Klíčové organizace občanské společnosti zabývající se ochranou životního prostředí zaslaly otevřené dopisy eurokomisařům s výzvou, aby budoucí zemědělská politika prosazovala udržitelnější způsob produkce potravin.
Na začátku byla výzva producentských a ekologických neziskových organizací požadující jasné akční kroky k adaptaci na změnu klimatu, ochraně životního prostředí, lepšímu zacházení se zvířaty a lepším sociálním podmínkám pracovníků v zemědělství. Současné potravinové systémy totiž podle nich překračují některé planetární meze a Společná zemědělská politika (SZP) je doposud neúspěšná v jakémkoliv přechodu na udržitelný potravinový systém, který by zohledňoval jak potřeby lidí, tak i ochranu produkčních zdrojů.
Již v prosinci tyto organizace uvítaly novou strategii Evropské komise From Farm to Fork, překládanou jako „z pole či chléva až na talíř“ nebo „z farmy až na vidličku“. Ta by mohla představovat zásadní příležitost pro odpovědi na společenské obavy týkající se úbytku biodiverzity, ochrany zdraví, dopad změn klimatu, příjmu pracovníků v sektoru výroby potravin a dalších klíčových problémů, se kterými se zemědělský a potravinářský sektor dnes potýká. Pro realizaci takových ambiciózních cílů, jako je udržitelná produkce potravin, signatářské organizace představily klíčové prioritní oblasti, které by měly být zahrnuty do strategie From Farm to Fork a neodkladně schváleny dle plánu v dubnu 2020.
Sedm klíčových priorit
1) Rozvinutí inkluzivního a transparentního regulačního rámce pro koherentní politiku (např. že SZP by měla brát v potaz také regionální a místní iniciativy a zabývat se všemi dimenzemi udržitelné produkce potravin).
2) Podpora transformace ke zdravějšímu zemědělství (např. podporovat agroekologické praktiky, zavést cíle k redukci skleníkových plynů, zakázat vyčerpávání vodních zdrojů, snížit závislost na agro-chemických vstupech).
3) Přeměna ke zdravějšímu životnímu stylu (např. podporovat zdravou stravu, rozvinout identifikátory udržitelných potravin, podporovat konzumaci kvalitnějšího masa a mléčných výrobků v menší míře).
4) Nastavení sociálně a ekonomicky spravedlivého potravinového systému (např. podpora alternativních byznys modelů typu producent – spotřebitel, ochrana pracovníků v zemědělství).
5) Zajištění dobrého zacházení s chovanými zvířaty (např. zlepšení standardů pro chování zvířat v chovech, zákaz exportu živých zvířat do třetích zemí, lepší vynucování existující legislativy).
6) Participativní výzkum a výměna vědomostí (např. vést nezávislý výzkum o dopadech geneticky modifikovaných organismů nebo o potenciálu agroekologie, překonat deficit v měření potravinových ztrát během celého produkčního cyklu).
7) Globální akce pro zajištění udržitelných potravinových systémů (např. integrovat environmentální a sociální pojistky do obchodních dohod, stanovit metodologické kroky pro odhady dopadů evropské zemědělské politiky na lokální potravinové systémy).
V dalším dubnovém dopisu poukazují na skutečnost, že současná krize spojená s šířením viru COVID-19 naplno ukázala nefunkčnost globálního potravinového systému a poukazují na studii evropského vědeckého týmu SAPEA. Jako Evropané jsme závislí na dovozu některých potravin přes celý svět, jsme také závislí na migrujících pracovnících pracujících ve špatných podmínkách, drobní producenti mají problém s přístupem na lokální trhy. Dále se projevila vazba mezi zvířecími nemocemi a intenzivním chovem hospodářských zvířat. V těchto souvislostech proto organizace vyzývají k tomu, že je více než nutné, aby evropská zemědělská politika byla odolná a reagovala na současné výzvy, které bez případných reakcí mohou v budoucnu zapříčinit problémy právě s produkcí potravin.
