Největší solární park na světě. Elektrárna Noor Complex. Projekt, který může nastavit novou tvář Africe.
Zahlédnete jí z dálky téměř z každé strany. Její světlo je oslňující. Bodejď by ne, když na desetitisíce zrcadel svítí africké slunce. Na obloze ani mráček.
Upoutá vás. Teda upoutá nás.
Fakta a čísla
- Vyrábí elektřinu jako malá jaderná elektrárna (580 MW, jaderná má většinou 1 000 MW, naše české solární elektrárny, které už tak na polích někdy vypadají, že jsou dost velké, mají 10 MW. Jen pro kontext).
- Dokáže prý vyrobit elektřinu pro 500 – 600 tisíc domácností, 2-3 miliony lidí.
- A navíc i po západu slunce. A to díky teplonosných solí, které ukládají elektřinu až na 7 hodin, když už nesvítí.
- Jsou to 4 různé elektrárny/technologie v jednom: mimo fotovoltaiky taky CSP na 3 různé způsoby.
- 522 000 tun CO2 ušetří ročně (podle odhadů World Bank). Velký přínos je právě i ta možnost dodávání elektřiny v noci, to solárům většinou na atraktivitě ubírá.
Kam s tím Maroko míří?
Maroko se snaží dostat obnovitelné zdroje hodně vysoko ve svém strategickém uvažování. A není se čemu divit. Země, kde denně svítí horké slunce a u oceánu fouká nezastavitelný vítr.
- Do Evropy. Dokonce už teď jsou v moři mezi Marokem a Španělskem natažené 2 kabely, které dokážou přenášet elektřinu.
Plán je dostat se až do Británie. Jenže by se jednalo o kabel, který by byl dlouhý kolem 4 000 km a to už představuje fakt velká rizika kazivosti. Což byl i jeden z důvodů, proč to v roce 2025 britská vláda odmítla. Další důvod byl ten, že se chce soustředit na domácí zdroje obnovitelné energii. Spoléhat na jednoho velkého partnera je pro zemi přece jen dost rizikové. Energetická závislost je vždy geopolitické riziko.
Ptáte se, jaké jsou při přenosu na takto velkou vzdálenost ztráty? Na 1 000 km jsou to jen jednotky procent a to díky jednosměrnosti kabelů.
A celkově je to i součást evropského green dealu – tedy ozelenit a především přestat být závislý na ruském plynu a spalování fosilních paliv.
- Do Afriky. Tímto projektem se Maroko stalo leadrem solární energie celé Afriky. A to se fakt dlouhodobě může vyplatit.

Jak je to staré?
Funguje jako celek od roku 2018. Jeho výstavbu financovali kombinovaně veřejné a mezinárodní instituce (Světová banka, Africká rozvojová banka, Evropská investiční banka).
Je vlastněnem marockou agenturou MASEN (Moroccan Agency for Sustainable Energy) a soukromým investorem ACWA Power Ouarzazate – což je firma ze Saudské Arábie. Nejspíš si zkouší, jak by to mohlo fungovat u nich doma. Výnosnost (IRR) se bude pohybovat kolem nižších dvouciferných čísel, dohledat to úplně není možné.
Ďáblův advokát
Nic není jen růžové. Část provozu je třeba chladit vodou, které se Maroku zas tak moc nedostává. Což má vliv nejen na místní komunity, ale i na pěstování datlových palem.
Celý projekt stál 3,9 miliard USD a některé odhady uvádějí 9 miliard US včetně infrastruktury, přenosových sítí apod.
“A komu tím prospějete??”
Maroko dováželo až 90 % energie z fosilních paliv. Díky tomuto projektu se stal regionálním leaderem v solární energii. A ruku na srdce, to není v horké Africe zrovna málo.
Tady si dovolím krátkou filozofickou myšlenku. O projektu si každý může myslet svoje. Stál hodně peněz, je to určitě riziko, protože technologie CSP se kazí a byla část roku 2024 ve výpadku. Ale dle mého je to projekt fakt s velkou vizí (nechci říct s koulema, ale tady by se to hodilo). Jasně, nikdy nikdo neví, jak dopadne, ale vyžadoval sakra hodně práce a celou zemi tak může neskutečně posunout.
A tohle myšlení bychom potřebovali jako sůl. Nejen Češi, ale i celá Evropská Unie. Každý den vidíme projekty, do kterých nejdeme, protože by se něco MOHLO zaseknout, pokazit. A stahujeme kalhoty před brodem.
PS: Pokud budete poblíž, můžete si objednat prohlídku – nutné ale asi tak měsíc dopředu.
Zdroj náhledové fotografie: https://www.solarpaces.org/worldwide-csp/csp-potential-solar-thermal-energy-by-country/morocco/