVO. Zdá se to tak spíše jako dobrý byznys pro ty, kteří i přes změnu legislativy budou dále skládkovat tolik odpadů, kolik jen půjde.

Snímek obrazovky 2016-05-21 v 20.42.09
Tabulka 1: Zastoupení jednotlivých složek odpadu v komunálním odpadu z obce.

Závěrem.

Spalování je přičítána řada negativních externalit, které bychom neměli nepodceňovat. Stejně tak je ale třeba vzít do úvahy technologická omezení recyklace, díky kterým jednoduše není možné všechny materiály, které nás dnes obklopují, vrátit zpět do oběhu a věnovat pozornost neustálému technologickému zlepšování například dočišťování spalin či využívání výstupů z procesů spalování tak, aby nemusely končit na skládkách a mohly být využity například ve stavebnictví. Projekt ZEVO Mělník tak díky nejmodernějším technologiím, které musejí podléhat stále přísnějším evropským limitům, může být příkladem toho, jak podobné zařízení může zapadat do efektivního nakládání s odpady v daném kraji. Jedná se o náhradu skládek a potenciál pro náhradu uhlí jako zdroje tepla a elektrické energie. V komplexu elektrárny Mělník může ZEVO a další nové zdroje snížit současnou produkci emisí až o 80 % a přitom udržet bezpečnou dodávku tepla pro více než 230 tisíc domácností. V současnosti je v České republice energeticky využívána asi polovina z množství 1,47 milionů tun komunálního odpadu, což je množství, které by mělo být energeticky využíváné v roce 2024 a to v souladu s Vládou schváleným Plánem odpadového hospodářství.


Více informací (odkazy):

 

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here