Cyklus debat Společnost 4.0, který společně s Operem pořádá Nadační fond Neuron a The Aspen Insitute, se zaměřuje na dopady rozvoje technologií na společnost v různých oblastech života. Diskuze, která proběhla 24. května, se věnovala Green Dealu a jeho realizaci v kontextu blížícího se předsednictví České republiky v Radě EU a odklonu od ruského plynu a ropy.
Jsou cíle Zelené dohody ohroženy či odsunuty, nebo současná situace naopak celý přechod od fosilních paliv dramaticky urychlí? Znamená odklon od ruského plynu a ropy dočasný návrat uhlí a obnovený příklon k jaderné energii? Jak se na tuto změnu připravuje Česká republika? K těmto otázkám se vyjádřili Mikuláš Bek, ministr pro evropské záležitosti, Viktor Hanzlík, zástupce McKinsey & Company a autor studie Klimaticky neutrální Česko, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, Mikuláš Peksa, poslanec Evropského Parlamentu a člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, a Jan Harnych, manažer pro energetiku ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Diskuzi moderovala Soňa Jonášová, zakladatelk a a ředitelk a Institutu Cirkulární Ekonomiky INCIEN.
Zelená dohoda pro Evropu je souborem politických iniciativ, který má EU nasměrovat na cestu k ekologické transformaci s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. K tomu je zapotřebí, aby se stávající úrovně emisí skleníkových plynů v příštích desetiletích výrazně snížily. Dílčím krokem, ke kterému se EU zavázala, je snížení emisí do roku 2030 alespoň o 55 % v porovnání s rokem 1990.
Česká republika má v souvislosti s Green Dealem před sebou obrovskou výzvu ve formě blížícího se evropského předsednictví. Zároveň se jedná o příležitost a je na nás, zda budeme dohodu vnímat spíše jako úděl. „Cesta k růžové budoucnosti bude pro ČR mimořádně komplikovaná,“ avizoval ministr Mikuláš Bek. „Máme-li hovořit o nastupující dekádě, je nezbytné zúčtovat s tou předchozí, u které jsem přesvědčen, že byla nejztracenějším obdobím, kterým ČR prošla od roku 1989. V době, kdy všechny vlády v Evropě a ve vyspělém světě zápasí s novými problémy, my budeme muset současně řešit ty staré. České postoje k Zelenému údělu v posledních letech do značné míry odrážely mentalitu, která, byť se měnila, vedla k brždění a odkládání dlouhodobějších investic.“
Zatímco předchozí vláda prohlašovala, že Green Deal je mrtev a angažovala se v něm podobně jako žák, který zapomněl domácí úkol, Mikuláš Bek doufá, že Ministerstvo průmyslu a obchodu brzy přijde s updatem své představy o tom, co je realistickou cestou k dosažení zelených cílů.
Podle studie McKinsey & Company byla ČR v roce 2017 čtvrtým největším emitentem skleníkových plynů v EU na obyvatele. Nejvyšší podíl emisí bylo možné připsat výrobě elektřiny a tepla, následoval průmysl a doprava. „Od průmyslové revoluce do roku 1990 vyprodukovalo lidstvo zhruba tisíc gigatun ekvivalentu CO2 emisí, na stejné množství nám stačilo následujících třicet let. Pokud bychom chtěli splnit uhlíkový budget pro udržení oteplování planety pod hranicí 1,5 stupně, zbývá nám v tuto chvíli něco přes 500 Gt CO2 e,“ řekl Viktor Hanzlík. Zásadní bude se zaměřit na energetickou účinnost, využívání obnovitelných zdrojů a direktivu emisí vznikajících v oblasti vytápění budov, dopravy a zemědělství.
Bude zapotřebí mimo jiné plně elektrifikovat dopravu a průmysl, přejít k vytápění budov pomocí tepelných čerpadel, zvýšit využití biomasy pro výrobu tepla v průmyslu či optimalizovat krmiva pro hospodářská zvířata. „Myslím, že k dekarbonizaci nedojde, pokud to bude znamenat značné snížení pohodlí lidí. Musí se stát technologicky,“ dodal Hanzlík. Jan Harnych zmínil, že si ČR nevede dobře v úspoře energie, což je potřeba změnit. Podle zakladatelky Nadačního fondu Neuron Moniky Vondrákové budou hrát velkou roli vědci – energii vyrobit umíme, ale velkým problémem je její skladování a distribuce.
„Budoucnost Zelené dohody je zelená. Když si představíme semafor, tak ona pojede, jen možná kostrbatěji, než se očekávalo,“ uvedla Dana Drábová, podle které je naším zásadním úkolem pro dalších 3–5 let najít cestu, jak do ČR dostat plyn a přežít následující zimy.
„Málo se ví, že má Evropa společný trh s energiemi. Ten nám dává naději, že budeme schopni do ČR energie dostat,“ poznamenal Mikuláš Peksa. „Dohoda je možná a v ideálním případě problém vyřešíme společně, protože žádný ze státu to nedokáže sám.“
I přes negativní scénáře související s Green Dealem se diskutující víceméně shodli, že ruská invaze na Ukrajinu je impulsem ke zrychlení, nikoliv zpomalení Zelené dohody. „Katastrofy, zejména válečné, přinášejí užitek a jsou obrovskými modernizačními impulsy,“ řekla Dana Drábová. Veřejnost je Zelené dohodě více otevřena a i dřívější skeptici v ní vidí příležitost. Zároveň je třeba mít na paměti, že roli sehrají velmoce, jako Čína, které v mezičase skoupily většinu celosvětových zdrojů.
„Doba, která je před námi, je kritická, zásadní a může být pro ČR těžší, než jsme čekali, ale zároveň se jedná o příležitost,“ shrnula v závěru večera Soňa Jonášová a dodala, že každý z nás může v rámci svého pole působnosti učinit moudré rozhodnutí, které povede k zelenějšímu životu.
Autor: Tereza Bartošková
K dalšímu čtení doporučujeme: